Alexandre Dumas starší

francouzský spisovatel
O československém televizním seriálu pojednává článek Alexandr Dumas starší (seriál).

Alexandre Dumas [alexandr dyma], vlastním jménem Dumas Davy de la Pailleterie [dymɑ davi də la pajət(ə)ri] (24. července 1802, Villers-Cotteréts, Francie5. prosince 1870, Puys) byl čelný francouzský prozaik a dramatik v období romantismu. Proslavil se především historickými a dobrodružnými romány, z nichž nejznámější jsou Tři mušketýři a Hrabě Monte Christo. Mnoho jeho děl bylo několikrát zfilmováno.

Alexandre Dumas starší
Alexandre Dumas starší
Alexandre Dumas starší
Narození24. července 1802
Villers-Cotteréts
Úmrtí5. prosince 1870 (ve věku 68 let)
Puys
Příčina úmrtícévní mozková příhoda
Místo pohřbeníCommunal Cemetery of Villers-Cotterêts (do 2002)
Pantheon (od 2002; 48°50′46″ s. š., 2°20′46″ v. d.)
Povoláníspisovatel
Žánrdobrodružné historické romány
TémataFrancouzská literatura
Významná dílaTři mušketýři,
Hrabě Monte Cristo,
Paměti lékařovy
Královna Margot
Pařížští Mohykáni
Oceněnírytíř Řádu čestné legie
rytíř Řádu nizozemského lva
Manžel(ka)Ida Ferrier (1840–1859)
Partner(ka)Belle Kreilssamner
Emélie Cordier
Anna Bauer
DětiAlexandre Dumas mladší[1][2][3]
Henry Bauër
Marie Alexandrine Dumas
Micaëlla-Clélie-Josepha-Élisabeth Cordier
RodičeThomas-Alexandre Dumas[4] a Marie-Louise Dumas
PříbuzníColette Dumas a Jeannine d'Hauterive (vnoučata)
VlivySimon Ganneau
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Původ a mládíEditovat

 
Rodný dům Alexandra Dumase st. ve Villers-Cotterêts.

Alexandre Dumas byl kreolského původu a měl mírné černošské rysy. Jeho otec, divizní generál a hrdina Velké francouzské revoluce, Thomas Alexandre Davy de La Pailleterie, se narodil ve francouzské kolonii Saint-Domingue (ostrov Hispaniola) na území dnešního státu Haiti, ze smíšeného vztahu markýze Alexandra Davy de La Pailleterie a černé otrokyně jménem Marie-Cessette Dumasová.[5] Matka Marie-Louise-Élisabeth Labouretová byla dcerou hostinského v malém městečku Villers-Cotterêts v departementu Aisne. Rodina žila v pronajatém zámku Château des Fossés, obklopeném vodními příkopy. Po otcově smrti v roce 1806 se matka s Alexandrem a jeho starší sestrou vrátila do rodičovského domu ve Villers-Cotterêts. Dostalo se mu jen základního vzdělání v místní koleji abbého Grégoira, ale vynikal krásným rukopisem a v roce 1816 byl přijat jako pomocník do notářské kanceláře.[6] V roce 1819 se Alexandr setkal s Adolphem de Leuven, který byl ve stejném věku a představil mu moderní poezii. Společně začali psát divadelní hry a vaudevilly, které však zpočátku byly odmítány.

Odchod do PařížeEditovat

 
Portrét A.Dumase od Josepha Guicharda (1828)

V roce 1823 odešel do Paříže, kde si našel místo u notáře a později v sekretariátě vévody Orleánského. Navštěvoval pařížská divadla a v Comédie-Française se seznámil se slavným hercem Talmou. Rok po příjezdu do Paříže se mu narodil nemanželský syn Alexandre (27. července 1824) ze vztahu se švadlenou Laure Labayovou.[6] Dumas ho uznal za vlastního až v březnu 1831, několik dní po narození dcery Marie-Alexandrine, kterou měl s herečkou Belle Kreilssamerovou (1803–1875).

Dumas se vzdal úřednické kariéry s cílem stát se slavným dramatikem. V roce 1825 napsal s Adolphem Leuvenem a za asistence Pierra-Josepha Rousseaua jednoaktový vaudeville Lov a Láska (La Chasse et l'Amour), který měl velký úspěch. Jeho další hry vnesly do divadla nového ducha, Dumas významně ovlivnil vývoj francouzského dramatu. Poutavé romanticko-historické příběhy, živé postavy, dialogy v próze, jevištní výprava si získaly přízeň diváků. Jeho historická hra z roku 1829 Jindřich III. a jeho dvůr (Henri III et sa cour) bylo první romantické drama, úspěšně uvedené na jeviště. Velký úspěch měly i jeho další divadelní hry Antony (1831), s moderním námětem mladého rebela ne nepodobného lordu Byronovi, a také Věž nesleská (La Tour de Nesle) (1832) s námětem ze středověku, napsaná společně s Frédéricem Gaillardetem. Dumas se stal slavným a bohatým mužem.

RomanopisecEditovat

Zásadním přelomem v Dumasově literární tvorbě bylo setkání s profesorem historie Augustem Maquetem roku 1839, kdy společně napsali drama Bathilde a historický román Rytíř Harmental (Chevalier d'Harmental). Byl zveřejněn pod Dumasovým jménem v časopise La Presse a zaznamenal dobrý ohlas. V průběhu sedmi let (1844–1850) vytvořil ve spolupráci s Augustem Maquetem všechna velká díla, která zajistila jeho slávu. Publikována byla na pokračování ve čtyřech novinách: La Presse, Le Siècle, Le Constitutionnel a Journal des débats. Maquet vyhledával materiál a vypracovával první nástin děje. Na Dumasovi pak bylo literární zpracování, při kterém mu však mnohdy pomáhali i další spolupracovníci.[6] Tato Továrna na romány, jak zněl titul jednoho pamfletu Dumasových odpůrců z roku 1854, měla za následek obrovskou autorovu plodnost. Dumasovo dílo čítá 257 svazků a zahrnuje dramata, komedie, romány, novely, paměti, knihy cestovních dojmů, obrazy mravů, ale i historická pojednání.

Auguste Maquet měl také velkou zásluhu na vzniku Dumasova nejslavnějšího románu Tři mušketýři (1844, Les Trois Mousquetaires) s hrdiny d'Artagnanem, Athosem, Porthosem a Aramisem. Úspěch románu, odehrávajícího se za vlády Ludvíka XIII., byl tak obrovský, že Dumas a Maquet vytvořili ještě dvě pokračování: Tři mušketýři po dvaceti letech (1845, Vingt ans après) a Tři mušketýři ještě po deseti letech aneb Vikomt de Bragelonne (18471850, Le vicomte de Bragelonne, ou Dix ans plus tard), ve kterých dovedli děj až do d'Artagnanovy smrti.

Dalším obrovským úspěchem dvojice Dumas a Maquet byl dobrodružný román Hrabě Monte Christo (18441845, Le comte de Monte-Christo). K jejich velmi známým dílům patří také trilogie Hugenoti z období náboženských válek ve Francii v 16. století, Královna Margot (1845, La reine Margot), Paní z Monsoreau (1846, La dame de Monsoreau) a Králův šašek (1847, Les Quarante-Cinq) a dále cyklus z dějin Velké francouzské revoluce Paměti lékařovy (Mémoires d'un médecin), jehož jednotlivými díly jsou Josef Balsamo (18461849, Joseph Balsamo), Královnin náhrdelník (18491850, Le Collier de la reine), Dobytí Bastily (18501851, Ange Pitou) a Hraběnka de Charny (18521855, La Comtesse de Charny).

 
Zámek Monte Christo (od roku 1994 muzeum A.Dumase)

Ačkoliv Dumas vydělal psaním za svůj život značné finanční obnosy, jeho nevydařené investice (např. zámeček nesoucí jméno Monte Christo, postavený na pozemku koupeném jen na základě ústní dohody, otevření vlastního divadla v únoru 1847, které muselo být pro nezájem diváků v říjnu 1850 zavřeno), neúspěšné vydávání časopisů Mousquetaire (Mušketýr) a D'Artagnan, nevyřešené majetkové záležitosti s herečkou Idou Ferrierovou po rozvodu jejich manželství roku 1844, rozchod a finanční vyrovnání se spolupracovníkem Augustem Maquetem a některé další prohrané soudní spory vedly k tomu, že byl neustále na pokraji bankrotu. V roce 1848 přerušil psaní a neúspěšně se pokusil kandidovat do parlamentu.[6] Dumas měl mnoho milostných afér, ze kterých se narodily nejméně dvě další děti: Henry Bauër (narozen v roce 1851, syn Anny Bauërové) a Micaëlla-Clélie-Josepha-Élisabeth Cordierová (narozena v roce 1860, dcera herečky Émélie Cordier).

Koncem roku 1851 odešel s Victorem Hugem do Bruselu na protest proti státnímu převratu Napoleona III., který se prohlásil císařem. Po vyrovnání se svými věřiteli, kterým postoupil část práv ke svému dílu, se v roce 1853 vrátil do Paříže. V letech 1857–1860 vydával časopis Monte Christo. Publikoval také několik cestopisů ze svých častých zahraničních cest a se spolupracovníky se podílel na překladech románů z němčiny, angličtiny a ruštiny. Podnikl dlouhou cestu do Ruska a na Kavkaz (od června 1858 do března 1859). V roce 1860 Dumas prodal svůj majetek, aby nakoupil zbraně pro Garibaldiho armádu a vydal se s nimi na Sicílii. Po boku Garibaldiho vstoupil v září 1860 do Neapole. Byl jmenován ředitelem vykopávek v Pompejích a v letech 1861–1864 tam zastával funkci ředitele muzeí. Současně řídil a redigoval noviny L'Indipendente a do jejich přílohy psal rozsáhlé dílo o historii Bourbonů v Neapoli.

 
Dumasův náhrobek v Pantheonu (Paříž)

Závěr životaEditovat

Do Francie se vrátil v dubnu 1864, psal, přednášel, cestoval, znovu vydával noviny Mušketýr (1866–1867). Dumas byl náruživý gurmán a své znalosti z tohoto oboru zpracoval v publikaci Velký kuchyňský slovník (Grand dictionnaire de cuisine), jejíž rukopis byl předán vydavateli v březnu 1870 a vydán po jeho smrti v roce 1873. Měl poslední poměr s americkou herečkou Adah Isaacs Menkenovou, se kterou se setkal na začátku roku 1867.

V září 1870 utrpěl silný záchvat mrtvice a musel se v podstatě bez peněz uchýlit ke svému synovi, rovněž slavnému spisovateli Alexandru Dumasovi mladšímu do Puys, kde také zemřel a byl pohřben. Po válce v roce 1870 nechal jeho syn v dubnu 1872 převézt tělo do Villers-Cotterêts. U příležitosti dvoustého výročí Dumasova narození byly jeho ostatky v listopadu 2002 přeneseny do Pantheonu v Paříži.

DíloEditovat

Dumasovi šlo v jeho dílech vždy více o zábavu než o historickou věrnost. Proto vždy kladl důraz na všechno, co mohlo jeho vyprávění dramaticky oživit. K tomu užíval osvědčených prostředků jako jsou spiknutí, souboje, tajné únosy, strašlivá tajemství a další překvapivé události a udržoval tak čtenáře ve stálém napětí. Širokou publicitu svým románům Dumas zajistil také tím, že je nejprve vydával v pařížských denících na pokračování jako tzv. román-fejeton. Stal se tak nejčtenějším spisovatelem své doby a jeho obliba nemizí ani dnes.

Katolická církev zařadila „všechny milostné romány“ (omnes fabulae amatoriae) Alexandra Dumase staršího na Index zakázaných knih.[7]

Epigoni a pokračovateléEditovat

Popularity díla Alexandra Dumase staršího využila celá řada spisovatelů k napsání komerčně úspěšných děl, rozvíjejících motivy originálních Dumasových románů, především Tří mušketýrů a Hraběte Monte Crista.

