Otevřít hlavní menu

Waltrovka

strojírenská společnost Walter, výrobce motorových vozidel a leteckých motorů
Možná hledáte: Rezidence Waltrovka.

Waltrovka je bývalý strojírenský podnik Walter a. s. v Praze 5-Jinonicích vyrábějící nejdříve motocykly a motorové tříkolky, později i automobily a letecké motory. Od roku 2004 byla letecká výroba prováděna společností Walter Engines a.s. Tato společnost byla vymazána z obchodního rejstříku 30.9.2008, protože zanikla na základě smlouvy o fúzi ze dne 11.9.2008 sloučením se společností FF Invest a.s.[1] FF Invest (vymazána z obchodního rejstříku 8. prosince 2010)[2] prodala aktiva bývalé společnosti Walter Engines společnosti, vzniklé v roce 2007 a působící pod obchodním jménem GE Aviation Czech, která je součástí GE Aviation, letecké divize koncernu General Electric.[3]

Walter Engines
Logo
Logo
Waltrovka 2.JPG
Základní údaje
Právní forma akciová společnost
Datum založení 1911
Datum zániku 2008
Zakladatel Josef Walter
Sídlo Jinonická 329, Praha - Jinonice, Česká republika
Adresa sídla Jinonická 329/110, Praha, 158 00, Česko
Charakteristika firmy
Produkty Letecké motory, v minulosti automobily, motocykly
Identifikátory
IČO 27180417
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název „Waltrovka“ se používá i pro komplex administrativních a rezidenčních budov současné rezidence Waltrovka a také autobusových zastávek v okolí hlavního vchodu do areálu bývalé továrny.

Vývoj názvuEditovat

K 1. prosinci 1911 byla založena Josefem Waltrem společnost Walter a spol., která úspěšnou výrobu motocyklů a motorových tříkolek postupně rozšířila na výrobu automobilů a leteckých motorů. V roce 1919 je tato společnost přejmenována na Akciovou továrnu automobilů Josef Walter a spol. a posléze v lednu 1932 se změnil název na „Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory“. V době II. světové války byla společnost přejmenována na Walter Automobil und Flugmotoren Fabrik A.G. Po znárodnění působila relativně krátce jako Letecké závody, n. p., a od 26. července 1949 jako Motorlet n. p. (národní podnik byl zřízen listinou ministra průmyslu ze dne 2.9.1948, obchodní rejstřík uvádí datum zápisu 15.1.1951)[4] a od roku 1991 jako Motorlet, a. s.. V roce 1995 se vrátila ke svému původnímu názvu Walter a. s. V srpnu 2005 byla z původního podniku Walter a. s. vyčleněna letecká výroba a vznikla Walter Engines a. s. Zbytková společnost Walter a. s. existuje sice dál, ale s původní výrobou v Jinonicích nemá již nic společného, protože jejím předmětem činnosti je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor.[5]

 
Továrna J. Walter a spol. (před r. 1929)

Představitelé společnostiEditovat

Společnost byla založena Josefem Walterem. Společníky mj. byli Vítězslav Kumpera, stavitel Antonín Šimek, profesor Ing. Šimek, ředitel pivovaru Karel Vendulák, ředitel Josef Tvrzský, majitel koželužny V. Tvrzský, ředitel Weingartner, statkář J. Březnovský atd. Společníků bylo asi 25. Po změně statutu společnosti na akciovou v roce 1919 začíná slábnout vliv zakladatele, Josefa Waltera a z továrny odchází konstruktér ing. Josef Zubatý (konstruktér automobilů řady Walter WZ). V roce 1920 nastoupili ředitel ing. Jan Novák (konstruktér leteckých motorů řady Walter NZ, 1920-1927), Theodor Svoboda (komerční ředitel, obchodní ředitel 1920-1945) a vedoucí dílen ing. Otomar Benák (1920-1945). V roce 1923 definitivně odchází ze společnosti Josef Walter a rozhodující vliv získává Vítězslav Kumpera (od r. 1926 předseda správní rady a prezident společnosti), který v roce 1927 přivedl svého staršího syna, ing. Antonína Kumperu a v roce 1929 mladšího syna JUDr. Vítězslava Kumperu ml.

Antonín „Teny“ Kumpera se stal v roce 1927, po odchodu ing. Jana Nováka do Škody, vrchním ředitelem a v roce 1929 generálním ředitelem. Hlavní konstruktér ing. František Barvitius byl v roce 1929 jmenován technickým ředitelem. Stejným aktem správní rady společnosti byli jmenováni ing. Otomar Benák závodním ředitelem (výrobní ředitel), místoředitelem JUDr. Vítězslav Kumpera a šéfinženýrem J. Kurzweil.[6] V 30. letech se asistenty (zástupci) manažerů stali ing. Jan Šusta (1924-1945, syn Josefa Šusty), Emil Havlíček a ing. Josef Kurzweil, kterého ve funkci šéfinženýra vystřídal ing. František Nušl. Ing. Jan Šušta byl navíc jmenován místoředitelem.[7] Po ukončení automobilní výroby odešli konstruktér ing. Josef Plocek (Walter P) a konstruktér karoserií ing. Vladimír Balcar. V uvedeném složení pracoval management společnosti až do vypuknutí II. světové války.[8]

 
Továrna Walter (1930)

Za války byla společnost "poněmčena" a vedl ji německý správce Gustav Klestil, narozený ve Vídni ale jinak vojenský důstojník (po absolvování vojenské akademie stal důstojníkem z povolání) československé armády. Po okupaci se přihlásil k německé národnosti.[9] V bouřlivých květnových dnech 1945 byla zaměstnanci zvolena Závodní rada, která odmítla spolupracovat s Antonínem Kumperou a navíc 15.5.1945 vydala "Sdělení" o propuštění některých zaměstnanců, mezi nimiž byli mj. hlavní konstruktér ing. František Adolf Barvitius, komerční ředitel dílen (výrobní ředitel) ing. Otomar Benák a ředitel ing. Jan Šusta, spolužák A. Kumpery z pražské techniky. Jak se uvádí ve "Sdělení" byli propuštěni bez jakékoliv náhrady a nesmí jim být vyplacena jakákoliv hotovost. U Šusty následovalo i obvinění z kolaborace a přímo z pohřbu jeho otce prof. Josefa Šusty (prezident České akademie věd a umění, který 27.5.1945 spáchal sebevraždu) byl Závodním výborem odveden do zajišťovací vazby.[10][11]

Nejznámějšími "nemanagery" továrny Walter v meziválečném období byli automobiloví závodníci Jindřich Knapp a Ivan Hodáč. K nim je třeba přiřadit i Bohumila Turka, který začínal svou kariéru na motocyklu Walter M 922.

Po II. světové válce přešla továrna do vlastnictví státu znárodněním. Od 19.7.1945 vedla továrnu A.S. Walter po výnosu ministerstva průmyslu národní správa, jejímiž členy byli Josef Krátký, ing. Alois Krátký, ing. František Nušl, Theodor Svoboda a ing. Václav Šístek.[12] Toto období včetně perzonálií je zpracováno na stránkách podniku Walter Jinonice.[13]

 
Továrna Walter, výstavní síň v nové betonové budově (1937)
 
Továrna Walter, zasedací síň ředitelství v nové betonové budově (1937)

VýrobkyEditovat

Automobily WalterEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Motorová vozidla Walter.

Společnost Walter byla založena Josefem Walterem roku 1911. V letech 1913-4 byla úspěšně zahájena výroba automobilů Walter W-III, W-II a W-I.

Během první světové války byly provozy továrny těžce poškozeny, výroba byla obnovena v roce 1919. Od roku 1919 až do roku 1928 byly vyráběny automobily WZ, WIZ, WIZI, Walter P-I, Walter P-II, Walter P-III a Walter P-IV. V roce 1928 začala výroba vozů Walter 4-B a Walter 6-B. Tyto automobily byly také velmi úspěšné a na jejich základě byly postupně vyvíjeny typy Walter Standard, Walter Super 6, Walter Regent a luxusní Walter Royal. Od roku 1924 byly vyráběny i užitkové automobily (nákladní, sanitní, požární a autobusy): Walter PN, Comercial, FN/FNA, Universal, Ideal, Diesel a D-Bus) V licenci zde byly později vyráběny i automobily Fiat 508, Fiat 514 a Fiat 522, které se vyráběly pod názvy Bijou, Junior, sportovní Junior S a SS, Princ a Lord. Výroba automobilů pokračovala v letech 1946-1951, nejprve byla vyrobena 200 ks série nákladních automobilů vlastní konstrukce Walter PN, návazně byly vyráběny benzínové motory pro nákladní automobily Praga RN a podvozky s motorem pro automobil Aero Minor II.[14] Po 50 letech továrna v automobilovém průmyslu (1901–1951) skončila, připočteme-li prvních 10 roků podnikatele Josefa Waltera, protože od roku 1951 byl ve velkých sériích vyráběn, mimo výroby pístových motorů vlastní konstrukce, licenční proudový motor M05 pro stíhačky MiG-15.

 
Tabulka leteckých motorů Walter vyráběných v roce 1939

Letecké motory WalterEditovat

V roce 1923 začala firma Walter vyrábět letecké motory. Byly to jednak licenční vodou chlazené šestiválce BMW III a BMW IV, jednak první motory vlastní konstrukce. Jednalo se o hvězdicové motory řady NZ využívající shodné díly – od tříválce NZ-45 přes pětiválec NZ-60 a sedmiválec NZ-85 po devítiválec NZ-120, kde číslo značilo výkon v koňských silách. Motory řady NZ našly uplatnění v lehkých sportovních letadlech a byly vyváženy i do zahraničí. Řada NZ byla na přelomu 20. a 30. let nahrazena modernějšími motory Polaris, Vega, Venus a Mars I s vyššími výkony.

Ve vyšší výkonové kategorii byly vyráběny hvězdicové motory Regulus (5 válců), Castor (7 válců) a Pollux (9 válců), pokrývající rozsah výkonů 185–420k. Pro ještě vyšší výkony byl konstruován hvězdicový devítiválec Atlas o výkonu 650k, jeho vývoj se ale nepodařilo dovést do úspěšného konce. V roce 1936 přišly hvězdicové devítiválce Gemma, Bora a Scolar, lišící se zdvihem pístů a tím i výkonností v rozsahu 150–230k. Pro nejlehčí sportovní letadla byl v menším množství vyroben Atom, plochý dvojválec o výkonu 28k; byl použit na několika motorizovaných kluzácích.

Na začátku 30. let se u lehkých letadel stále více prosazovaly řadové invertní (válci dolů otočené) vzduchem chlazené motory. V roce 1932 Waltrovka vyrobila první takový motor, čtyřválec Junior o výkonu 105k. V roce 1934 začal být vyráběn Minor 4 jako čtyřválec o výkonu 85, později 95k a šestiválec (Minor 6 o výkonu 140k i dvanáctiválec Minor 12 . Pro menší letadla byl vyvinut čtyřválec Mikron o výkonu 62k. Větší obdobou Minoru byl Walter Major, vyráběný jako čtyřválec o výkonu 120k (Major 4) a šestiválec o 190k (Major 6). Mikron, Minor i Major našly uplatnění zejména v letadlech choceňské firmy Beneš a Mráz, na svou dobu velmi moderních. Největším vzduchem chlazeným řadovým motorem firmy Walter byl dvanáctiválec Sagitta o výkonu 550-600k, který byl vyvážen i do zahraničí.

 
Počet vyrobených motorů v závodě Jinonice dle typů do r. 1948

Kromě motorů vlastní konstrukce byly licenčně vyráběny motory jiných výrobců. Byly to britské hvězdicové motory Bristol Jupiter (Walter Jupiter), Mercury (Water Merkur) a Pegasus (Walter Pegas), francouzské Gnome-Rhône 14K Mistral Major (Walter Mistral K 14)a malý hvězdicový sedmiválec Pobjoy R (vyráběný jako Mira R); bez úspěchu se Waltrovka pokoušela uplatnit velké kapalinou chlazené dvanáctiválce Fiat a diesely Packard a Jumo.

Za německé okupace výroba vlastních motorů ustala, vyráběly se německé motory Argus As 10 a Argus As 410 pro bitevní, cvičná a spojovací letadla. Připravovala se výroba proudových motorů BMW 003, která však do konce války nebyla zahájena. Během druhé světové války ani při spojeneckém náletu (14. února 1945) nebyla továrna nijak poškozena,[9]. Nálet však silně poškodil nedalekou obytnou oblast Farkáň a další domy a usedlosti v radlickém údolí. Po konci války byla obnovena výroba nákladních automobilů a leteckých motorů vlastní konstrukce. Byl plánován další rozvoj a vývoj leteckých motorů.

Po válce byla továrna znárodněna a krátce nato přejmenována na národní podnik Motorlet. Vyráběly se modernizované verze předválečných řadových motorů – Mikron III o výkonu 48 kW (65k), Minor 4-III o 77 kW (105 k) a Minor 6-III o 118 kW (160 k). Všechny tyto motory byly používány v poválečných sportovních letadlech, Minor 6 byl také licenčně vyráběn v Jugoslávii. V druhé polovině 50. letech byly od Minorů odvozeny nové motory s přímým vstřikem paliva a kompresorem, čtyřválec Walter M332 o výkonu 104 kW (140 k) a šestiválec Walter M337 o výkonu 154 kW (210 k). Pro pokračovací cvičná letadla pro armádu (prototyp XLE-10) byl vyvíjen velký vzduchem chlazený dvanáctiválec M 446 o vzletovém výkonu až 700k, nakonec byla prosazena licenční výroba sovětských letounů Jak-11 i s jejich motory a M 446 zůstal jenom v prototypu.

V roce 1947 byla do Jinonic přesunuta výroba leteckých motorů z továrny Praga včetně vývoje. Konstrukční skupina ing. Jaroslava Kruliše zde vyvinula plochý šestiválec M-208  o výkonu 162 kW (220 k) vyráběný od roku 1954 pod obchodní značkou Praga Doris. Od něj byl odvozen motor M-108H  s nuceným chlazením ventilátorem pro pohon vrtulníku HC 3; jeho výkon se z původních 220 k podařilo zvýšit na 184 kW (240 k), ale sériově se nevyráběl. Pro pohon vrtulníků (typu Aero HC-2 Heli Baby) byl určen i plochý čtyřválec M-110H  o výkonu 86 kW (117 k). V letech 1959-1961 přešly obě konstrukční skupiny pístových motorů do Avia n.p., závod Jiřího Dimitrova. Výroba pístových motorů byla v roce 1964 ukončena a přesunuta do podniku Avia, v Jinonicích zůstala jenom výroba turbínových motorů. K výrobě pístových motorů se firma Walter krátce vrátila v 90. letech, kdy byl vyvinut dvoutaktní dvouválcový motor M 202 o výkonu 48 kW, ale po vyrobení (1990-2000) pouhých 12 kusů byl program zastaven.

Vývoj proudových motorů byl zahájen hned po válce, kdy se testoval zdokonalený motor Jumo 004, na němž se zkoušely turbínové lopatky z kvalitnějšího materiálu, program však byl brzy přerušen. Od roku 1951 byl vyráběn pod označením Walter M05 licenční proudový motor RD-45 (sovětská kopie motoru Rolls-Royce Nene) pro proudové stíhačky MiG-15. Těchto motorů bylo letech 1952-1962 vyrobeno 5094 ks. V letech 1954-1957 se potom vyráběl motor Walter M06, licenční sovětský VK-1, zdokonalená verze RD-45. Těch bylo vyrobeno 1028 ks.

Od roku 1956 probíhal vývoj motoru Walter M-701, který byl završen výrobou prototypu v roce 1958 a sériovou výrobou v letech 1960–1978. Těchto motorů bylo vyrobeno 9250, což je nejvyšší počet ze všech typů vyráběných v Jinonicích. Motor M 701 poháněl proudová cvičná letadla L-29 Delfín vyráběná ve velkých počtech pro většinu zemí RVHP.

Pro letadla Let L-410 Turbolet byl vyvinut turbovrtulový motor Walter M601. První prototyp byl spuštěn v roce 1963, ale definitivní verze M601A, zcela  přepracovaná, byla hotova v roce 1971 a certifikována v roce 1975. Motor byl vyráběn ve velkých počtech především pro L-410 v několika postupně zdokonalovaných verzích, kdy byl postupně zvyšován jak výkon, tak i doba mezi generálními opravami. Celkem bylo v letech 1975-2000 vyrobeno 4512 motorů M601. Pro dopravní letoun Let L-610 byl vyvinut turbovrtulový motor Walter M602  o vzletovém výkonu 1360 kW. Vývoj byl zahájen v roce 1981, první prototyp běžel v roce 1986. Program L-610 byl ale začátkem 90. let zastaven a tak se, po vyrobení 10 prototypů, nedočkal sériové výroby ani M 602.[15]

Situace po revoluciEditovat

 
Vrátnice Waltrovky

Po roce 1989 se zhroutil trh bývalého SSSR. Nová letadla L-410 se v podstatě nevyráběla a tím klesla k nule potřeba nových motorů M601. Společnost přežívala z provádění GO motorů M601 starších verzí a z výroby ND. V roce 1991 je zapsán do obchodního rejstříku Motorlet, a. s. Mimo osvědčených verzí M601D a M601E vyrábí verzi M601Z pro zemědělské letouny Z-37T Agro Turbo a polský PZL-106 BT Kruk, verzi M601T pro akrobatické letouny PZL-130 Orlik, znovu se vrací k výrobě pístových motorů M-202 připravovaných pro motorové kluzáky L-13 SE Vivat, připravuje verzi M601ZP jako energetickou jednotku, vyrábí startovací jednotku Jetstart a energetickou jednotku EJ500 a námořní verzi pro pohon rychlých plavidel M601M Codag. Koncem roku 1991 testuje možnosti General Electric zadáním objednávky na výrobu dílů pro motor CT7. Dokončuje další modernizaci motoru M601E a v letech 1993–2000 je vyrábí jako M601F.

V letech 1993–2002 probíhalo neúspěšné výběrové řízení na strategického partnera pro privatizaci společnosti. Nejblíže dohodě byla jednání s firmou Pratt & Whitney Canada, avšak v červenci 2002 firma Pratt & Whitney od dalšího jednání odstoupila. Nosný jinonický výrobek M601 byl koncepčně velmi podobný motoru Pratt & Whitney Canada PT6. Až v roce 1995 se společnost vrátila k původnímu nazvu Walter a. s. Ovšem neznamenalo to rozkvět do původních hladin slávy. V demokratickém režimu nebyla továrna soběstačná a značné oživeni přišlo až po roce 2000, kdy bylo propuštěno přes 1000 zaměstnanců z původních 1500. Další vývoj ovšem nevedl ke zlepšení jako u jiných značek, které prošly oživením. Americký majitel závodu neměl chuť do Waltrovky příliš investovat a zaujal strategii „soběstačnosti“. Navíc, kvůli špatně sepsaným smlouvám se podniku dařilo čím dál méně.[16]

 
Jediná budova Walter z původní továrny Walter (bývalý „betoňák“)

Zánik společnostiEditovat

Od roku 1991 se Motorlet, a. s. počal „atomizovat“. V červenci 1991 se odděluje slévárna přesného lití a vzniká Walter-Deritend a.s. se zahraniční účastí. Od června 2002 je přejmenována tato společnost na Prague Casting Services. V roce 1992 s majetkovou účastí Motorletu a Avie Letňany vzniká Avia-Hamilton Standard Aviation s. r. o. na výrobu vrtulí. Od roku 1999 působí tato společnost pod názvem Avia Propeller, s.r.o. V roce 2004 se odděluje část zdravotnické techniky a vzniká Walter Medica a. s. V roce 2006 do ní kapitálově vstupuje MEDIN a. s. a vytváří MEDIN Orthopaedics, a. s. V roce 2014 tato společnost zaniká fúzí s nástupnickou společností ProSpon spol. s r. o. V roce 1998 odprodala Walter a.s. objekt Na Hutmance 2, kde byl provoz prototypové výroby, společnosti HVM Plasma, spol. s r.o.[17] Tento objekt získal Motorlet do vlastnictví v roce 1950 po společnosti Kovona (závod 06 Jinonice, 1948-1950),[18] před níž zde měla sídlo společnost Tresoria. Po ní se jmenuje nedaleká ulice U Trezorky, která vznikla až v 21. století při výstavbě rezidence Waltrovka.

V srpnu 2005 se vyčleňuje z původního podniku Walter a. s. letecká výroba a vzniká Walter Engines a. s. Tato společnost byla vymazána z obchodního rejstříku v roce 2008 po fúzi se společností FF Invest a.s. Aktiva bývalé společnosti Walter Engines a.s. od společnosti FF Invest a.s. v roce 2007 kupuje General Electric (tato společnost na rozdíl od Pratt & Whitney Canada žádný turbovrtulový motor kategorie M601 nemá) a vzniká GE Aviation Czech s. r. o. Patří pod leteckou divizi firmy GE. Nová společnost GE Aviation Czech přemístila do Letňan do areálu společnosti Letov. Z původních 1500 zaměstnanců již přešlo do Letňan 500. To co nesouviselo s výrobou leteckých motorů M601, bylo z výrobního programu okamžitě vyřazeno. V roce 2011 má firma GE Aviation Czech ve stavu 350 kmenových zaměstnanců.[19]

 
Barvitiova (dř. část Jinonické), 2018

V roce 2005 se vlastníkem zbytkové Walter a. s. stala společnost Pembroke Holdings, s. r. o., se sídlem v Praze. Jejími vlastníky bylo osm fyzických osob původem z Irska. Nastalo období přípravy využití nemovitého majetku společnosti Walter k developerským účelům. Walter a. s. se musela odstěhovat (nyní sídlí na adrese Radlická 180/50, Smíchov, a společně s ní zde sídlí celkem 27 právnických osob) a původní areál firmy podstoupil demolici. Mezi prvními objekty byla zbourána z architektonického hlediska zajímavá Kumperova vila (v ní sídlily za dob Motorletu po jednotlivých patrech ZV ROH, ZO a ZVS), která k objektu nové betonové budovy přiléhala a byla s ním průchody propojena.

Současnost a budoucnost jinonického areáluEditovat

Developerská společnost Red Group, s. r. o. se chystala na místě bývalé továrny postavit celou novou čtvrt, tzv. Q5 Waltrovka. Proklamovanou snahou bylo zachovat genius loci místa. Továrnu, která tu byla celé jedno století, měly i nadále připomínat zrekonstruované budovy. Z původního záměru došlo jen k přestavbě bývalé kotelny Motorletu na Radlické ulici a ke zboření objektu bývalých ateliérů FOJA (SOU Motorlet). Projekt se jmenuje administrativní centrum Kotelna Park. Na sousedícím pozemku mezi bývalou kotelnou a slévárnou přesného lití Prague Casting Services vzniká Kotelna Park 2 (2019).

 
David Černý: Pegasové

V září 2012 větší část bývalé Waltrovky od Red Group, s.r.o. odkoupila Penta Investments, s. r. o. Během roku 2014 započala se stavbou moderního kancelářsko-bytového komplexu pod názvem rezidence Waltrovka. V roce 2015 byla dokončena první část projektu, budova Aviatica. Po ní (2016–2019) následovaly komplexy Walter, Mechanica 1 a 2, Dynamica a rodinné a bytové domy. V březnu 2019 společnost Penta Real Estate prodala soubor všech pěti kancelářských budov z komplexu Waltrovka v pražských Jinonicích jihokorejské firmě Hanwha Investment & Securities.[20]

Z původního areálu Walter byl zachován střední trakt velké betonové budovy, nyní budova Walter (tzv. „betoňák“), která byla postavena v roce 1929, a část hlavní komunikace továrnou s lipovým stromořadím (Barvitiova, dř. Jinonická). Ing. František Adolf Barvitius byl významným konstruktérem automobilů a leteckých motorů Walter. Vlevo za lípami (východním směrem) stávala tzv. Iranhala, největší tovární hala postavená v letech 1942 až 1943.[21] Ta padla. Bohužel se nepodařilo zachránit ani novou betonovou budovu z roku 1937, kde sídlilo ředitelství a byla v ní i výstavní síň. Alespoň ulice v tomto areálu dostaly jména po významných konstruktérech továrny Walter/Motorlet: ul. Bohumila Šimůnka, Kačírkova, Nyklíčkova a Kloudova. Jenom vzdáleně připomínají výrobu hvězdicových leteckých motorů Walter skulptury tří Pegasů od Davida Černého na Walterově náměstí.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Výpis z obchodního rejstříku Walter Engines a.s. [online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti České republiky [cit. 2019-04-04]. Dostupné online. 
  2. Výpis z obchodního rejstříku FF Invest a.s. [online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti České republiky [cit. 2019-04-04]. Dostupné online. 
  3. Historie výroby leteckých motorů GE Aviation [online]. GE Aviation Czech [cit. 2019-03-02]. Dostupné online. 
  4. Výpis z obchodního rejstříku Motorlet n.p. [online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti České republiky [cit. 2019-04-04]. Dostupné online. 
  5. Výpis z obchodního rejstříku Walter a.s. [online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti České republiky [cit. 2019-04-04]. Dostupné online. 
  6. Letecké zprávy. Letectví. Červen 1929, roč. 9. (1929), čís. 6., s. 234. Dostupné online. 
  7. Jmenování v továrně Walter. Letectví. Leden 1934, roč. 14. (1934), čís. 1, s. 44. Dostupné online. 
  8. A.S. Walter, továrna na automobily a letecké motory [online]. London: Jane's. All The World Aircrafts, 1938 [cit. 2019-04-09]. Dostupné online. 
  9. a b DITTMAJER, Antonín. Podnikatelská historie společnosti Walter [online]. Praha-Jinonice: Walter Jinonice, 1996 [cit. 2019-04-04]. Dostupné online. 
  10. Sdělení Závodní rady firmy A.S. Walter. Závodní rada firmy A.S. Walter. 15.5.1945, s. 1. 
  11. VLASÁK, Otakar. Učitel a spisovatel Josef Věnceslav Vlasák (1802–1871) a jeho rod. Genealogické a heraldické listy. 2017, leden, roč. 37. (2017), čís. 1, s. 10. 
  12. Národní správa továrny A.S. Walter. Rudé právo. 22.8.1945, roč. 1945, čís. 89, s. 4. Dostupné online. 
  13. Historie jednoho století podniku WALTER v Praze-Jinonicích [online]. Praha - Jinonice: Walter Jinonice, leden 2011 [cit. 2019-04-09]. Dostupné online. 
  14. VANÍČEK, Josef. Walter - Jinonice. Rudé právo. 19.5.1946, roč. 1946, čís. 117, s. 8. Dostupné online. 
  15. DITTMAYER, Antonín. Počty prodaných motorů Walter [online]. Praha - Jinonice: Walter Jinonice, 2009 [cit. 2019-05-06]. Dostupné online. 
  16. Předseda odborové organizace Walter,a.s. - Jan Kozel, časopis Kovák, Soumrak slavného jména?. Archivováno.
  17. http://www.hvm.cz/?id=cz00
  18. https://www.kovona.com/historie
  19. MAREK, Pavel. Znovuzrozená výroba leteckých motorů v Čechách [online]. Praha: MM Spektrum, 28.06.2011 [cit. 2018-05-30]. Dostupné online. 
  20. Penta prodala Korejcům část Waltrovky. E 15. CZECH NEWS CENTER a.s., 28. března 2019, roč. 2019. Dostupné online. 
  21. DITTMAYER, Antonín. Iranhala [online]. Praha -Jinonice: Walter Jinonice, 2000 [cit. 2019-02-21]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat