Otevřít hlavní menu

Walter NZ-60 byl vzduchem chlazený hvězdicový pětiválcový letecký motor vyráběný ve společnosti Walter (Akciová továrna automobilů Josef Walter a spol., Praha - Jinonice), první letecký motor české konstrukce a první český letecký motor vyrobený po první světové válce.[1] Walter NZ-60 byl nejen na svou dobu pokrokově řešený lehký hmotor, ale přišel i v době, kdy československé i zahraniční letecké továrny rozbíhaly vývoj a výrobu nových sportovních a cvičných letadel. Motor NZ 60 se tehdy zcela mimořádně osvědčil a uplatnil jak doma, tak v zahraničí[2].

Walter NZ-60
Walter NZ-60
Walter NZ-60
Typ hvězdicový letecký motor
Výrobce Walter
Konstruktér ing. Jan Novák,
ing. A. O. Zeithammer
Hlavní použití Avia BH-5, BH-9, BH-10 a BH-11 a Letov Š-18
Vyrobeno kusů 188
Výroba 1923–1930
Další vývoj Walter Vega (1929–1932)
Varianty Walter NZ-70
Walter NZ-60 (1923-1930) zadní pohled
Walter NZ-60 (detail válce)

Historie výroby leteckých motorů WalterEditovat

Základ společnosti Walter je v malé dílně smíchovského podnikatele a pozdějšího konstruktéra Josefa Waltera. Od roku 1898 opravoval váhy a jízdní kola, postupně je začal i sám vyrábět. První významným počinem byla výroba motorového kola v roce 1903, později vyráběl motocykly a motorové tříkolky. Vrcholem období před I. světovou válkou je výroba automobilů označených jako W-III, W-II a W-I. V roce 1911 zakládá společnost s ručením omezeným Josef Walter a spol. Po válce přichází s novými automobily řady Walter WZ. Od 29. června 1919 se z původní společnosti J.Walter a spol., spol. s r.o. Josefa Waltera stává Akciová továrna automobilů J. Walter a spol., Praha-Jinonice. Její zakladatel Josef Walter však po neshodách s dalším členy vedení společnosti z jinonické továrny v roce 1922 odchází. Otěže vedení přebírá Vítězslav Kumpera (jeden z podílníků při založení původní společnosti v roce 1911), který později přivádí i své dva syny Antonína a Vítězslava.[3] Jeden z možných důvodů odchodu Josefa Waltera je i změna výrobního programu, kdy vedle automobilů se začíná připravovat výroba leteckých motorů. Továrna Walter v roce 1923 zahájila výrobu leteckých motorů. První dva typy byly licence řadových šestiválců BMW III a BMW IV, které byly vyráběny pod označením Walter W-III (1923) a Walter W-IV (1923-1928). Současně s výrobou licenčních motorů byl připravován do výroby hvězdicový pětiválec vlastní konstrukce.

 
Walter NZ-60 na stánku Walter (Aerosalon Paříž 1926)

Vznik a užitíEditovat

První motor byl spuštěn na brzdě 26.června 1923. V srpnu roku 1923 (27. a 28.srpna NZ 60 v.č. 2 a 29.srpna NZ 60 v.č. 1) byly dokončeny úřední zkoušky stohodinovou homologační zkouškou. Byl určen k pohonu sportovních letadel, ve své době patřil k nejúspěšnějším konstrukcím ve své výkonové kategorii a je spojen s mnoha úspěchy sportovních dolnokřídlých jednoplošníků Avia – jména firmy Avia, konstruktérů Ing. Pavla Beneše a Ing. Miroslava Hajna spolu s pilotem JUDr. Zdeňkem Lhotou se proslavila doma i za hranicemi právě i díky motorům NZ.

Vývoj našich sportovních a lehkých cvičných letounů byl v té době komplikován nedostatkem vhodných pohonných jednotek, takže firma Walter se svým NZ-60, poměrně lehkým, úsporným a spolehlivým motorem, přišla na trh v pravý čas. Výsledkem byla na svoji dobu poměrně vysoká výroba, celkem bylo postaveno 188 motorů NZ-60, které se uplatnily jak na domácím trhu, tak i v zahraničí.

Walter NZ-60 byl zkonstruován za využití konstrukce klikového mechanismu s hlavní ojnicí uloženou na válečkových ložiskách, který byl používán u hvězdicových motorů Siemens (nevýhodou byly poměrně značné rozměry a hmotnost hlavní ojnice, ovšem u konstrukcí motorů které pracovaly při poměrně nízkých otáčkách se ještě neprojevovaly nevýhody této koncepce, ty se začaly projevovat spíše až u motorů Walter Castor). Tuto konstrukci pro NZ-60 připravil Ing. A.O. Zeithammer, pracující jako šéfkonstruktér u firmy Siemens & Halske a společně s ing. Janem Novákem motor zkonstruovali (proto označení NZ - Novák-Zeithammer).

NZ-60 se stal základem k dalšímu vývoji. Krátce před ukončením výroby by modernizován zvýšením výkonu a byl označen jako Walter NZ-70. Koncepce tohoto pětiválce byla dále rozvíjena a výsledkem byly sedmiválec Walter NZ-85 a devítiválec Walter NZ-120. Všechny tyto hvězdicové motory měly vrtání a zdvih 105×120 mm. Ucelená řada motorů s tímto počtem a uspořádáním válců, s tímto vrtáním a zdvihem měla v následujících letech pokračování. Na tento typ Walter NZ-60 resp. NZ-70 navázal pětiválcový motor Walter Vega (1929). Tímto typem Walter Vega však končí historie výroby pětiválcových hvězdicových motorů Walter s vrtáním válců 105 mm.

Motor pro lehká letadla Walter NZ-60, výr. č. 56 je součástí expozice v leteckém muzeu Kbely[4] a rovněž je vystaven v Technickém muzeu v Brně.

Popis motoruEditovat

Motor měl rovnoběžné ventily a litinové hlavy. Válce byly ocelové a chladící žebra válců z hliníku. Hlavy válců ze šedé litiny byly snímatelné. Válce byly k hliníkové motorové skříni přišroubovány přes přírubu 4 šrouby. Zalomený hřídel z chromniklové oceli byl dvoudílný a na obou stranách byl uložen v kuličkových ložiscích, která eliminovala axiální tlaky. Přední konec hřídele končil kuželovým nástavcem pro upevnění vrtule, zadní konec hřídele poháněl olejové čerpadlo, magneta a otáčkoměr.[5] I hlavní ojnice byla z chromniklové oceli s kruhovým průřezem uložena v kuličkových ložiscích a nesla čepy pro 4 vedlejší ojnice. Písty z hliníkové slitiny měly zalitá pouzdra pro pístní čepy a každý měl 3 těsnící kroužky. Pístní čepy byly duté a byly uloženy volně jak v pístu, tak i ojnici.

Rozvod OHV byl řízen vačkovým kotoučem, s jedním sacím a jedním výfukovým ventilem na válec a tlakovým oběžným mazáním se suchou klikovou skříní. Motor poháněl přímo pravotočivou vrtuli.[6] Trojválcová olejová pumpa měla dva válce pro tlačný i jeden válec pro sací účinek. Původní zapalování Siemens & Halske F5, se kterým byla odjeta homologační zkouška, bylo v roce 1924 nahrazeno dvěma magnety Scintilla HP5.[7][8]

 
Antonín Kumpera (nejmenší zleva) s delegací Bulharska na stánku Walter při pražské letecké výstavě (1927). Výsledkem těchto jednání byly dodávky motorů Walter NZ-60 a později Walter Vega

Koncepce hvězdicového motoru byla dána především snahou po dosažení co nejnižší hmotnosti (motor má krátkou a tedy i lehkou klikovou skříň i klikový hřídel) a dobrého chlazení válců vzduchem. U později velmi rozšířených vzduchem chlazených řadových a ještě později řadových invertních motorů, jejichž výrobou se „Waltrovka“ či britská firma de Havilland proslavily, potom byly problémy právě s chlazením válců — přední byly přechlazené a zadní naopak příliš horké, takže zprvu byla dávána přednost jen čtyřválcům a řadové invertní vzduchem chlazené šestiválce se ve větším měřítku prosadily až po konci II. světové války. Z této kategorie lze zmínit např. motor Walter Minor 6-III.

 
Zdeněk Lhota s Avia ВH-9 před letem do Říma (1925)

PoužitíEditovat

Motor mj. poháněl letouny Letov Š-18 a slavné „Bosky“ Avia BH-5, BH-9, BH-10 a BH-11. V zahraničí byl tento motor velice úspěšný. Poháněl mimo jiné letadla: Focke-Wulf S24a Kiebitz (Německo), Hopfner HS-52/8 (Nizozemí), Pander EC60 (Rakousko), PWS 3B (Polsko), ANBO II, ANBO III (Litva), Gribovskij G-8 (Rusko), Jakovlev AIR-2, Jakovlev AIR-3, Jakovlev AIR-4 (Rusko), Kalinin K-9 (Rusko) atd. Motor NZ-60 se rozšířil po celé Evropě, stavěl se v licenci v Bulharsku (pro letoun DAR-1), byl oblíbeným motorem i amatérských stavitelů a poháněl například i první motorový letoun slavného konstruktéra sovětských kosmických raket Sergeje Koroljova SK-4.

S tímto motorem bylo dosaženo řady úspěchů v dálkových letech, ve vytváření národních rekordů i při mezinárodních leteckých soutěžích. Zasloužil se o ně především letec JUDr. Zdeněk Lhota. Ve dnech 30.6-1.7.1923 na letounu Avia BH-5 vyhrál mezinárodní závod turistických letadel Pohár belgického krále v Bruselu a 17.6.1923 rychlostní závod o Cenu prezidenta republiky na letišti ve Kbelích, v roce 1924 na letounu Avia BH-9 ustanovil čs. národní rekordy "Rychlost na 1000 km" a „Rekord na vzdálenost“, s letounem Avia BH-11 vykonal dálkové lety Praha – BruselPařížLondýn – Paříž – Praha s prvním čs. přeletem kanálu La Manche (1800 km), přeletěl s letounem Avia BH-10 z Prahy přes Vídeň, Budapešť a Nový Sad do Bělehradu (1700 km) a zvítězil v kategorii sportovních letadel v závodě o putovní "Cenu prezidenta republiky" atd.

 
Walter NZ-60 a Avia BH-11b, Alois Vicherek (světový rekord na okruhu, 6-7.6.1928)

Tovární pilot Avie Karel Fritsch na BH-11E (L-BONH) zvítězil v mezinárodním závodě Coppa d´Italia 12.-19. listopadu 1925. Ten se odehrál na trati dlouhé 325 km v trojúhelníku Centocello - Ciampino - Montecello. Závodu přihlížel italský král Viktor Emanuel III. a italský ministerský předseda Benito Mussolini. Druhý den probíhaly zkoušky měření spotřeby paliva a oleje a v závěrečný den byly zkoušeny maximální a minimální rychlost letu (max. 70 km/h). Po vyhodnocení výsledků byl vyhlášen vítězem Karel Fritsch a dosáhl tak pro továrnu Avia velmi cenného mezinárodního úspěchu.[9][10]

Na mezinárodním závodu turistických letadel v Orly 15.8.1926 dvě letadla Avia BH-11 pilotovaná Karlem Fritschem a JUDr. Zdeňkem Lhotou získala obě první ceny. Dne 31.8.1926 vykonal dálkový let 1800 km bez mezipřistání na trase Praha - Paříž - Praha J. Jíra na Avii BH-9 v čase 13:40 h.[11] Na Coppa d´Italia 14.10.1926 opět zvítězil letoun Avia BH-11 (L-BONI) s motorem Walter NZ-60. Tentokráte jej však pilotoval Václav Bican.[12] Na letounu Avia BH-9 vytvořil 26.7.1927 světový rekord v kategorii dvoumístných letounů do 400 kg na vzdálenost (600 km) s návratem na místo startu škpt. V. Vlček s kpt. V. Charouskem a 8.12.1927 v téže kategorii a se stejným letounem opět V. Vlček s por. B. Chrastinou, kdy uletěli 1303,546 km. V kategorii jednomístných letounů s hmotností 200-350 kg vytvořil světový rekord kpt. J. Hamšík na letounu Avia BH-10, když 26.7.1927 uletěl 1400 km s návratem na místo startu, a 9. září 1927 na vzdálenost v přímé linii Praha - Reval (1228 km) opět J. Hamšík na Avii BH-10. Na Avii BH-11b vytvořil 8.12.1927 světový rekord na vzdálenost s návratem na místo startu kpt. Vl. Černý, když uletěl 1740,728 km.[11] Tyto mezinárodní úspěchy byly velkou podporou pro exportní snahy jinonické továrny.

V následujících letech podobné úspěchy pokračovaly. Z nich je nutno jmenovat alespoň světový rekord letce majora, Aloise Vicherka na letounu Avia BH-11b, který vytvořil 6.-7. června 1928 v kategorii lehkých, jednosedadlových letadel hmotnosti 200-350 kg na okruhu. Vicherek vytvořil světový rekord na vzdálenost v lomené linii na trati 2500 km a současně vytvořil národní rekord vytrvalostní. Celý let trval 20 h, 1 minuta a 10 vteřin.[13] O měsíc později (11. července) vytvořili další světový rekord škpt. I. Heřmanský se spolucestujícím ppor. v zál. ing. A. Macháčkem v kategorii dvoumístných letounů do 400 kg na uzavřeném okruhu. Uletěli 1500 km za necelých 11 hodin průměrnou rychlostí přes 140 km/h.[14] Světový rekord na vzdálenost v přímé linii vytvořil Alois Vicherek, když 5. října 1928 na letounu Avia BH-11b s motorem Walter NZ-60 uletěl 2011 km na trase Praha - Bědnoděmjanovsk v Penzenské oblasti (nyní Spassk).[15]

Použití v letadlechEditovat

 
Walter NZ-60 v řezu, Letecké muzeum Kbely

SpecifikaceEditovat

Technické údajeEditovat

  • Typ: Čtyřdobý zážehový vzduchem chlazený hvězdicový letecký pětiválec s rozvodem OHV[6]
  • Vrtání válce: 105 mm
  • Zdvih pístu: 120 mm
  • Celková plocha pístů: 433 cm²
  • Zdvihový objem motoru: 5195 cm³
  • Hmotnost suchého motoru: 103 kg

SoučástiEditovat

  • Rozvod: OHV, dvouventilový
  • Karburátor: Zénith 48 K, od r. 1924 vertikální Solex[22]
  • Zapalování: Siemens & Halske F5, od r. 1924 2x Scintilla HP5[22]
  • Mazání: tlakové oběžné, se suchou klikovou skříní
  • Pohon: dvoulistá dřevěná vrtule
  • Chlazení: vzduchové

VýkonyEditovat

  • Výkony:
    • vzletový: 75 k (55 kW) při 1750 ot/min
    • jmenovitý: 60 k (44 kW) při 1400 ot/min
  • Kompresní poměr: 4,48:1
  • Spotřeba paliva: 230 g.h-1.k-1 / 313 g.h-1.kW-1
  • Spotřeba oleje: 16 g.h-1.k-1 / 22 g.h-1.kW-1

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. PUJMAN, Ivo. Historie motoru Walter NZ–60 [online]. Praha - Jinonice: Walter a.s., 2006 [cit. 2018-12-25]. Dostupné online. 
  2. PUJMAN, Ivo. Motor Walter NZ-60. Aeroweb.cz. 20. 11. 2006. Dostupné online. 
  3. TOŠNAR, Libor; SOMMER, Bohumil. Motocykly, tříkolky, automobily (1901-1951). Nový signál, Motorlet. Roč. 1981-2. 
  4. Československý motor pro lehká letadla Walter NZ-60, výr. č. 56 [online]. Praha: Vojenský historický ústav [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. 
  5. HANUŠ, Josef ing. Naše letecké motory. Vynálezy a pokroky. 1924, roč. 13. (1923-4), čís. 14, s. 209-214. Dostupné online. 
  6. a b NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 216-220, 270-273. 
  7. ŠTÍCHA, G. Letadlový motor Walter 60 ks.. Letectví. Září 1923, roč. 3. (1923), čís. 9, s. 148-150. Dostupné online. 
  8. Letadlové motory fy. Walter a spol., Jinonice. Letectví. Květen 1924, roč. 4. (1924), čís. 4, s. 123-124. Dostupné online. 
  9. Veni - vidi - vici. Letec. 1.12.1925, roč. 1. (1925), čís. 19, s. 1-2. Dostupné online. 
  10. -IN-. Československé vítězství v Coppa d´Italia. Letectví. Listopad 1925, roč. 5. (1925), čís. 11, s. 229-233. Dostupné online. 
  11. a b SEKANINA, Fr. ing. Naše sportovní letectví. Letectví. Květen-červen 1937, roč. XVII. (1937), čís. 5-6, s. 227-233. Dostupné online. 
  12. Vítězné letadlo mezinárodních závodů o Italský pohár. Český svět. 28.10.1926, roč. 23. (1926-7), čís. 5, s. 13. Dostupné online. 
  13. -HF-. Světový rekord majora Vicherka na letadle Avia B.H. 11B s motorem Walter 60 ks. Letectví. Červen 1928, roč. 8. (1928), čís. 6, s. 1-2. Dostupné online. 
  14. Škpt. I. Heřmanský překonává na Avii BH-9 s motorem Walter 60 ks. světorvý rekord. Letetctví. Červenec 1928, roč. 8. (1928), čís. 7, s. 208-209. Dostupné online. 
  15. Platné československé národní letecké rekordy. Letectví. Leden 1934, roč. 14. (1934), čís. 1, s. 41. Dostupné online. 
  16. JIROUT, Jaroslav ing. O významu hodnocení výrobků továrny Walter ve světovém letectví. Letectví. Prosinec 1929, roč. 9. (1929), čís. 12, s. 430-434. Dostupné online. 
  17. a b c d FLIEGER, Jan. Walter NZ-60 [online]. Praha: Občanské sdružení valka.cz, 30.11.2005 [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. 
  18. HAYLES, John. Bulgarian Air Forces [online]. aeroflight.co.uk, 29.7.2005 [cit. 2019-04-08]. Dostupné online. 
  19. a b c d Návštěvou v továrně J. Walter & spol. v Jinonicích.. Pestrý týden. 20.4.1929, roč. 1929 (4.), čís. 16, s. 12-22. Dostupné online. 
  20. JIROUT, Jaroslav ing. Motory továrny Walter v letounech zahraničních typů. Letectví. Leden 1930, roč. 10. (1930), čís. 1, s. 14-16. Dostupné online. 
  21. Letadlo J. Lonka. Letetctví. Říjen 1934, roč. 14. (1934), čís. 10, s. 374. Dostupné online. 
  22. a b Motory "Walter" při II. závodě v rychlosti. Letectví. Říjen 1924, roč. 4. (1924), čís. 10, s. 217-218. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat