Kišiněv

hlavní město Moldavska

Kišiněv (rumunsky Chișinău [kišineu], někdy psán i rusky jako Kišiňov / Kishinev / Кишинёв) je největší a hlavní město Moldavska. Zároveň je také průmyslovým a obchodním centrem státu. Toto město je považováno za jedno z nejzelenějších v Evropě. Nachází se ve středu země na řece Bîc. Ekonomicky je město zdaleka nejlépe prosperujícím v zemi a jako nejdůležitější město Moldavska nabízí širokou škálu vzdělávacích institucí.

Kišiněv
Chișinău
Pohled na Kišiněv
Pohled na Kišiněv
Kišiněv – znak
znak
Kišiněv – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška85 m n. m.
StátMoldavskoMoldavsko Moldavsko
obec (municipiu)Kišiněv
Kišiněv
Kišiněv
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha120 km²
Počet obyvatel671 800 (2013[2])
Hustota zalidnění5 598,3 obyv./km²
Etnické složeníMoldavané/Rumuni (67,6 + 4,5 %), Rusové (13,9 %), Ukrajinci (8,3 %) (2004)[1]
Náboženské složenípravoslavné křesťanství
Správa
StarostaDorin Chirtoacă
Vznik1436
Oficiální webwww.chisinau.md
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

EtymologieEditovat

O původu jména existují dvě hlavní teorie. První z nich říká, že Chișinău pochází ze spojení starorumunského slova chișla (pramen) a nouă (nový), protože město bylo postaveno v okolí pramene. Nyní je tento symbolický pramen u křižovatky ulic Puškinovy a Albișoara.

Naproti tomu podle historika Ștefana Ciobanu má název Chișinău stejný původ jako název města Chișineu-Criș v aradské župě v západním Rumunsku, poblíž hranice s Maďarskem. Jeho jméno je původně maďarské a zní Kisjenő, což je spojením slova kis „malý“ a Jenő, tedy jednoho ze sedmi maďarských kmenů, které přišly koncem 9. století do Panonské pánve a daly názvy několika desítkám osad.

HistorieEditovat

Dnes již moderní velkoměsto Kišiněv bylo založeno v roce 1436 jako klášterní obec. Od dávných časů toto hlavní město tvořilo centrální část Moldavského knížectví. Na počátku 19. století mělo město pouhých 7000 obyvatel. V roce 1812 se stal Kišiněv i s Moldavskem částí ruského impéria. Jeho populace se rozrostla na 92 000, do roku 1900 zde již žilo 125 787 obyvatel.

DopravaEditovat

Ve městě žije okolo 800 tisíc obyvatel, z toho převážnou většinu tvoří Moldavané. V celé aglomeraci žije asi třetina celé moldavské populace. Městská doprava je zde na docela kvalitní úrovni, jezdí zde autobusy, trolejbusy a linková/sběrná taxi, tzv. maršrutky, což je mikrobus formálně pro 10 lidí (reálně se do něj vejde mnohem více). Kišiněvská doprava je poměrně rychlá a levná a řadí se k nejlepším v zemi. Taxi bývají hlavně v centru, kde je soustředěn veškerý ruch z celého města, ovšem pro místní obyvatele je tato služba již dražší. Vnitrostátní i mezinárodní spoje zajišťuje také kišiněvské letiště, které je největší a nejmodernější v Moldavsku.

CentrumEditovat

 
Budova státního cirkusu z roku 1981, ukázka architektury brutalismu

Třída Štěpána Velikého (bulevardul Ștefan Cel Mare și Sfânt), pojmenovaná po moldavském knížeti, dominuje centrální části města a je jedním z nejnavštěvovanějších a nejrušnějších míst ve městě. Nachází se zde většina hlavních lokalit, jako např. Moldavský parlament, prezidentský palác, sídlo vlády, katedrála, kino, hlavní banky a jiné. Do roku 1960 zde stál evangelický kostel.

SportEditovat

PodnebíEditovat

V Kišiněvě vládne kontinentální podnebí. Průměrné denní teploty se pohybují v červenci okolo 20-21 °C, v lednu kolem -2,5 °C. Rekordně zde bylo však naměřeno v létě 39,4 °C, v zimních měsících zde teplota rekordně klesla i k -28,4 °C.

Průměrné roční srážky činí 539 mm.

Slavní rodáciEditovat

Ve městě také během svého vyhnanství pobýval ruský básník Alexandr Sergejevič Puškin (1799–1837).

Partnerská městaEditovat

 
Panoráma čtvrti Rîșcani

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Biroul Național de Statistică al Republicii Moldova. www.statistica.md [online]. [cit. 2008-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-12-10. 
  2. Number of resident population in the Republic of Moldova as of 1st January 2013 [online]. National Bureau of Statistics of the Republic of Moldova, 2013-03-14. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat