Josef z Arimatie

tajný Ježíšův učedník

Svatý Josef z Arimatie neboli Josef Arimatejský byl podle křesťanských evangelií (bible, Nový zákon) vážený člen židovské velerady (sanhedrin), která vydala Ježíše Krista Římanům k potrestání a zároveň Ježíšovým tajným učedníkem. Potom, co byl Ježíš ukřižován, požádal Piláta Pontského o Ježíšovo tělo. Pilát souhlasil, Josef poté s Nikodémem tělo sňali z kříže, zavinuli do plátna a uložil do hrobky vytesané ve skále (podle některých podání do své vlastní), označované Boží hrob. Tyto události předcházely Ježíšovu vzkříšení.

Svatý
Josef z Arimatie
Josef z Arimatie na detailu obrazu Pietro Perugina
Josef z Arimatie na detailu obrazu Pietro Perugina
Narození1. století
Úmrtí1. století
Svátek31. srpna
EtnikumŽidé
Vyznáníjudaismus a křesťanství
Uctíván církvemivšechny křesťanské církve s kultem svatých
Patronempohřebníků, ředitelů pohřebních služeb
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arimatie (řecky Ἀριμαθαία Arimathaia) bylo podle Lukášova evangelia judské město,[1] o kterém není nic bližšího známo. Eusebius jej ztotožnil s městem Elkány a Samuela Ramatajim-sófím[2] nedaleko Diopole (dnešního Lodu). Křižáci za něj považovali město Ramla.

Podrobněji o Josefovi z Arimatie pojednává nekanonické tzv. Nikodémovo evangelium.

V době vrcholného středověku Robert de Boron spojil legendy o svatém Josefovi z Arimatie s legendami o králi Artušovi. Podle jeho Historie grálu byl mytický grál svatý grálem, kalichem, ze které Ježíš dával při poslední večeři pít víno a Josef do něj pak během ukřižování zachytil kapky jeho krve z rány od Longinova kopí. V Británii také vznikla legenda, že Josef z Arimatie založil opatství Glastonbury a britskou křesťanskou církev.

Josef z Arimatie v bibli editovat

Evangelium podle Matouše:[3][pozn. 1]

Když nastal večer, přišel jeden bohatý muž z Arimatie, jménem Josef, jeden z Ježíšových následovníků. Dal se ohlásit u Piláta a prosil, aby mu vydal Ježíšovo tělo. Pilát mu vyhověl. Josef zavinul Ježíšovo tělo do čistého plátna a uložil do hrobu, který si dal před nedávnem vytesat ve skále. Vchod do hrobky dal po pohřbu uzavřít těžkým balvanem. Pak odešel.

Evangelium podle Marka:[4][pozn. 1]

Josef z Arimatie, vážený člen velerady, který také vyhlížel Mesiášovu vládu, přišel odvážně k Pilátovi a žádal Ježíšovo tělo. Místodržitel se podivil, že by Ježíš tak brzy zemřel. Zavolal si velitele popravčí čety a zeptal se ho na to. Když mu to setník potvrdil, přikázal vydat Ježíšovo tělo Josefovi. Ten koupil plátno, a když sňali Ježíšovo tělo z kříže, zavinul je a uložil do vlastní hrobky, vytesané ve skále. Před vchod přivalili kamennou desku.

Evangelium podle Lukáše:[5][pozn. 1]

Jeden z členů velerady, Josef z Arimatie, čestný a ušlechtilý člověk, nesouhlasil s postupem a rozsudkem ostatních. Patřil k těm, kdo uvěřili zvěsti o Božím království. Ten teď navštívil Piláta a vyžádal si tělo mrtvého Ježíše. Sňal je z kříže, zavinul do plátna a uložil do hrobky vytesané ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován.

Evangelium podle Jana:[6][pozn. 1]

Ježíšovo tělo si na Pilátovi vyžádal Josef z Arimatie. Byl to Ježíšův učedník, který se dosud bál veřejně se k němu přiznat. Pilát souhlasil a Josef Ježíšovo tělo sňal z kříže. Pomáhal mu přitom Nikodém, který měl kdysi s Ježíšem noční rozhovor. Ten přinesl velké množství vonných látek. Ježíšovo tělo s těmito vonnými věcmi zavinuli do plátna, jak to Židé dělávají při pohřbívání. V zahradě nedaleko popraviště byla nová, dosud nepoužitá hrobka, vytesaná do skály. Tam Ježíše uložili, protože do začátku soboty nezbývalo mnoho času.

Odkazy editovat

Externí odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. a b c d český překlad Slovo na cestu

Reference editovat

  1. Lk 23, 51 (Kral, ČEP)
  2. 1Sam 1, 1 (Kral, ČEP)
  3. Mt 27, 57–60 (Kral, ČEP)
  4. Mk 15, 43–46 (Kral, ČEP)
  5. Lk 23, 50–53 (Kral, ČEP)
  6. Jan 19, 38–42 (Kral, ČEP)

Související články editovat

Literatura editovat

  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.