Otevřít hlavní menu

Druhý chrám

židovský chrám v Jeruzalémě
Model Druhého chrámu v Izraelském muzeu v Jeruzalémě

Druhý chrám (hebrejsky: בית המקדש v překladu „svatý dům“) je označení druhého z židovských jeruzalémských chrámů. Nahradil zničený První neboli Šalomounův chrám a stál od roku 518 př. n. l. do roku 70 n. l..

Historie a popisEditovat

Během tohoto období byl centrem židovských bohoslužeb, které zahrnovaly i oběti známé jako korbanot‎‎. Šalomounův chrám, taktéž známý jako První chrám, byl zničen roku 586 př. n. l., načež byli Židé v babylonském zajetí. Druhý chrám byl zbudován navrátilci z babylonského zajetí, vedenými Zerubábelem z Davidova rodu, zhruba 70 let po zničení prvního Chrámu. Umožnil to edikt nového pána Babylonie, perského krále Kýra II., jímž byla vyhlášena náboženská svoboda.

Chrám, který byl zbudován navrátilci z Babylóna, byl však jednoduchý a prostý. Herodes Veliký (74 př. n. l.–4 n. l.) jej proto roku 19 př. n. l. nechal přestavět a proměnil jej v honosnou stavbu (čímž si do jisté míry získal přízeň židovského lidu). Herodův chrám byl zbudován ze zelenkavého a bílého mramoru. Vylepšování a rozšiřování Chrámu pokračovalo i po Herodově smrti – téměř až do zániku Chrámu.

V druhém Chrámu již chyběla Archa úmluvy (ve svatyni tak zůstal jen kámen, na kterém schrána stála), nádoba s manou (která byla uchovávána z putování Izraele do Kanaánu) a Áronova hůl. Z prvního chrámu tak zůstala zachována jen menora.

ZničeníEditovat

Druhý Chrám stál do 10. srpna 70, kdy byl vypálen římským vojskem vedeným Titem. Chrám pak již nikdy nebyl obnoven. Centrální svatyni po zničení chrámu a rozptýlení židů do diaspory nahradily jednotlivé místní svatyně, synagogy. Dodnes se z chrámu zachovala část jeho vnějšího opevnění nazývaná Západní zeď či Zeď nářků[1] a v místech chrámu zvaném Chrámová hora byly na konci 7. století po islámské expanzi postaveny mešita al-Aksá a Skalní dóm.

V Novém zákoněEditovat

Druhý jeruzalémský chrám se vyskytuje v životě Ježíše Krista popisovaném Novým zákonem. Ježíšova matka Marie s ním do chrámu přináší oběť za prvorozeného syna[2], v chrámu se odehrává diskuse dvanáctiletého Ježíše s učenci[3] (jediná popisovaná příhoda z jeho pozdějšího dětství) a vztahuje se k němu i vyčištění chrámu, vyhnání kupců a směnárníků z chrámového nádvoří, po kterém prohlásí: „Zbořte tento chrám a já jej ve třech dnech znovu postavím.“ [4]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. https://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/Judaism/Western_Wall.html
  2. Lk 2, 22–38 (Kral, ČEP)
  3. Lk 2, 46–50 (Kral, ČEP)
  4. Jan 2, 13–25 (Kral, ČEP)

LiteraturaEditovat

  • SEGERT, Stanislav. Starověké dějiny židů. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. ISBN 80-205-0304-8.
  • SCHÄFER, Peter. Dějiny židů v antice od Alexandra Velikého po arabskou nadvládu. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-633-6.
  • ČEJKA, Marek. Judaismus, politika a Stát Izrael. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-3007-0.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat