Lovoš

hora v Českém středohoří

Lovoš (německy Lobosch) je nefelinitová hora nedaleko Lovosic. Jeho vrchol leží v nadmořské výšce 573 m.[3] Nachází se v Českém středohoří na dolním konci Polabí. Na vrcholu byla postavena turistická chata, od které je výhled na všechny strany. Mimo jiné je zde velice dobře vidět celé město Lovosice, jemuž právě vrch Lovoš tvoří přirozenou dominantu. Chata je užívána pro turistické a rekreační účely ale také jako výhodný telekomunikační objekt. Samotný vrch je tvořený dvěma kužely Lovošem a Kibičkou (490 m n. m.).[3] Kibička je ale na rozdíl od Lovoše vrch trachytový. Vrchol a svahy hory jsou chráněny jako národní přírodní rezervace.

Lovoš
Lovoš při pohledu od Čížkovic
Lovoš při pohledu od Čížkovic

Vrchol573 m n. m.
Prominence261 m ↓ Dálnice D8[1]
Izolace5,1 km → Kletečná
SeznamyNejprominentnější hory CZ #56
Hory Českého středohoří
Poloha
StátČeskoČesko Česko
PohoříČeské středohoří / Milešovské středohoří / Kostomlatské středohoří / Lovošská vrchovina / Borečská část
Souřadnice
Lovoš
Lovoš
Lovoš, Česko
Horninaolivinický nefelinit (Lovoš)
trachyt (Kibička)
PovodíLabe
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zdroje k infoboxu
Národní přírodní rezervace
Lovoš
Teplomilná doubrava
Teplomilná doubrava
Základní informace
Vyhlášení16. listopadu 1948
Nadm. výška328–573 m n. m.
Rozloha51,23 ha[2]
Poloha
StátČeskoČesko Česko
OkresLitoměřice
UmístěníLhotka nad Labem, Velemín
Další informace
Kód226
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Národní přírodní rezervace v Česku

NázevEditovat

Jméno Lovoš je zřejmě staroslovanské, odvozené od kmene Lovosů či Lovošů, kteří měli zdejší kraj obývat.[zdroj?]

Přírodní poměryEditovat

 
Vlevo nahoře trachyt, vpravo dole nefelinit

Vrcholová část kopce s výjimkou těsného sousedství turistické chaty je od roku 1948 chráněna jako národní přírodní rezervace. Její současná rozloha je 51,23 ha.[4]

Lovoš je jedním z dominantních vrchů Kostomlatského středohoří. Má tvar kužele tvořeného olivinickým nefelinitem, z jehož severovýchodního úbočí vybíhá trachytový hřbet Kibička (490 m). Na úbočích se projevují procesy svahových pohybů a zvětrávání. Lze pozorovat trachytové skalní věže, balvanové proudy, osypy a na úpatí soliflukční plášť se sesuvy.[5]

Na svazích hory rostou travnaté porosty skalní stepi, lesostepní porosty a suťový les. Hora je také domovem mnoha chráněných rostlin, například třemdavy bílé, kosatce bezlistého, koniklece lučního českého nebo bělozářky liliovité. Poměrně často se zde vyskytuje i dřín obecný. Na níže položených svazích poblíž města Lovosice byly založeny velké sady, v období druhé světové války zde nacisté zkoušeli bez většího úspěchu pěstovat některé tropické plody, kupř. mandloně.[zdroj?] Zároveň zde od roku 1957 rostou uměle vysazené opuncie.[6]

Bitva u LovosicEditovat

Související informace naleznete také v článku Bitva u Lovosic.

Na jižních svazích Lovoše probíhala 1. října 1756 část bitvy u Lovosic mezi Pruskem a Rakouskem, součást sedmileté války.[7] Na obou stranách bojovalo asi 30 000 mužů a bitva skončila nepřesvědčivým vítězstvím Pruska.

TuristikaEditovat

 
Chráněná vrcholová část
 
Lovoš spolu s Lovosicemi a Labem
 
Pohled z Lovoše směrem k Litoměřicím, RadobýluŽernoseckému jezeru

Výstup na horu Lovoš je možno začít ze čtyř stran. První je z Opárenského údolí po žluté turistické značce, přičemž se stezka na svahu Lovoše stýká s modrou, po které se pokračuje. Druhou je výstup po modré přímo z vesnice Oparno. Třetí je od vesnice Bílinka taktéž po žluté, ale v protisměru, s následným pokračováním po modré; tato cesta je sjízdná i pro terénní automobily a horská kola (vjezd automobilům je ale zakázán). Čtvrtou možností je stezka z Lovosic značená zelenou turistickou značkou. Skrz Opárenské údolí a přes Kibičku vede na vrchol naučná stezka Lovoš.[8]

Záměr postavit turistickou chatu se objevil již v roce 1882 na schůzi výboru Lovosického středohorského spolku (Lobositzer Mittelgebirgs-Verein). Nakonec byla slavnostně otevřena 19. června 1892. Postupně byla rozšiřována. Roku 1918 ji ale vandalové poničili a zapálili.[9] Nová chata byla pod záštitou knížete Johanna Schwarzenberga postavena roku 1924. Za druhé světové války sloužila Němcům jako pozorovatelna. Po válce přestala být trvale obývána a chátrala.[10] V roce 1978 byla převedena do majetku TJ Secheza a začala být rekonstruována. Roku 1981 byla opět uvedena do částečného provozu.[11]

Od roku 1990 turistická chata na Lovoši patří Klubu českých turistů v Lovosicích.[12]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ultrakopec [online]. Martin Matějka [cit. 2016-10-02]. Dostupné online. 
  2. Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19]
  3. a b Základní mapa ČR 1 : 25 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2021-10-24]. Dostupné online. 
  4. NPR Lovoš [online]. AOPK ČR [cit. 2015-03-28]. Dostupné online. 
  5. Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Lovoš, s. 276. 
  6. EXTERNÍ, autor. Kaktus z Ameriky najdete i nad Lovosicemi, botanici z toho nadšeni nejsou. Litoměřický deník. 2022-06-10. Dostupné online [cit. 2022-06-10]. 
  7. DOPSCH, Alfons. Bitva u Lovosic 1. 10. 1756 – její příčiny a následky. Překlad J. Hofman. [s.l.]: Europa Prima Plana o.p.s, 2006. 99 s. S. 44–50. 
  8. Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2016-11-03]. Dostupné online. 
  9. RADOŇ, Miroslav. Historie lovošských chat, lovosického Středohorského spolku a lovosického oddílu Klubu českých turistů. 1. část.. S. 5. Lovosický dnešek [online]. 2004-12 [cit. 2012-07-10]. Roč. 2004, čís. 12, s. 5. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05. 
  10. RADOŇ, Miroslav. Lovoš a turisté. Historie lovošských chat, lovosického Středohorského spolku a lovosického oddílu Klubu českých turistů. 2. část. S. 5. Lovosický dnešek [online]. 2005-01 [cit. 2012-07-10]. Roč. 2005, čís. 1, s. 5. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-02-08. 
  11. RADOŇ, Miroslav. Lovoš a turisté. Historie lovošských chat, lovosického Středohorského spolku a lovosického oddílu Klubu českých turistů. 3. část. S. 5. Lovosický dnešek [online]. 2005-02 [cit. 2012-07-10]. Roč. 2005, čís. 2, s. 5. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05. 
  12. Chata Lovoš. O nás. [online]. Chata na Lovoši [cit. 2012-07-10]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat