Otevřít hlavní menu

Walter NZ-120

Letecký hvězdicový motor

Walter NZ-120 byl posledním a nejvýkonnějším sériově vyráběným členem řady leteckých vzduchem chlazených hvězdicových motorů NZ (Novák-Zeithammer), určených k pohonu lehkých cvičných a sportovních letadel.[1] Byl vyráběn v letech 1927-1931 Akciovou továrnu automobilů Josef Walter a spol. v Praze - Jinonicích.

Walter NZ-120
Walter NZ-120 (hvězdicový, pístový devítiválec)
Walter NZ-120 (hvězdicový, pístový devítiválec)
Typ Pístový motor
Výrobce Walter
Konstruktér Ing. J. Novák, Ing. A. O. Zeithammer
První rozběh červen 1927
Hlavní použití Letov Š-218, Praga BH-39NZ, Breda Ba.26
Vyrobeno kusů 262
Výroba 1927-1931
Další vývoj Walter Mars (1929-1932), Walter Gemma (1933–1939), Walter Bora (1934-1939), Walter Bora II-R (1935–1939), Walter Scolar (1936-1939)
Varianty NZ-110, NZ-120, NZ-130, NZR 120, NZR 130
Prezident T.G. Masaryk naschlouchá výkladu V. Kumpery (Letecká výstava Praha, 1927)
Návštěva amerických pilotů Chamberlina a Lewise (uprostřed), vlevo od nich stojí Vítězslav Kumpera a vpravo Antonín Kumpera,
Walter NZ-120

Vznik a vývojEditovat

Původní Walter NZ-110 byl vystaven na aerosalonu v Paříži v prosinci 1926 (X. mezinárodní letecká výstava).[2] Typ NZ-120 prodělal úřední homologaci v červnu 1927, mezi lety 1928 až 1931 bylo vyrobeno alespoň 262[3] motorů NZ-120 (jiný pramen udává 280 kusů). Veřejnosti byl představen na IV. mezinárodní letecké výstavě v Praze, která se konala od 4. do 16. června 1927. Stánek firmy Walter navštívil, krátce po svém III. zvolení (27. května 1927), i prezident republiky T.G. Masaryk s doprovodem.[4] Výklad mu podal předseda představenstva jinonické továrny Vítězslav Kumpera. V tomto období se uskutečnila i návštěva amerických letců a obchodníků Chamberlina a Lewise, kteří navštívili továrnu Walter, na strojích Avia s motory Walter si zalétali v Mariánských Lázních a byli také na audienci u prezidenta republiky T.G. Masaryka. Výsledkem těchto jednání byl prvotní nákup motorů Walter NZ-60 a Walter NZ-120 pro americký trh.[5] Vývoj ještě pokračoval, na přelomu ledna a února 1929 byla odjeta typová homologace modelu NZ-130 (také byl označován jako NZ 120-II).

Tento motor byl od roku 1927 vyráběn licenčně, v sesterské společnosti jinonické továrny Svetozar Vlajkovič i komp. v Bělehradě (Království SHS). Později společnost Walter tuto firmu zakoupila. Tato továrna byla zprvu předurčena pro výrobu těchto motorů pro potřeby jugoslávského vojenského letectva.[6] Počátkem 30. let byl tento motor exportován do Bulharska a Rumunska, kde ho společnost KAB - Kaproni Bulgarski použila k zástavbě do letounů Caproni Ca.100, v Bulharsku nazvané jako KB-1 Peperuda (motýlek) a v Rumunsku byl zastavován ve verzi NZ 120-II do letounů Savoia Marchetti S.56, na základně vojenského námořního letectva na pobřeží Černého moře v městě Constanța a také na blízkém jezeře Siutghiol.[7] Ještě v druhé polovině 30. let byl tento motor vyráběn ve verzi s reduktorem NZR 120 (resp. NZR 130) a byl montován např. do letadel Rogožarski SIM-X a Zmaj Fizir FT-1 Nebojša.[8]

Popis motoruEditovat

Všechny důležité komponenty tohoto motoru byly shodné s předchozími motory této řady Walter NZ-60, Walter NZ-85 a Walter NZ-40. Tento motor se v podstatě odlišoval pouze počtem válců - těch bylo devět.

Tyto hvězdicové devítiválce měly vrtání 105 x zdvih 120 mm. V posledním období své výrobní periody byl vyráběn se zvýšeným výkonem a pod označením NZ-130. Ucelená řada motorů s tímto počtem a uspořádáním válců (devítiválcový), s tímto vrtáním a zdvihem měla v následujících letech pokračování. Na konstrukci motoru NZ-120 navázal typ Walter Mars z roku 1929, Walter Gemma z roku 1932, na který roku 1934 navázal opět velice úspěšný devítiválec Walter Bora a v roce 1935 reduktorová verze Walter Bora II-R. Posledním typem z řady NZ byl Walter Scolar, který měl snížený zdvih na 100 mm.[1]

PoužitíEditovat

Motor mj. poháněl letouny Letov Š-218, Aero A-34 Kos, Avia BH-29, Praga BH-39NZ, italské letouny Breda Ba.15, Breda Ba.26, Caproni Ca.100 a Savoia-Marchetti S.56, německý Junkers K 16Bo, americký Spartan C3-2 a srbský Zmaj Firir FN atd.

Nejúspěšnější aplikací byl rozhodně letoun Š-218 (celodřevěný, později trubkový, ocelový rám). Úspěšně byl exportován do Finska. Po obdržení prvních deseti kusů s motorem Walter NZ-120 zakoupili Finové i licenční práva. Poslední stroj byl vyškrtnut z finského leteckého rejstříku v roce 1959. Pro potřeby československého letectva se vyráběl Š-218 také. Úvodní série měla ještě celodřevěný trup, ale další pak již měly trup svařený z ocelových trubek. Tato varianta se označovala Š-218A. Stroje řady 218 byly odlišné od svých předchůdců ještě typycky "letováckou" srpkovitou SOP. Strojů Š-218 bylo vyrobeno 44 ks. V tomto množství je finská série již zřejmě započítána. Jeden zrekonstruovaný Š-218 je expozici v leteckém muzeu ve Kbelích[9].

 
Coppa Citta di Milano, pro nejlepší motor závodu Il I. Giro Aereo d´Italia (1930)

S motorem NZ-120 je spojen i obchod v USA s firmou Spartan Aircraft Company z Tulsy v Oklahomě (1928-1929). Přes zaslanou objednávku Spartanu na dodávku 500 motorů ročně pro letoun Spartan C3 z tohoto obchodu sešlo. Letoun ve verzi Spartan C3-2 (někdy označovaný jako C3-120) sice létal s tímto motorem, vytvořil rekord na trati dlouhé 2250 km/1800 mil při letu z Detroitu na Kubu (1928) a byl vystaven na letecké výstavě v Detroitu (1929),[10] ale do větší výrobní série se nedostal. Případný úspěch Walter/Spartan ztroskotal na ochranářských opatřeních obchodu a preferenci domácích výrobců USA (Curtiss, Axelson a Wright), popřípadě na konkurenčním prostředí (Siemens).[11]

Inženýři Beneš a Hajn z Avie se v roce 1927 pokoušeli o konstrukci jednoduchého školního dvojplošníku. Výsledek zalétání letounu s tlustým profilem křídla po celé jeho délce (a s motorem Walter NZ-85) byl překvapující. Letadlo se nechtělo zvednout od země. Konstruktéři se nevzdali, přepracovali celou konstrukci, dali letounu nová křídla a výkonnější motor NZ-120. Letové vlastnosti se podstatně zlepšily, avšak pronikavých prodejních výsledků u tohoto letounu Avia BH-29 nebylo dosaženo.[12] Vývoj letounu však pokračoval a byl dokončen v leteckém oddělení Praga společnosti ČKD v letech 1932-3, kam oba konstruktéři Beneš a Hajn počátkem 30. let přešli. Letoun potom měl označení Praga BH-39[13] (vojenské Praga E-39). V sériové výrobě tohoto letounu, na které se podílely obě továrny (Avia i Praga), byl letoun vybaven i motory Walter Gemma (E-39G) a Walter Mars (E-39M).

Samostatnou kapitolu tvoří letadla stavěná v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (Jugoslávie) v pobočné závodě Svetozar Vlajkovič i komp. v Bělehradě. Motory využívaly továrny Fabrika aeroplana i hidroaviona Zmaj a Prva srpska fabrika aeroplana A.D. Rogožarski. Postupně to byly letouny Hanriot HD.32, Zmaj Fizir FN, Zmaj Fizir FT-1 Nebojša a Rogožarski SIM-X.[14]

 
Paride Sacchi u letounu Breda Ba.15S s motorem Walter NZ-120 (1930)

Největšího sportovního úspěchu bylo s motorem NZ-120 dosaženo 20.-31. srpna 1930 na soutěži sportovních letadel Il I. Giro Aereo d´Italia (1. Okolo Itálie letecky). Italský pilot Paride Sacchi na letounu Breda Ba.15S v této soutěži mezi 70 účastníky z 5 zemí zvítězil. Továrna Walter získala rovněž první cenu pro nejlepší motor závodu, pohár "Coppa Citta di Milano" (Pohár města Miláno), který osobně převzal generální ředitel ing. Antonín Kumpera. Úspěch značky Walter byl podtržen 6. a 16. místem, která na stejném stroji obsadili italští piloti Roccato a Martelli.[15]

Ještě v roce 1938 se zúčastnily na dolnokřídlém jednoplošníku Fizir T-1 Nebojša (YU-PDV) a hornokřídlém jednoplošníku Rogožarski SIM-X (YU-PFK) s motory Walter NZR 120 dvě posádky I. ročníku závodu turistických letadel Kolem Malé dohody (Praha - Zlín - Bukurešť - Bělehrad - Arad - Praha), která se uskutečnila na přelomu srpna a září 1938. Posádky z Království SHS obsadily v kategorii IB 5. a 7. místo.[16] Celkem se této soutěže zúčastnilo 21 typů letounů a 9 z nich bylo osazeno 5 typy motorů Walter (NZR 120, Junior, Mikron II, Minor 4 a Major 4).[17]

Použití v letadlechEditovat

SpecifikaceEditovat

Data dle[1][19]

Technické údajeEditovat

  • Typ: čtyřdobý zážehový vzduchem chlazený hvězdicový letecký devítiválec
  • Vrtání válce: 105 mm
  • Zdvih pístu: 120 mm
  • Celková plocha pístů: 779 cm²
  • Zdvihový objem motoru: 9352 cm³
  • Kompresní poměr: 4,48:1
  • Hmotnost suchého motoru: 146 kg
  • Spotřeba: 235 g.h−1.k−1 / 320 g.h−1.kW−1
  • Pohon: dvoulistová, dřevěná vrtule

SoučástiEditovat

  • Rozvod: OHV, dvouventilový
  • Mazání: tlakové oběžné, se suchou klikovou skříní

VýkonyEditovat

  • vzletový: 135 k (99,3 kW) při 1750 ot/min
  • jmenovitý: 120 k (88,3 kW) při 1400 ot/min

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945), Walter NZ-120. III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 217-219, 270-271. 
  2. X. mezinárodní letecká výstava v Paříži. Letectví. Prosinec 1926, roč. VI. (1926), čís. 12, s. 293-300. Dostupné online. 
  3. Počty prodaných motorů Walter [online]. Praha - Jinonice: Walter a.s., 2009 [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. 
  4. HOF, Emanuel dr. Po IV. mezinárodní letecké výstavě v Praze. Letectví. Červenec 1927, roč. 7. (1927), čís. 7, s. 156-159. Dostupné online. 
  5. BARVITIUS, F.A. ing. Československé motory do Ameriky. Letectví. Červenec 1927, roč. 7. (1927), čís. 7, s. 160-162. Dostupné online. 
  6. Továrna Walter v Juguslávii. Československý legionář. 6.1.1928, roč. 10. (1928), čís. 1, s. 4. Dostupné online. 
  7. BLÁHA, J.B. Úspěch leteckých motorů Walter v zahraničním letectví. Letectví. Únor 1936, roč. XVI. (1936), čís. 2, s. 64-65. Dostupné online. 
  8. Nové sportovní letouny v Jugoslávii. Letectví. Únor 1937, roč. 17. (1937), čís. 2, s. 86. Dostupné online. 
  9. VINAŘ, Luboš. LETOV Š-18/118/218 [online]. Nalžovice: www.vinar.cz [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. 
  10. Spartan C3-2. Bulletin Walter. 1.8.1930, roč. 1930, čís. 6, s. 10. 
  11. MATOUŠ, Karel ing. Obchodní styky společnosti WALTER s USA v předválečném období [online]. Praha - Jinonice: Walter Jinonice, 1993 [cit. 2019-02-11]. Dostupné online. 
  12. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1918-1945, Avia BH-29. III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 122-123, 256-257. 
  13. Školní elementární letadlo "Praga" BH-39 s motorem Walter 120 ks. Letectví. Září 1933, roč. 13. (1933), čís. 9, s. 253-257. Dostupné online. 
  14. Letadla s motory Walter v Jugoslávii. Bulletin Walter. Říjen 1937, roč. 1937, čís. 5, s. 38. 
  15. H. Il I. Giro Aereo d´Italia. Letectví. Září 1930, roč. 10. (1930), čís. 10, s. 328-335. Dostupné online. 
  16. BERVIDA, J. ing. Závod turistických letadel Kolem Malé dohody. Letectví. Září 1938, roč. XVIII. (1938), čís. 9, s. 336-339, 342-343. Dostupné online. 
  17. RŮZHA, Zd. ing. Letadla v soutěži stály Malé dohody. Letectví. Září 1938, roč. XVIII. (1938), čís. 9, s. 345-348. Dostupné online. 
  18. CYNK, Jerzy B. Polish Aircraft 1893–1939. London: Putnam & Company, 1971. ISBN 0-370-00085-4. Kapitola RWD 8, s. 517. (anglicky) 
  19. FLIEGER, Jan. Walter NZ-120 [online]. Občanské sdružení valka.cz, 30.11.2005 [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat