Milevsko
Milevsko (německy Mühlhausen) je město v okrese Písek v Jihočeském kraji, 22 km severovýchodně od Písku a 22 km západně od Tábora na Milevském potoce. Má přibližně 8 300[1] obyvatel. Území města se skládá ze dvou nesousedících celků – místní část Velká tvoří exklávu.
| Milevsko | |
 Nová radnice v Milevsku | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
|---|---|
| Status | město |
| LAU (obec) | CZ0314 549576 |
| Kraj (NUTS 3) | Jihočeský (CZ031) |
| Okres (LAU 1) | Písek (CZ0314) |
| Obec s rozšířenou působností a pověřená obec | Milevsko |
| Historická země | Čechy |
| Katastrální výměra | 42,49 km² |
| Zeměpisné souřadnice | 49°27′3″ s. š., 14°21′36″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 8 277 (2019)[1] |
| Nadmořská výška | 461 m n. m. |
| PSČ | 399 01 |
| Zákl. sídelní jednotky | 16 |
| Části obce | 6 |
| Katastrální území | 6 |
| Adresa městského úřadu |
nám. E. Beneše 420, 399 01 Milevsko |
| Starosta | Ing. Ivan Radosta |
|
Oficiální web: www | |
|
Ofic. web MÚ: www | |
| E-mail: posta@milevsko-mesto.cz | |
  Milevsko | |
| Geodata (OSM): OSM, WMF | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Zdroje k infoboxu a částem obce Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Město je známé především díky závodům pro výrobu vzduchotechnických zařízení – ZVVZ. Každoročně se zde pořádá jarní maškarní průvod. Milevské maškary mají více než stoletou tradici.[2]
HistorieEditovat
Podle dochovaných archeologických nálezů se předpokládá, že oblast dnešního města byla osídlena již ve starší době kamenné, v mladší době bronzové, době halštatské a laténské. Vlivem stěhování národů se do oblasti dostávali postupně Slované. O jejich první přítomnosti v místě vypovídají nálezy, které dokládají slovanské osídlení někdy okolo 8. století našeho letopočtu.
První písemná zmínka pochází z roku 1184 a týká se bohatého velmože Jiřího z Milevska. Na jeho popud byl nedaleko budoucího města založen roku 1187 premonstrátský klášter. O výstavbu kláštera se zasloužili řeholníci vedení opatem Jarlochem. Během následujících let procházel majetek kláštera rozkvětem a díky dobré správě a výhodné pozici na křižovatce cest se stal brzy jedním z nejbohatších klášterů v zemích Koruny české. Úpadek milevského kláštera je spojen s husitstvím.
Milevsko bylo katolické město, takže se stalo cílem nájezdu husitů. Město bylo dobyto, klášter byl roku 1420 vypálen a majetek vyrabován. Okolní pozemky si rozebrala šlechta, v první fázi připadl do vlastnictví rodu Rožmberků, kteří ho spravovali do roku 1543, kdy připadl rodu Švamberků. V roce 1513 povolil Jindřich ze Švamberka městu vlastní pivovar.[3] V roce 1581 dochází opětovně ke změně majitele a město se stává majetkem rodu Hodějovských z Hodějova. V roce 1640 při velikém požáru města byla zničena část domů, radnice i pivovar, nicméně budova pivovaru byla později znovu postavena.[2] I přesto, že městský pivovar byl důvodem sporů s klášterní vrchností, pivo se v něm vařilo až do první světové války.[2]
Události roku 1620 a celkový dopad na společnost společně s konfiskací majetku nekatolíkům po Bílé hoře se odrazily i v Milevsku. Majetek byl zabaven a navrácen do rukou katolického řádu premonstrátů, přesněji do rukou Strahovského kláštera. Převedení majetku pod správu kláštera mělo za následek, že se již milevský klášter nikdy nestal opět opatstvím. V 17. a 18. století bylo město zasaženo černou smrtí, která obcházela Evropu v opakujících se morových epidemiích, jež měly katastrofální dopad. Městečko i jeho okolí bylo téměř zcela zničeno. Na morovém hřbitově nedaleko od kláštera jsou oběti nákazy pohřbeny.
Milevsko mělo právo hrdelního trestu,[2] smělo tedy vynášet rozsudky smrti. Popravy se konaly na Hůrkách nebo na Šibeném vrchu.[4] Na Šibeném vrchu se popravovalo stětím nebo provazem.[4] Hroby popravených se nachází v blízkém lese.[4] Poblíž vrchu se dokonce pole jmenuje Stinadla a nacházel se tam kámen, který měl sloužit jako opěra pro odsouzencovu hlavu.[4] Bližší podrobnosti jsou zaznamenány v městské smolné knize.[2] Stará radnice je vedena v Seznamu kulturních památek v okrese Písek.
V roce 1749 zachvátilo město požár, který zničil mnoho budov ve městě včetně budov stojících na místě dnešní nové radnice.[5] Na tomto místě po požáru bývaly obchodní prostory, než je v roce 1899 město vykoupilo na stavbu nové radnice.[5] Na této lokalitě byla taktéž v 18. století na pouhý rok v jednom z domů první jednotřídní milevská škola.[5]
V roce 1838 byl ve městě zřízen poštovní úřad. Denně dojížděl poštovní dostavník do Tábora.[6] O sedm let později v roce 1845 došlo k pojmenování ulic.[7] Telegraf byl zaveden roku 1875, telefon v roce 1910.[8] K elektrifikaci města došlo v roce 1921.[9] Roku 1872 byl podán návrh na zřízení spořitelny v Milevsku, ale k jeho realizaci se přistoupilo až v roce 1885.[10] První prostory měla spořitelna v budově staré radnice.[10] Po dokončení stavby v roce 1909 měla své vlastní prostory.[10]
V roce 1875 byla část města (zvaná Zámecký okrsek) s některými domy v Masarykově ulici a s klášterem připojena k nedaleké obci Týnice. Toto uspořádání se neosvědčilo a tak se v roce 1929 opět městská část připojila k Milevsku.[2] V roce 1890 mělo město 405 domů a 2 822 obyvatel; v roce 1930 zde bylo 654 domů a 3 298 obyvatel.[2] Roku 1934 byly budovy pivovaru (do té doby ve vlastnictví města) prodány třeboňskému pivovaru.[2]
Následkem poklesu produktivní populace se oblast začala ekonomicky propadat, až se stala jednou z nejchudších oblastí v zemi. Tato situace trvala až do počátku 20. století. Během druhé sv. války přišlo město o židovské obyvatele, téměř nikdo z nich se z koncentráků nenavrátil.
ObyvatelstvoEditovat
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 4360 | 4248 | 4290 | 4102 | 4241 | 4284 | 4324 | 4000 | 5989 | 7553 | 9238 | 9782 | 9468 | 8661 |
| Domy | 555 | 586 | 608 | 615 | 652 | 716 | 839 | 932 | 936 | 1018 | 1166 | 1386 | 1420 | 1521 |
Na základě dostupných dat z ČSÚ lze konstatovat, že počet obyvatel Milevska od roku 2010 klesá v průměru o 87 obyvatel ročně a stávající obyvatelstvo stárne.
| 2010[12] | 2011[13] | 2012[14] | 2013[15] | 2014[16] | 2015[17] | 2016[18] | 2017[19] | 2018[20] | 2019[21] | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 9061 | 8851 | 8761 | 8724 | 8710 | 8649 | 8540 | 8474 | 8380 | 8277 |
| Průměrný věk | 42,8 | 43,4 | 43,7 | 43,9 | 44,2 | 44,4 | 44,9 | 45,2 | 45,6 | 46,0 |
PamětihodnostiEditovat
Nejvýznamnější památkou v Milevsku je klášter Milevsko, nejstarší klášter jižních Čech, který založil mezi lety 1184–1187 pán Jiří z Milevska.[22] K němu náleží také přilehlý kostel svatého Jiljí nacházející se uprostřed současného hřbitova. Kostel byl v původní románské podobě vystaven jako jednolodní stavba s východním pravoúhlým závěrem o celkových rozměrech 19,7×9 m. Dále se ve městě nachází třetí největší románský chrám v Čechách nesoucí jméno chrám Navštívení Panny Marie. Jedná se o trojlodní chrám se dvěma věžemi původně raně gotický, který byl později přestavěn v novorománském stylu v 19. století. Vyjma těchto sakrálních staveb se na náměstí města nachází kostel svatého Bartoloměje tvořící dominantu města.
Vedle staré fary se nachází původní budova milevské radnice. V 17. století shořela při velkém požáru původní dřevěná budova radnice, velká část domů a pivovar, který byl vedle radnice.[2] Jednopatrová budova radnice byla znovu postavena.[2] Později prošla mnohými přestavbami.[2] Ve sklepení bývala mučírna. Podle této budovy která vždy sloužila jako sídlo městské správy, jako radní dům, se ulici dříve říkalo Radnodomská.[2] V roce 1903 byla přejmenována na ulici Riegrovu.[2] V 19. století sídlil v prostorách Staré radnice okresní soud, berní úřad a okresní hejtmanství.[2] Těsně s budovou staré radnice sousedí budova bývalého městského pivovaru, který byl ve městě zřízen za dob Švamberků.[2]
Na západní straně náměstí Edvarda Beneše se nachází budova nové radnice, která byla dostavěna 20. července 1901.[5] V roce 1937 bylo v dolních prostorách radnice otevřeno milevské muzeum. Kromě muzea zde byla i policejní strážnice.[5] V prvním poschodí se nacházely kanceláře městského úřadu.[5] Sgrafita na průčelí pocházejí od milevského malíře Oldřicha Pejši a jsou z roku 1936.[5] Na protější straně náměstí se nachází budova bývalé spořitelny z roku 1909 postavená táborským stavitelem F. J. Ješem v secesním stylu.[10]
- Stará fara
Jedná se barokní budovu z roku 1715.[10] Dům s krásným štítem se nachází naproti spořitelně přes ulici, na nároží náměstí E. Beneše. V roce 1729 byla k faře přidělená zahrada pod Hůrkami.[10] Fara skutečně sloužila jako příbytek milevských děkanů, až do roku 1852.[10] Poté byla budova starého děkanství pronajímána různým nájemcům.[2] Budova byla klášterním majetkem až do roku 1937, kdy byla prodána do soukromého vlastnictví.[2]
PomníkyEditovat
- Rodný dům pátera Straky
Na domě čp. 118 v ulici 5. května, kde dříve býval hotel Straka, je umístěna pamětní deska historika a knihovníka strahovského kláštera Cyrila Antonína Straky, který se zde 19. listopadu 1868 narodil.[5] Autorem desky je sochař Břetislav Benda, rodák z nedaleké Líšnice. Deska byla odhalena 5. července 1931.[5]
- Kašna a pomník
Pomník revoluce 1945 s kašnou se nachází na náměstí Edvarda Beneše. Čtverhranná kašna byla vystavěna roku 1855, kdy byl zrušen rybníček na náměstí. Voda byla do kašny svedena ze Suchanova rybníka rok poté.
- Pomník padlým
Pomník padlým v první světové válce z roku 1923 od sochaře Rudolfa Kabeše se nachází u vchodu do kostela sv. Bartoloměje.[23] Na pomníku je na něm umístěna pamětní deska se 78 jmény padlých. Jeden ze jmenovaných v pořádku vrátil z ruského zajetí.[23]
- Pomník Karla Stehlíka
Pomník národního umělce a malíře Karla Stehlíka se nalézá na vrchu Hůrka, nedaleko kaple Nejsvětější Trojice.
Židovské památkyEditovat
Nová synagoga v Sokolské ulici s kubistickou fasádou pochází z roku 1914. Byla vysvěcena v roce 1919 a je zde pamětní deska připomínající židovskou komunitu. Synagogu dnes užívá Církev československá husitská. Ze Staré synagogy se dochovaly pozůstatky v domě čp. 387 na rozhraní Riegrovy ulice a Husova náměstí. Viditelné jsou zbytky vchodu v základech sklepa.
V lesíku za městem na návrší zvaném Na Židovně je Židovský hřbitov s 200 náhrobky a obřadní síní. Byl založen v 18. století na pozemcích dřívější panské hájovny.[24] Pohřbívat se zde začalo před rokem 1714.[24]
KapleEditovat
- Kaple Nejsvětější Trojice
Kaple Nejsvětější Trojice z roku 1847 je postavena na kopci zvaném Hůrka na místě bývalého popraviště.[25][25] Od 15. do 18. století se zde popravovalo upálením.[25] Místo bylo vybráno díky své poloze. Vrch nebyl zalesněný a odstrašující exekuce se daly sledovat i z velkých dálek.[25] Kaple byla postavena na návrh milevského starosty S. Šebka na místě, kde stával mučednický sloup.[25][25] Okolí je přeměněno na park.[26] Opat Vincenc Makarius Frank si v 17. století ve svém deníku poznamenal prohlídku viditelných zbytků husitského opevnění.[25]
- Kaple Panny Marie Sněžné
Tato výklenková kaple je u komunikace do města ve směru od Písku před domem čp. 129.[27]
- Kaple svatého Jana Nepomuckého
Vlevo za kostelem svatého Bartoloměje na náměstí se nachází barokní kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1721.[26] V tomto roce je už kaple viditelná na rytině Marca Müllera z roku 1721. Vyřezávaná dřevěná socha světce je uložena v milevském muzeu.
- Kaple Panny Marie Sepekovské
.jpg)
Tato výklenková kaple se nachází v Sokolovské ulici před domem čp. 590.[26]
Další pamětihodnostiEditovat
- Morový sloup se sochou Panny Marie Svatohorské
.jpg)
Morový sloup se sochou Panny Marie se nachází zhruba kilometr od Milevska u komunikace vedoucí do Kovářova. Sloup je žulový, vysoký asi 4 metry.[24] Je umístěný na hranolovitém kamenném podstavci. Sloup původně stával u staré polní cesty.[24] Při stavbě kovářovské silnice v roce 1890 byl postaven na tento podstavec.[24] Na morovém sloupu je umístěný zpola nečitelný nápis (IOHNAES) a letopočet 1735.[24] Na vrcholu sloupu je umístěna replika sošky Panny Marie. Originál byl odcizen.[28] Morový sloup byl dříve v katastru Něžovic.
Druhý morový sloup se nachází v nedalekém Křižanově. Sloup je umístěný na jihu obce. Na podstavci je vytesaný letopočet 1678 a nápis IWVS. Druhý letopočet 1903 je nejspíše rok opravy sloupu. Na vrcholu sloupu je socha Panny Marie s Ježíškem.
- Budova bývalé Okresní hospodářské záložny
Hospodářská záložna byla ve městě založena roku 1882.[10] Dvoupatrová budova bývalé Okresní hospodářské záložny se nachází na severní straně náměstí Edvarda Beneše.[10] Byla postavena v letech 1901 Železniční trať Tábor–Ražice 1902 milevským mistrem J. Beranem.[10] V roce 1939 byla budova upravena a rozšířena.[10]
- Budova bývalé Občanské záložny
Budova bývalé Občanské záložny se nalézá po levé straně na Husově náměstí (dřívější název – Malé náměstí). Občanská záložna byla založena prvním okresním milevským hejtmanem Vilémem Kremerem roku 1862.[29] Byl to první a nejstarší peněžní ústav v Milevsku.[29]
- Budova bývalého okresního úřadu
Budova bývalého okresního úřadu je na rohu Masarykovy ulice a Husova náměstí, dnes slouží jako budova polikliniky. Vznikla na místě zájezdního hostince U bílého koníčka a byla postavena za dva roky, v letech 1931.[29] Rok poté se zde začalo úřadovat.[29] Bylo zde sídlo nejen okresního úřadu, ale i okresního zvěrolékaře, četnictva a školního výboru.[29]
- Bažantnice
Jedná se park s tímto názvem. Nachází se poblíž kláštera, ke kterému náleží.[30] Původně byl v těchto místech les a rybník, který obklopoval klášter.[30] Vysušením rybníka a jeho spojením s lesem byly položeny základy budoucího parku. O založení parku se zasloužili mniši z kláštera.[30] Zejména opat Zikmund Antonín Starý se v roce 1880 rozhodl spojit dno zarostlého rybníka s lesem.[30] Les se původně jmenoval Bažantnice, odtud příbuzný název.[30] Bažantnice je zachycena v již zmiňované rytině Marca Müllera z roku 1721.[30] Kromě parkové úpravy se zde nachází i žulové plastiky a sochy. Jedná se díla z mezinárodních sympozií, která se zde konají.
- Klášterní most
Cesta do milevského kláštera vedla po dřevěném mostě, ale ten po protržení rybníka při povodni v roce 1840 už nebyl obnoven.[31] Přes Milevský potok byl v 19. století postaven nový kamenný most.[32] Stavba se dvěma oblouky a sochou sv. Jana Nepomuckého byla dokončena v červnu 1857.[32][32] Tato socha byla přenesena z původního mostu.[32] Proti soše Jana Nepomuckého je umístěn litinový kříž, který byl pořízený z veřejných sbírek.[32]
- Morový hřbitov
.jpg)
Morový hřbitov se nachází vlevo od kláštera, na okraji lesa, severovýchodním směrem k Osletínu.[24] V době morových nákaz 1771–1772 nepostačoval hřbitov u kostela svatého Jiljí, proto bylo přistoupeno k tomuto nouzovému řešení.[24] V roce 1766 se konalo 94 pohřbů a v roce 1772 až 565.[24] Za tehdejšího moru vymíraly i celé vesnice (Skoronín u Něžovic).[24] Kamenný pomník s letopočtem 1771 nechal postavit okolo roku 1900 Eduard Schiefer, plukovník a bývalý velitel benešovského pluku.[24] V roce 1935 nechal pomník obnovit milevský děkan Tobiáš Stach.[24]
- Masarykovy školy
Tyto milevské školní budovy byly postaveny za bývalým okresním úřadem, směrem k Šibenému vrchu. Vyučovat se zde začalo 1. září 1935.[29] Nejstarší škola v Milevsku byla latinská škola v klášteře roku 1543.[33] Vyučovalo se zde do roku 1785.[33] Městská škola byla zřízena roku 1748.[33] První učitel Matěj Jelínek vyučoval rok v domě na místě nové radnice.[33] Po požáru od roku 1750 byly škole přiděleny prostory v staré městské radnici.[33] V roce 1807 byla v dnešní Masarykově ulici čp. 183 postavena dvoutřídní přízemní škola.[33] Škola později kapacitně nepostačovala, další třídy byly v pronajatých místnostech.[34] V letech 1877–1878 byla postavena dvoupatrová budova staré školní budovy.[34] V roce 1935 se přistoupilo ke stavbě nových budov.[34] V současné době slouží tyto budovy Masarykovy školy svému účelu. Je zde ZŠ T. G. Masaryka Milevsko. V Masarykově ulici čp. 183/11 je v současné době Státní všeobecné čtyřleté a šestileté gymnázium.
- Kříž rodiny Vodňanských
Tento kamenný kříž nechali v roce 1898 postavit majitelé hotelu Modrá Hvězda Marie a Jindřich Vodňanský.[34] V tomto roce byl kříž vysvěcený.[34] Nachází se za budovami milevských škol, na křižovatce ulic R. Svobodové a Jeřábkovy.
- Sokolovna
Sokolovna se nachází na Tyršově náměstí. Stavbu provedl místní stavitel František Stupka v letech 1924–1925.[35] Místní členové přispěli svou prací.[35] 1. května 1925 byl vložený do průčelí pamětní kámen s listinou a s pamětními medailemi.[35] Sokolovna byla slavnostně otevřena 15.–16. srpna toho roku.[35] Čtvrť města od sokolovny k nádraží vznikala po první světové válce.[35]
- Soubor secesních vil
Šest secesních vil č. 479, 480, 481, 482, 483, 484 v ulici Generála Svobody jsou kulturní památkou.
- Železniční most
Železniční most Tábor – Ražice
- Smírčí kříže
.jpg)
První kamenný nízký kříž se nachází u komunikace ve směru ke klášteru, v Sokolovské ulici. Kříž dříve stával v úrovni cesty.[36] V roce 1934 byl na podnět turistického odboru pietně vyvýšen a zasazen do silničního terasu.[36] Kříž je silně poškozený na obou ramenech i vrcholu. Ke kříži se vztahuje pověst.
Další smírčí kříž je umístěný v lapidáriu milevského muzea. Tento kříž původně býval u nedalekého Staňkova, na místě, kde se říká Na Braniborkách. Kříž označoval hrob padlých vojáků z bitvy mezi Francouzi a Uhry z roku 1744. Smírčí kříž zde byl až do šedesátých let 20. století. Když zde oral místní traktorista a potřeboval zátěž na radlici, použil tento kříž. Po práci kříž vysypal nedaleko od Milevska. Zde byl nalezený a odvezený na trakaři do Milevského muzea.[37]
Třetí smírčí kříž, který se také nachází v lapidáriu milevského muzea býval původně v lese Chlum u obce Velká. Kříž byl na místě, kde zastřelil pytlák Lejček z Kučeře, který měl přezdívku Očko, hajného Rodlera. Chodil mu za ženou. Na kříži je málo znatelný nápis: Roku 1778 dne 13. dubna byl v tomto místě zastřelen Josef Rodler od pitlaře G. O.[38] Další smírčí kříž byl nalezený v dvoře kláštera. Nyní je také v lapidáriu muzea. Kříž má vyobrazený letopočet 1678 a písmena W K.[38] V okolí Milevska se nachází několik dalších smírčích křížů v okolních obcích.
PověstiEditovat
Pověst se vztahuje k smírčímu kříži v Sokolovské ulici. Tento kříž byl postavený v místech, kde byl zabitý Vlach z Itálie, který tam strašil. Přepadal a děsil poutníky, kteří se vydali do kláštera.[36]
Další pověst se vztahuje k morovému sloupu se sochou Panny Marie, který se nachází zhruba kilometr od Milevska u komunikace vedoucí do Kovářov. Soška je obrácena tváří směrem k Milevsku.[24] Při stavbě silnice ji dělníci obrátili čelem k silnici, ale ona se do rána vrátila do původního směru.[24] K Milevsku se dívá proto, že podle pověstí ochraňuje tento kraj společně s morovým sloupem v nedalekém Křižanově před morovou nákazou. Oba sloupy (milevský i křižanovský) byly postaveny po morové ráně, která tento kraj postihla. Oba morové sloupy jsou obráceny čelem k sobě, aby ochraňovaly prostor mezi nimi.
OsobnostiEditovat
Narození v MilevskuEditovat
- Cyril Antonín Straka, (1868–1927), historik a knihovník strahovského kláštera, který zkatalogizoval 48 809 knih z rozsáhlé klášterní sbírky.[5] Během svého 21letého působení v strahovské knihovně se věnoval i publikační činnosti.[5] Několik historických statí o Milevsku uveřejnil v místním Zpravodaji.[5]
- Jiří Mařánek (1891–1959), spisovatel, autor poetických próz, historických románů a scenárista. Narodil se v domě proti hotelu Modrá Hvězda.[30] Jeho otec byl okresním hejtmanem.[30]
- Karel Duchoň (* 1893), zemský velitel hasičských sborů pro Čechy v letech 1932–1938, tajemník městského úřadu, redaktor milevského časopisu. Založil v Milevsku oddíl junáků.[39]
- František Kudláček (* 1894), profesor hry na housle na Státní konzervatoři v Brně, zakladatel Moravského kvarteta.[40]
- Karel Šolc (* 1893), klavírista.[41]
- Karel Stehlík (1912–1985), malíř
Působící v MilevskuEditovat
- Jarloch (1165–1228), český kronikář a první opat milevského kláštera v roce 1187.[22]
- Josef Kytka (1894–1968), spisovatel, kronikář města, správce muzea.[40] Sepsal a vydal v roce 1940 knihu Milevsko a jeho kraj: turistika, památky, historie.[40] Také vydal Smolnou knihu Milevska, která se zabývá hrdelními tresty.[40] Přispíval také nemalou měrou do časopisu Milevský kraj (později Zájmy milevského kraje), byl jeho vedoucím redaktorem.[40]
- Jan Čáp, hospodářský úředník na premonstrátském panství v Milevsku v letech 1855–1866.[39] V roce 1876 byl jmenovaný ředitelem premonstrátského panství na Strahově v Praze, kam se odstěhoval.[39] Zde v roce 1880 zemřel.[39] Byl spoluzakladatelem zpěváckého, stenografického kroužku a zasloužil se o první hospodářskou výstavu v Milevsku.[39] V Bažantnici založil školky pro chov bource morušového.[39] Byl to otec pozdější spisovatelky Růženy Svobodové.[39]
- Karel Dolista (1921–2016), historik a archivář, vedoucí milevského muzea, pracovník Židovského muzea v Praze - detašované pracoviště Sepekov, historik řádu premonstrátů, politický vězeň padesátých let. Skautský vedoucí "Akéla".
Pobývající v MilevskuEditovat
- Růžena Svobodová (1868–1920), spisovatelka, pobývala zde u své babičky.[30] Její otec Jan Čáp byl zprvu v Milevsku a později v Mikulovicích hospodářským úředníkem premonstrátského kláštera.[30] Její matka byla nejmladší dcera majitele hotelu Modrá Hvězda Eliška Vodňanská.[30] V roce 1876 se rodina přestěhovala do Prahy, kde její otec získal místo ředitele strahovského panství.[30] Odtud Růžena Svobodová přijížděla každoročně na prázdniny.[30] Později jezdila i se svým manželem Františkem Xaverem Svobodou.[30] Její první román vydaný pod pseudonymem Jíva a s názvem Ztroskotáno se odehrává v Milevsku.[30]
Místní částiEditovat
Město Milevsko se skládá ze šesti částí na šesti katastrálních územích.
DopravaEditovat
Městem Milevskem vede železniční trať Tábor–Ražice. Doprava zboží a osob po této trati byla zahájena roku 1889.[6] Železniční stanice je situována nedaleko závodu ZVVZ, autobusové nádraží pak nedaleko náměstí E. Beneše. Městem prochází silnice I/19, spojující Tábor a Plzeň, a dále dopravní spojení Příbrami a Tábora.
Partnerská městaEditovat
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q KYTKA, Josef. Milevsko a jeho kraj: turistika, památky, historie.. Milevsko: Nákladem odboru klubu českých turistů, 1940. S. 16. [dále jen Kytka].
- ↑ "Kytka", str. 31.
- ↑ a b c d "Kytka", str. 66.
- ↑ a b c d e f g h i j k l "Kytka", str. 29.
- ↑ a b "Kytka", str. 21.
- ↑ "Kytka", str. 24.
- ↑ "Kytka", str. 22.
- ↑ MAS Střední Povltaví: Rozvoj Středního Povltaví, strategie pro iniciativu LEADER, str. 13.
- ↑ a b c d e f g h i j k "Kytka", str. 30.
- ↑ III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011. III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011 [online]. [cit. 2019-08-18]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2010. Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2010 [online]. [cit. 2019-08-18]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Počet obyvatel v obcích(přepočtený na definitivní výsledky SLDB 2011) - k 1.1.2011. Počet obyvatel v obcích(přepočtený na definitivní výsledky SLDB 2011) - k 1.1.2011 [online]. [cit. 2019-08-18]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2012. Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2012 [online]. [cit. 2019-08-18]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2013. Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2013 [online]. [cit. 2019-08-18]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2014. Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2014 [online]. [cit. 2019-08-18]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2015. Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2015 [online]. [cit. 2019-08-18]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2016. Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2016 [online]. [cit. 2019-08-18]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2017. Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2017 [online]. [cit. 2019-08-18]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2018. Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2018 [online]. [cit. 2019-08-18]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019 [online]. [cit. 2019-08-18]. Dostupné online. (česky)
- ↑ a b "Kytka", str. 39.
- ↑ a b "Kytka", str. 28
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n "Kytka", str. 64.
- ↑ a b c d e f g "Kytka", str. 56.
- ↑ a b c HLADKÝ, Jiří. Kapličky, boží muka, výklenkové kapličky a zvoničky na Milevsku a Písecku.. 2. vyd. Praha: Svazek obcí Milevska za podpory města Milevska., 2011. S. 88. [dále jen Hladký].
- ↑ "Hladký", str. 56.
- ↑ Šimečková, str. 35.
- ↑ a b c d e f "Kytka", str. 32.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o "Kytka", str. 35.
- ↑ "Kytka", str. 37.
- ↑ a b c d e "Kytka", str. 36
- ↑ a b c d e f "Kytka", str. 33.
- ↑ a b c d e "Kytka", str. 34.
- ↑ a b c d e "Kytka", str. 55.
- ↑ a b c "Kytka", str. 53.
- ↑ ŠIMEČKOVÁ, Pavla. Od kapličky ke křížku. Průvodce po posvátných místech na Kovářovsku.. 1. vyd. Praha: Plot, 2009. ISBN 978-80-86523-94-1. S. 19. [dále jen Šimečková].
- ↑ a b Šimečková, str. 19.
- ↑ a b c d e f g "Kytka", str. 58.
- ↑ a b c d e "Kytka", str. 59.
- ↑ "Kytka", str. 60.
Související článkyEditovat
- Nová synagoga v Milevsku
- Stará synagoga v Milevsku
- Židovský hřbitov v Milevsku
- Mezi stromy (festival)
LiteraturaEditovat
- T. Durdík, F. Kašička, B. Nechvátal: Hrady, hrádky a tvrze na Písecku
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Milevsko ve Wikimedia Commons - Územně identifikační registr ČR. Obec Milevsko v Územně identifikačním registru ČR [online]. Dostupné online.
 |
Kostelec nad Vltavou Kovářov (okres Písek) |
Petrovice | Chyšky | |
 |
Sepekov | |||
 Milevsko  | ||||
 | ||||
| Bernartice | Opařany |