Wikipedie

Walter NZ-60

letecký hvězdicový motor

Walter NZ-60 byl vzduchem chlazený hvězdicový pětiválcový letecký motor vyráběný ve společnosti Walter (Akciová továrna automobilů Josef Walter a spol., Praha - Jinonice), první letecký motor české konstrukce a první československý letecký motor vyrobený po první světové válce.[1] Walter NZ-60 byl nejen na svou dobu pokrokově řešený lehký motor, ale přišel i v době, kdy československé i zahraniční letecké továrny rozbíhaly vývoj a výrobu nových sportovních a cvičných letadel. Motor NZ 60 se tehdy zcela mimořádně osvědčil a uplatnil jak doma, tak v zahraničí[2].

Walter NZ-60
Walter NZ-60
Walter NZ-60
Typhvězdicový letecký motor
VýrobceWalter
Konstruktéring. Jan Novák,
ing. A. O. Zeithammer
První rozběh1923
Hlavní použitíAvia BH-5, BH-9, BH-10 a BH-11 a Letov Š-18
Vyrobeno kusů188
Výroba1923–1930
Další vývojWalter Vega (1929–1932)
VariantyWalter NZ-70
Walter NZ-60 (1923-1930) zadní pohled
Walter NZ-60 (detail válce)

Historie výroby leteckých motorů Walter

editovat

Základ společnosti Walter je v malé dílně smíchovského podnikatele a pozdějšího konstruktéra Josefa Waltera. Od roku 1898 opravoval váhy a jízdní kola, postupně je začal i sám vyrábět. První významným počinem byla výroba motorového kola v roce 1903, později vyráběl motocykly a motorové tříkolky. Vrcholem období před I. světovou válkou je výroba automobilů označených jako W-III, W-II a W-I. V roce 1911 zakládá společnost s ručením omezeným Josef Walter a spol. Po válce přichází s novými automobily řady Walter WZ konstruktéra ing. Josefa Zubatého (Walter - Zubatý). Od 29. června 1919 se z původní společnosti J.Walter a spol., spol. s r.o. Josefa Waltera stává Akciová továrna automobilů J. Walter a spol., Praha-Jinonice. Její zakladatel Josef Walter však po neshodách s dalším členy vedení společnosti z jinonické továrny v roce 1922 odchází. Otěže vedení přebírá Vítězslav Kumpera (jeden z podílníků při založení původní společnosti v roce 1911), který později přivádí i své dva syny Antonína a Vítězslava.[3] Jeden z možných důvodů odchodu Josefa Waltera je i změna výrobního programu, kdy vedle automobilů se začíná připravovat výroba leteckých motorů. Továrna Walter v roce 1923 zahájila výrobu leteckých motorů. První dva typy byly licence řadových šestiválců BMW III a BMW IV, které byly vyráběny pod označením Walter W-III (1923) a Walter W-IV (1923-1928). Současně s výrobou licenčních motorů byl připravován do výroby hvězdicový pětiválec vlastní konstrukce.

 
Walter NZ-60 na stánku Walter (Aerosalon Paříž 1926)

Vznik a vývoj

editovat

První motor byl spuštěn na brzdě 26. června 1923. V srpnu roku 1923 (27. a 28. srpna NZ 60 v.č. 2 a 29. srpna NZ 60 v.č. 1) byly dokončeny úřední zkoušky stohodinovou homologační zkouškou. Byl určen k pohonu sportovních letadel, ve své době patřil k nejúspěšnějším konstrukcím ve své výkonové kategorii a je spojen s mnoha úspěchy sportovních dolnokřídlých jednoplošníků Avia – jména firmy Avia, konstruktérů Ing. Pavla Beneše a Ing. Miroslava Hajna spolu s pilotem JUDr. Zdeňkem Lhotou se proslavila doma i za hranicemi právě i díky motorům NZ.

Vývoj našich sportovních a lehkých cvičných letounů byl v té době komplikován nedostatkem vhodných pohonných jednotek, takže firma Walter se svým NZ-60, poměrně lehkým, úsporným a spolehlivým motorem, přišla na trh v pravý čas. Výsledkem byla na svoji dobu poměrně vysoká výroba, celkem bylo postaveno 188 motorů NZ-60, které se uplatnily jak na domácím trhu, tak i v zahraničí.

