Protivín

město v okrese Písek v Jihočeském kraji
Tento článek pojednává o obci v okrese Písek. Možná hledáte: Protivin (obec v americkém státě Iowa).

Protivín (německy Protiwin) je malé město v jižních Čechách v okrese Písek. Žije zde necelých 5 tisíc obyvatel (přibližně 4 800[1]). Nachází se na hlavním dopravním tahu z Písku na České Budějovice mezi Pískem a Vodňany. Protéká jím řeka Blanice.

Protivín
Masarykovo náměstí
Masarykovo náměstí
Znak města ProtivínVlajka města Protivín
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU 2 (obec) CZ0314 549771
Pověřená obec Protivín
Obec s rozšířenou působností Písek
Okres (LAU 1) Písek (CZ0314)
Kraj (NUTS 3) Jihočeský (CZ031)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 4 808 (2020)[1]
Rozloha 61,37 km²
Nadmořská výška 383 m n. m.
PSČ 398 11
Počet částí obce 9
Počet k. ú. 9
Počet ZSJ 9
Kontakt
Adresa městského úřadu nám. Masarykovo 128, 398 11 Protivín
muprot@iol.cz
Starosta Jaromír Hlaváč
Oficiální web: www.muprotivin.cz
Protivín
Protivín
Další údaje
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Protivín vznikl jako podhradí královského hradu. Ve městě je dále zámek v renesančním stylu a s kostelem sv. Alžběty Portugalské v raně barokním stylu. Zástavba Protivína je soustředěna kolem jedné dlouhé ulice táhnoucí se od železničního nádraží Protivín přes náměstí až k železniční zastávce Protivín-zastávka. Město je známo především díky pivu, jež se vaří v místním pivovaru založeném v roce 1598. Jedná se o značku Platan, kterou vaří Městský pivovar Platan s. r. o. Svůj název pivovar získal od dvojí aleje platanů, jež vede k jeho bráně.

HistorieEditovat

 
Kostel sv. Alžběty na Masarykově náměstí

První písemná zmínka o Protivínu pochází již z roku 1282, ale předpokládá se, že ves vznikla již někdy kolem roku 1260[2] jako tvrz a vesnice okolo brodu přes zlatonosnou řeku Blanici, která městem protéká. Název města je odvozován od původního držitele vsi zvaného Protiva. Protivín nepatřil soukromým osobám, nýbrž byl odedávna zbožím královským.[3] Během vlády Karla IV. a Václava IV. spravovali ves vlastní správci.

V roce 1562 mění ves majitele, když je prodána Ferdinandem I. Jáchymovi z Hradce, který ji držel po 40 let. V roce 1598 Protivín získali bratři Kryštof Vratislav a Jiří z Mitrovic. Po vystřídání celé řady majitelů přešel majetek v roce 1711 do rukou Adama Františka knížete ze Schwarzenbergu.[4]

19. století znamenalo pro obec dobu rozkvětu, během níž došlo k jejímu značnému rozvoji. Po uzavření cukrovaru se ale začala zvyšovat nezaměstnanost, což vedlo k vlně vystěhovalectví jak do okolních oblastí, tak i do USA, kde přistěhovalci kolem roku 1855 založili i stejnojmennou osadu Protivin. V srpnu roku 1899 byla obec Protivín povýšena na město.

DopravaEditovat

Město se nachází poblíž silnice číslo I/20, která je součástí evropské silnice E49, mezi městy Písek a České Budějovice. Silnice je vedena obchvatem kolem města, zčásti po silničním mostě, který přemosťuje oblast železničního nádraží.

Ve městě se kromě velkého železničního nádraží, kde se setkávají trati Plzeň – České Budějovice č. 190 a Zdice – Protivín č. 200, nachází i zastávka Protivín zastávka na pokračování trati do Českých Budějovic. Ve stanici Protivín zastavují všechny vlaky osobní dopravy včetně rychlíků.

PamětihodnostiEditovat

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Protivíně.
  • Výklenková kaple svaté Barbory se nachází u původní staré cesty na Myšenec v polích, mezi zástavbou.[5]
  • Pohřební kaple svaté Anny, kterou na návrší nad Protivínem nechal postavit Sigmund Ludvík Trauttmansdorf, měla sloužit jako rodinná hrobka. V regionální literatuře se často uvádí, že její stavba trvala od roku 1690 do roku 1707, ale nejspíš byla dostavěna o něco dříve. Kolem této kaple byl později zřízen hřbitov. První zápis o pohřbu na tomto místě byl v matrice zemřelých datován 30. 3. 1722. Tento hřbitov nebyl nijak intenzivně využíván. Pohřbívalo se zde jen ojediněle, většinou šlo o příslušníky rodin panských úředníků. Místní poddaní byli pohřbíváni většinou v Myšenci, kde měli již z minulosti své rodinné hroby. V josefinském katastru z roku 1788 je vedle starého hřbitova u sv. Anny veden ještě „nový krchov u kapličky svaté panny Barbory“. Je pravděpodobné, že tento nový hřbitov byl zřízen jako nouzové pohřebiště v době velkých povodní na řece Blanici. Situace se změnila až v 19. století, kdy už se pohřbívalo výhradně na hřbitově u svaté Anny. Díky tomu již nestačila původně vymezená plocha, a proto byl v roce 1881 hřbitov značně rozšířen. Roku 1945, po skončení druhé světové války, byl hřbitov kolem svaté Anny zrušen a prostor byl přeměněn na park.
  • Výklenková kaple Panny Marie je vzadu za kaplí svaté Anny v parčíku.[5]
  • Krokodýlí ZOO Protivín – ačkoli byla založena teprve v roce 2008, je to významná turistická atrakce Protivína. Chová mnoho v rámci Evropy unikátních krokodýlích druhů, roční návštěvnost činí několik desítek tisíc lidí.

ZámekEditovat

 
Protivínský zámek

Nevelký čtverhranný hrad založil asi v polovině 13. století král Přemysl Otakar II. První písemná zmínka o něm pochází právě z roku 1282, kdy byl zastaven Pruschenkům ze Stettenberka[6] Další písemnou zmínkou je pak až záznam ve spisu Majestas Carolina z roku 1334, který je dílem samotného Karla IV. Až do roku 1434 zůstal hrad v královském majetku, toho roku jej však císař Zikmund zastavil Oldřichovi z Rožmberka. Vladař domu rožmberského pak hrad již roku 1438 dále zastavil Chvalovi z Pohnání. V držení tohoto rodu hrad zůstal až do roku 1527.

V roce 1562 získal Protivín od Ferdinanda I. již výše zmíněný Jáchym z Hradce, který započal s rozsáhlou renesanční přestavbou hradu na zámek. Roku 1598 prodal Adam II. z Hradce Protivín a Hlubokou pánům z Mitrovic.

V roce 1615 páni z Mitrovic přestavěli hrad na renesanční zámeček, který později zdědili Švihovští, Šternberkové a v roce 1662 se celé panství dostalo do majetku Trautmansdorfů, kteří jej v r. 1695 rozšířili o Chřešťovice. V roce 1710 koupil protivínské panství kníže Adam František Schwarzenberk, který zámek v letech 1719–1732 nechal barokně přestavět staviteli Pavlem Ignácem Bayerem a Antonínem Erhardem Martinellim. Strop ze zrušeného sálu byl v r. 1720 převezen do chřešťovického kostela. Po této rekonstrukci se podoba zámku už neměnila. Zámek mírně lichoběžníkového tvaru má dvouposchoďová křídla a čtverhrannou věž vystupující ze severovýchodního nároží. Obklopuje jej anglický park, v němž se nachází 20 druhů vzácných dřevin a dva barokní altány. Na počátku 20. století fungoval zámek jako letní hotel. Mimo jiné zde pobýval spisovatel Eduard Bass, který zde psal svůj román Cirkus Humberto. Až do roku 1948 patřil protivínský zámek Schwarzenberkům.

Po roce 1948Editovat

K vyvlastnění zámku došlo dle zákona zvaného Lex Schwarzenberg. Od roku 1963 je objekt kulturní památkou,[7] kterou využívalo do roku 1979 Ministerstvo školství – v konečné fázi jako Záchytný dětský domov. V roce 1979 byl pro havarijní stav celý areál uzavřen. Školská správa ONV Praha 4 tento majetek převzala a po náročné rekonstrukci začal zámek sloužit k rekreaci pražských dětí. Po transformaci úřadu v roce 1990 byl majitel přejmenován na Městskou část Praha 4. Ta, v květnu 1999, otevřela veřejnosti protivínský zámecký park,[8] v roce 2002 zámek zčásti sloužil jako pension a v roce 2007 byl Prahou 4 prodán.[9] Od té doby (rok 2020) je areál prázdný, chátrá a není veřejnosti přístupný.[10]

Místní částiEditovat

Město Protivín se skládá z devíti částí na devíti katastrálních územích

 
Hlavní ulice

Slavní rodáciEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. Archivovaná kopie. www.muprotivin.cz [online]. [cit. 2007-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-05-17. 
  3. Sedláček, August. Hrady, zámky a tvrze království českého. díl 7. Praha 1890. str. 235
  4. Sedláček, August. Hrady, zámky a tvrze království českého. díl 7. Praha 1890. str. 238
  5. a b c d HLADKÝ, Jiří. Kapličky, boží muka,výklenkové kapličky a zvoničky na Milevsku a Písecku.. 2. vyd. Praha: Svazek obcí Milevska za podpory města Milevska., 2011. S. 58. 
  6. Kolektiv. Protivínský zámek. Vydáno u příležitosti 720. výročí založení města Protivína. Protivín. Městské kulturní středisko 2002.
  7. Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-10-20]. Dostupné online. 
  8. Praha 4. Vyd. 1. vyd. Praha: Informatorium, 2001. 242 s., [8] s. obr. příl. s. ISBN 80-86073-69-6. S. 29. 
  9. Informace o pozemku | Nahlížení do katastru nemovitostí. nahlizenidokn.cuzk.cz [online]. [cit. 2020-10-20]. Dostupné online. 
  10. Zámek Protivín | Databáze domů s historií. prazdnedomy.cz [online]. [cit. 2020-10-20]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat


  Strakonice Písek Bechyně  
Volyně   Týn nad Vltavou
    Protivín    
 
Bavorov Vodňany