Otevřít hlavní menu

Ametyst

odrůda křemene fialové barvy

Ametyst je minerál, odrůda křemene různých odstínů fialové barvy. Ametyst je počítán mezi drahé kameny, je oblíbeným materiálem pro výrobu různých ozdob a šperků. Nachází se především v dutinách zásaditých hornin (geodách). Ametyst má barvu od jemně fialové po purpurovou. Některé ametysty jsou průhledné, jiné jen průsvitné, další neprůsvitné, tzv. opakní. Kvůli svému zbarvení jsou velmi oblíbené.

Ametyst
Améthystre sceptre2.jpg
Obecné
Kategorie Minerál
Chemický vzorec SiO2
Identifikace
Barva fialová
Vzhled krystalu sloupcovité, šestiboké krystaly
Soustava klencová
Tvrdost 7
Lesk skelný
Štěpnost neštěpný
Index lomu 1,54 (o) / 1,55 (e)
Vryp bílý
Hustota 2,6 g⋅cm−3
Rozpustnost kyselina fluorovodíková
Ostatní nerovný nebo lasturnatý lom

TermínEditovat

Název snad pochází z řeckého slova amethystos = neopojivý. Indové nazývají ametyst Katajílá podle barvy ovoce, které připomíná barvu ametystu.

Světová nalezištěEditovat

Jako šperk měl ametyst význam už od starověku. Korále z ametystu jsou známy ze starověkých kultur civilizace Mohendžo-dara, Egypta, Sumeru a BaktrieAfghánistánu a Tádžikistánu.

Purpurové ametysty pocházejí z Afriky, ze Srí Lanky a z Bornea. Ametyst se od 19. století exportuje hlavně z Brazílie a Uruguaye. Nádherné ametysty pocházejí z mnoha afrických zemí (Zambie, Kongo, Madagaskar, …), Cejlonu, Indie a mnoha dalších zemí světa.

České a slovenské ametystyEditovat

V Českých zemích byla od středověku nejproslulejší výzdoba fialovými ametysty s bílými vrostlicemi achátu z lokality Ciboušov na Klášterecku, ze kterých se řezaly a leštily čtyř- až pětiboké desky; dochovaly se v obkladech kaplí sv. Kateřiny a Svatého Kříže na hradě Karlštejně a v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta v Praze. Písemně doložené jsou z Karlova hradu v Tangermünde, ale nedochovaly se tam. Císař Karel IV. chtěl pomocí výzdoby polodrahokamy v kaplích evokovat Nebeský Jeruzalém a jeho hradby podle biblického textu Vidění sv. Jana. Další teorie hovoří o meditačním účinku ametystu na mysl císaře za jeho pobytu na Karlštejně. Další ametysty dal císař vložit do Svatováclavské koruny, do zlatého korunovačního kříže a do několika relikviářů ve Svatovítském pokladu. Ametyst se na území bývalého Československa nalézá v Krušných horách, okolo KozákovaČeském ráji, dále na Chebsku, v Jeseníkách, v Moravském krasu, na Vysočině na Žďársku a Třebíčsku (Bochovice, Hostákov, Valdíkov, Smrk, aj.). Proslulé byly žezlové krystaly ametystu z dolů okolo Banské Štiavnice ve středním Slovensku.

Význam a využitíEditovat

Od počátku historie se ametyst využíval v klenotnictví, řezaly se z něj sumerské a mezopotámské pečetní válečky, a především antické (řecké i římské) gemy. Také v evropském klenotnictví a v glyptice se ametyst od středověku až do současnosti hojně využívá, proslulé jsou misky a konvice dvorských umělců Karla IV., či nádobí z dílen brusičů rodiny Miseroniů, kteří pracovali v Praze-Bubenči pro císaře Rudolfa II. a jeho dvůr. Od 19. století se dováží zejména brazilské ametysty a užívá se také barvený na černo či v kobaltové modři.

Ve starověku se ametyst používal jako talisman proti následkům nadměrného pití. Jako kámen měl probouzet bdělost vyšší mysli, zasvěcovat do tajných věd a zesilovat vyšší duševní schopnosti. V  (arci)biskupských prstenech pak manifestuje duševní sílu a vnitřní mravní čistotu. Ametyst je dodnes používán pro své údajné léčebné účinky v mnoha léčitelstvích světa.

 
70 kg drúza původem z Brazílie, nyní ve sbírkách Národního muzea v Praze

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Isidor ze Sevilly, Etymologiae, díl XVI., překlad Hana Šedinová, Praha Oikumena 2000.
  • N. I. Kornilov, Juvelirnye kamni, Moskva 1983.
  • Jiří KOUŘIMSKÝ, Drahé kameny ve sbírce Národního muzea v Praze. Národní muzeum Praha 1968.
  • Jiří Kouřimský, Jaroslav Bauer, Atlas drahých kamenů. Praha 1972.
  • Rudolf ĎUĎA, Luboš REJL: Drahé kameny. Praha Granit 2003.
  • Vladimír BOUŠKA, Klenoty přírody, Praha 1990.
  • R. L. BONEWITZ, Kameny a drahokamy. Velká Británie 2005, (překlad Robert. A. Nový). Praha Slovart 2007.
  • Drahé kameny starověku, Praha 2002.
  • Clare PHILLIPS, Jewellery from Antiquity to the Present, London 1997.

Externí odkazyEditovat