Chryzokol

minerál
Chryzokol, Piesky (Slovensko)

Chryzokol je minerál z třídy křemičitanů, vodnatý fylosilikát mědi se vzorcem Cu2-xAlx (H2-xSi2O5)(OH)4.nH2O (x-1) nebo (Cu,Al)2H2Si2O5(OH)4.nH2O. O struktuře nerostu vznikly pochyby, neboť spektrografický výzkum naznačuje, že látka označovaná jako chryzokol je možná směsí spertiniitu (hydroxidu měďnatého) a chalcedonu.

HistorieEditovat

Jméno pochází z klasické řečtiny, kde χρυσός (chrysos) znamená zlato a κολλα (kolla) tmel k označení materiálu užívaného k pájení zlata; poprvé jej užil Theofrastos v roce 315 př.n.l.

PopisEditovat

Chryzokol je kyanové (tyrkysové) barvy a je podružnou rudou mědi o tvrdosti 2,5 až 7,0. Hustota 2–2,20; vryp světle zelený, lom lasturnatý.[1] Jde o druhotný minerál, vznikající rozkladem sulfidů (chalkopyrit aj.) v oxidačních pásmech ložisek měděných rud. Znatelnějším modravým odstínem se liší od malachitu.[2] Zpravidla se vyskytuje jako mastně až skelně lesklé celistvé, hroznovité, ledvinité nebo krápníčkovité agregáty a kůry[3] nebo jako výplň žil. Hustota 2–2,20; vryp světle zelený. Díky své světlé barvě bývá někdy považován za tyrkys.

Studie z roku 2006 se zdá dokazovat, že chryzokol je mikroskopickou směsí minerálu spertiniitu, chemicky hydroxidu měďnatého, amorfního oxidu křemičitého a vody.

NalezištěEditovat

K významným nalezištím patří Bacanské ostrovy v Molukách (Indonésie), Izrael, Shaba (DR Kongo), Chile, Cornwall (Anglie), Moldova (Rumunsko), Ural, Altaj (Rusko), Arizona, Utah, Idaho, Colorado, Nové Mexiko, Michigan a Pensylvánie (USA).

V Česku je znám z Horní Rokytnice,[1][2] Rybnice u Semil, Rváčova u Lomnice n. Pop., Rožmitálu u Broumova[3], Vrančic, Stříbra, Tří Seker u L. Kynžvartu, Horního Slavkova, Hory Sv. Kateřiny, Měděnce, Cínovce, Borovce u Štěpánova, Ludvíkova u Vrbna p. Pradědem.[4]

Na Slovensku jsou předními lokalitami Špania Dolina,[1] Lubietová,[5] Betliar, Košice, Poniky.

KlenotnictvíEditovat

Protože je poněkud běžnější než tyrkys a také díky svým atraktivním modrým a modrozeleným barvám je chryzokol už od starověku oblíbený u rytců a výrobců ozdob. Díky poměrně snadnému zpracování a tváření jej často používají stříbrníci a zlatníci jako náhradu za tyrkys. Tvrdost chryzokolu se pohybuje v širokém pásmu Mohsovy stupnice od 2 do 7 v závislosti na obsahu oxidu křemičitého. Tmavě modrý chryzokol je zpravidla pro klenotnické využití příliš měkký, zatímco tyrkysové, zelené a modrozelené odstíny mívají tvrdost blížící se šesti, tedy podobnou jako tyrkys.

OdkazyEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chrysocolla na anglické Wikipedii.

ReferenceEditovat

  1. a b c SVOBODA, Josef a kol. Encyklopedický slovník geologických věd, 1. svazek. 1. vyd. Praha: Academia, 1983. 920 s. S. 543. 
  2. a b SLAVÍK, František; NOVÁK, Jiří; KOKTA, Jaroslav. Mineralogie. 5. vyd. Praha: Academia, 1974. 488 s. S. 363. 
  3. a b BERNARD, Jan H.; ROST, Rudolf a kol. Encyklopedický přehled minerálů. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. 704 s. ISBN 80-200-0360-6. S. 257. 
  4. BERNARD, Jan H. a kol. Mineralogie Československa. 1. vyd. Praha: Academia, 1969. 400 s. 
  5. KOUŘIMSKÝ, Jiří. Nerosty, II. díl. 1. vyd. Praha: Orbis, 1958. 136 s.