Otevřít hlavní menu

Kostel svatého Jiljí (Milevsko)

kulturní památka České republiky na území obce Milevsko

Kostel svatého Jiljí v Milevsku je římskokatolický hřbitovní filiální kostel postavený v románském slohu. Nachází se uprostřed současného hřbitova v sousedství areálu milevského kláštera. Kostel je vedený v Seznamu kulturních památek v okrese Písek.

Kostel svatého Jiljí v Milevsku
Kostel svatého Jiljí v Milevsku
Kostel svatého Jiljí v Milevsku
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Jihočeský
okres Písek
Obec Milevsko
Souřadnice
Základní informace
Církev česká římskokatolická
Provincie Čechy
Diecéze českobudějovická
Farnost Římskokatolická farnost Milevsko
Status hřbitovní kostel
Odkazy
Kód památky 46342/3-2610 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

 
Kostel sv. Jiljí s románskou věží
 
Interiér kostela sv. Jiljí

V původní románské podobě šlo o jednolodní stavbu s východním pravoúhlým závěrem o celkových rozměrech 19,7 × 9 metrů. Na objekt navazovala věžovitá, dodnes zachovaná stavba s emporou v prvním patře. Tato empora byla přístupná po schodišti v síle zdiva. Podle archeologického výzkumu Antonína Hejny a stavebně historického průzkumu Dobroslava Líbala lze původní románský kostel datovat do poslední třetiny 12. století. Od svého vzniku do založení kláštera sloužil jako vlastnický kostel Jiřího z Milevska. To dosvědčuje mimo jiné i empora (tribuna) ve věžovité stavbě, ze které velmož sledoval bohoslužby. Podle četných analogií z celých Čech stávaly vlastnické kostely v areálu velmožského sídla, a tak lze předpokládat sídlo Jiřího z Milevska poblíže kostela. Po založení kláštera začal sv. Jiljí plnit funkci farního kostela, zatímco chrám Navštívení Panny Marie v klášterním areálu sloužil potřebám řeholníků.

Kolem roku 1400 byl kostel výrazně goticky přestavěn. Při této přestavbě byla velká část původního románského kostela zbourána. V presbyteriu se nachází architektonicky velmi cenná, gotická síťová klenba tzv. milevského typu s později domalovanými renesančními nápisy a erby. O významu tohoto architektonického článku svědčí i smlouva z roku 1407 o výstavbě klenby v kostele svatého VítaČeském Krumlově podle milevského vzoru. Samotná loď je plochostropá s krovem dendrochronologicky datovaným do let 1445/1446, původně ovšem byla zamýšlena jako klenuté dvoulodí s řadou sloupů v ose lodi (jak je tomu např. v lodi kostela sv. Jiljí v Třeboni). V roce 1785 byla funkce farního kostela přenesena do chrámu Panny Marie a kostel postupně chátral. Z bezpečnostních důvodů byl uzavřen až do roku 1883, kdy se o jeho obnovu přičinil strahovský opat Zikmund Antonín Starý.[1]

Z nejstarší fáze je dodnes zachována takzvaná zvonice, kamenná věž v západní části kostela. Věž má obdélníkový půdorys a je ze žulových kvádrů. V horní části jsou patrné dvě řady románských okének se sloupky.

V současnosti slouží kostel jako smuteční síň. K tomuto účelu byl v osmdesátých letech 20. století rozsáhle upraven. Při této příležitosti proběhl také archeologický výzkum Antonína Hejny.

Vchod do chrámu je z jižní strany, vysokým, zaklenutým vstupem.

Vlastní kostel měří na délku přes 23 metrů, šíře je přes 11 metrů a výška je 15,5 metrů.[2]

Okolo kostela se nachází hřbitov. Poslední rozšíření hřbitova bylo v roce 1899 a v tomto roce byl i vysvěcen.[3]

Program záchrany architektonického dědictvíEditovat

V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1995-2014 na opravu kostela čerpáno 5 420 000 Kč.[4]

Čerpané finanční prostředky (v tisících Kč)
rok 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
částka 2 000 600 700 900 420 400 400

ReferenceEditovat

  1. KYTKA, Josef, str. 48.
  2. KYTKA, Josef, str. 49.
  3. KYTKA, Josef, str. 51.
  4. MATOUŠKOVÁ, Kamila. 20 let Programu záchrany architektonického dědictví. Praha: Min. kultury, Národní památkový ústav, 2015. 134 s. ISBN 9788074800238, ISBN 8074800237. OCLC 935878025 S. 100-101.