Efrajim Kacir
Efrajim Kacir (hebrejsky: אפרים קציר, rodným jménem Efrajim Kačalskij, rusky: Эфраим Качальский, ukrajinsky: Ефраї́м Качальський; 16. května 1916 Kyjev – 30. května 2009 Rechovot) byl izraelský vědec v oboru biofyziky a biochemie, průkopník v oblasti biotechnologií.[1] V letech 1973 až 1978 zastával funkci izraelského prezidenta.
Prof. Efrajim Kacir, dr. h. c. mult. | |
---|---|
Prezident Kacir na fotografii z roku 1977. | |
4. prezident Izraele | |
Ve funkci: 24. května 1973 – 19. dubna 1978 | |
Předseda vlády | Golda Meirová Jicchak Rabin Menachem Begin |
Předchůdce | Zalman Šazar |
Nástupce | Jicchak Navon |
Stranická příslušnost | |
Členství | Strana práce (dříve Ma'arach) |
Vojenská služba | |
Služba | Hagana Izraelské obranné síly |
Hodnost | podplukovník |
Jednotka | Sbor vědeckého výzkumu a vývoje (CHEMED) |
Rodné jméno | Эфраимъ Юдель-Гершевичъ Качальскій |
Narození | 3.jul. / 16. května 1916greg. Kyjev, Ruské impérium (nyní Ukrajina) |
Úmrtí | 30. května 2009 (ve věku 93 let) Rechovot, Izrael |
Místo pohřbení | Rechovot |
Choť | Nina Kacirová |
Děti | Me'ir Kacir Nurit Kacirová Irit Kacirová |
Příbuzní | Aharon Kacir (bratr) |
Alma mater | Hebrejská univerzita v Jeruzalémě New York University Tandon School of Engineering Kolumbijská univerzita Harvardova univerzita Gymnázium Rechavja |
Profese | biolog, vysokoškolský učitel, politik a biofyzik |
Náboženství | judaismus |
Ocenění | Izraelská cena (1959) Sir Hans Krebs Medal (1972) zahraniční člen Královské společnosti (1977) čestný doktor Miamské univerzity (1983) Japonská cena (1985) … více na Wikidatech |
Podpis | |
Commons | Ephraim Katzir |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mimo post hlavy státu, který byl jeho jedinou veřejnou funkcí, zasvětil celý svůj život vědě. Na řadě výzkumů spolupracoval se svým bratrem Aharonem, který byl mezinárodně uznávaným průkopníkem v oblasti elektrochemie biopolymerů.[2] Aharon však zahynul v roce 1972 během teroristického útoku na letišti Lod. Za tragických okolností však zahynuly i obě Kacirovy dcery; manželka Nina zemřela na rakovinu.
Prakticky celou svou profesionální vědeckou kariéru spojil s Weizmannovým institutem věd v Rechovotu, který pomáhal založit. Během svého výzkumu vyvinul metodu pro vázané enzymy, která pomohla položit základy pro disciplínu, dnes známou jako enzymové inženýrství. Jeho studium bílkovin přispělo k rozluštění genetického kódu, výrobě syntetických antigenů a objasnění různých fází imunitních reakcí. Jeho výzkum polyaminokyselin přivedl vědce z Weizmannova institutu věd k vývoji glatiramer-acetátu, který se po celém světě používá k léčbě roztroušené sklerózy. Za svou vědeckou činnost obdržel řadu význačných ocenění, čestných doktorátů a stal se členem vědeckých společenství.
Díky tomu, že do mandátní Palestiny přišel ještě jako dítě, měl v době svého nástupu do prezidentského úřadu z dosavadních prezidentů nejblíže k tomu být rodilým Izraelcem,[3] a byl v tom smyslu označován jako „téměř sabra“ (tj. člověk narozený na historickém území Izraele).[4] Prvním sabrou v úřadu prezidenta se stal až jeho nástupce Jicchak Navon.[5]
Biografie
editovatNarodil se v Kyjevě v Ruském impériu (dnešní Ukrajina) oddaným sionistům Jehudovi a Cile Kačalskim.[6] Rodina Kačalských původně žila v Lodži (dnešní Polsko), kde se narodil jediný Kacirův sourozenec Aharon (* 1914).[7] Odtud se však v důsledku první světové války přestěhovala do Kyjeva.[7] Ekonomická krize však nakonec rodinu přiměla v roce 1925 (některé zdroje uvádí rok 1922)[6][8][9] podniknout aliju do britské mandátní Palestiny, kde se usadila v Jeruzalémě.[4]
V mandátní Palestině vyrůstal od devíti (případně šesti) let v Jeruzalémě, kde v roce 1932 dokončil studium na gymnáziu Rechavja.[10] Podobně jako bratr Aharon se zajímal o vědu. Na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě nejprve studoval botaniku, zoologii, chemii a bakteriologii, z nichž v roce 1938 získal titul magistr (M.Sc). Následně se však jeho zájmy stočily k biochemii a organické chemii, jež studoval v doktorském studiu, zakončeném v roce 1941 dizertační prací na téma „Jednoduché syntetické polymery aminokyselin.“[6] Ještě jako student byl členem a instruktorem mládežnické sionisticko-socialistické organizace ha-No'ar ha-oved.[11] Po úspěšné promoci působil na univerzitě v letech 1941 až 1945 jako asistent na katedře teoretické a makromolekulární chemie.[12] Během své asistentury zároveň působil jako výzkumný pracovník na americké Columbia University.[12]
„ | Židé se po 2000 letech vraceli do své starodávné vlasti, naplněni touhou vybudovat demokratický stát, ve kterém si sami můžeme určit naši vlastní budoucnost, oživit náš původní jazyk a naši kulturu. Byli jsme připraveni vytvořit novou společnost, která by byla založena na principech sociální spravedlnosti, definované našimi biblickými proroky, a která by poskytla vysokou kvalitu života, obohacenou nejvyššími morálními a duchovními hodnotami. V této vzrušující atmosféře jsme se s velkým nadšením vrhli do činností zaměřených na naplnění tohoto sionistického snu. | “ |
— Efrajim Kacir popisuje atmosféru, kterou pociťoval během svých studií, My Contributions to Science and Society in The Journal of Biological Chemistry, únor 2005[13] |
V době svých vysokoškolských studií se stal aktivním členem Hagany, v roce 1939 úspěšně absolvoval její první důstojnický kurz a stal se velitelem studentské jednotky v polních silách ('Hiš).[11] Mimo to v Haganě působil jako vědecký poradce.[12] Společně se svým bratrem stáli za vývojem nových typů výbušnin.[7] Surové výbušniny ale byly natolik zapáchající, že svou laboratoř museli umístit v jeskyni v jeruzalémské čtvrti Sanhedrija. Efrajim Kacir později vzpomínal, že zápach byl natolik silný, že od něj v autobuse odstupovali spolucestující.[7] V květnu 1948 byl jmenován velitelem Chejl Mada (CHEMED) – sboru vědeckého výzkumu a vývoje Izraelských obranných sil,[14] kterému na čas velel v hodnosti podplukovníka.[4] Jeho bratr Aharon, mezinárodně uznávaný fyzik a vedoucí Oddělení výzkumu polymerů při Weizmannově institutu věd, byl zavražděn v roce 1972 během masakru na letišti Lod.[4]
Dne 14. února 1938 se ve 22 letech oženil s Ninou Gottliebovou,[1] učitelkou angličtiny původem z Polska, se kterou měl tři děti; syna Me'ira a dcery Nurit a Irit.[7] Obě jeho dcery však tragicky zahynuly.[7] Nurit (1943–1966), která byla úspěšnou herečkou, zemřela ve 23 letech v důsledku udušení, když ve svém domě nevědomky usnula se zapnutým petrolejovým topením.[15] Irit (1953–1995) spáchala ve 43 letech sebevraždu v důsledku depresí, se kterými se potýkala od smrti své sestry.[15] Kacirova manželka Nina zemřela v roce 1986 na rakovinu.[7] Jeho rodina byla „bohatá“ na vědce; syn Me'ir je profesorem matematiky na Technionu v Haifě, zatímco synovec Abraham (Aharonův syn) je profesorem fyziky a odborníkem na infračervené záření na Telavivské univerzitě.[7]
Vědecká kariéra
editovatVe svém výzkumu započatém během doktorského studia na Hebrejské univerzitě pokračoval na Polytechnickém institutu New York University a dále na Columbia University a Harvard University.[16] Po návratu do Izraele se v roce 1949 stal vedoucím katedry biofyziky na Weizmannově institutu věd v Rechovotu, který pomáhal zakládat.[17]
„ | Jako Chajim Weizmann, jehož život a práce byla inspirací mnoha mladých vědců, celým svým srdcem věřím, že věda této zemi přinese mír, obnoví její mladistvý elán a vytvoří zdroje pro nový život, a to jak duchovně, tak materiálně. | “ |
— Efrajim Kacir popisuje svůj studentský vztah k vědě, My Contributions to Science and Society in The Journal of Biological Chemistry, únor 2005[13] |
V roce 1961 Kačalski provázel americký tým při slavné inspekci v jaderné elektrárně v Dimoně.[1] V roce 1966 byl tehdejším premiérem Levi Eškolem jmenován vědeckým poradcem na ministerstvu obrany[18] a zároveň jmenován do čela vládní komise, která vládě radila v otázce organizace vědeckého výzkumu.[11] Práce této komise, v jejímž čele stál až do roku 1969, vedla k větší spolupráci mezi vládou, vědeckou sférou, průmyslem a zemědělstvím.[11] Zároveň též podnítila mimořádné zvýšení objemu finančních prostředků, vynaložených na aplikovaný výzkum a vědecké aktivity v rámci ekonomiky.[11] V letech 1966 až 1968 byl hlavním vědcem izraelské armády.[19]
Jeho počáteční výzkum se zaměřoval na jednoduché modely syntetických bílkovin, avšak později vyvinul metodu pro vázané enzymy, která pomohla položit základy pro disciplínu, dnes známou jako enzymové inženýrství.[4] Jeho studium bílkovin přispělo k rozluštění genetického kódu, výrobě syntetických antigenů a objasnění různých fází imunitních reakcí. Pochopení vlastností polyaminokyselin přivedlo, mimo jiné, vědce z Weizmannova institutu věd k vývoji glatiramer acetátu (obecný název pro lék Copaxone), který se v současnosti po celém světě používá k léčbě roztroušené sklerózy.[4] Byl průkopníkem ve studiu nerozpustných (imobilizovaných) enzymů, které tvoří základ pro důležitá biotechnologická průmyslová odvětví. Jím vyvinuté metody slouží dodnes, v rozšířené formě, k výrobě antibiotik a dalších důležitých látek.[11] Vyvinul rovněž přirozeně rozpustné syntetické vlákno využívané v chirurgii pro šití vnitřních zranění.[5] Jedním z jeho počinů též bylo založení hebrejsky psaného vědeckého časopisu Mada.[11]
Prezidentství
editovat„ | Měl jsem příležitost zasvětit velkou část svého života vědě. Avšak má účast v aktivitách mimo vědu mne v průběhu let naučila, že život existuje i mimo laboratoř. Pochopil jsem, že pokud usilujeme o vytvoření lepšího světa, musíme se řídit univerzálními lidskými hodnotami, které zdůrazňují spřízněnost lidské rasy – posvátnost lidského života a svobodu, mír mezi národy, poctivost a pravdivost, pokud jde o práva ostatních a lásku ke svým bližním. | “ |
— Efrajim Kacir, citát z časopisu Annual Reviews[7] |
V roce 1973 Kačalského, který v té době působil na Harvard University, kontaktovala tehdejší ministerská předsedkyně Golda Meirová s nabídkou kandidatury na post prezidenta.[6] Jejím dřívějším zvažovaným kandidátem byl jeho bratr Aharon, který tragicky zahynul při teroristickém útoku v roce 1972.[6] Kačalského, který se zprvu zdráhal, přesvědčoval i ministr financí Pinchas Sapir, který jej lákal na vědeckou laboratoř, která by mohla být vybudována v prezidentské rezidenci (nakonec však k tomu nedošlo).[7] V prezidentských volbách, které se konaly 10. dubna 1973 kandidoval za vládní Stranu práce proti prof. Efrajimu Urbachovi, nominovanému Likudem a Národní náboženskou stranou. Uspěl hned v prvním kole voleb, když získal 66 hlasů (ze 120členného Knesetu), oproti Urbachovi, který obdržel 41 hlasů (9 hlasovacích lístků bylo prázdných a 4 lidé nehlasovali).[20] Slavnostní přísahu složil 24. května téhož roku a ve funkci nahradil dosavadního prezidenta Zalmana Šazara. Po volbách si hebraizoval své příjmení na Kacir, což v hebrejštině doslova znamená „sklizeň.“[6] Úřad izraelského prezidenta byla Kacirovou první politickou funkci, a přesto že je tato funkce čistě ceremoniálního charakteru, vyjadřoval se v ní ke státním záležitostem a „pokusil se scelit širokou propast, která existovala ve školství a sociálním zajištění mezi sefardskými a aškenázskými Židy, a podpořit porozumění mezi izraelskými Židy a jejich arabskými sousedy.“[12]
Po pouhých čtyřech měsících jeho působení v úřadu byl Izrael v říjnu 1973 vtažen do jomkipurské války.[6] Během ní prezident navštěvoval vojáky v bojových jednotkách při frontových liniích, rodiny padlých i raněné v nemocnicích.[11] Válku Izrael nakonec, za cenu mimořádných obětí vyhrál, avšak po válce šokovaný národ žádal vysvětlení a rezignaci osob, které byly za počáteční neúspěchy a podcenění hrozby války zodpovědné. Kacir se z pozice hlavy státu pokusil potlačit rozšířené obviňování a vyjádřil svůj názor, že za předválečnou aroganci „jsme vinni všichni“.[1] V dubnu 1974 nakonec přijal veřejností vynucenou rezignaci ministerské předsedkyně Meirové.[1] Koncem roku 1974 prezident podal žádost předsedovi finančního výboru Knesetu, aby byla zrušena výjimka zákona o dani z příjmů, která plat prezidenta republiky osvobozuje od placení této daně.[21] Žádost však nebyla vyslyšena.[21]
Ve své funkci často „nesl hlavní nápor zloby veřejnosti.“[1] Kupříkladu v květnu 1974 byl vypískán na pohřbu 20 dětí, zabitých během masakru v severoizraelském Ma'alotu.[1] Jiný otřes nastal, když ve volbách v roce 1977 historicky poprvé zvítězila pravicová strana Likud a Kacir, do funkce nominovaný labouristy, „musel reprezentovat vládu, jejíž étos se od toho jeho výrazně lišil.“[1]
V roce 1977 hostil egyptského prezidenta Anwara Sadata při vůbec první oficiální státní návštěvě představitele arabského státu v Izraeli.[14] Během svého prezidentství vyzval zahraniční univerzity k založení kateder Židovských studií a inicioval vznik prezidentské Ceny za dobrovolnictví.[1] Ta je každoročně udílena dvanácti osobám, které jako dobrovolníci vykonali mimořádný počin.[11] Během svého působení ve funkci prezidenta se rovněž několikrát vyjádřil v otázce izraelského vlastnictví jaderných zbraní. Například v prosinci 1974 ve svém projevu použil vágní postoj izraelské vlády, když uvedl, že „Izrael nebude první, kdo na Blízkém východě použije jaderné zbraně.“[22] Zároveň dodal, že „Izrael ‚má potenciál‘ takovou zbraň vyrobit, a že to může provést ‚v rozumné časové lhůtě.‘“[22]
V červenci 1977 svolal několik autoritativních právních expertů, včetně tehdejšího generálního prokurátora Aharona Baraka, k prodiskutování dílčího rozšíření prezidentských pravomocí.[23] Zdůraznil zejména malý rozsah prezidentských pravomocí a uvedl příklad v podobě prezidentských milostí, které závisí na ministru spravedlnosti. Zejména si přál zvážit možnost změny zákona v tom smyslu, aby prezident mohl rozpustit Kneset, a aby byl „informován o národní bezpečnosti náčelníkem Generálního štábu.“[23] Jeho návrhy se však nesetkaly s odezvou.[23] V roce 1978 vzniklo z jeho iniciativy Jeruzalémské divadelní centrum Nurit Kacirové jako památka na zesnulou dceru.[24]
Z důvodu nemoci své manželky se odmítl ucházet o znovuzvolení a v roce 1978 jej ve funkci nahradil Jicchak Navon.[9] Po odchodu z postu prezidenta se vrátil ke své vědecké práci a zůstal i nadále velmi aktivní.[4] Mezi jeho počiny po odchodu z funkce hlavy státu patří například založení katedry biotechnologie na Telavivské univerzitě, kterou posléze sám vedl.[11][16] Mimo to napsal stovky vědeckých článků a „neúnavně podporoval mladé vědce.“[1] V následujících letech se v rámci výzkumu věnoval novým oblastem bádání; „v jednom projektu například vedl tým vědců z Weizmannova institutu, který v mezinárodní soutěži uspěl v počítačovém modelování bílkovin, a v jiné studii byl součástí interdisciplinární skupiny vědců, která odhalila významný aspekt hadího uštknutí na lidské tělo.“[4] I po odchodu z úřadu se veřejně vyjadřoval k různým událostem. Například v roce 1989 v průběhu první intifády v jednom rozhovoru uvedl:
„ | Sionistickým snem nebylo vytvořit židovský stát, v němž jsou Arabové biti. Naším snem bylo mít stát, na nějž může být židovský lid hrdý. | “ |
— Kacirův názor vyjádřený v rozhovoru během první intifády[1] |
Zemřel 30. května 2009 ve věku 93 let ve svém domě v Rechovotu a je pochován na hlavním rechovotském hřbitově vedle své manželky, která zemřela v roce 1986.[25] Toto místo posledního odpočinku bylo Kacirovým přáním, neboť obvykle jsou přední osobnosti státu pohřbívány na národním hřbitově na Herzlově hoře v Jeruzalémě.[25] Den Kacirovy smrti připadl na 37. výročí smrti jeho bratra Aharona při teroristickém útoku z 30. května 1972.[25]
Ocenění a pocty
editovatBěhem svého života získal Efrajim Kacir mnoho světových ocenění a stal se členem řady věhlasných vědeckých společností. V roce 1950 obdržel Weizmannovu cenu a o devět let později mu byla udělena Izraelská cena v oblasti přírodních věd.[26] Ta je udílena od roku 1953 a patří mezi nejvyšší izraelská státní vyznamenání. V roce 1960 se stal členem Izraelské akademie věd a klasického vzdělávání,[14] o rok později byl vyznamenán Rothschildovou cenou v oblasti přírodních věd[26] a v roce 1966 se stal prvním Izraelcem zvoleným do americké Národní akademie věd.[5] V roce 1977 byl přijat jako zahraniční člen Královské společnosti v Londýně a v roce 1985 mu byla udělena Japonská cena za mimořádný přínos v základní teorii na poli imobilizovaných enzymů a jejich praktické aplikace.[27] O čtyři roky později vstoupil do Francouzské akademie věd[28] a následující rok byl dekorován francouzským Řádem čestné legie (Légion d'honneur) s hodností komandéra.[26]
Mimo zmíněné se stal nositelem řady dalších vědeckých ocenění (např. Linderstrøm-Lang Gold Medal, Hans Krebs Medal, Tchernikhovski Prize, Alpha Omega Achievement Medal či Engineering Foundation's International Award) a byly mu uděleny čestné doktoráty na řadě světových univerzit, například Harvard University, McGill University, Oxford University, Northwestern University, Miami University, Technion, Eidgenössische Technische Hochschule aj.[26] Na několika univerzitách též působil jako hostující profesor; šlo například o Harvard University, Rockefeller University, University of California v Los Angeles a Battelle Seattle Research Center.[4]
V dubnu 2011 byla na jeho počest v Izraeli vydána poštovní známka o nominální hodnotě 9 šekelů.[29]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Ephraim Katzir na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k JOFFE, Lawrence. Obituary: Ephraim Katzir [online]. The Guardian, 2009-06-22 [cit. 2010-10-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ VOLK, Zvi. Aharon Katzir [online]. Jewish Virtual Library [cit. 2010-10-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DEKMEJIAN, R. Hrair. Patterns of Political Leadership: Egypt, Israel, Lebanon. New York: SUNY Press, 1975. 323 s. Dostupné online. ISBN 978-0873952910. S. 142. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i Ephraim Katzir [online]. Ministerstvo zahraničních věcí Státu Izrael [cit. 2009-10-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c BARD, Mitchell Geoffrey; SCHWARTZ, Moshe. 1001 Facts Everyone Should Know about Israel. Lanham: Rowman & Littlefield, 2005. 200 s. Dostupné online. ISBN 0-7425-4358-7. S. 54. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g HEVESI, Dennis. Ephraim Katzir, Former Israeli President, Dies at 93 [online]. The New York Times, 2009-06-04 [cit. 2010-10-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j SIEGEL-ITZKOVICH, Judy. Former president Ephraim Katzir dies [online]. The Jerusalem Post, 2009-05-30 [cit. 2010-10-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Underground group's explosives maker who became president [online]. The Age, 2009-06-08 [cit. 2009-10-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Israel's fourth president Ephraim Katzir dies at 93 [online]. Ha'arec, 2009-05-31 [cit. 2009-10-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-02. (anglicky)
- ↑ Israel's fourth president, Ephraim Katzir, dies [online]. The Times of India, 2009-05-31 [cit. 2009-05-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j Ephraim Katzir, Fourth President of the State of Israel [online]. Úřad prezidenta Státu Izrael, 2008-06-12 [cit. 2010-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
- ↑ a b c d Ephraim Katzir [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2010-10-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b KATCHALSKI-KATZIR, Ephraim. My Contributions to Science and Society. The Journal of Biological Chemistry. Únor 2005, roč. 280, čís. 17, s. 16530. Dostupné online. ISSN 1083-351X. DOI 10.1074/jbc.X400013200. (anglicky)
- ↑ a b c Biography of Ephraim Katzir [online]. Zionism and Israel [cit. 2009-10-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b RONEN, Gil. Prof. Efraim Katzir, Israel’s Fourth President, Dead at 93 [online]. Aruc ševa, 2009-05-30 [cit. 2010-10-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Professor Ephraim Katzir: biophysicist and former President of Israel [online]. Times Online, 2009-06-04 [cit. 2010-10-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SCHREIBER, Mordecai a kolektiv. The Shengold Jewish Encyclopedia. 3. vyd. Rockville: Schreiber, 2003. 304 s. Dostupné online. ISBN 978-1887563772. S. 155. (anglicky)
- ↑ Efraim Katzir [online]. Badacz [cit. 2010-10-04]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ COMAY, Joan; COHN-SHERBOK, Lavinia. Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament. London: Routledge, 2002. 407 s. Dostupné online. ISBN 978-0415260305. S. 215. (anglicky)
- ↑ Previous Presidential Elections [online]. Kneset [cit. 2010-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
- ↑ a b DINSTEIN, Yoram. Israel Yearbook on Human Rights 1979. Svazek 9. Tel Aviv: Martinus Nijhoff, 1989. 360 s. Dostupné online. ISBN 978-0792303596. S. 219. (anglicky)
- ↑ a b PRY, Peter. Israel's Nuclear Arsenal. Boulder: Westview Press, 1984. 150 s. Dostupné online. ISBN 0865317399. S. 1–2. (anglicky)
- ↑ a b c COHEN-ALMAGOR, Raphael. Israeli Institutions at the Crossroads. London: Routledge, 2005. 204 s. Dostupné online. ISBN 978-0415363600. S. 90. (anglicky)
- ↑ Nurit Katzir Jerusalem Theater Center [online]. Město Jeruzalém [cit. 2010-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-17. (anglicky)
- ↑ a b c BEN-ZUR, Raanan. Former President Ephraim Katzir dies aged 93 [online]. Ynetnews, 2009-05-30 [cit. 2010-10-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Kolektiv autorů. The International Who's Who 2004. London: Routledge, 2003. 1888 s. Dostupné online. ISBN 978-1857432176. S. 859. (anglicky)
- ↑ Japan Prize Laureates: Dr. Ephraim Katchalski-Katzir (Israel) [online]. The Science and Technology Foundation of Japan [cit. 2010-10-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ephraim Katchalski-Katzir [online]. Francouzská akademie věd [cit. 2010-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-11-25. (francouzsky)
- ↑ Ephraim Katzir [online]. Israel Philatelic Federation [cit. 2013-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-11. (anglicky)
Literatura
editovat- KATZIR, Ephraim. A Life's Tale. Jerusalem: Carmel, 2009. 385 s. Dostupné online. ISBN 9789655400267. (anglicky)
- Vědecké práce
Efrajim Kacir byl autorem stovek vědeckých článků. Mezi vybrané patří:
- Biotechnological applications of proteins and enzymes, 1976 (společně s Cvi Bohakem a Natanem Šaronem)
- Immobilized enzyme principles, 1976 (společně s Lemuelem B. Wingardem a Leónem Goldsteinem)
- Applied biochemistry and bioengineering, 1976 (společně s Lemuelem B. Wingardem a Leónem Goldsteinem)
- Analytical applications of immobilized enzymes and cells, 1981 (společně s Lemuelem B. Wingardem a Leónem Goldsteinem)
- Biopolymers and biotechnology, 1987 (společně s Murrayem Goodmanem)
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Efrajim Kacir na Wikimedia Commons
- Osoba Efrajim Kacir ve Wikicitátech
- Profily
- (anglicky) Úřad prezidenta Státu Izrael – Efrajim Kacir
- (anglicky) Kneset – Ephraim Katzir (Katchelsky) (1916–2009)
- (anglicky) Weizmannův institut věd – Professor Ephraim Katzir (společně s fotografiemi)
- (rusky) Lechaim.ru – Эфраим Кацир. «Израиль склоняет головы…»
- (rusky) Eleven.co.il – Кацир Эфраим
- (česky) Eretz.cz – Zemřel profesor Efrajm Kacir, 4. prezident Izraele
- Ostatní
- (anglicky) Ministerstvo zahraničních věcí Izraele – PM Netanyahu eulogizes former President Ephraim Katzir
- (anglicky) Haaretz – Ephraim Katzir laid to rest in Rehovot; Peres: Unmatched devotion, kindness