Již roku 1853 napsal Portugalec Alfredo Possolo Hogan (18301865) román A Mão do Finado přímo navazující na Hraběte Monte Crista. Román okamžitě vyšel (a to dříve než v originálním znění) pod Dumasovým jménem ve francouzském překladu pod názvem Le main de défunt (Mrtvá ruka). Jiné pokračování, také ještě za Dumasova života, vytvořil roku 1856 německý spisovatel dobrodružných románů Adolf Mützelburg (18311882) pod názvem Herr der Welt (Pán světa). K velmi známým Dumasovým epigonům pak patří především Francouz Jules Lermina (18311882), autor románů Le Fils de Monte-Christo (1881, Syn hraběte Monte Crista) a Le Trésor de Monte-Christo (1881, Poklad hraběte Monte Crista). Silná inspirace románem je patrná i v díle Julese Verna Matyáš Sandorf (Nový hrabě Monte Christo) z roku 1885.

Mnoho napodobovatelů se také věnovalo nejslavnějšímu Dumasovu dílu Tři mušketýři. Například Francouz Paul Mahalin (18381899) napsal kromě Mademoiselle Monte Christo (1896, Slečna Monte Christo) také pokračování Tří mušketýrů ještě po deseti letech Le Fils de Portos (1883, Porthosův syn) a román Le Filleul d'Aramis (1896, Aramisův kmotřenec).

K nejznámějším dílům, vážícím se ke Třem mušketýrům, patří romány francouzského spisovatele Paula Févala mladšího (18601933). Jsou to Le fils de d’Artagnan (1914, D’Artagnanův syn), La vieillesse d’Athos (1925, Athosovo stáří) a především čtyřdílný román D’Artagnan contre Cyrano (1925, D'Artagnan kontra Cyrano de Bergerac) a jeho třídílné pokračování D’Artagnan et Cyrano réconciliés (1926, Hrabě d'Artagnan a Cyrano de Bergerac) odehrávající se zhruba deset let před Třemi mušketýry po dvaceti letech.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexandre Dumas na francouzské Wikipedii.

  1. Frank Thomas Marzials: EB-11 / Dumas, Alexandre (fils). In: Encyklopedie Britannica 1911.
  2. Krátká literární encyklopedie. Moskva. 1962. Dostupné online.
  3. Zinaida Afanasjevna Vengerovová: ЭСБЕ / Дюма-сын, Александр. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XI.
  4. Margaret Bryant: EB-11 / Dumas, Alexandre. In: Encyklopedie Britannica 1911.
  5. DUMAS, Alexandre. Mes mémoires: 1.-10. sér. [s.l.]: Calmann Lévy 660 s. Dostupné online. (francouzsky) 
  6. a b c d MAREK, Jan. Přemožitelé času sv. 1. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1987. Kapitola Alexandre Dumas, s. 25–28. 
  7. Index librorum prohibitorum / Leonis XIII Summi Pontificis auctoritate recognitus SSmi. D. N. Pii pp. XI iussu editus. Romae : Typis polyglottis Vaticanis, 1924. 292 s. [Viz str. 84.]

LiteraturaEditovat

  • André Maurois: Tři Dumasové, nakladatelství Mladá fronta, Praha 1966, 397 s.
  • Alexandre Dumas a historický román, metodický text knihovny města Ostravy, 1977.
  • FISCHER, Jan Otokar a kol. Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století. Díl 1., 1789–1870. 2. vyd. Praha: Academia, 1981. 657 s. [O Alexandru Dumasovi st. viz str. 311–313; bibliografie na str. 362.]
  • FRYČER, Jaroslav. Slovník francouzsky píšících spisovatelů: Francie, Belgie, Lucembursko, Švýcarsko, Kanada, Maghreb a severní Afrika, „Černá“ Afrika, Libanon, oblast Indického a Tichého oceánu. 1. vyd. Praha: Libri, 2002. 759 s. ISBN 80-7277-130-2.
  • MACURA, Vladimír a kol. Slovník světových literárních děl. 2. svazek, M–Ž. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 459 s. [Stať „Tři mušketýři“ je na str. 231–232.]
  • Claude Schopp: Alexandre Dumas – život génia, nakladatelství Existencialia, Praha 2004. 682 s. ISBN 80-903406-0-1.
  • Slovník spisovatelů – Francie, Švýcarsko, Belgie, Lucembursko. 1. vyd. Praha: Odeon, 1966. 699 s.
  • ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl 4., Literatura 18. a 19. století. 1. vyd. Praha: SNKLU, 1962. 636 s. [O Alexandru Dumasovi st. viz na str. 451–453 (drama) a 473–474 (próza).]

Externí odkazyEditovat