Otevřít hlavní menu

Malachit je uhličitan mědi s OH skupinou.[2] Malachit má zpravidla zelenou barvu, která se může pohybovat v odstínech od světle zelené až po černozelenou. Je neprůhledný.[2] Nejčastěji se vyskytuje v podobě práškovitých, zemitých, vrstevnatých, ledvinitých a krápníkovitých agregátů. Příležitostně také ve formě malých sloupcovitých a jehlicovitých krystalů. Jeho výskyt je vázán na oblasti výskytů sulfidů mědi, např. chalkopyrit, jejichž přeměnou vzniká.

Malachit
Surový malachit

Surový malachit

Obecné
Kategorie Minerál
Chemický vzorec Cu2(OH)2CO3
Identifikace
Barva zelená až tmavě zelená
Vzhled krystalu krápníkovitý, vláknitý, kulovitý, jehličkovitý
Soustava jednoklonná
Tvrdost 3,5 – 4
Lesk matný, hedvábný až skelný
Štěpnost dokonalá podle {201}, dobrá podle {010}
Index lomu nα=1,655 nβ=1,875 nγ=1,909
Vryp světle zelený
Hustota 3,9 g⋅cm−3
Rozpustnost rozkládá se v HCl[1]
Opracovaný vyleštěný malachit

Malachit byl používán jako minerální pigment v zelených barvách od starověku, velmi citlivý na kyseliny a kolísání v barvě. V 19. století v oblastech s vyšší akumulací byl využíván jako méně významná ruda mědi,[2] jelikož obsahuje až 55 % [1] až 57,4 %[3] mědi. Nacházen byl na většině mědnatých ložisek, dříve byl nazýván jako skalní zeleň.[1]

Název minerálu pochází z řeckého slova malache označující sléz a sytě zelenou barvu.[3]

VznikEditovat

Tvoří se v alternačních a oxidačních oblastech měďných ložisek[4], často se sekundárními minerály včetně azuritu, kde vzniká přímo z roztoků.[3] Zjednoduššeně se dá říci, že malachit vzniká na místech, kde dochází ke zvětrávání mědi a z jistého pohledu tak vzniká i na měděných střechách při jejich zvětrávání.[1] Často se tak vyskytuje jako povlak na jiných horninách a minerálech, ale může tvořit také krápníky.[3]

VlastnostiEditovat

  • Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 3,5–4, krápníkovitý, vláknitý, kulovitý, jehličkovitý, hustota 3,9 g/cm³, štěpnost dokonalá podle {201} a dobrá podle {010}, lom – nepravidelný až lasturnatý.
  • Optické vlastnosti: Barvu má velmi zelenou až tmavě zelenou, vryp světle zelený, lesk skelný, matný, v některých případech hedvábný.
  • Chemické vlastnosti: Složení: Cu 57,48 %, C 5,43 %, H 0,91 %, O 36,18 %, šumí v HCl.

VýskytEditovat

ParagenezeEditovat

VyužitíEditovat

Malachit se již od starověku[3] využívá na dekorativní účely a jako šperkařský kámen.[2][4] Dříve se rozemletý malachit používal i jako líčidlo.[3]

Dříve byl malachit označován jako méně výrazná ruda mědi. Jako drahý kámen se zpracovává odedávna. Už ve starém Egyptě z něj vyřezávali kameje, amulety a jiné ozdobné předměty. Znali ho i staří Řekové a Římané. Drcený se používal jako barvivo v malířství, nebo jako líčidlo. Věřilo se, že má moc chránit děti před kouzly a čáry. V době antiky se používal na léčení očních chorob. V 16. století se ve střední Evropě používal k podpoře růstu dětí, měl také podporovat léčitele, kteří s malachitem pracovali a utišovat bolest.[zdroj?]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d Mineraly.org – MALACHIT [online]. [cit. 2008-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-16. 
  2. a b c d e Velebil.net – Malachit [online]. [cit. 2008-08-09]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f ŘÍDKOŠIL, Tomáš. Krkonoše – Jizerské hory – Malachit [online]. [cit. 2008-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-05. 
  4. a b c d Natur.cuni.cz – Malachit a azurit [online]. Karlova univerzita [cit. 2008-08-09]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat