Krystalografie
Krystalografie je nauka, která se zabývá především studiem struktury krystalů, vývojem a poruchami jejich ideální struktury.
- Geometrická krystalografie se zabývá vnějšími tvary.
- Fyzikální krystalografie se zabývá fyzikálními vlastnostmi.
HistorieEditovat
Počáteční příspěvky k systematickému shromažďování informací o minerálech můžeme nalézt u Theofrasta (371–287 př. n. l.), krystalům se v encyklopedii Naturalis Historia věnoval Plinius starší (26–79 n. l.), jenž popsal například oktaedrický habitus a tvrdost diamantu. Georgius Agricola v díle Buch De natura fossilium vydaném v roce 1546 třídil minerály podle jejich fyzikálních vlastností a popisoval jejich geometrické tvary. Johannes Kepler formuloval na základě analýzy struktury šestiúhelníkových sněhových vloček v díle Strena seu de nive sexangula z roku 1611 tzv. Keplerovu domněnku.
První vědecké studie krystalů souvisely s jejich tvarem a geometrickými vlastnostmi. Nicolaus Steno objevil 1669 zákon stálosti úhlů hran. René-Just Haüy formuloval v roce 1801 tezi o periodicitě krystalových struktur. Jako první použil pojem symetrie a uvedl jej do formální definice v krystalografii.
Teorie grup byla v polovině 19. století krystalografy obecně přijata. Na základě práce Leonharda Sohnckeho, který definoval 65 prostorových grup v krystalech (1876), odvodili Arthur Moritz Schoenflies a Jevgraf Fjodorov 230 prostorových skupin prvků souměrnosti krystalové strukturní mřížky (1890–1891).
V roce 1914 obdržel Max von Laue Nobelovu cenu za fyziku za objev rozptylu rentgenových paprsků na krystalech. V následujících desetiletích došlo k objasnění krystalové struktury deoxyribonukleové kyseliny (Rosalind Franklinová, James Dewey Watson a Francis Crick, 1953) a inzulinu (Dorothy Crowfoot Hodgkin (1969).
Rok 2014 byl OSN vyhlášen Mezinárodním rokem krystalografie.[1] Význam krystalografie jako významného vědního oboru také podtrhuje fakt, že za výzkum a objevy a související výsledky bylo do roku 2014 uděleno 29 Nobelových cen.[2]
Výběr Nobelových cen udělených za krystalografické práceEditovat
Za fyziku
- 1914 – Max von Laue – objev interakce rentgenového záření s krystalickými látkami
- 1915 – William Henry Bragg a William Lawrence Bragg – popis první krystalové struktury
Za chemii
- 1962 – John Kendrew a Max Perutz – vyřešení krystalové struktury hemoglobinu
- 1964 – Dorothy Crowfoot Hodgkin – za vyřešení krystalové struktury vitamínu B12
- 1985 – Herbert Hauptman a Jerome Karle – za rozvoj přímých metod řešení krystalových struktur
Za fyziologii a medicínu
- 1962 – Maurice Wilkins, Francis Crick a James Dewey Watson – za vyřešení krystalové struktury DNA
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kristallographie na německé Wikipedii.
- ↑ IYCR Archivováno 26. 3. 2014 na Wayback Machine. (německy)
- ↑ International Union of Crystallography: Nobel Prize winners associated with crystallography
LiteraturaEditovat
- CHVÁTAL, Marek. Úvod do mineralogické krystalografie. Chrudim: Vodní zdroje Chrudim, 2013. 169 s. ISBN 978-80-905154-7-5.
