Ukřižování Ježíše Krista

biblická událost, námět v umění

Ukřižování Ježíše Krista byla poprava ukřižováním Ježíše Nazaretského v 1. století v Judeji, pravděpodobně v roce 30 nebo 33 n. l. Je popsáno ve čtyřech kanonických evangeliích, zmiňují se o něm novozákonní epištoly, dosvědčují ho další starověké prameny a je všeobecně přijímáno jako jedna z nejpravděpodobnějších událostí, k níž došlo za jeho života.[1] Mezi historiky nepanuje shoda ohledně podrobností.[2][3][4] Ježíšovou smrtí na kříži popisovanou v evangeliích vrcholí pašije – utrpení Kristovo a je spolu s jeho následným zmrtvýchvstáním nejdůležitější událostí křesťanského náboženství. Téma Ukřižování patří k nejčastějším motivům křesťanského výtvarného umění.

Ukřižování Ježíše Krista
Obraz Ukřižovaný Kristus ze 17. století od Diega Velázqueze, který vlastní Museo del Prado v Madridu
Základní informace
Datum30 nebo 33 n. l.
MístoJeruzalém, Judea, Římská říše
Příčinaodsouzení před Pilátovým soudem
Výsledekpůsobení apoštolů
nejranější pronásledování křesťanů
Typpoprava ukřižováním
Účastníciřímská armáda (popravčí)
ObviněníJežíš Kristus
Statistika
ÚmrtíJežíš Kristus

Podle kanonických evangelií byl Ježíš zatčen a souzen Sanhedrinem, poté Pilátem Pontským odsouzen k bičování a nakonec Římany ukřižován.[5][6][7] Jeho smrt je podle nich chápána jako oběť za hřích.

Ježíš byl svlečen z oděvu a po slovech „žízním“ mu byl nabídnut k pití ocet smíchaný s myrhou nebo žlučí (pravděpodobně posca[8]). Na Golgotě byl pak pověšen mezi dva odsouzené lotry a podle Markova evangelia zemřel v 9. hodinu dne podle starozákonního rozdělování času (což je kolem 15.00 současného času). Během této doby vojáci připevnili na vrchol kříže nápis „Ježíš Nazaretský, král židovský“, který byl podle Janova evangelia – Jan 19, 20 (Kral, ČEP) napsán ve třech jazycích (hebrejsky, latinsky a řecky). Poté si podle Janova evangelia rozdělili jeho šaty a losovali o jeho bezešvé roucho. Janovo evangelium také uvádí, že po Ježíšově smrti mu jeden voják (v mimobiblické tradici pojmenovaný jako Longinus) probodl kopím bok, aby se ujistil, že zemřel, a z rány pak vytryskla krev a voda. Bible popisuje sedm výroků, které Ježíš pronesl, když byl na kříži, a také několik nadpřirozených událostí, k nimž došlo.

Ježíšovo utrpení a vykupitelská smrt ukřižováním se souhrnně označují jako utrpení (lat. passio) a jsou ústředními aspekty křesťanské teologie týkající se učení o spáse a vykoupení.

Novozákonní vyprávění editovat

Viz též: Evangelijní harmonie

Nejstarší podrobné zprávy o Ježíšově smrti jsou obsaženy ve čtyřech kanonických evangeliích[9] a v novozákonních listech jsou další, spíše implicitní zmínky. V synoptických evangeliích Ježíš předpovídá svou smrt na třech různých místech.[10] Všechna čtyři evangelia končí rozsáhlým vyprávěním o Ježíšově zatčení, počátečním procesu před sanhedrinem a závěrečném procesu před Pilátovým soudem, kde je Ježíš zbičován, odsouzen k smrti, je veden na místo ukřižování, nejprve nese svůj kříž, než římští vojáci přimějí Šimona z Kyrény, aby ho nesl, a poté je Ježíš ukřižován, pohřben a vzkříšen z mrtvých. V každém evangeliu je těchto pět událostí Ježíšova života zpracováno podrobněji než kterákoli jiná část vyprávění daného evangelia. Badatelé si všímají, že čtenář dostává téměř hodinu po hodině popis toho, co se událo.[11]:s.91

 
Ukřižování Ježíše Krista, autor Robert Campin

Po příchodu na Golgotu bylo Ježíši nabídnuto k pití víno smíchané s myrhou nebo žlučí. Markovo i Matoušovo evangelium uvádějí, že to odmítl. Poté byl ukřižován a pověšen mezi dva odsouzence. Podle některých překladů řeckého originálu mohli být odsouzenci bandité nebo židovští vzbouřenci.[12] Podle Markova evangelia snášel muka ukřižování od třetí hodiny (přibližně mezi devátou hodinou ranní a polednem)[13] až do své smrti v devátou hodinu, což odpovídá přibližně třetí hodině odpolední.[14] Vojáci mu nad hlavu připevnili nápis „Ježíš Nazaretský, král židovský“, který byl podle Janova evangelia ve třech jazycích (hebrejsky, latinsky a řecky), a pak rozdělili jeho šaty a losovali o jeho bezešvé roucho. Podle Janova evangelia římští vojáci Ježíšovi nezlomili nohy, jak to udělali dvěma ukřižovaným odsouzencům (zlomení nohou uspíšilo příchod smrti), protože Ježíš byl již mrtvý. Každé evangelium má vlastní popis Ježíšových posledních slov, celkem sedm výroků.[15] V synoptických evangeliích provázejí ukřižování různé nadpřirozené události, včetně tmy, zemětřesení, roztržení opony svatyně a vzkříšení svatých (v Matoušově evangeliu).[16] Po Ježíšově smrti bylo jeho tělo sejmuto z kříže Josefem z Arimatie a pohřbeno do hrobu vytesaného ve skále za asistence Nikodéma.

 
Vyobrazení Vztyčení (povýšení) kříže, Sebastiano Mazzoni, 17. století, Ca' Rezzonico
 
Bronzinovo vyobrazení ukřižování se třemi hřeby, bez provazů a podpěra pro stojícího tzv. hypopodium, asi 1545

Tři synoptická evangelia také popisují Šimona z Kyrény nesoucího kříž,[17] zástup lidí, kteří se Ježíšovi vysmívali[18] spolu s dalšími dvěma ukřižovanými,[19] tmu od šesté do deváté hodiny[20] a roztržení chrámové opony odshora dolů.[21] Synoptická evangelia také zmiňují několik svědků, včetně setníka[22] a několika žen, které zpovzdálí přihlížely,[23] z nichž dvě byly přítomny pohřbu.[24]

Lukášovo evangelium jako jediné vynechává detail o směsi kyselého vína, která byla Ježíši nabídnuta na rákosu,[25] zatímco pouze Marek a Jan popisují, že Josef skutečně sňal tělo z kříže.[26]

Existuje několik detailů, které jsou zmíněny pouze v jednom evangeliu. Například pouze Matoušovo evangelium se zmiňuje o zemětřesení, vzkříšených svatých, kteří šli do města, a o tom, že hrob měli hlídat římští vojáci,[27] zatímco Marek jako jediný uvádí čas ukřižování (třetí hodina neboli 9 hodin ráno – i když to bylo pravděpodobně až v poledne)[28] a zprávu setníka o Ježíšově smrti.[29] K jedinečným příspěvkům Lukášova evangelia k vyprávění patří Ježíšova slova k truchlícím ženám, výtka jednoho zločince druhému, reakce zástupů, které odcházely „bijíce se v prsa“, a ženy připravující vonné látky a masti před sobotním odpočinkem.[30] Jan také jako jediný zmiňuje žádost o zlámání nohou a následné probodnutí Ježíšova boku vojákem (jako naplnění starozákonního proroctví), stejně jako to, že Nikodém pomáhal Josefovi s pohřbem.[31]

Podle prvního listu Korintským1Kor 15, 4 (Kral, ČEP) vstal Ježíš z mrtvých („třetího dne“, počítáno ode dne ukřižování) a podle kanonických evangelií se před svým nanebevstoupením při různých příležitostech zjevil učedníkům.[32] Zpráva uvedená ve Skutcích apoštolů říká, že Ježíš zůstal s apoštoly 40 dní, zatímco zpráva v Lukášově evangeliu události velikonoční neděle a nanebevstoupení nijak jasně nerozlišuje.[33][34] Většina biblistů se shoduje, že autor Lukáš napsal také Skutky apoštolů jako navazující svazek na zprávu Lukášova evangelia a obě díla je třeba považovat za celek.[35]

V Markově evangeliu je Ježíš ukřižován spolu se dvěma vzbouřenci a slunce se na tři hodiny zatmí nebo je zastíněno.[36] Ježíš volá k Bohu, pak vydá výkřik a umírá.[36] Chrámová opona se roztrhne vejpůl.[36] Matouš následuje Marka, ale zmiňuje zemětřesení a vzkříšení svatých.[37] Lukáš také následuje Marka, i když popisuje vzbouřence jako obyčejné zločince, z nichž jeden se zastává Ježíše, který mu na oplátku slibuje, že on (Ježíš) a zločinec budou spolu v ráji.[38] Lukáš líčí Ježíše tváří v tvář jeho ukřižování jako bezmocného.[39] Jan obsahuje několik stejných prvků jako Marek, i když jsou zpracovány odlišně.[40]

Srovnání textů editovat

Níže uvedené srovnání vychází z Českého ekumenického překladu.

Matouš Marek Lukáš Jan
Křížová cesta Mt 27, 32–33 (Kral, ČEP) Mk 15, 21–22 (Kral, ČEP)
  • Vojáci přinutili Šimona z Kyrény nést Ježíšův kříž.
Lk 23, 26–32 (Kral, ČEP)
  • Vojáci přinutili Šimona z Kyrény nést Ježíšův kříž.
  • Ježíš řekl plačícím ženám: „Plačte nad sebou a nad svými dětmi“
Jan 19, 17 (Kral, ČEP)
  • „Nechali“[41] Ježíše nést kříž.
Ukřižování Mt 27, 34–36 (Kral, ČEP)
  • Dali mu (Ježíšovi) napít vína smíchaného se žlučí; ale když je okusil, nechtěl pít.
  • Ukřižovali ho a losem si rozdělili jeho šaty; pak se tam posadili a střežili ho.
  • [Není uveden žádný čas]
Mk 15, 23–25 (Kral, ČEP)
  • Dávali mu víno okořeněné myrhou; on je však nepřijal.
  • Ukřižovali ho a rozdělili si jeho šaty; losovali o ně, co si kdo vezme.
  • Bylo devět hodin, když ho ukřižovali; ráno v den Pesachu.
    Mk 14, 12 (Kral, ČEP),
    Mk 15, 25 (Kral, ČEP)
Lk 23, 33–34 (Kral, ČEP)
  • [Žádný nápoj nebyl zmíněn]
  • Vojáci ukřižovali Ježíše a losovali o jeho šaty.
  • Ježíš: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“[42]
  • [Není uveden žádný čas]
Jan 19, 18 (Kral, ČEP),
Jan 19, 23–24 (Kral, ČEP)
  • [Žádný nápoj nebyl zmíněn]
  • „Ukřižovali“[41] Ježíše a čtyři vojáci si vzali jeho šaty, rozdělili je na čtyři díly; zbýval ještě spodní šat, o ten losovali (tím se naplnilo proroctví).
  • Stalo se to po poledni v den přípravy před svátky velikonočními.
    Jan 19, 14 (Kral, ČEP),
    Jan 19, 31 (Kral, ČEP)
Posměch Mt 27, 37–44 (Kral, ČEP)
  • Nápis: „To je Ježíš, král Židů“.
  • Kolemjdoucí, velekněží, učitelé Zákona, starší a oba vzbouřenci se Ježíšovi posmívali.
Mk 15, 26–32 (Kral, ČEP)
  • Nápis: „Král Židů“.
  • Kolemjdoucí, velekněží, učitelé Zákona i oba vzbouřenci se Ježíšovi posmívali.
Lk 23, 35–43 (Kral, ČEP)
  • Nápis: „Toto je král Židů.“
  • Členové rady, i vojáci, kteří chodili k němu a podávali mu ocet, se mu vysmívali; a jeden zločinec se mu rouhal.
  • Druhý zločinec se ho zastal a požádal Ježíše, aby na něj pamatoval.
  • Ježíš: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“
Jan 19, 19–22 (Kral, ČEP),
Jan 19, 25–27 (Kral, ČEP)
Smrt Mt 27, 45–56 (Kral, ČEP)
  • V poledne nastala tma po celé zemi až do tří hodin.
  • Kolem třetí hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?
  • Jeden, vzal houbu, naplnil ji octem, nabodl na tyč a dával mu pít. Ostatní však říkali: „Nech ho, ať uvidíme, jestli přijde Eliáš a zachrání ho!“
  • Ježíš znovu vykřikl mocným hlasem a skonal.
  • Chrámová opona se roztrhla vpůli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly.
  • Hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena; vyšli z hrobů a po jeho vzkříšení vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili.
  • Setník a ti, kdo s ním střežili Ježíše, když viděli zemětřesení a všechno, co se dálo, velmi se zděsili a řekli: „On byl opravdu Boží Syn!“
  • Zpovzdálí přihlíželo mnoho žen, které provázely Ježíše z Galileje, aby se o něj staraly; mezi nimi Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova i Josefova,[43] a matka synů Zebedeových.
Mk 15, 33–41 (Kral, ČEP)
  • Když bylo poledne, nastala tma po celé zemi až do tří hodin.
  • O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachtani?
  • Kdosi pak odběhl, namočil houbu v octě, nabodl ji na prut a dával mu pít se slovy: „Počkejte, uvidíme, přijde-li ho Eliáš sejmout.“
  • Ježíš vydal mocný hlas a skonal.
  • Chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů.
  • Setník, který stál před ním, že takto skonal, řekl: „Ten člověk byl opravdu Syn Boží.“
  • Zpovzdálí se dívaly také ženy, mezi nimi i Marie z Magdaly, Marie, matka Jakuba mladšího a Josefa,[43] a Salome.
Lk 23, 44–49 (Kral, ČEP)
  • Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce.
  • Chrámová opona se roztrhla vpůli.
  • Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ Po těch slovech skonal.
  • Setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: „Tento člověk byl vskutku spravedlivý.“
  • Ti, kdo se v celých zástupech sešli na tu podívanou, když viděli, co se stalo, odcházeli bijíce se do prsou.
  • Všichni jeho přátelé stáli opodál, i ženy, které Ježíše doprovázely z Galileje a všechno to viděly.
Jan 19, 28–37 (Kral, ČEP)
  • [Žádná zmínka o tmě, žádný uvedený čas]
  • Aby se až do konce splnilo Písmo, řekl: „Žízním.“
  • „Namočili“ tedy houbu do octa a na yzopu mu ji podali k ústům.
  • Ježíš okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“ A nakloniv hlavu skonal.
  • [Žádná zmínka o reakci přihlížejících nebo účinku na chrámovou oponu]
  • Jeden z vojáků mu probodl kopím bok; a ihned vyšla krev a voda. A ten, který to viděl, vydal o tom svědectví, a jeho svědectví je pravdivé; on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili. Neboť se to stalo, aby se naplnilo Písmo: ‚Ani kost mu nebude zlomena.‘

Mimobiblické záznamy a zmínky editovat

Viz též: Testimonium flavianum a Tacitus o Ježíšovi
 
Kristus na kříži mezi dvěma lotry. Iluminace z Vauxského pasionálu, 16. století
 
Ukřižování z oltářního obrazu v Buhl v departementu Haut-Rhin, mimořádně velké gotické olejomalby na desce z 90. let 14. století

Mara bar Serapion editovat

Ranou nekřesťanskou zmínkou o Ježíšově ukřižování je pravděpodobně dopis Mara bar Serapiona jeho synovi, napsaný někdy po roce 73 n. l., ale před 3. stoletím n. l.[44][45][46] Dopis neobsahuje žádné křesťanské motivy a předpokládá se, že jeho autor nebyl ani Žid, ani křesťan.[44][45][47] Dopis se týká odplaty, která následovala po nespravedlivém zacházení se třemi mudrci: [[Sókratés|Sokrates], Pythagoras a „moudrý král“ Židů.[44][46] Někteří badatelé nepochybují o tom, že zmínka o popravě „židovského krále“ se týká ukřižování Ježíše, zatímco jiní přikládají dopisu menší hodnotu vzhledem k mnohoznačnosti zmínky.[47][48]

Flavius Josephus editovat

V knize Židovské starožitnosti (napsané kolem roku 93 n. l.) židovský historik Josefus uvedl (Ant 18.3), že Ježíše ukřižoval Pilát, a napsal:[49]

V té době byl Ježíš, moudrý muž... Přitáhl k sobě mnoho Židů i pohanů... A když ho Pilát na návrh předních mužů mezi námi odsoudil na kříž ...

Většina moderních badatelů se shoduje, že ačkoli tato Josefova pasáž (nazývaná Testimonium flavianum) obsahuje některé pozdější interpolace, původně ji tvořilo autentické jádro se zmínkou o popravě Ježíše Pilátem.[5][6] James Dunn uvádí, že mezi badateli panuje „široká shoda“ ohledně povahy autentické zmínky o ukřižování Ježíše v Testimoniu.[50]

Tacitus editovat

Na počátku druhého století se o Ježíšově ukřižování zmiňuje také Tacitus, který je obecně považován za jednoho z největších římských historiků.[51][52] Ve svých Letopisech (asi 116 n. l.) Tacitus popisuje pronásledování křesťanů Neronem a uvádí (Letopisy 15.44), že Pilát nařídil Ježíšovu popravu:[49][53]

Nero uvalil vinu na třídu nenáviděnou pro své ohavnosti, kterou obyvatelstvo nazývalo křesťany, a podrobil ji nejkrutějším mukám. Christus, od něhož má toto jméno původ, podstoupil nejvyšší trest za vlády Tiberia z rukou jednoho z našich prokurátorů, Pontia Piláta.

Vědci obecně považují Tacitovu zmínku o popravě Ježíše Pilátem za pravou a historicky cennou jako nezávislý římský pramen.[51][54][55][56][57][58] Eddy a Boyd uvádějí, že je nyní „pevně prokázáno“, že Tacitus poskytuje nekřesťanské potvrzení Ježíšova ukřižování.[59]

Talmud editovat

Další možný odkaz na ukřižování („pověšení“, srov. Lk 23, 39 (Kral, ČEP); Gal 3, 13 (Kral, ČEP)) se nachází v babylonském Talmudu:

V předvečer svátku Pesach byl Ješu pověšen. Čtyřicet dní před popravou chodil zvěstovatel a volal: „Jde ven, aby byl ukamenován, protože provozoval čarodějnictví a sváděl Izrael k odpadlictví. Kdokoli může říci něco v jeho prospěch, ať se přihlásí a přimluví se za něj.“ Protože se však v jeho prospěch nikdo nepřihlásil, byl v předvečer velikonoc pověšen.
Sanhedrin 43a, Babylonský talmud (Soncinovo vydání)

Ačkoli se otázka rovnocennosti identit Ješua a Ježíše občas diskutuje, mnoho historiků se shoduje, že výše uvedená pasáž z 2. století se pravděpodobně týká Ježíše, přičemž Peter Schäfer uvádí, že nelze pochybovat o tom, že toto vyprávění o popravě v Talmudu se vztahuje k Ježíši Nazaretskému.[60] Robert Van Voorst uvádí, že zmínku o Ježíši v Sanhedrinu 43a lze potvrdit nejen ze samotné zmínky, ale i z kontextu, který ji obklopuje.[61] Sanhedrin 43a vypráví, že Ješu byl odsouzen k smrti královskou vládou Judska – tento rod byl zbaven veškeré právní moci po nástupu Heroda Velikého na trůn v roce 37 př. n. l., což znamená, že k popravě muselo dojít téměř 40 let před Ježíšovým narozením.[62][63] Podle jiného podání byl popraven na žádost farizejských vůdců.[45]

Islám editovat

Muslimové tvrdí, že Ježíš nebyl ukřižován a že ti, kdo si mysleli, že ho zabili, omylem zabili Jidáše Iškariotského, Šimona z Kyrény nebo někoho jiného místo něj.[64] Tuto víru zastávají na základě různých výkladů Koránu 4:157–158, kde se píše: „nezabili ho, ani ho neukřižovali, ale tak se jim to zdálo [nebo se jim to tak zdálo], ... A Bůh ho vzkřísil k sobě“.[64]

Gnosticismus editovat

Některé raně křesťanské gnostické sekty, které věřily, že Ježíš neměl fyzickou podstatu, popíraly, že byl ukřižován.[65][66] V reakci na to Ignác z Antiochie trval na tom, že Ježíš se skutečně narodil a byl skutečně ukřižován, a napsal, že ti, kdo se domnívali, že Ježíš pouze zdánlivě trpěl, se pouze zdáli být křesťany.[67][68]

Historicita editovat

 
Ukřižování Ježíše Nazaretského, středověká ilustrace z Hortus deliciarum řeholnice Herrady z Landsbergu, 12. století
Viz též: Historicita Ježíše a Hledání historického Ježíše

Ve vědeckém bádání o historickém Ježíši jsou Ježíšův křest a jeho ukřižování považovány za dvě nejjistější historická fakta o Ježíšovi.[69][70][4][71][72][p 1] K určení historicity prvků novozákonních vyprávění se používají různá kritéria, která pomáhají stanovit Ježíšovo ukřižování jako historickou událost.[71] Kritérium rozpaků tvrdí, že křesťané by si bolestnou smrt svého vůdce nevymysleli,[71] kritérium vícenásobného potvrzení je potvrzení více než jedním pramenem,[73] včetně více nekřesťanských zdrojů,[p 2] a kritérium koherence tvrdí, že zapadá do ostatních historických prvků. [73]

Učenci se sice shodují na historicitě ukřižování, ale liší se v názoru na jeho důvod a souvislosti.[74] Například E. P. Sanders i Paula Fredriksenová podporují historicitu ukřižování, ale tvrdí, že Ježíš své ukřižování nepředpověděl a že jeho předpověď ukřižování je „církevním výtvorem“.[75]:126 Géza Vermes také považuje ukřižování za historickou událost, ale podává k němu vlastní vysvětlení a pozadí.[75]

Ačkoli téměř všechny starověké prameny týkající se ukřižování jsou literární, v roce 1968 bylo při archeologickém nálezu severovýchodně od Jeruzaléma objeveno tělo ukřižovaného muže datované do 1. století, což poskytlo dobrý potvrzující důkaz, že k ukřižování docházelo v římském období zhruba podle toho, jak je Ježíšovo ukřižování popsáno v evangeliích.[76] Ukřižovaný muž byl identifikován jako Jehohanan ben Hagkol a pravděpodobně zemřel kolem roku 70 n. l., tedy v době židovského povstání proti Římu. Analýzy na lékařské fakultě Hadassa odhadly, že zemřel ve věku kolem 20 let.[77][78] Dalším významným archeologickým nálezem, který se rovněž datuje do 1. století n. l., je neidentifikovaná patní kost s hrotem objevená v jeruzalémském hrobě, která je v držení Izraelského památkového úřadu a vystavena v Izraelském muzeu.[79]

Detaily editovat

Hlavní článek: Pašije

Chronologie editovat

Hlavní článek: Chronologie Ježíšova života

Ohledně přesného data Ježíšova ukřižování nepanuje shoda, ačkoli bibličtí badatelé se obecně shodují na tom, že se tak stalo v pátek o velikonocích (14. nisanu) nebo v jejich blízkosti, tedy za vlády Piláta Pontského (vládl v letech 26–36 n. l.).[80] K odhadu roku ukřižování byly použity různé přístupy, včetně kanonických evangelií, chronologie Pavlova života a také různé astronomické modely. Vědci uvádějí odhady v rozmezí 30-33 n. l.,[81][82][83][84] přičemž Rainer Riesner uvádí, že „čtrnáctý nisan (7. dubna) roku 30 n. l. je zřejmě i podle názoru většiny současných badatelů zdaleka nejpravděpodobnějším datem Ježíšova ukřižování.“[85] Dalším preferovaným datem mezi vědci je pátek 3. dubna 33 n. l.[86][87]

Vědci se shodují na tom, že novozákonní zprávy představují ukřižování v pátek, ale navrhuje se i ukřižování ve čtvrtek nebo ve středu.[88][89] Někteří učenci vysvětlují čtvrteční ukřižování na základě „dvojího sabatu“ způsobeného dodatečným velikonočním sabatem, který připadl na čtvrteční soumrak až páteční odpoledne, tedy před běžný týdenní sabat.[88][90] Někteří tvrdí, že Ježíš byl ukřižován ve středu, nikoli v pátek, a to na základě zmínky o „třech dnech a třech nocích“ v Matoušově evangeliu – Mt 12, 40 (Kral, ČEP) před jeho vzkříšením, které se slavilo v neděli. Jiní oponovali tím, že se tím ignoruje židovský idiom, podle něhož se „den a noc“ může vztahovat na jakoukoli část 24hodinového období, že výraz v Matoušově evangeliu je idiomatický, nikoli tvrzení, že Ježíš byl 72 hodin v hrobě, a že mnohé zmínky o vzkříšení třetího dne nevyžadují tři doslovné noci.[88][91]

V Markovi – Mk 15, 25 (Kral, ČEP) se ukřižování odehrává ve třetí hodinu (9 hodin ráno) a Ježíšova smrt v devátou hodinu (15. hodin odpoledne).[92] V Janovi – Jan 19, 14 (Kral, ČEP) je Ježíš před Pilátem ještě v šestou hodinu.[93] Vědci předložili řadu argumentů, jak se s tímto problémem vypořádat, někteří navrhují smíření, např. na základě použití římského měření času u Jana, protože římské měření času začínalo o půlnoci a to by znamenalo, že být před Pilátem v šestou hodinu bylo 6 hodin ráno.[93][94][95] Někteří badatelé argumentovali, že moderní přesnost označování denní doby by neměla být zpětně čtena z evangelijních zpráv, které byly napsány v době, kdy nebyla k dispozici standardizace časomíry ani přesné zaznamenávání hodin a minut a čas se často přibližoval k nejbližšímu tříhodinovému úseku.[93][96][97]

Cesta editovat

Hlavní články: Nesení kříže a Via Dolorosa
 
Andrea di Bartolo, Cesta na Kalvárii, kolem roku 1400. Skupinka svatozáří vlevo představuje Pannu Marii stojící vpředu se Třemi Mariemi

Tři synoptická evangelia se zmiňují o muži jménem Šimon z Kyrény, kterému římští vojáci nařídí nést kříž poté, co ho Ježíš nejprve nese, ale pak se zhroutí,[98] zatímco Janovo evangelium pouze říká, že Ježíš „nese“ svůj vlastní kříž.[99]

Lukášovo evangelium také popisuje rozhovor mezi Ježíšem a ženami ze zástupu truchlících, kteří ho následovali, a cituje Ježíšova slova: „Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a nad svými dětmi; hle, přicházejí dny, kdy budou říkat: ‚Blaze neplodným, blaze těm, které nikdy nerodily a nekojily!‘ Tehdy ‚řeknou horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikryjte nás!‘ Neboť děje-li se toto se zeleným stromem, co se stane se suchým?“[100]

V Lukášově evangeliu Ježíš tyto ženy oslovuje „dcery jeruzalémské“, čímž je odlišuje od žen, které totéž evangelium popisuje jako „ženy, které ho následovaly z Galileje“ a které byly přítomny jeho ukřižování.[101]

Tradičně se cesta, po které šel Ježíš, nazývá latinsky Via Dolorosa (česky „cesta smutku“ nebo „cesta utrpení“) a je to ulice v jeruzalémském Starém městě. Je na ní vyznačeno devět ze čtrnácti zastavení křížové cesty. Prochází kolem kostela Ecce Homo a posledních pět zastavení se nachází uvnitř chrámu Božího hrobu.

Význam v křesťanství editovat

Potupná a Bohem zlořečená[102] smrt Pomazaného krále je ústřední zprávou Nového zákona. Ježíš na kříži nezemřel za svoje hříchy, ale aby vykoupil hříchy celého lidstva a způsobil usmíření mezi člověkem a Bohem.[103] Tato spásná oběť, sebeobětování Božího syna, je připomínána eucharistií, kultickým přijímáním Kristova těla a krve v podobě chleba a vína.[104]

Podoba kříže editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Svatý Kříž.

V Novém zákoně se uvádí, že Ježíš byl popraven připevněním na dřevo nebo kříž, v originále stauros. Jeho podoba není známá, často se předpokládá latinský kříž, ale také kříž tvaru T.[103] Řecký výraz stauros, latinsky crux původně označoval kůl pro přivazování nebo napichování odsouzenců.[103] V Ježíšově době býval tento kůl vztyčen na místě popravy a zločinci si na místo popravy sami nosili příčné břevno,[105] lat. patibulum[106].

Z původních významů slov Svědkové Jehovovi odvozují, že Ježíš byl popraven vztyčeném kůlu.[107]

Výtvarné umění editovat

 
Kalvárie – široce barokně podané ukřižování, hřbitov Moravská Třebová

V prvních staletích křesťanství se stále ještě používaná a potupná smrt ukřižováním nezobrazovala, nepoužíval se nejprve ani symbol kříže, později symbolicky doplněný monogramem nebo beránkem. Nejstarší zobrazení ukřižovaného Krista pochází asi ze 6. století, častěji se začal zobrazovat až za Karla Velikého. Od 11. století se objevuje Kristus s povadlou postavou a hlavou pokleslou na jedno rameno, což doplněno o trnovou korunu se stane nejobvyklejším ikonografickým typem západního umění. [108]

Základní zobrazení Krista na kříži se, zvláště v plastickém provedení, nazývá krucifix. Často se jedná o symbolické konvenční zobrazení bez umělecké ambice, jako v případě označení božích muk, náhrobků, přívěšků či atributů svatých. Není to však pravidlem, jak ukazuje například monumentální Braunův Ukřižovaný (jen tělo bez kříže) z letního refektáře plaského kláštera ve sbírce Národní galerie.[109]

Širší zobrazení scény na Golgotě se nazývá Ukřižování (zvláště obrazové podání) nebo počeštěným latinským názvem vrchu kalvárie. Tento výraz obzvláště označuje plastické znázornění na křížovém vrchu, respektive na konci křížové cesty.

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. Historičnost:
    • DUNN, James D. G. Jesus Remembered. [s.l.]: [s.n.], 2003. ISBN 0-8028-3931-2. S. 339. (angličtina)  uvádí, že tyto dvě skutečnosti z Ježíšova života „vzbuzují téměř všeobecný souhlas“ a „jsou na stupnici historických faktů tak vysoko, že je téměř nemožné je zpochybnit nebo popřít“, že jsou často výchozím bodem pro studium historického Ježíše.
  2. Mimokřesťanské zdroje:
    • CROSSAN, John Dominic. Jesus: A Revolutionary Biography. [s.l.]: HarperOne, 1995. ISBN 0-06-061662-8. S. 145. (angličtina) : „Josephus i Tacitus ... se shodují s křesťanskými zprávami přinejmenším v tomto základním faktu.“
    • EDDY, Paul; BOYD, Gregory. The Jesus Legend: A Case for the Historical Reliability of the Synoptic Jesus Tradition. [s.l.]: Baker Academic ISBN 978-0-8010-3114-4. S. 127. (angličtina)  uvádějí, že je nyní „pevně prokázáno“, že existuje nekřesťanské potvrzení Ježíšova ukřižování.

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Crucifixion of Jesus na anglické Wikipedii.

  1. EDDY, Paul Rhodes; BOYD, Gregory A. The Jesus Legend: A Case for the Historical Reliability of the Synoptic Jesus Tradition. [s.l.]: Baker Academic, 2007. ISBN 978-0801031144. S. 172. (angličtina)  „...pokud je nějaká skutečnost z Ježíšova života prokázána všeobecným konsensem, pak je to skutečnost Ježíšova ukřižování.“
  2. TUCKETT, Christopher M. The Cambridge companion to Jesus. Příprava vydání Markus N. A. Bockmuehl. [s.l.]: Cambridge Univ Press, 2001. ISBN 978-0-521-79678-1. S. 123–124. (angličtina) 
  3. FUNK, Robert W.; Jesus Seminar. The acts of Jesus: the search for the authentic deeds of Jesus. San Francisco: Harper, 1998. Dostupné online. ISBN 978-0060629786. (angličtina) 
  4. a b BLOMBERG, Craig L. Jesus and the Gospels: An Introduction and Survey. [s.l.]: B&H Publishing, 2009. ISBN 978-0-8054-4482-7. S. 211–214. (angličtina) 
  5. a b KÖSTENBERGER, Andreas J.; KELLUM, L. Scott. The Cradle, the Cross, and the Crown: An Introduction to the New Testament. [s.l.]: [s.n.], 2009. ISBN 978-0-8054-4365-3. S. 104–108. (angličtina) 
  6. a b EVANS, Craig A. Jesus and His Contemporaries: Comparative Studies. [s.l.]: [s.n.], 2001. ISBN 0-391-04118-5. S. 316. (angličtina) 
  7. WANSBROUGH, Henry. Jesus and the Oral Gospel Tradition. [s.l.]: [s.n.], 2004. ISBN 0-567-04090-9. S. 185. (angličtina) 
  8. DAVIS, C. Truman. A Physician's View of the Crucifixion of Jesus Christ [online]. The Christian Broadcasting Network, 2015-11-04, rev. 2020-09-01 [cit. 2024-02-21]. Dostupné online. (angličtina) 
  9. Mt 26, 46 – 27, 60 (Kral, ČEP); Mk 14, 43 – 15, 45 (Kral, ČEP); Lk 22, 47 – 23, 53 (Kral, ČEP); Jan 18, 3 – 19, 42 (Kral, ČEP).
  10. KEENE, Michael. St Mark's Gospel and the Christian faith. [s.l.]: [s.n.], 2002. ISBN 0-7487-6775-4. S. 24–25. (angličtina) 
  11. POWELL, Mark A. Introducing the New Testament. [s.l.]: Baker Academic, 2009. ISBN 978-0-8010-2868-7. (angličtina) 
  12. ASLAN, Reza. Zealot: The Life and Times of Jesus of Nazareth. [s.l.]: Random House, 2014. ISBN 0812981480. (angličtina) 
  13. Mk 15, 25 (Kral, ČEP)
  14. Mk 15, 34–37 (Kral, ČEP)
  15. EHRMAN, Bart D. Jesus, Interrupted. [s.l.]: HarperCollins, 2009. Dostupné online. ISBN 0-06-117393-2. (angličtina) 
  16. Mt 26, 51–53 (Kral, ČEP)
  17. Mt 27, 31–32 (Kral, ČEP); Mk 15, 20–21 (Kral, ČEP); Lk 23, 26 (Kral, ČEP)
  18. Mt 27, 39–43 (Kral, ČEP); Mk 15, 29–32 (Kral, ČEP); Lk 23, 35–37 (Kral, ČEP)
  19. Mt 27, 44 (Kral, ČEP); Mk 15, 32 (Kral, ČEP); Lk 23, 39 (Kral, ČEP)
  20. Mt 27, 45 (Kral, ČEP); Mk 15, 33 (Kral, ČEP); Lk 23, 44–45 (Kral, ČEP)
  21. Mt 27, 51 (Kral, ČEP); Mk 15, 38 (Kral, ČEP); Lk 23, 45 (Kral, ČEP)
  22. Mt 27, 54 (Kral, ČEP); Mk 15, 39 (Kral, ČEP); Lk 23, 47 (Kral, ČEP)
  23. Mt 27, 55–56 (Kral, ČEP); Mk 15, 40–41 (Kral, ČEP); Lk 23, 49 (Kral, ČEP)
  24. Mt 27, 61 (Kral, ČEP); Mk 15, 47 (Kral, ČEP); Lk 23, 54–55 (Kral, ČEP)
  25. Mt 27, 34 (Kral, ČEP); Mt 27, 47–49 (Kral, ČEP); Mk 15, 23 (Kral, ČEP); Mk 15, 35–36 (Kral, ČEP); Jan 19, 29–30 (Kral, ČEP)
  26. Mk 15, 45 (Kral, ČEP); Jan 19, 38 (Kral, ČEP)
  27. Mt 27, 51 (Kral, ČEP); Mt 27, 62–66 (Kral, ČEP)
  28. RAY, Steve. When Was Jesus Crucified? How Long on the Cross? Do the Gospels Contradict Each Other? [online]. Defenders of the Catholic Faith, 2017-04-14, rev. 2é19-08-10 [cit. 2024-02-21]. Dostupné online. (angličtina) 
  29. Mk 15, 25 (Kral, ČEP); Mk 15, 44–45 (Kral, ČEP)
  30. Lk 23, 27–32 (Kral, ČEP); Lk 23, 40–41 (Kral, ČEP); Lk 23, 48 (Kral, ČEP); Lk 23, 56 (Kral, ČEP)
  31. Jan 19, 31–37 (Kral, ČEP); Lk 19, 39–40 (Kral, ČEP)
  32. Jan 19, 30–31 (Kral, ČEP); Mk 16, 1 (Kral, ČEP); Mk 16, 6 (Kral, ČEP)
  33. VERMES, Geza. The Resurrection. [s.l.]: Penguin, 2008. S. 148. (angličtina) 
  34. SANDERS, E. P. The Historical Figure of Jesus. [s.l.]: Penguin, 1993. S. 276. (angličtina) 
  35. GUTHRIE, Donald. New Testament Introduction. [s.l.]: Intervarsity, 1990. S. 125, 366. (angličtina) 
  36. a b c FUNK, Robert W. a Jesus Seminar. The Acts of Jesus: The Search for the Authentic Deeds of Jesus. San Francisco: Harper, 1998. ISBN 978-0060629786. Kapitola Mark, s. 51–161. (angličtina) 
  37. FUNK, Robert W. a Jesus Seminar. The Acts of Jesus: The Search for the Authentic Deeds of Jesus. San Francisco: Harper, 1998. ISBN 978-0060629786. Kapitola Matthew, s. 129–270. (angličtina) 
  38. FUNK, Robert W. a Jesus Seminar. The Acts of Jesus: The Search for the Authentic Deeds of Jesus. San Francisco: Harper, 1998. ISBN 978-0060629786. Kapitola Luke, s. 267–364. (angličtina) 
  39. EHRMAN, Bart D. Misquoting Jesus: The Story Behind Who Changed the Bible and Why. [s.l.]: HarperCollins, 2005. ISBN 978-0-06-073817-4. (angličtina) 
  40. FUNK, Robert W. a Jesus Seminar. The Acts of Jesus: The Search for the Authentic Deeds of Jesus. San Francisco: Harper, 1998. ISBN 978-0060629786. Kapitola John, s. 365–440. (angličtina) 
  41. a b Ve verších 19,17 a 19,18 je použita pouze třetí osoba množného čísla („oni“), není jasné, zda se jedná o velekněze (οἱ ἀρχιερεῖς), kterým Pilát vydal Ježíše v 19,15-16, nebo o vojáky (οὖν στρατιῶται), kteří Ježíše podle 19,23 ukřižovali.
  42. V některých rukopisech Lukáše jsou tato slova vynechána. Anotace Nieuwe Bijbelvertaling (2004).
  43. a b Na základě dalších biblických veršů se často usuzuje, že tato Marie byla Ježíšova vlastní matka a že Jakub a Jozes/Josef byli jeho bratři, viz Ježíšovi bratři.
  44. a b c POSSEKEL, Ute. Evidence of Greek Philosophical Concepts in the Writings of Ephrem the Syrian. [s.l.]: [s.n.], 1999. ISBN 90-429-0759-2. S. 29–30. (angličtina) 
  45. a b c CHILTON, Bruce; EVANS, Craig A. Studying the Historical Jesus: Evaluations of the State of Current Research edited. [s.l.]: [s.n.], 1998. ISBN 90-04-11142-5. S. 455–457. (angličtina) 
  46. a b KÖSTENBERGER, Andreas J.; KELLUM, L. Scott. The Cradle, the Cross, and the Crown: An Introduction to the New Testament. [s.l.]: [s.n.], 2009. ISBN 978-0-8054-4365-3. S. 110. (angličtina) 
  47. a b VAN VOORST, Robert E. Jesus outside the New Testament: an introduction to the ancient evidence. [s.l.]: [s.n.], 2000. ISBN 0-8028-4368-9. S. 53–55. (angličtina) 
  48. EVANS, Craig A. Jesus and His Contemporaries: Comparative Studies. [s.l.]: [s.n.], 2001. ISBN 978-0-391-04118-9. S. 41. (angličtina) 
  49. a b THEISSEN, Gerd. Shadow of the Galilean. [s.l.]: Fortress Press, 1998. ISBN 1451408676. S. 81–83. (angličtina) 
  50. DUNN, James. Jesus remembered. [s.l.]: [s.n.], 2003. ISBN 0-8028-3931-2. S. 141. (angličtina) 
  51. a b VAN VOORST, Robert E. Jesus Outside the New Testament: An Introduction to the Ancient Evidence. [s.l.]: Eerdmans Publishing, 2000. ISBN 0-8028-4368-9. S. 39–42. (angličtina) 
  52. FERGUSON, Everett. Backgrounds of Early Christianity. [s.l.]: [s.n.], 2003. ISBN 0-8028-2221-5. S. 116. (angličtina) 
  53. GREEN, Joel B. The Gospel of Luke: new international commentary on the New Testament. Grand Rapids, Mich.: W. B. Eerdmans Pub. Co., 1997. Dostupné online. ISBN ISBN 0-8028-2315-7. S. 168. (angličtina) 
  54. POWELL, Mark Allan. Jesus as a Figure in History: How Modern Historians View the Man from Galilee. [s.l.]: [s.n.], 1998. ISBN 0-664-25703-8. S. 33. (angličtina) 
  55. EVANS, Craig A. Jesus and His Contemporaries: Comparative Studies. [s.l.]: [s.n.], 2001. ISBN 0-391-04118-5. S. 42. (angličtina) 
  56. DUNSTAN, William E. Ancient Rome. [s.l.]: [s.n.], 2010. ISBN 0-7425-6833-4. S. 293. (angličtina) 
  57. DUNSTAN, William E. Ancient Rome. [s.l.]: [s.n.], 2010. ISBN 0-7425-6833-4. S. 293. (angličtina)  a BURKETT, Delbert Royce. An introduction to the New Testament and the origins of Christianity. [s.l.]: [s.n.], 2002. ISBN 0-521-00720-8. S. 485. (angličtina) : „Tacitova charakteristika ,křesťanských ohavnostíʻ mohla vycházet z pověstí, které se v Římě šířily o tom, že křesťané při eucharistických obřadech jedí tělo a pijí krev svého Boha, přičemž tento symbolický rituál si vykládali jako kanibalismus ze strany křesťanů.“
  58. BOND, Helen K. Pontius Pilate in History and Interpretation. [s.l.]: [s.n.], 2004. ISBN 0-521-61620-4. S. xi. (angličtina) 
  59. EDDY, Paul; BOYD, Gregory. The Jesus Legend: A Case for the Historical Reliability of the Synoptic Jesus Tradition. [s.l.]: Baker Academic, 2007. ISBN 978-0-8010-3114-4. S. 127. (angličtina) 
  60. SCHÄFER, Peter. Jesus in the Talmud. [s.l.]: [s.n.], 2009. ISBN 0-691-14318-8. S. 141 a 9. (angličtina) 
  61. VAN VOORST, Robert E. Jesus Outside the New Testament: An Introduction to the Ancient Evidence. [s.l.]: Wm. B. Eerdmans Publishing Co., 2000. ISBN 0-8028-4368-9. S. 177–118. (angličtina) 
  62. STUDENT, Gil. "The Jesus Narrative In The Talmud". Talmud: The Real Truth About the Talmud [online]. angelfire.com, 2000, rev. 2018-04-18 [cit. 2024-02-22]. Dostupné online. (angličtina) 
  63. PATTERSON, L. Origin of the Name Panthera. [s.l.]: [s.n.], JTS 19 (1917–18). S. 79–80. (angličtina)  citováno v Meier, s. 107 č. 48.
  64. a b BRASWELL JR, George W. What You Need to Know about Islam and Muslims. [s.l.]: B & H Publishing Group, 2000. Dostupné online. ISBN 978-0-8054-1829-3. S. 127. (angličtina) 
  65. DUNDERBERG, Ismo; MARK TUCKETT, Christopher; SYREENI, Kari. Fair play: diversity and conflicts in early Christianity: essays in honour of Heikki Räisänen. [s.l.]: Brill, 2002. Dostupné online. ISBN 90-04-12359-8. S. 488. (angličtina) 
  66. PAGELS, Elaine H. The Gnostic gospels. [s.l.]: Phoenix, 2006. ISBN 0-7538-2114-1. S. 192. (angličtina) 
  67. BARCLAY, William. Great Themes of the New Testament. [s.l.]: Westminster John Knox Press, 2001. Dostupné online. ISBN 978-0-664-22385-4. S. 41. (angličtina) 
  68. St. Ignatius of Antioch to the Smyrnaeans [online]. Překlad Roberts-Donaldson. earlychristianwritings.com, 2012-03-10, rev. 2016-03-23 [cit. 2024-02-23]. Dostupné online. (angličtina) 
  69. DUNN, James D. G. Jesus Remembered. [s.l.]: [s.n.], 2003. ISBN 0-8028-3931-2. S. 339. (angličtina) 
  70. EHRMAN, Bart D. A Brief Introduction to the New Testament. [s.l.]: Oxford University Press, 2008. ISBN 978-0-19-536934-2. S. 136. (angličtina) 
  71. a b c MEIER, John P. How do we decide what comes from Jesus. In: Dunn, James D. G.; McKnight, Scot (eds.). The Historical Jesus in Recent Research. [s.l.]: Eisenbrauns, 2006. ISBN 1-57506-100-7. S. 126–128. (angličtina)
  72. VERHOEVEN, Paul. Jesus of Nazareth. [s.l.]: Seven Stories Press, 2010. ISBN 978-1-58322-905-7. S. 39. (angličtina) 
  73. a b MEIER, John P. How do we decide what comes from Jesus. In: Dunn, James D. G.; McKnight, Scot (eds.). The Historical Jesus in Recent Research. [s.l.]: Eisenbrauns, 2006. ISBN 1-57506-100-7. S. 132–136. (angličtina)
  74. TUCKETT, Christopher M. The Cambridge Companion to Jesus. Příprava vydání Bockmuehl, Markus N. A. (ed.). [s.l.]: Cambridge University Press, 2001. ISBN 0-521-79678-4. S. 136. (angličtina) 
  75. a b NICHOLSON, Ernest. A Century of Theological and Religious Studies in Britain, 1902–2007. [s.l.]: [s.n.], 2004. Dostupné online. ISBN 0-19-726305-4. S. 125–126. (angličtina) 
  76. FREEDMAN, David. Eerdmans Dictionary of the Bible. [s.l.]: [s.n.], 2000. ISBN 978-0-8028-2400-4. S. 299. (angličtina) 
  77. Archaeology and the New Testament [online]. leaderu.com, 2009-02-18, rev. 2020-11-09 [cit. 2024-02-23]. Dostupné online. (angličtina) 
  78. Crucifixion [online]. AllAboutJesusChrist.org, 2022-04-02, rev. 2022-04-05 [cit. 2024-02-23]. Dostupné online. (angličtina) 
  79. DAVID, Ariel. Are These Nails From Jesus' Crucifixion? New Evidence Emerges, but Experts Are Unconvinced [online]. Haaretz, 2020-10-12, rev. 2024-02-20 [cit. 2024-02-23]. Dostupné online. (angličtina) 
  80. LÉMONON, J.P. Pilate et le gouvernement de la Judée: textes et monuments, Études bibliques. Paris: Gabalda, 1981. S. 29–32. (francouzština) 
  81. MAIER, Paul L. The Date of the Nativity and Chronology of Jesus. In: Jerry Vardaman, Edwin M. Yamauchi. Chronos, kairos, Christos: nativity and chronological studies. [s.l.]: [s.n.], 1989. ISBN 0-931464-50-1. S. 113–129. (angličtina)
  82. KÖSTENBERGER, Andreas J.; KELLUM, L. Scott. The Cradle, the Cross, and the Crown: An Introduction to the New Testament. [s.l.]: [s.n.], 2009. ISBN 978-0-8054-4365-3. S. 114. (angličtina) 
  83. BARNETT, Paul. Jesus & the Rise of Early Christianity: A History of New Testament Times. [s.l.]: [s.n.], 2002. ISBN 0-8308-2699-8. S. 19–21. (angličtina) 
  84. DAVIES, W. D.; SANDERS, E.P. 20. Jesus: From the Jewish Point of View. In: Horbury, William; Davies, W.D.; Sturdy, John (eds.). The Cambridge History of Judaism. [s.l.]: Cambridge Univiversity Press, 2008. ISBN 9780521243773. Svazek 3. The Early Roman period. S. 621. (angličtina) „Přibližná doba jeho smrti (kolem roku 30 n. l., plus minus jeden nebo dva roky) je potvrzena Pavlovou chronologií.“
  85. RIESNER, Rainer. Paul's Early Period: Chronology, Mission Strategy, Theology. [s.l.]: Wm. B. Eerdmans Publishing, 1998. S. 58. (angličtina) 
  86. MAIER, P.L. Sejanus, Pilate, and the Date of the Crucifixion. Church History. 1968, roč. 37, čís. 1, s. 3–13. JSTOR 3163182. S2CID 162410612. DOI 10.2307/3163182. (angličtina) 
  87. FOTHERINGHAM, J.K. The evidence of astronomy and technical chronology for the date of the crucifixion. Journal of Theological Studies. 1934, roč. 35, čís. 138, s. 146–162. DOI 10.1093/jts/os-XXXV.138.146. (angličtina) 
  88. a b c Niswonger "which meant Friday" [online]. google.com, 2022-04-07, rev. 2023-04-07 [cit. 2024-02-23]. Dostupné online. (angličtina) 
  89. KÖSTENBERGER, Andreas J.; KELLUM, L. Scott. The Cradle, the Cross, and the Crown: An Introduction to the New Testament. [s.l.]: [s.n.], 2009. ISBN 978-0-8054-4365-3. S. 142–143. (angličtina) 
  90. MCCLINTOCK, John; STRONG, James. Cyclopaedia of Biblical, theological, and ecclesiastical literature. Svazek 7. [s.l.]: [s.n.], 1894. (angličtina)  „... ležel v hrobě patnáctého dne (což byl ,velký denʻ neboli dvojitá sobota, protože týdenní sobota se shodovala se sobotou)...“
  91. Blomberg "Wednesday crucifixion" [online]. google.ie, 2022-04-06, rev. 2023-04-07 [cit. 2024-02-23]. Dostupné online. (angličtina) 
  92. DONAHUE, John R.; HARRINGTON, Daniel J. The Gospel of Mark. Svazek 2. [s.l.]: [s.n.], 2002. ISBN 0-8146-5965-9. S. 442. (angličtina) 
  93. a b c COX, Steven L.; EASLEY, Kendell H. Harmony of the Gospels. [s.l.]: [s.n.], 2007. ISBN 0-8054-9444-8. S. 323. (angličtina) 
  94. BROWN, Raymond E. Death of the Messiah. Svazek 2. [s.l.]: [s.n.], 1999. ISBN 0-385-49449-1. S. 959–960. (angličtina) 
  95. HUMPHREYS, Colin. The Mystery of the Last Supper. [s.l.]: Cambridge University Press, 2011. ISBN 978-0-521-73200-0. S. 188–190. (angličtina) 
  96. NISWONGER, Richard L. New Testament History. [s.l.]: [s.n.], 1992. ISBN 0-310-31201-9. S. 173–174. (angličtina) 
  97. KÖSTENBERGER, Andreas J.; KELLUM, L. Scott. The Cradle, the Cross, and the Crown: An Introduction to the New Testament. [s.l.]: [s.n.], 2009. ISBN 978-0-8054-4365-3. S. 538. (angličtina) 
  98. Mt 27, 32 (Kral, ČEP), Mk 15, 21 (Kral, ČEP), Lk 23, 26 (Kral, ČEP)
  99. Jan 19, 17 (Kral, ČEP)
  100. Lk 23, 28–31 (Kral, ČEP)
  101. Lk 23, 46 (Kral, ČEP) a Lk 23, 55 (Kral, ČEP)
  102. Dt 21, 22–23 (Kral, ČEP)
  103. a b c NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Praha: Kalich, 1956. Dostupné online. Kapitola Kříž. 
  104. Slovník Judaismus Křesťanství Islám. Praha: Mladá fronta, 1994. Kapitola Eucharistie. 
  105. Hall, s. 91–92
  106. Slovník Judaismus Křesťanství Islám, heslo Kříž
  107. Zemřel Ježíš na kříži? na oficiálních stránkách Svědků Jehovových
  108. HALL, James. Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha: Mladá fronta, 1991. 517 s. ISBN 80-204-0205-5. S. 456–457. 
  109. Matyáš Bernard Braun: Ukřižovaný z kláštera v Plasích na stránkách ČT

Související články editovat

Externí odkazy editovat