NZ-60 se stal základem k dalšímu vývoji. Krátce před ukončením výroby by modernizován zvýšením výkonu (nom. výkon 70 k, nom. otáčky 1600 ot/min) a byl označen jako Walter NZ-70 (1929).[4] Koncepce tohoto pětiválce byla dále rozvíjena a výsledkem byly sedmiválec Walter NZ-85 a devítiválec Walter NZ-120. Všechny tyto hvězdicové motory měly vrtání a zdvih 105×120 mm. Ucelená řada motorů s tímto počtem a uspořádáním válců, s tímto vrtáním a zdvihem měla v následujících letech pokračování. Na tento typ Walter NZ-60 resp. NZ-70 navázal pětiválcový motor Walter Vega (1929). Tímto typem Walter Vega však končí historie výroby pětiválcových hvězdicových motorů Walter s vrtáním válců 105 mm.

Motor pro lehká letadla Walter NZ-60 je vystaven v dopravní hale Národního technického muzea v Praze, další motor výr. č. 56 je součástí expozice v leteckém muzeu Kbely[5] a rovněž je NZ-60 vystaven v Technickém muzeu v Brně. Podle údajů výrobce bylo vyrobeno 188 motorů NZ-60[6], podle jiného zdroje jich bylo 200.[7]

Popis motoru

editovat

Walter NZ-60 byl zkonstruován za využití konstrukce klikového mechanismu s hlavní ojnicí uloženou na válečkových ložiskách, který byl používán u hvězdicových motorů Siemens (nevýhodou byly poměrně značné rozměry a hmotnost hlavní ojnice, ovšem u konstrukcí motorů které pracovaly při poměrně nízkých otáčkách se ještě neprojevovaly nevýhody této koncepce, ty se začaly projevovat spíše až u motorů Walter Castor). Tuto konstrukci pro NZ-60 připravil Ing. A.O. Zeithammer, pracující jako šéfkonstruktér u firmy Siemens & Halske a společně s technickým ředitelem továrny J. Walter & spol. ing. Janem Novákem motor zkonstruovali (proto označení NZ - Novák-Zeithammer). Detailní "prokonstruování" provedl ing. Vladimír Matouš.[8]

Motor měl rovnoběžné ventily a litinové hlavy. Válce byly ocelové a chladicí žebra válců z hliníku. Hlavy válců ze šedé litiny byly snímatelné. Válce byly k hliníkové motorové skříni přišroubovány přes přírubu 4 šrouby. Zalomený hřídel z chromniklové oceli byl dvoudílný a na obou stranách byl uložen v kuličkových ložiscích, která eliminovala axiální tlaky. Přední konec hřídele končil kuželovým nástavcem pro upevnění vrtule, zadní konec hřídele poháněl olejové čerpadlo, magneta a otáčkoměr.[9] I hlavní ojnice byla z chromniklové oceli s kruhovým průřezem uložena v kuličkových ložiscích a nesla čepy pro 4 vedlejší ojnice. Písty z hliníkové slitiny měly zalitá pouzdra pro pístní čepy a každý měl 3 těsnicí kroužky. Pístní čepy byly duté a byly uloženy volně jak v pístu, tak i ojnici.

Rozvod OHV byl řízen vačkovým kotoučem, s jedním sacím a jedním výfukovým ventilem na válec a tlakovým oběžným mazáním se suchou klikovou skříní. Motor poháněl přímo pravotočivou vrtuli.[10] Trojválcová olejová pumpa měla dva válce pro tlačný i jeden válec pro sací účinek. Původní zapalování Siemens & Halske F5, se kterým byla odjeta homologační zkouška, bylo v roce 1924 nahrazeno dvěma magnety Scintilla HP5.[11][12]

 
Antonín Kumpera (nejmenší zleva) s delegací Bulharska na stánku Walter při pražské letecké výstavě (1927). Výsledkem těchto jednání byly dodávky motorů Walter NZ-60 a později Walter Vega

