Jurij Dolgorukij

kyjevský velkokníže

Jurij Dolgorukij (rusky Юрий Долгорукий; 109015. května 1157) byl veliký kníže kyjevský z rodu Rurikovců, šestý syn Vladimíra II. Monomacha.

Jurij Dolgorukij
Dolgorukiy.jpg
Narození1095 nebo Desetiletí od 1090
Perejaslav
Úmrtí15. května 1157
Kyjev
Místo pohřbeníChrám Spasitele na Berestově
Povolánípolitik
Nábož. vyznánípravoslaví
DětiRostislav Jurjevič
Andrej Bogoljubskij[1][2][3]
Gleb Kyjevský
Michail Vsevolodovič
Vsevolod III. Velké hnízdo[4]
Ivan Jurjevič
… více na Wikidatech
RodičeVladimír II. Monomach a Gytha z Wessexu[5]
RodRurikovci
PříbuzníEufémie Kyjevská, Agáfie Kyjevská, Mstislav I. Kyjevský, Vjačeslav I. Kyjevský a Jaropolk II. Kyjevský (sourozenci)
Yaropolk Rostislavich, Mstislav the Eyeless a Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ112624721 (vnoučata)
Funkcekyjevský kníže
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Po smrti Jurijova otce Vladimíra II. Monomacha († 1125) a zvláště jeho syna Mstislava († 1132) se jednotný kyjevský stát začal rozpadat na menší knížectví, kde vládla jednotlivá rurikovská knížata.

Jurij spravoval od roku 1125 rostovsko-suzdalské knížectví, které začalo rychle nabývat na významu. Jeho hlavní sídlo přenesl ze starobylého Rostova do významného obchodního střediska Suzdali. Po smrti svého staršího bratra velikého knížete kyjevského Mstislava, vymanil své země z nadvlády Kyjeva. Později se této metropole sám několikrát zmocnil, přenesl sem své sídlo a stal se velikým knížetem kyjevským.

Za jeho vlády se prameny k roku 1147 poprvé zmiňují o Moskvě – tvrzi bojara Kučky, kam Jurij pozval jednoho z dalších ruských knížat na hodokvas.

ReferenceEditovat

  1. Konstantin Bestuzhev-Ryumin:  Q24470473. In: Ruský biografický slovník, svazek 2. 1900.
  2.  Q24332971. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek Ia. 1890.
  3.  Q25369643. In: Sytinova vojenská encyklopedie, svazek 2. 1911.
  4. Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  5. Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Externí odkazyEditovat