Chlorid hořečnatý

chemická sloučenina

Chlorid hořečnatý (chemický vzorec MgCl2) je bílá, hygroskopická látka, která tvoří několik hydrátů s obecným vzorcem MgCl2•x(H2O). Tato sloučenina je typický iontový halogenid, který se velmi dobře rozpouští ve vodě. Chlorid hořečnatý se získává z mořské vody. Bezvodý chlorid hořečnatý se používá na výrobu kovového hořčíku.

Chlorid hořečnatý
Krystalická forma
Krystalická forma
Obecné
Systematický názevChlorid hořečnatý
Anglický názevMagnesium chloride
Německý názevMagnesiumchlorid
Sumární vzorecMgCl2
MgCl2• 6 H2O
Vzhledbílé krystalky nebo prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS7786-30-3
7791-18-6 (hexahydrát)
Číslo RTECSOM2975000
Vlastnosti
Molární hmotnost95,211 g/mol
203,303 g/mol (hexahydrát)
Molární koncentrace cM4,021 mol/dm3 (20 °C, 30% roztok)
Teplota tání708 °C
117,2 °C (hexahydrát)
Teplota varu1 412 °C
Hustota2,325 g/cm3 (25 °C)
2,316 g/cm3 (30 °C)
1,569 g/cm3 (17 °C, hexahydrát)
1,276 g/cm3 (20 °C, 30% roztok)
Dynamický viskozitní koeficient4,12 cP (808 °C)
7,017 cP (20 °C, 30 % roztok)
Kinematický viskozitní koeficient5,498 cS (20 °C, 30% roztok)
Index lomunDa= 1,675
nDc= 1,59
hexahydrát
nDa= 1,495
nDa= 1,507
nDa= 1,528
30% roztok
nD= 1,415
Rozpustnost ve vodě52,9 g/100 g (0 °C)
53,8 g/100 g (10 °C)
54,8 g/100 g (20 °C)
55,5 g/100 g (25 °C)
56 g/100 g (30 °C)
58 g/100 g (40 °C)
61,3 g/100 g (60 °C)
65,8 g/100 g (80 °C)
73 g/100 g (100 °C)
hexahydrát
282,43 g/100 g (0 °C)
304,35 g/100 g (20 °C)
403,72 g/100 g (60 °C)
578,29 g/100 g (80 °C)
895,56 g/100 g (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
Methanol
15,5 g/100 g (0 °C)
16 g/100 g (20 °C)
17,8 g/100 g (40 °C)
20,4 g/100 g (60 °C)
16 g/100 g (20 °C, hexahydrát)
Ethanol
3,6 g/100 g (0 °C)
5,6 g/100 g (20 °C)
10 g/100 g (40 °C)
15,9 g/100 g (60 °C)
5,6 g/100 g (20 °C, hexahydrát)
Pyridin
1,28 g/100 g (0 °C)
1,06 g/100 g (20 °C)
Měrná magnetická susceptibilita−6,259×10−6 cm3g−1
−5,74×10−6 cm3g−1
Povrchové napětí67 mN/m (720 °C)
65 mN/m (900 °C)
Struktura
Krystalová strukturaŠesterečná
Jednoklonná (hexahydrát)
Hrana krystalové mřížkya= 718 pm
c= 1 760 pm
hexahydrát
a= 990 pm
b= 715 pm
c= 610 pm
Koordinační geometrieOktaedr
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−641,8 kJ/mol
−2 499,6 kJ/mol (hexahydrát)
Entalpie tání ΔHt417 J/g
Entalpie varu ΔHv1 440 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp−1 595 J/g
Standardní molární entropie S°89,9 JK−1mol−1
366 JK−1mol−1 (hexahydrát)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−592,5 kJ/mol
−2 115,6 kJ/mol (hexahydrát)
Izobarické měrné teplo cp0,747 JK−1g−1
1,549 J K−1g−1 (hexahydrát)
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
Nebezpečí[1]
R-větyŽádná rizika
S-větyS22, S24/25
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Použití editovat

  • Hexahydrát farmaceutické čistoty lze užívat jako doplněk stravy co by zdroj hořčíku, a sice v množství 2-3g/den. Koncentrovaný roztok má hořkou chuť, dostatečně zředěný je spíše mírně slaný.[zdroj⁠?]
  • Vodný roztok se používá k plnění nemrznoucích směsí. Také se používá k plnění pneumatik jakožto zátěže traktorů.[zdroj?]
  • Elektrolýzou taveniny chloridu hořečnatého se vyrábí kovový hořčík.
  • Je jednou ze složek PCR: rozpuštěný v roztoku poskytuje hořečnaté ionty, které jsou kofaktorem polymerázy.

V některých zemích (například v České republice a Slovinsku) se v nepatrném rozsahu používá jako posypová sůl (resp. příměs) pro zimní posyp. Je však vhodný pouze pro likvidační posyp, nikoliv pro preventivní posyp.[2]

Výroba editovat

Chlorid hořečnatý je možné vyrobit například neutralizací hydroxidu hořečnatého kyselinou chlorovodíkovou:

Mg(OH)2 + 2HCl → MgCl2 + 2H2O

další možností přípravy je spalování kovového hořčíku v chloru:

Mg + Cl2 → MgCl2

Reference editovat

  1. a b Magnesium chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Karel Melcher: Posypové materiály pro zimní údržbu komunikací v ČR a v zemích EU, Ekolist.cz, 3. 12. 2001

Literatura editovat

  • Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy editovat

 
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.