Koncepce hvězdicového motoru byla dána především snahou po dosažení co nejnižší hmotnosti (motor má krátkou a tedy i lehkou klikovou skříň i klikový hřídel) a dobrého chlazení válců vzduchem. U později velmi rozšířených vzduchem chlazených řadových a ještě později řadových invertních motorů, jejichž výrobou se „Waltrovka“ či britská firma de Havilland proslavily, potom byly problémy právě s chlazením válců — přední byly přechlazené a zadní naopak příliš horké, takže zprvu byla dávána přednost jen čtyřválcům a řadové invertní vzduchem chlazené šestiválce se ve větším měřítku prosadily až po konci II. světové války. Z této kategorie lze zmínit např. motor Walter Minor 6-III.

 
Zdeněk Lhota s Avia ВH-9 před letem do Říma (1925)

Použití

editovat

Motor mj. poháněl letouny Letov Š-18 a slavné „Bosky“ Avia BH-5, BH-9, BH-10 a BH-11. V zahraničí byl tento motor velice úspěšný. Poháněl mimo jiné "evropská" letadla: Albert A-20, A-60 a A-110 (Francie), Focke-Wulf S24a Kiebitz (Německo), Hopfner HS-5/28 (Rakousko), Pander EC60 (Nizozemí), DUS-III Ptapta a PWS-3 (Polsko), ANBO II a ANBO III (Litva) a sovětská: Gracianskij Omega, Gribovskij G-8, Gribovskij G-10, Jakovlev AIR-3, Jakovlev AIR-4, Kalinin K-9, Koroljov SK-4, Vinogradov Igrado-3 (Sovětský svaz)[13][14] atd. Motor NZ-60 se rozšířil po celé Evropě, stavěl se v licenci v Bulharsku (pro letoun DAR-1), byl oblíbeným motorem i amatérských stavitelů a poháněl například i první motorový letoun slavného konstruktéra sovětských kosmických raket Sergeje Koroljova SK-4.

S tímto motorem bylo dosaženo řady úspěchů v dálkových letech, ve vytváření národních rekordů i při mezinárodních leteckých soutěžích. Zasloužil se o ně především letec JUDr. Zdeněk Lhota. Ve dnech 30.6-1.7.1923 na letounu Avia BH-5 vyhrál mezinárodní závod turistických letadel Pohár belgického krále v Bruselu a 17.6.1923 rychlostní závod o Cenu prezidenta republiky na letišti ve Kbelích. V roce 1924 na letounu Avia BH-9 ustanovil čs. národní rekordy "Rychlost na 1000 km" a „Rekord na vzdálenost“, když 13. května uletěl 1200 km za 9:46:47,2 h, s letounem Avia BH-11 vykonal 1.-3. srpna dálkový let Praha – Brusel – Paříž – Londýn – Paříž – Praha s prvním čs. přeletem kanálu La Manche (1800 km), zvítězil na Avia BH-9 v kategorii sportovních letadel do 100 HP 7. září v závodě o putovní "Cenu prezidenta republiky", 10.-11. listopadu přeletěl s letounem Avia BH-10 z Prahy přes Vídeň, Budapešť a Nový Sad do Bělehradu (1700 km) atd.[15]

 
Walter NZ-60 a Avia BH-11B - A. Vicherek (světový rekord na okruhu, 6-7.6.1928)

Dr. Lhota vykonal 16.-17. května 1925 propagační let ministerstva veřejných prací s letounem Avia BH-9 na trase Praha - Řím - Praha. V Závodě o cenu presidenta republiky 20. září v kategorii letadel A s motory do 100 HP piloti kpt. Hamšík, rtm. Janhuber a rtm. Bartoš (všichni na Avia BH-10) obsadili v tomto pořadí prvá tři místa.[15] Tovární pilot Avie Karel Fritsch na BH-11E (L-BONH) zvítězil v mezinárodním závodě Coppa d'Italia 12.-19. listopadu 1925. Ten se odehrál na trati dlouhé 325 km v trojúhelníku Centocello - Ciampino - Montecello. Závodu přihlížel italský král Viktor Emanuel III. a italský ministerský předseda Benito Mussolini. Druhý den probíhaly zkoušky měření spotřeby paliva a oleje a v závěrečný den byly zkoušeny maximální a minimální rychlost letu (max. 70 km/h). Po vyhodnocení výsledků byl vyhlášen vítězem Karel Fritsch a dosáhl tak pro továrnu Avia velmi cenného mezinárodního úspěchu.[16][17]

Na mezinárodním závodu turistických letadel v Orly 15.8.1926 dvě letadla Avia BH-11 pilotovaná Karlem Fritschem a JUDr. Zdeňkem Lhotou získala obě první ceny. Dne 31.8.1926 vykonal dálkový let 1800 km bez mezipřistání na trase Praha - Paříž - Praha J. Jíra na Avii BH-9 v čase 13:40 h.[18] Na Coppa d'Italia 14.10.1926 opět zvítězil letoun Avia BH-11 (L-BONI) s motorem Walter NZ-60. Tentokráte jej však pilotoval Václav Bican.[19] Na letounu Avia BH-9 vytvořil 26.7.1927 světový rekord v kategorii dvoumístných letounů do 400 kg na vzdálenost (600 km) s návratem na místo startu škpt. V. Vlček s kpt. V. Charouskem a 8.12.1927 v téže kategorii a se stejným letounem opět V. Vlček s por. B. Chrastinou, kdy uletěli 1303,546 km. V kategorii jednomístných letounů s hmotností 200–350 kg vytvořil světový rekord kpt. J. Hamšík na letounu Avia BH-10, když 26.7.1927 uletěl 1400 km s návratem na místo startu (průměrnou rychlostí 132 km/h za 10 a půl hodiny),[20] a 9. září 1927 na vzdálenost v přímé linii Praha - Reval (1228 km) opět J. Hamšík na Avii BH-10. Na Avii BH-11b vytvořil 8.12.1927 světový rekord na vzdálenost s návratem na místo startu kpt. Vl. Černý, když uletěl 1740,728 km.[18] Tyto mezinárodní úspěchy byly velkou podporou pro exportní snahy jinonické továrny.

V následujících letech podobné úspěchy pokračovaly. Z nich je nutno jmenovat alespoň světový rekord letce majora, Aloise Vicherka na letounu Avia BH-11b, který vytvořil 6.-7. června 1928 v kategorii lehkých, jednosedadlových letadel hmotnosti 200–350 kg na okruhu. Vicherek vytvořil světový rekord na vzdálenost v lomené linii na trati 2500 km a současně vytvořil národní rekord vytrvalostní. Celý let trval 20 h, 1 minuta a 10 vteřin.[21] O měsíc později (11. července) vytvořili další světový rekord škpt. I. Heřmanský se spolucestujícím ppor. v zál. ing. A. Macháčkem v kategorii dvoumístných letounů do 400 kg na uzavřeném okruhu. Uletěli 1500 km za necelých 11 hodin průměrnou rychlostí přes 140 km/h.[22] Světový rekord na vzdálenost v přímé linii vytvořil Alois Vicherek, když 5. října 1928 na letounu Avia BH-11b s motorem Walter NZ-60 uletěl 2011 km na trase Praha - Bědnoděmjanovsk v Penzenské oblasti (nyní Spassk).[23]

Použití v letadlech

editovat
 
Walter NZ-60 v řezu, Letecké muzeum Kbely 2019
 
Walter NZ-60 (1923-1930), Národní technické muzeum 2020

Specifikace

editovat

Data dle[10]

Technické údaje

editovat
  • Typ: Čtyřdobý zážehový vzduchem chlazený hvězdicový letecký pětiválec s rozvodem OHV
  • Vrtání válce: 105 mm
  • Zdvih pístu: 120 mm
  • Celková plocha pístů: 433 cm²
  • Zdvihový objem motoru: 5195 cm³
  • Hmotnost suchého motoru: 103 kg

Součásti

editovat
  • Rozvod: OHV, dvouventilový
  • Karburátor: Zénith 48 K, od r. 1924 vertikální Solex[31]
  • Zapalování: Siemens & Halske F5, od r. 1924 2x Scintilla HP5[31]
  • Mazání: tlakové oběžné, se suchou klikovou skříní
  • Pohon: dvoulistá dřevěná vrtule
  • Chlazení: vzduchové

Výkony

editovat
  • Výkony:
    • maximální, vzletový: 75 k (55 kW) při 1750 ot/min
    • nominální, jmenovitý: 60 k (44 kW) při 1400 ot/min
  • Kompresní poměr: 4,48:1
  • Spotřeba paliva: 230 g·h−1·k−1 / 313 g·h−1·kW−1
  • Spotřeba oleje: 16 g·h−1·k−1 / 22 g·h−1·kW−1

Galerie

editovat
  •  
    Albert A-110 s motorem Walter NZ-60 (výr. č. 15)
  •  
    Albert A-110, anglická pilotka Miss Label Boll na letišti Le Bourget (Pestrý týden 1929)
  •  
    Albert A-20 (1929, Aéronautique 1931)
  •  
    Albert A-60 (1929, Aéronautique 1931)
  •  
    ANBO II (1927)
  •  
    Avia BH-5 (replika)
  •  
    Avia BH-9
  •  
    Avia BH-10
  •  
    Avia BH-11, Letecké muzeum Kbely
  •  
    Avia BH-11 s motorem Walter NZ-60
  •  
    Avia BH-11 (L-BONI) s motorem Walter NZ-60, vítěz Coppa d'Italia, pilot Václav Bican (1926)
  •  
    Avia BH-12 (L-BONA, 1924)
  •  
    DAR 1 (1926)
  •  
    DUS-III Ptapta (1929)
  •  
    Focke-Wulf S24a Kiebitz a Walter NZ-60
  •  
    Letka letadel Focke-Wulf S24a Kiebitz s motory Walter NZ-60
  •  
    Gribovskij G-8 (1932)
  •  
    Sportovní letoun Guritzer van Nes A.III s motorem Walter NZ-70 (1929)
  •  
    Sportovní letoun Guritzer van Nes A.III s motorem Walter NZ-70 (1929)
  •  
    Hopfner HS-52/8 a Walter NZ-60
  •  
    Jakovlev AIR-3 (1929)
  •  
    Letov Š-18
  •  
    Lonek L-8 a Walter NZ-60 (1934)
  •  
    Omega (1933)
  •  
    Pander EC60 a Walter NZ-60
  •  
    PWS 3B a Walter NZ-60

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ PUJMAN, Ivo. Historie motoru Walter NZ–60 [online]. Praha - Jinonice: Walter a.s., 2006 [cit. 2018-12-25]. Dostupné online. 
  2. ↑ PUJMAN, Ivo. Motor Walter NZ-60. Aeroweb.cz. 20. 11. 2006. Dostupné online. 
  3. ↑ TOŠNAR, Libor; SOMMER, Bohumil. Motocykly, tříkolky, automobily (1901-1951). Nový signál, Motorlet. Roč. 1981-2. 
  4. ↑ STOCKÝ, Josef. Ohlas soudobé inženýrské práce Sborník vydaný k 10. sjezdu československých inženýrů v Praze 1930. 1. vyd. Praha: Odbor Spolku československých inženýrů, 1930. 362 s. S. 142–144. 
  5. ↑ Československý motor pro lehká letadla Walter NZ-60, výr. č. 56 [online]. Praha: Vojenský historický ústav [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. 
  6. ↑ DITTMAYER, Antonín. Počty prodaných motorů Walter [online]. Praha: Walter Jinonice, 2009 [cit. 2021-10-14]. Dostupné online. 
  7. ↑ PILÁT, Zdeněk. Naše letecké motory (část 5.). Letectví & kosmonautika. 1984-04-25, roč. 60, čís. 9, s. 33–34 (353–4). 
  8. ↑ ZDENĚK, Lada. První "Čechoslovák". České slovo. 1923-08-22, roč. 15, čís. 196, s. 8. Dostupné online. 
  9. ↑ HANUŠ, Josef ing. Naše letecké motory. Vynálezy a pokroky. 1924, roč. 13. (1923-4), čís. 14, s. 209–214. Dostupné online. 
  10. ↑ a b NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 216–220, 270–273. 
  11. ↑ ŠTÍCHA, G. Letadlový motor Walter 60 ks.. Letectví. Září 1923, roč. 3. (1923), čís. 9, s. 148–150. Dostupné online. 
  12. ↑ Letadlové motory fy. Walter a spol., Jinonice. Letectví. Květen 1924, roč. 4. (1924), čís. 4, s. 123–124. Dostupné online. 
  13. ↑ Tableau des Avions Légers de L'U.R.S.S. Créés Entre 1923 et 1935. L'Aérophile. Leden 1936, roč. 1936, čís. 1, s. 17. Dostupné online. 
  14. ↑ NĚMEČEK, Václav. Z historie sovětského letectví (Cvičná a sportovní letadla). Letectví. 1950-10-02, roč. 26. (1950), čís. 20, s. 466–470. Dostupné online. 
  15. ↑ a b Jak participují motory firmy Walter na rekordech a úspěších českoslov. letectví. Národní listy. 27.9.1925, roč. 65. (1925), čís. 265, s. 12. Dostupné online. 
  16. ↑ Veni - vidi - vici. Letec. 1925-12-01, roč. 1. (1925), čís. 19, s. 1–2. Dostupné online. 
  17. ↑ -IN-. Československé vítězství v Coppa d'Italia. Letectví. Listopad 1925, roč. 5. (1925), čís. 11, s. 229–233. Dostupné online. 
  18. ↑ a b SEKANINA, Fr. ing. Naše sportovní letectví. Letectví. Květen-červen 1937, roč. XVII. (1937), čís. 5–6, s. 227–233. Dostupné online. 
  19. ↑ Vítězné letadlo mezinárodních závodů o Italský pohár. Český svět. 28.10.1926, roč. 23. (1926-7), čís. 5, s. 13. Dostupné online. 
  20. ↑ KOENIG, Václav. Bude každý z nás míti letadlo?. Přítomnost. 1927-08-18, roč. 4, čís. 32, s. 510. Dostupné online. 
  21. ↑ -HF-. Světový rekord majora Vicherka na letadle Avia B.H. 11B s motorem Walter 60 ks. Letectví. Červen 1928, roč. 8. (1928), čís. 6, s. 1–2. Dostupné online. 
  22. ↑ Škpt. I. Heřmanský překonává na Avii BH-9 s motorem Walter 60 ks. světorvý rekord. Letectví. Červenec 1928, roč. 8. (1928), čís. 7, s. 208–209. Dostupné online. 
  23. ↑ Platné československé národní letecké rekordy. Letectví. Leden 1934, roč. 14. (1934), čís. 1, s. 41. Dostupné online. 
  24. ↑ JIROUT, Jaroslav ing. O významu hodnocení výrobků továrny Walter ve světovém letectví. Letectví. Prosinec 1929, roč. 9. (1929), čís. 12, s. 430–434. Dostupné online. 
  25. ↑ a b FLIEGER, Jan. Walter NZ-60 [online]. Praha: Občanské sdružení valka.cz, 30.11.2005 [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. 
  26. ↑ HAYLES, John. Bulgarian Air Forces [online]. aeroflight.co.uk, 29.7.2005 [cit. 2019-04-08]. Dostupné online. 
  27. ↑ a b c d Návštěvou v továrně J. Walter & spol. v Jinonicích.. Pestrý týden. 20.4.1929, roč. 1929 (4.), čís. 16, s. 12–22. Dostupné online. 
  28. ↑ a b NĚMEČEK, Václav. Z historie sovětského letectví CVIČNÁ A SPORTOVNÍ LETADLA. Letectví. 1950-10-02, roč. 26. (1950), čís. 20, s. 466–470. Dostupné online. 
  29. ↑ JIROUT, Jaroslav ing. Motory továrny Walter v letounech zahraničních typů. Letectví. 1930-01, roč. 10. (1930), čís. 1, s. 14–16. Dostupné online. 
  30. ↑ Letadlo J. Lonka. Letectví. 1934-10, roč. 14. (1934), čís. 10, s. 374. Dostupné online. 
  31. ↑ a b Motory "Walter" při II. závodě v rychlosti. Letectví. Říjen 1924, roč. 4. (1924), čís. 10, s. 217–218. Dostupné online. 

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Walter_NZ-60&oldid=24265367“