Bernartice (okres Písek)

městys v okrese Písek v Jihočeském kraji

Bernartice jsou městys ležící v jižních Čechách v okrese Písek okolo silnice TáborPísek. Žije zde přibližně 1 300[1] obyvatel. Obec se nalézá v mírně zvlněné krajině o nadmořské výšce 463 metrů přibližně deset kilometrů jižně od Milevska.[2]

Bernartice
Pohled ke kostelu sv. Martina
Pohled ke kostelu sv. Martina
Znak městyse Bernartice
znak
Lokalita
Status městys
LAU 2 (obec) CZ0314 549266
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Milevsko
Okres (LAU 1) Písek (CZ0314)
Kraj (NUTS 3) Jihočeský (CZ031)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 312 (2020)[1]
Rozloha 36,41 km²
Nadmořská výška 450 m n. m.
PSČ 398 43
Počet částí obce 11
Počet k. ú. 9
Počet ZSJ 9
Kontakt
Adresa úřadu městyse Náměstí svobody 33
398 43 Bernartice
ou.bernartice@iol.cz
Starosta Pavel Souhrada
Oficiální web: www.bernartice.cz
Úřední web: www.bernartice.cz/rad_kontakty.htm
Bernartice
Bernartice
Další údaje
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

První písemná zmínka je z roku 1248. Osada vznikla kolem dnes již zaniklé tvrze. Tuto tvrz přestavěl Bernard s manželkou Dobroněhou z Kamberka roku 1293. Tvrz byla postupně rozebrána na stavební materiál v sedmnáctém století. V letech 1347–1352 byl majitelem Bušek z Bernartic. Jeho potomci měli Bernartice v držení až do husitských válek. Roku 1431 se stal majitelem zvíkovský purkrabí Mikuláš z Krchleb. Dále v roce 1477 koupil Bernartice od Mikulášových dcer Rynart z Dubu, který je v roce 1477 pánům z Lažan a na Bechyni. Tento rod držel Bernartice až do roku 1606, kdy byly prodány jezuitské koleji svatého Klimenta v Praze.[3]

Roku 1618 byli jezuité vyhnáni, ale opět se vrátili po bělohorské bitvě. Za jejich působení získala roku 1636 vesnice status městyse. Mohlo se zde vykonávat hrdelní právo. V roce 1626 jezuité přikoupili nedaleké Borovany a roku 1691 i Dobronice. Roku 1672 zachvátil obec velký požár, při kterém lehla popelem část městečka a fara. Roku 1680 se v Bernarticích odehrála morová epidemie. Dále v roce 1713 epidemie cholery, při které zemřelo a bylo pohřbeno 700 mrtvých. Roku 1748 se na území obce odehrálo kázání pátera Koniáše, načež mezi lety 1770 a 1772 zastihl obec hladomor a další epidemie moru. Roku 1773 byl zrušen jezuitský řád a Bernartice připadly královskému státnímu panství v Opařanech. Roku 1795 se udál velký požár, při kterém shořela kromě domů i fara, kostelní věž a škola. Během požáru došlo k roztavení zvonu. Roku 1805 zde tábořila francouzská vojska. Rok poté po nich vojska bavorská.[3]

V roce 1825 koupil Bernartice kníže na Bechyni Pavel Paar. Roku 1837 započala stavba státní silnice z Tábora do Písku, později v roce 1851 proběhla stavba okresní silnice z Milevska do Bechyně. Za první světové války padlo na frontě 31 mužů.[3]

Během druhé světové války hrozil Bernarticím od nacistů obdobný osud jako obci Lidice,[2] kvůli přítomnosti členů československé paraskupiny Intransitive. Za aktivní pomoc, kterou obyvatelstvo poskytlo, bylo později 23 občanů obce popraveno a dalších pět posláno do koncentračních táborů.[4]

Od 10. září 2014 jsou Bernartice městysem.[5]

Bernartice již byly třikrát oceněny v krajském kole soutěže Vesnice roku: v roce 2002 se staly krajským vítězem, v roce 2013 získaly oranžovou stuhu za spolupráci obce a zemědělského subjektu a v roce 2017 zelenou stuhu za péči o zeleň a životní prostředí.[6]

Části obceEditovat

Obec Bernartice se skládá z deseti částí na devíti katastrálních územích.

PamětihodnostiEditovat

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Bernarticích (okres Písek).
 
Pamětní deska na rodném domě MUDr. Vlasty Kálalové-Di Lotti v Bernarticích (odhalena v roce 1992)
  • Kostel svatého Martina se připomíná z roku 1251. Původně románská stavba byla přestavěna goticky a v roce 1717 barokně. Roku 1795 shořela při požáru velká část obce, fara i kostelní věž. Při tomto požáru se roztavil a poškodil zvon s letopočtem 1186. Ze sebraných kusů roztaveného zvonu byl později ulitý nový zvon. Byl pojmenován Martin a byl slavnostně pověšen. Ale ve válce byl zrekvírován. Na věži zůstal pouze zvon zvaný umíráček. Další zvony byly zakoupeny v letech 1923, 1934 a 1937.[3]
  • Kaple svatého Floriána stojí před obecním úřadem na náměstí. Nejedná se o kapli v pravém slova smyslu, ale spíše o otevřený baldachýn, který má ve svém středu sochu svatého Jana Nepomuckého. Pochází z roku 1762. V tomto roce byla kaple 1. května také vysvěcena.[3]
  • Barokní fara bývala dříve jezuitská rezidence.[3]
  • Morový sloup se sochou svatého Josefa je před farou. Je z druhé poloviny sedmnáctého století. O jeho výstavbu se zasloužil farář Adam Novomeský.[3]
  • Husova kaple. Základní kámen k této kapli byl položen v říjnu roku 1926. Do základů byla vložena Bible kralická[7], Labyrint světa a různé mince té doby. O rok později byla kaple postavena a vysvěcena. Velkou finanční pomoc obdržel Sbor metodistické církve, pro kterou byla tato modlitebna určena, od věřících z Ameriky.[3]
  • Boží muka se nachází u domu čp. 224 v místě, kde se říká V Brodci.[8]
  • Kaple zasvěcená svatému Janu Nepomuckému[9] u mostu u cesty na Bílinku ze druhé poloviny devatenáctého století[10]
  • Pomník obětem druhé světové války vytvořil sochař Břetislav Benda[11]. Je před základní školou.[3]
  • Pomník obětem první světové války vytvořil roku 1933 také sochař Břetislav Benda a je umístěný na náměstí.[3]
  • Kamenná kašna, která se nachází na náměstí, sem byla přivezená z hradu Dobronice v roce 1776. V roce 1781 do ní byla přivedená voda ze zámeckého rybníka.[3]
  • Pomník padlým bernartickým občanům je na návrší, které se jmenuje Na Posvátném. Je to žulový monolit na počest padlých občanů v době okupace.
  • Rodiště dr. Kálalové Di Lottiové[12]. Pamětní deska na jejím domě byla odhalena roku 1992.[3]
  • Novodobá dřevěná boží muka vysvěcená 28. září 2008 se nachází v lese u cesty ve směru ke Zběšicím.
  • Venkovská usedlost čp. 90
  • První žulový smírčí kříž se nalézá při silnici z Bernartic směrem k Bechyni. Výška 61 cm, šířka 47 cm, síla 23 cm.[13]
  • Druhý smírčí kříž se nalézá na návrší v jižní části, v místech, kde se říká V lomu. Výška 110 cm, šířka 50cm, síla 35 cm.[13]
  • U kostela je umístěný kovový kříž na kamenném podstavci. V spodní části podstavce je nápis: „8. 5. 1945–1995“.[14]
  • U křižovatky na Jestřebice se po levé straně nalézá celokamenný kříž s jetelovitým ukončením ramen. Byl postaven roku 1879. Finanční příspěvek k zhotovení kříže daroval místní rodák Hynek Bouška před svým odjezdem do Ameriky.[13]
  • Severním směrem zhruba kilometr za obcí, se na staré cestě do Jestřebic nachází kovový kříž na kamenném podstavci.[13]
  • Před kaplí svatého Floriána se nachází kamenný kříž s kovovým korpusem Kristova těla. V roce 1866 nechal kříž postavit pekař Jan Hrdlička. Měl chránit jeho rodinu na cestě do Ameriky. Roku 1896 byl kříž poškozen zásahem blesku.[13]
  • U silnice ve směru z Bernartic do Bojenic se vpravo nalézá celokamenný kříž bez korpusu Kristova těla. V střední části je kříž reliéfně zdoben motivem kalicha.[13]

RodáciEditovat

GalerieEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. a b Informační systém cestovního ruchu Písecka - Bernartice [online]. Město Písek [cit. 2010-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-17. 
  3. a b c d e f g h i j k l KYTKA, Josef. Milevsko a jeho kraj: turistika, památky, historie. Milevsko: Nákladem odboru klubu českých turistů, 1940. 
  4. Historie obce [online]. obec Bernartice [cit. 2010-01-20]. Dostupné online. 
  5. Rozhodnutí předsedy PS k stanovení obce Bernartice městysem
  6. Místopisy.cz. Místopisný průvodce po České republice: Bernartice [online]. Valašské Meziříčí: WANET s.r.o. [cit. 2019-12-25]. Dostupné online. 
  7. Bible kralická. 5. vyd. Praha: Česká biblická společnost, 2014. 256 s. ISBN 978-80-87287-77-4. 
  8. HLADKÝ, Jiří. Kapličky, boží muka, výklenkové kapličky a zvoničky na Milevsku a Písecku. 2. vyd. Praha: Svazek obcí Milevska za podpory města Milevska, 2011. S. 32. Dále jen Hladký 2011. 
  9. VLNAS, Vít. Jan Nepomucký. [s.l.]: Paseka 362 s. ISBN 978-80-7432-278-5. 
  10. Hladký 2011, s. 72
  11. BENDA, Břetislav. Bronz a kámen. [s.l.]: Melantrich, 1982. 126 s. 
  12. BORSKÁ, Ilona. Doktorka z domu trubačů. [s.l.]: Motto, 2016. 264 s. ISBN 80-7246-314-4. 
  13. a b c d e f HLADKÝ, Jiří. Kříže a křížky na Písecku a Milevsku. Milevsko: Svazek obcí Milevska, 2014. 180 s. ISBN 978-80-260-7297-3. S. 14. Dále jen Hladký 2014. 
  14. Hladký 2014, s. 31

Externí odkazyEditovat