Tento článek je o židovském nejvyšším soudu. O talmudickém traktátu pojednává článek Traktát Sanhedrin.

Sanhedrin (hebrejsky סַנְהֶדְרִין‎, řecky συνέδριον, synedrion, „rada“) bylo shromáždění dvaceti tří nebo sedmdesáti jednoho soudce, jmenované v biblické zemi izraelské (Erec Jisra'el‎).

Sanhedrin na encyklopedické ilustraci z roku 1883

Velký sanhedrin (sanhedrin gdola) byl nejvyšší soud starověkého Izraele. Skládal se ze 71 členů, konkrétně ze 69 starších nebo soudců, předsedy (nasi) a místopředsedy (av bejt din). Během období druhého Chrámu se velký sanhedrin scházel v chrámové komnatě v Jeruzalémě. Zasedal každý den s výjimkou šabatu a svátků.[1] Kromě soudní funkce měl velký sanhedrin rovněž funkce blížící se dnešním zákonodárným sborům (vydával zákony, dohlížel a potvrzoval krále, rozhodoval spory mezi židovskými kmeny, soudil falešné proroky a rozhodoval o veleknězi). Dále existoval tzv. malý sanhedrin (sanhedrin ktana), jenž měl 23 členů. Ten měl pravomoc odsuzovat k hrdelním trestům.

Poslední závazné rozhodnutí sanhedrinu je z roku 358, kdy byl přijat židovský kalendář. Sanhedrin byl rozpuštěn „v roce 425 obč. l. po smrti rabína Gamliela IV"[2], a to v důsledku neustálé perzekuce ze strany císařské Římské říše. Po následující staletí proběhlo několik pokusů o obnovení této instituce, jako byl například Velký sanhedrin svolaný Napoleonem I. Bonaparte či pokusy o obnovení velkého sanhedrinu po vzniku Izraele v roce 1948.[1]

Sanhedrin je zmíněn v evangeliích v souvislosti s procesem s Ježíšem Nazaretským, jeho následovníky a apoštoly.

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sanhedrin na anglické Wikipedii.

  1. a b NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha: Sefer, 1992. 285 s. ISBN 80-900895-3-4. S. 166–167. 
  2. MUCH, Theodor. Kdo zabil rabiho Ježíše?. Praha: VOLVOX GLOBATOR, 2011. ISBN 978-80-7207-825-7. S. 25. 

Externí odkazy editovat