Jan Šverma
Jan Šverma (23. března 1901 Mnichovo Hradiště – 10. listopadu 1944 Chabenec[2]) byl český novinář a komunistický politik, manžel komunistické političky a funkcionářky Marie Švermové.
| Jan Šverma | |
|---|---|
.jpg) Jan Šverma | |
| Narození | 23. března 1901 Mnichovo Hradiště  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 10. listopadu 1944 (ve věku 43 let) Chabenec  Slovensko |
| Místo pohřbení | Mnichovo Hradiště Olšanské hřbitovy |
| Povolání | politik, spisovatel a novinář |
| Národnost | Češi |
| Alma mater | Mezinárodní Leninova škola Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
| Ocenění | Hrdina Československé socialistické republiky (1969) Leninův řád |
| Politická příslušnost | Komunistická strana Československa |
| Manžel(ka) | Marie Švermová |
| Děti | Jiřina Kopoldová[1] |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
ŽivotEditovat
Roku 1920 odmaturoval na smíchovském reálném gymnáziu a nastoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kterou ale nedokončil. Od roku 1921 byl členem KSČ a blízkým spolupracovníkem Klementa Gottwalda,[3] později působil i jako redaktor. Byl zvolen poslancem, ale po porážce Francie Němci odešel do exilu v Moskvě.[3] V září 1944 byl jako zástupce KSČ při Slovenském národním povstání spolu s Rudolfem Slánským letecky vysazen na území Slovenska (letiště Tri Duby). Nedlouho poté zahynul v Nízkých Tatrách na vysílení během 15hodinového pochodu ve sněhové bouři na hoře Chabenec. O jeho úmrtí vypráví i jeden z dílů dokumentárního seriálu České televize Osudové okamžiky nazvaný Chabenec 1944.[4]
Úplný[5] a nejdůvěryhodnější[6] popis okolností Švermovy smrti popisuje v knize Petra Paška Odsuďte je k životu (vyšla v roce 1976 v exilu) gen. Vladimír Přikryl. Byl přímým svědkem nálezu vyčerpaného Švermy, kterého podle výpovědi svědka nechal v závěji ležet Rudolf Slánský, který měl se Švermou napjatý vztah a jeho fyzické vyčerpání v kombinaci s pochodem ve sněhové bouři se mu hodilo. Gen. Přikryl jako důležitý svědek a také díky své legionářské minulosti dostal v roce 1949 do komunistického vězení (údajně na přímý příkaz Slánského), ze kterého vyšel v roce 1953, tedy až po smrti Slánského.
Rodinný životEditovat
Jeho manželka Marie Švermová byla vysoce postavenou političkou v KSČ, v padesátých letech byla jako blízká spolupracovnice Slánského odsouzena na doživotí, ale ve vězení strávila 5 let.
I když se traduje, že Marie Švermová byla manželkou Jana Švermy, badatelům se údaje o sňatku nepodařilo zjistit a Marie Švermová se o něm ve svých pamětech nezmiňuje.[7]
V roce 1923 se Janu a Marii Švermovým narodila dcera Jiřina Švermová, provdaná Kopoldová (23. 9. 1923 – 14. 2. 2009). Ta odešla s rodiči po Mnichovské dohodě do Sovětského svazu. Po začátku války se přihlásila a v srpnu 1943 byla zařazena do československé vojenské jednotky.[8] V letech 1951–1952, když byl její manžel Bedřich Kopold zatčen, byla internována.[9]
Posmrtné připomínkyEditovat
Když byly v roce 1949 sloučeny obce Motyčín a Hnidousy na Kladensku a ani jedna z nich nechtěla jménem ustoupit té druhé, obdržela takto vzniklá obec na Švermovu počest zcela nové jméno Švermov (od roku 1980 je Švermov součástí města Kladna). Přestože se s pádem komunistického režimu v roce 1989 vyskytly námitky proti tomuto pojmenování, motivované Švermovou příslušností ke komunistické straně, vžitý název městské části zůstal beze změny. Slovenská obec Telgárt byla v roce 1948 na jeho počest přejmenována na Švermovo. Od roku 1990 je to opět Telgárt.
Před zhroucením komunistického režimu v Československu se dnešní pražská stanice metra Jinonice jmenovala Švermova. To bylo v souvislosti s blízkou továrnou Motorlet, Závod Jana Švermy, která tento název měla od roku 1957 a v podstatě až do roku 1988, kdy byl tento název Motorlet, Závod Jana Švermy, národní podnik a celý podnik z obchodního rejstříku vymazán.[10] V letech 1954–68 označení Závody Jana Švermy Brno, resp. VHJ Závody Jana Švermy Brno nesla i Zbrojovka Brno. Dále to byly Železniční opravny a strojírny Jana Švermy Louny. Ani hornictví nezůstávalo pozadu. Existovaly Důl Jan Šverma v Ostravě (v něm byla i Koksovna Jan Šverma), Důl Jan Šverma závod 2 Svinov (označovaný také jako Šverma II), Důl Jan Šverma v Žacléři a povrchový velkolom Jan Šverma v mostecké pánvi.
Dnešní pražský Štefánikův most se v letech 1947–1997 jmenoval Švermův. Socha Jana Švermy, která stála na staroměstské straně předmostí (sochař Antonín Nykl, 1969), byla v roce 1999 odstraněna a v roce 2004 instalována na Olšanských hřbitovech.[11]
Švermova ulice je v Ostravě, v Havířově, v Brně, v Liberci, v Berouně, ve Vodňanech, v Krnově, v Bruntálu, ve Vítkově u Opavy, v Habartově, v Milevsku, v Protivíně, v jeho rodném Mnichově Hradišti a dále v Benešově, v Lounech, v Březnici, v Lenešicích a ve Smržovce. Na Slovensku v Banské Bystrici atd.
Prostor před Muzeem hlavního města Prahy, mezi ulicemi Sokolovská, Ke Štvanici, Křižíkova a Těšnov se v minulosti jmenoval Švermovy sady; nyní je bezejmenný.[12] Název Švermovy sady nesl v letech 1946–1992 také park v Hradci Králové, v současné době pojmenovaný Kubištovy sady. Park s názvem Švermovy sady se dodnes nachází rovněž v Dobrovici. Je u něj i stejnojmenná zastávka autobusu.[13]
V roce 1974 byla zřízena Novinářská cena Jana Švermy.[14] Po roce 1989 ji uděluje levicově zaměřený Spolek českých novinářů. V roce 2010 obdržel tuto cenu šéfredaktor Haló novin Pavel Šafránek,[15] v roce 2017 novinář a funkcionář KSČM Milan Krajča.[16]
Státní vyznamenáníEditovat
Jan Šverma obdržel 23. srpna 1969 in memoriam státní vyznamenání Hrdina ČSSR.
Literární dílaEditovat
- Rok 1848 v Čechách (1933)
- Na okraj lipanského výročí (1934)
- Proti panské jednotě (1936)
- Hus, Tábor a naše doba (1937)
- Role českého národa v historii (1939)
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ Paměť národa. Dostupné online. [cit. 2021-02-21]
- ↑ Archivovaná kopie. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2013-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-31.
- ↑ a b http://www.sds.cz/docs/prectete/ouno/sverma.htm
- ↑ záznam pořadu České televize ze série Osudové okamžiky
- ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Odsuďte je k životu - Svědectví generála Přikryla - Petr Pašek | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-01-10]. Dostupné online.
- ↑ PAŠEK, Petr. Odsuďte je k životu. www.databazeknih.cz [online]. KONFRONTATION AG Verlag und Engrosbuchhandel,Postfach 1355, CH. 8048 Zürich, 26. listopadu 1976 [cit. 2021-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ VEJR, Leopold. Marie Švermová - "kladivo na stalinisty" (1/2) [online]. Komunistický svaz mládeže, 2008-09-28 [cit. 2021-02-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-31.
- ↑ Záznam vojáka: Švermová Jiřina [online]. Vojenský ústřední archiv [cit. 2021-02-21]. Dostupné online.
- ↑ kapitán v. v. Jiřina Kopoldová, rozená Švermová [online]. Paměť národa [cit. 2021-02-21]. Dostupné online.
- ↑ Výpis z obchodního rejstříku [online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti České republiky, 1.7.1988 [cit. 2018-12-30]. Dostupné online.
- ↑ Komunisté opět postavili Švermův pomník. iDnes [online]. 2004-11-08 [cit. 2021-02-27]. Dostupné online.
- ↑ Cestovatel.cz - časopis o cestování. www.cestovatel.cz [online]. [cit. 2019-11-10]. Dostupné online.
- ↑ Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2019-11-10]. Dostupné online.
- ↑ Zákon 132/1974 Sb. [online]. Česká národní rada, 1975-01-01 [cit. 2021-02-27]. Dostupné online.
- ↑ Ocenění pokrokové žurnalistiky Spolkem českých novinářů [online]. Spolek českých novinářů, 2010-05-13 [cit. 2021-02-27]. Dostupné online.
- ↑ Mír, spravedlnost, bezpečí. Haló noviny. 25. září 2017, roč. 27, čís. 223, s. 1. ISSN 1210-1494.
Související článkyEditovat
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Šverma na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Šverma
- Jan Šverma a Slovenské národní povstání – videozáznam z přednášky historičky Hany Kráčmarové
