Otevřít hlavní menu

Jako granáty (Hagones, 1250), označujeme skupinu krychlových minerálů, nesosilikátů s komplikovaným chemickým vzorcem obecného tvaru X3Z2[SiO4]3, kde:

Granát
Garnet Andradite20.jpg
Obecné
Kategorie Minerál
Chemický vzorec proměnlivý
Identifikace
Barva různá podle odrůd
Vzhled krystalu rombododekaedry,
hexaoktoedry
Soustava krychlová
Tvrdost 6,5–7,5
Lesk skelný, matný,
hedvábný
Štěpnost nedokonalá
Vryp bílý s barevným
nádechem
Hustota 3,4–4,6 g⋅cm−3


Název pochází z latinského granatum malum – granátové jablko.

Obsah

PůvodEditovat

Převážně metasomatický, zřídka magmatický. Druhotně sedimentární.

MorfologieEditovat

Zpravidla tvoří rombododekaedrické a hexaoktoedrické krystaly. Zrnité a kompaktní agregáty jsou méně časté. V náplavech se vyskytují jednotlivá zrna nebo ohlazené oblázky.

VlastnostiEditovat

Většina vlastností je společná.

  • Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 6,5–7,5, křehký, hustota 3,4–4,6 g/cm³, štěpnost velmi nedokonalá podle {110}, lom nerovný, lasturnatý, tříštivý.
  • Optické vlastnosti: Barva: různá podle odrůdy. Lesk skelný, matný, hedvábný, průhlednost: průsvitný až neprůhledný, vryp bílý nebo s nádechem podle zabarvení odrůdy.
  • Chemické vlastnosti: Složení variabilní, nestálé, příměsi Fe, Mg, Mn, Ca, Al, Ti, Cr, V, Zr aj. V kyselinách nerozpustné s výjimkou andraditu. Lehce se taví kromě granátů obsahujících chróm (knorringit, uvarovit).

Minerály skupiny granátuEditovat

  • Almandin – Fe2+3Al2[SiO4]3 – hnědočervený až černý
  • Andradit – Ca3Fe3+2[SiO4]3 – různé odstíny červené, žluté, zelené, hnědé a černé
  • Calderit – (Mn2+,Ca)3(Fe3+,Al)2[SiO4]3
  • Goldmanit – Ca3(V3+,Al,Fe3+)2[SiO4]3
  • Grosulár – Ca3Al2[SiO4]3 – světle zelený až jantarově žlutý nebo sytě hnědý
  • Hesonit – Ca3Al2[SiO4]3 – odrůda grosuláru, medově žluté barvy
  • Hibschit – Ca3Al2[(OH)6-1|(SiO4)1,5-2,5]
  • Katoit – Ca3Al2[(OH)8-6|(SiO4)1-1,5]
  • Kimzeyit – Ca3(Zr,Ti)2[(Si,Al,Fe3+)O4]3
  • Knorringit – Mg3Cr2[SiO4]3
  • Majorit – Mg3(Fe2+,Si,Al)2[SiO4]3
  • Morimotoit – Ca3(Ti,Fe2+,Fe3+)2[(Si,Fe3+)O4]3(?)
  • Pyrop – Mg3Al2[SiO4]3 – krvavě rudý až černý
  • Schorlomit – Ca3(Ti,Fe3+)2[(Si,Fe3+,Fe2+)O4]3
  • Spessartin – Mn2+3Al2[SiO4]3 – tmavočervený až hnědočervený
  • Uvarovit – Ca3Cr2[SiO4]3 – smaragdově zelený

Podobné minerályEditovat

VyužitíEditovat

Technické užití: řezné, brusné a vrtné nástroje. V klenotnictví některé odrůdy jako drahý kámen (fasetové brusy, kabošony).

NalezištěEditovat

Hojný minerál.

  • uvedeno u jednotlivých odrůd.

Nejvzácnější jsou pyropy s efektem změny barvy jako u alexandritu, na denním a umělém osvětlení, velmi drahé jsou smaragdově zelené tsavority z Tanzanie, démantoidy z Ruska, levnější jsou oranžové spessartiny, vyhledávaný je rhodolit, rhodolith granát, pyralmandin je směs pyropu a almandinu, nádherné malinové barvy. Indové a Římané již ve starověku užívali hojně grosulár,oranžový až medový hesonit, protože věřili, že odvrací zlo, kámen gomedha, gomeda. Almandin fialové a pyrop jiskřivě červené barvy jsou klasické kameny. Pyropy se nacházejí v Česku zejména v Českém středohoří, menší naleziště v Podkrkonoší u Nové Paky, nekvalitní pyropy také v okolí Kolína nad Labem. Významná světová naleziště jsou v Jihoafrické republice, Tanzanii, Arizoně, na Sibiři v Jakutsku; almandin se těží v Indii, na Srí Lance, v Tanzanii, démantoid v Rusku, tsavorit v Tanzanii, spessartin v Mozambiku, hesonit na Srí Lance a v Africe, barvoměnné granáty na Madagaskaru, rhodolit na Srí Lance, v Tanzanii a Zambii.

HistorieEditovat

Podle českého mineraloga J. Hyršla a historičky D. Stehlíkové se pyropy, (české granáty, Bohemian garnets) nacházejí po celé Evropě od Pyrenejí po Kavkaz již v archeologických nálezech klenotů Germánů (Vizigótů, Ostrogótů, Merovejců) a stepních národů z období stěhování národů, tj. od 5. do 8. století, kdy patřily k výnosným exportním surovinám. Vyhledávali je pro výjimečnou kvalitu (tvrdost, nespalitelnost) a malé rozměry, takže se snadno daly zasazovat do šperků jen navzájem ohlazené, bez broušení.

Sbírky historického šperku, galanterie a nádobí zdobeného českými granáty má několik českých muzeí:

  • Největší umělecká sbírka o více než 600 příkladech z období od středověku do poloviny 20. století je v Národním muzeu v Praze, v tamější mineralogické sbírce je také největší kolekce nebroušených granátů.
  • Další významné kolekce:
  • Muzeum českého granátu v Třebenicích, poblíž městečka se pyropy těží.
  • Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze.
  • Moravská galerie v Brně.
  • Muzeum Českého ráje v Turnově.
  • Kolekce družstva umělecké výroby Granát Turnov.

LiteraturaEditovat

  • Hyršl, Jaroslav: Nový gemologický výzkum údajných největších českých granátů; in: časopis Minerál, č. 5, 2000, s. 415–418.
  • Kouřimský, Jiří: Drahé kameny v mineralogické sbírce Národního muzea v Praze. NM Praha 1968
  • Kouřimský a kolektiv: Sborník Granat (německy), 1997
  • Stehlíková, Dana: Carbunculus, granatus, zrnakoč. NM Praha 2002
  • Stehlíková, Dana: The Bohemian Garnet. Praha 2004
  • Vokáčová, Věra: Český granát, katalog výstavy UPM Praha 1985


Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat