Relikviář

Relikviář sv. Jana z Touyl, 1328
Relikviář paže sv. Jiří z kláštera sv. Jiří na Pražském hradě, kolem 1275; Svatovítský poklad
Talisman Karla Velikého

Relikviář je schrána nebo schránka na relikvie. Jsou v ní uloženy, a často i vystaveny. Relikviáře jsou předmětem uctívání, a proto bývají umístěny v křesťanských, buddhistických nebo hinduistických chrámech na oltářích nebo v pokladnicích. Za nejcennější (primární) relikvie jsou považovány těla, proroků, světců, Ježíše Krista nebo Panny Marie a jejich části nebo částečky. Pod nimi významem stojí relikvie druhotné (sekundární), jimiž jsou osobní předměty, které pocházejí z hrobu světce nebo jsou legendou spojeny s jejich životem či osobním užíváním.

Relikviář má devoční význam. Lidé věří, že svaté ostatky v sobě mají posvátnou sílu, zázračnou moc pomáhat či uzdravovat. Klanět se, uctívat či dotýkat se relikviářů věřícím přinést ve spojení s modlitbou požehnání či zvláštní milost.

TypyEditovat

V katolických chrámech nebo v chrámových pokladnicích:

  • sarkofág s tělem světce, tumba chrámového patrona: v hlavním oltáři na něm nebo v kryptě pod ním (např. tumba sv, Bonifáce, Fulda)

těla římských prvomučedníků a světců v prosklených rakvích (např. u sv. Tomáše v Praze, v katedrále v Litoměřicích nebo ve Waldsassenu )

  • skříňka, truhlička
  • tzv. mluvící relikviář ve tvaru řásti těla, ze které pochází relikvie: busta, paže, ruka, noha
  • deska: ikona, plenář
  • stojací oltářní ostensorium, často ve tvaru monstrance; drobné ostatky světců (kůstky, části oděvu); také částečky dřeva, dotýkané se svatým křížem. Mnohdy jsou relikviáře pevnou součástí retabula oltáře. a rovněž vystavená úctě v prostoru kostela nebo kaple.
  • trůn, křeslo, oděv, mitra, hůl, kalich, paténa, konvice
  • drobný osobní relikviář, závěšovaný na krk majitele: fylaktérium, monile, kapsle

HistorieEditovat

První relikviáře (kolem 4. století) měly podobu malých schránek. Velké zdobené truhly a rakve se začaly objevovat na přelomu 12. a 13. století. Příkladem velkého bohatě zdobeného relikviáře je například Relikviář svatého Maura v Bečově nad Teplou. Zvláštním typem relikviářů jsou schránky ve tvaru uchovávané části těla (ruka, hlava apod.), které jsou někdy nazývány „mluvící relikviáře“.[1] Kolem čtvrtiny 13. století se začaly vyrábět deskové relikviáře zvané plenáře.

Významné relikviářeEditovat

Evropa

Česko

GalerieEditovat

ReferenceEditovat

  1. Universální lexikon umění, str. 392

LiteraturaEditovat

  • PODLAHA, Antonín; ŠITTLER, Eduard. Chrámový poklad u sv. Víta v Praze : Jeho dějiny a popis. Praha: Dědictví sv. Prokopa, 1903. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-07. , s. 181. Poznámka: Dostupné jen jako stáhnutelné pdf – vždy maximálně 20 stran stáhnutených najednou.
  • BRAUN, Joseph: Die Reliquiare des christlichen Kultes und ihre Entwicklung. Freiburg im Breisgau 1940, dostupné online [1] (německy)

Externí odkazyEditovat

Zlatnictví