Otevřít hlavní menu

Dolerit

bazická intruzivní magmatická hornina
(přesměrováno z Diabas)

Dolerit (také diabas nebo mikrogabro) je bazická intruzivní magmatická hornina se středně zrnitou strukturou a tmavou barvou. Je ekvivalentem bazaltugabra se střednězrnnou až hrubozrnnou texturou.

Dolerit
Olivinický diabas ze sbírek Národního muzea v Praze
Olivinický diabas ze sbírek Národního muzea v Praze
Zařazení subvulkanické magmatické horniny
Hlavní minerály plagioklas, pyroxeny
Akcesorie olivín, křemen, amfiboly, zeolity
Textura strednozrnná, ofitická, intersticiálna[1]
Barva(y) podle mateřské horniny
Dolerit (Diabas)

Dolerit je tmavý díky obsahu amfibolu a biotitu. Důkazem toho, že některé kruhovité, či deskovité doleritové intruze jsou výchozí cesty magmatu, je kontaktní metamorfóza okolních hornin. Dolerit je často uzavřen cizorodým horninovým blokem jako je např. xenolit vynesený z větší hloubky. To je velmi důležité pro výzkum, protože se jedná o jinak nedostupné horniny ze spodní části kontinentální kůry.

NázevEditovat

Termín dolerit zavedl v roce 1829 René Just Haüy[2], i když některé zdroje považují za autora termínu J. F. d'Aubuissona už v roce 1819[3]. Název pochází z řeckého slova doleros – klamavý. V USA[4] a často i v jiné anglické terminologii[2] je označován jako diabas. Termín diabas však má ve střední Evropě jiný význam, protože se jím (nesprávně) označují hlavně paleozoické bazalty.[5]

VlastnostiEditovat

Dolerit má chemické složení totožné s bazalty (a gabry), liší se však svojí mikroskopickou i makroskopickou texturou, která je střednězrnná, většinou ofitická (stejně velké krystaly plagioklasů a pyroxenů s výplní přibližně stejně velkých krystalů pyroxenu) až intersticiární (mezery mezi krystaly plagioklasů vyplněny vulkanickým sklem). Krystaly dosahují velikost od 0,5 do 5 mm. Idiomorfní nebo hypidiomorfní krystaly plagioklasů bývají často obklopeny pyroxeny[6]. Hustota těchto hornin se pohybuje od 2,95 do 3,15 kg.dm³[7].

SloženíEditovat

Dolerit se skládá převážně z minerálů ze skupiny živců – bazických plagioklasů (62 %), hlavně anortitulabradoritu a z monoklinických pyroxenů, hlavně augitu (20-29 %). Může též obsahovat olivín (3-12 %) nebo křemen (do 5 %). Jako akcesorie může být přítomen magnetit a ilmenit (do 2 %). V důsledku alterace někdy obsahuje hornblend, biotit, apatit, pyrhotin, chalkopyrit, serpentin, chlorit a kalcit. Podobně jako u bazaltů a gabrech je možno i v doleritech rozeznávat alkalické a tholeitické variety, které mohou být identifikovány podle přítomnosti pyroxenů s nízkým obsahem vápníku, nefelínu, analcimu, křemene a přítomnosti nebo absenci olivínů[4]. Dalšími součástmi obsaženými v doleritech mohou být oxidy titanu a železa.

VýskytEditovat

 
Doleritová dajka v zářezu silnice v americkém státě Arizona

Dolerity tvoří často subvulkanická tělesa v podloží bazaltů oceánské kůry, zejména tzv. dajkový komplex[8]. Mimo oceánské kůry vystupují často v ložních i pravých žilách a čočkových tělesech. Desítky či stovky menších žil doleritu mohou být společně vázány na jedno magmatické centrum[6].

VyužitíEditovat

 
Doleritový lom v německém Dörtendorfu

Dolerit se používá jako kvalitní kamenivo do konstrukcí silničních těles i jiných staveb. Tím, že minerální zrna vzájemně prorůstají, je vzniklá hornina vysoce odolná.

LokalityEditovat

Mezi světově známé lokality patří např. svrchnětriasový Palisades Sill, který vytváří spektakulární útesy The Palisades podél západního břehu řeky Hudson blízko New Yorku v USA. Doleritové dajky jako součást britské terciérní vulkanické provincie jsou známy i z Skye, Rum, Mull a Arran v západním Skotsku a Slieve Gullion v Irsku. Dolerity křídového stáří jsou i součástí dalších geologických jednotek.

V Západní Austrálii vytváří 200 km dlouhá doleritová dajka samostatné pásmo norseman–wiluna. V oblasti této dajky mezi Norseman a Kalgoorlie, se nachází největší australský zlatý důl The Super Pit.

Na Slovensku jsou dolerity známy například z rakovecké skupiny gemerika[9].

Mladší, neogénní dolerity jsou známy z magurského flyšového pásma, z oblasti těšínsko-hradišťského souvrství, kde jsou součástí neovulkanických tešinitových těles blízko Uherského Hradiště na Moravě.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dolerit na slovenské Wikipedii.

  1. GREGOROVÁ, M. Bazalt (čedič) [online]. muni.cz, 2000 [cit. 2015-02-24]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b Levinson-Lessing, F. J., Struve, E. A., 1963, Petrografičeskij slovar. Gosgeoltechizdat, Moskva, s. 115-116
  3. Přehled názvů hornin [online]. geologie.estranky.cz [cit. 2015-02-24]. Dostupné online. 
  4. a b MacKenzie, W. S., Donaldson, C. H., Guilford, C., Atlas of igneous rocks and their textures. Longman, Harlow, s. 98
  5. Kamenický, J., Hovorka, D., 1980, O návrhu subkomisie IUGS pre systematiku eruptív na klasifikáciu a nomenklatúru vulkanických a niektorých ďalších skupín hornín. Mineralia Slovaca, 12, 1, s. 75-88
  6. a b Pellant, Ch., 2005, Horniny a minerály. Ikar, Bratislava, s. 192
  7. PETRÁNEK, J. Tabulka 9. Pevnost v tlaku a hustota hlavních skupin hornin [online]. 2007 [cit. 2015-02-24]. Dostupné online. 
  8. Hirano, N. Ogawa, Y., Saito, K., Yosida, T., Sato, H., Taniguchi, H., 2009, Multi-stage evolution of the Tertiary Mineoka ophiolite, Japan: new geochemical and age constraints. in Dilek, Y., Robinson, P. T. (Editori), Ophiolites in Earth History. Geological Society, London, Special Publications, 218, s. 279-298
  9. Ivan, P., 2008, Staropaleozoický bázický vulkanizmus Západných Karpát: geochémia a geodynamická pozícia. Acta Geologica Universitatis Comeniae, Monografická séria, Bratislava, 94 s.

Externí odkazyEditovat