Dušanbe

hlavní město Tádžikistánu

Dušanbe (tádžicky: Душанбе; což v perštině znamená pondělí[1][2][3]) je hlavní a největší město Tádžikistánu. Bydlí v něm asi 863 400 obyvatel. Do roku 1929 bylo město v ruštině známé jako Djušambe (rusky Дюшамбе) a od roku 1929 do roku 1961 jako Stalinabad (tádžicky Сталинобод) po Stalinovi. Dušanbe se nachází v Hissarském údolí, ohraničené Hissarským hřbetem na severu a východě a hřbety Babatag, Aktau, Rangontau a Karatau na jihu. Leží v nadmořské výšce 750-900 m.

Dušanbe
Душанбe
Palace of Nations and the Flagpole, Dushanbe, Tajikistan.JPG
Dushanbe, Tajikistan (satellite view).jpg
National Library of Tajikistan.JPGTJ-Dushanbe photo (9).JPG
Tajik Parliament House, Dushanbe, Tajikistan.JPGТеатр Лахути Душанбе.jpg
Opera-Ballet - panoramio.jpgDushanbe, Tajikistan - panoramio (3).jpg
Dušanbe – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 706 m n. m.
Stát TádžikistánTádžikistán Tádžikistán
provincie Centrálně spravovaná oblast
Dušanbe
Dušanbe
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 124,6 km²
Počet obyvatel 863 400 (2020)
Správa
Starosta Rustam Emomali
Oficiální web www.dushanbe.tj
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ve starověku místo, kde leží moderní Dušanbe nebo poblíž, bylo osídleno různými říšemi a národy, včetně lidí moustérienských nástrojů, různých neolitických kultur, Achaimenovské říše, Řecko-baktrijského království, Kušánské říše a Hefalitů. Ve středověku se objevily další sídla poblíž současného Dušanbe, jako byl Hulbuk a jeho slavný palác. Od 17. století do počátku 20. století rostlo Dušanbe v tržní vesnici, kterou občas ovládali béjové z Hisoru, Balchu a nakonec Bucharský emirát. Brzy po ruské invazi v roce 1922 se město v roce 1924 stalo hlavním městem Tádžické autonomní sovětské socialistické republiky, což zahájilo rozvoj Dušanbe a také rychlý populační růst, který pokračoval až do tádžické občanské války na začátku 90. let 20. století. Po válce se město stalo hlavním městem nezávislého Tádžikistánu a pokračovalo ve svém růstu a rozvoji v moderní město.

Moderní kultura Dušanbe má své počátky ve 20. letech 20. století s nástupem sovětské hudby, opery, divadla, sochařství, filmu a sportu. Hudba, především před sovětskou invazí provozovaný šašmakam , ve městě zmizel kvůli ruskému vlivu a místním operním domům a orchestrům. Tádžické osobnosti, jako byl Sadriddin Ayni, významně přispěly k rozvoji literatury v Dušanbe, která během a po sovětském období prošla mnoha změnami. Počátek divadla a filmu byl ve 30. letech 20. století a byl silně ovlivněn sovětskými trendy. Architektura Dušanbe, kdysi neoklasicistní, přešla do minimalismu a nakonec do moderního stylu.

Hodně ze vzdělávacího systému města pochází z dob Sovětů a má dědictví státní kontroly; i dnes je největší univerzita v Dušanbe, Tádžická národní univerzita, financována vládou. Dušanbejské mezinárodní letiště je hlavní letiště sloužící městu. Mezi další formy dopravy patří síť trolejbusů rozvíjená od roku 1955, malá síť železnic a dále silnice, které procházejí městem. Elektřina ve městě je primárně vodní, vyráběná v Nureské přehradě; stárnoucí systém zásobování vodou pochází z roku 1932. Tádžikistánský systém zdravotní péče je soustředěn v Dušanbe, což znamená, že ve městě jsou hlavní nemocnice v zemi.

Název městaEditovat

Dnešní jméno města vzniklo velmi jednoduše, prostě se upravil původní název vesnice, která stála na území dnešního města, která se jmenovala Ďiušambe. V letech 1929-1961 se město jmenovalo Stalinabad (česky: Stalinovo město). Od roku 1961 nese město tedy upravený název původní osady, změna proběhla v souladu se soudobou tádžickou výslovností, část Ďiuš se změnila na Duš, což znamená v tádžičtině pondělí.

Historie městaEditovat

V 7. století byla na místě dnešního města postavena osada Ďušambe, neměla však větší význam, ovládali ji Arabové vyznávající islám. Od 9. století byla osada postupně součástí říší Sámánovců, Karachánovců a Chorezmu. Ve 13. století se zde objevili Mongolové, ve 14. a 15. století bylo Ďušambe součástí říše Timúrovců, od 16. století se ocitalo v držení bucharského chanátu. Značné ztráty na kulturních místech, památkách a obytných částech město utrpělo v bojích, které začaly v roce 1920, kdy byl svržen emír. Když v roce 1923 skončila občanská válka, chopili se moci sověti a zahájili výstavbu města na místě původních tří osad, z nichž největší bylo Dušambe. O rok později získalo roli centra Tádžické autonomní republiky a v roce 1929 status hlavního města Tádžické SSR. Další rozvoj města umožnila Transkavkazská železnice, která sem byla v té době zavedena. V roce 1948 došlo k založení univerzity a v roce 1951 Tádžická akademie věd. 9. září 1991 byla vyhlášena nezávislá Republika Tádžikistán s hlavním městem Dušanbe.

Dnešní městoEditovat

Dušanbe je moderní město. S výjimkou své centrální části jsou budovy ve městě převážně nízké, v oblasti totiž hrozí zemětřesení. Hlavní třída nese název Prospekt Rudaki a spojuje nádraží v jižní a severní části města. Ve městě převažují široké rovné ulice, které lemují aleje stromů. Mezi nejzajímavější místa patří hlavní mešita, vedle níž stojí synagoga postavená v 19. století, pravoslavný kostel a opera, k dalším pamětihodnostem patří ostatní mešity, ruiny citadely, dvě islámské školy nazývané medresy, karavanseraj. V blízkosti hotelu Tádžikistán stojí budova Kučai Ismoili Somoni, ve které sídlí etnografické muzeum.

Přírodní podmínkyEditovat

Dušanbe leží v Gissarském údolí na úpatí Pamíru. Městem protéká řeka Varzob. Průměrná nadmořská výška města činí 850 m, nejnižší bod leží ve výšce 790 m, nejvyšší 881 m. Průměrná teplota se v lednu pohybuje okolo -13 °C, v červenci okolo 23 °C. V lednu průměrně spadne 30 mm srážek, v červenci nespadnou srážky žádné.

GalerieEditovat

Partnerská městaEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dushanbe na anglické Wikipedii.

  1. Dostupné online. 
  2. D. Saimaddinov, S. D. Kholmatova, and S. Karimov, Tajik-Russian Dictionary, Academy of Sciences of the Republic of Tajikistan, Rudaki Institute of Language and Literature, Scientific Center for Persian-Tajik Culture, Dushanbe, 2006.
  3. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat