Kontinentální kůra

část Země tvořená pevninou

Kontinentální kůra je částí zemské kůry, která je vyvinuta pod pevninami, její spodní hranicí je Conradova diskontinuita. Tato je však obtížně sledovatelná, neboť není souvisle vyvinutá a mívá i charakter pozvolného přechodu. Z fyzikálního hlediska je oblastí, ve které se podélné seizmické vlny šíří rychlostí nižší než 6,2 km/s. Podle metamorfního modelu zemské kůry patří ke k.k. též bazaltová nebo gabrová vrstva společně s metamorfity granulitové facie (s rychlostí šíření vln mezi 6,5–7,2 km/s). Při tomto pojetí je pak spodní hranicí Mohorovičičova diskontinuita. Kontinentální kůra má oproti oceánské kůře výrazně větší mocnost – průměrně 35 km, ale extrémy dosahují hodnot až 90 km.

1) kontinentální kůra. 2) oceánská kůra. 3) astenosféra
Ukázka kontinentální kůry a její rozlohy.

Hustota kontinentální kůry je menší než v případě kůry oceánské a pohybuje se okolo 2,8 g.cm−3, což je nejspíše jedním z důvodů, proč vystupuje kontinentální kůra nad oceánskou kůru. Z celkové rozlohy Země zabírají kontinenty jen asi 29%, ale s oblastmi kontinentální kůry zatopené vodou v šelfových oblastech a kontinentálními svahy, tvoří celkem 41% zemského povrchu.

Dominantně je tvořena kontinentální kůra vápenato-alkalickou řadou, která se projevuje v podobě dacitů a dioritů. Průměrná nadmořská výška kontinentálních oblastí je 870 m n. m., ale vlivem denudace a eroze dochází k postupnému zarovnávání a snižování nadmořské výšky. Oproti tomu působí srážky litosférických desek, které formují pohoří či pásemná pohoří.

Kontinentální kůra mohla vznikat už před 4 miliardami let.[1] Vznikla patrně před 3,7 miliardou let.[2]

Rozdělení kontinentální kůryEditovat

Vertikálně se kontinentální kůra dělí na:

Horizontálně se na kontinentálních deskách dají vyčlenit tyto oblasti:

  • štítové oblasti – jedná se o nejstarší jádrové oblasti kontinentů. Jedná se o erozí vypreparované oblasti hlubších magmatických plutonů, které se dříve nacházely v hlubinách Země.
  • platformové oblasti – jsou to oblasti kontinentů, které jsou překryty druhotným výlevem lávového proudů. Ten má obvykle mocnost jen několik metrů, ale k výlevu dochází na ploše, která řádově zaujímá několik tisíc až milionů m2. Jedná se o rozsáhlé oblasti.
  • pásemná pohoří – oblasti probíhajícího horotvoří (orogeneze), např. Alpy. Mladá alpínská pohoří mají největší mocnost kůry (Himálaj až 80 km), prekambrické štíty 35–40 km. V oblasti Českého masívu je 30–38 km, v Podunajské nížině jen 28 km. Růst mocnosti kůry v mladých pohořích je způsoben zejména narůstáním bazaltové vrstvy.

Chemické složeníEditovat

Složení kontinentální kůry je přibližně 58% SiO2, 16% Al2O3, 8% FeO, 7% CaO, 5% MgO, 3% Na2O, 1,5% K2O (hmotnostní procento).

Vznik kontinentální kůryEditovat

Nejasnosti ohledně prvotního vzniku kontinentální kůry panují do dneška a mnohé nejasnosti a spory jsou stále živé.

ReferenceEditovat

  1. http://www.osel.cz/10627-ztraceny-svet-nejstarsi-kontinenty-zeme-zmizely-temer-beze-stopy.html - Ztracený svět: Nejstarší kontinenty Země zmizely téměř beze stopy
  2. https://phys.org/news/2021-04-uncovers-continental-crust-emerged-million.html - New research uncovers continental crust emerged 500 million years earlier than thought

Související článkyEditovat