Otevřít hlavní menu

Walter W-IV byl letecký motor vyráběný československou automobilkou Walter v letech 1923 až 1928. Jednalo se o licenci německého motoru BMW IV, který byl vyvinut na samém sklonku 1. světové války firmou Bayerische Motorenwerke GmbH (BMW) sídlící v Mnichově, ale nikdy tam nebyl vyráběn.[1]

Walter W-IV
Walter W-IV (licence BMW-IV)
Walter W-IV (licence BMW-IV)
Typ řadový šestiválcový letecký motor
Výrobce Walter
Hlavní použití Aero A-11, Aero A-29, Aero DH-50, Letov Š-19, Aero A-18c
Vyrobeno kusů 225
Výroba 1923–1928
Vyvinut z motoru BMW IV

Vznik a vývojEditovat

V případě motoru Walter W-IV šlo o zcela nový šestiválcový řadový motor, koncipovaný podobně jako předchozí typ. Byl konstrukčně dohotoven koncem války, avšak vyráběn nebyl. Mateřská továrna BMW jej za podmínek poraženého státu a při následném omezení letecké výroby v Německu nebyla schopna vývojově dokončit a motor vyrábět. Pro případnou sériovou výrobu nutně potřeboval důkladně dále konstrukčně propracovat a odzkoušet. Jinonická továrna zakoupila na tento motor licenci a pokračovala ve vývoji a ve zkouškách. V listopadu 1923 byly práce dokončeny a s novým motorem byla odjeta homologační zkouška. Poté byla spuštěna sériová výroba tohoto motoru.[2]

Stejně jako v případě motoru BMW IIIa se jednalo o výškový motor, tzv. překomprimovaný a předimenzovaný (tj. s kompresním poměrem vyšším než jaký by při provozu dovolovala odolnost paliva proti detonačnímu spalování a s větším zdvihovým objemem, než by byl třeba při běžně dosahovaných hodnotách středního ef. tlaku a střední pístové rychlosti k dosažení požadovaného výkonu; motor potom sice nebyl v nižších letových hladinách schopen pracovat na „plný plyn“, ale na druhou stranu si udržoval výkon do větší výšky, než je možné u běžně koncipovaného motoru s atmosférickým plněním). Motor byl vybaven speciálním karburátorem a pilot reguloval výkon motoru dvěma plynovými pákami, normální plynovou pákou (pro „škrcený“ výkon v nižších letových hladinách) a pákou tzv. výškového plynu, kterou mohl používat teprve od nadmořské výšky kolem 2000 metrů — v této výšce již nehrozilo poškození motoru ani při plné, „neškrcené“, dodávce palivové směsi.

V roce 1924 vznikla další verze tohoto motoru W-300, což byla speciální překomprimovaná varianta W-IV. Ta měla výkon 300 k (220,6 kW) při 1400 ot/min a byla určena pro speciální, závodní letoun Aero A-18c.[1] Mimo montáže výkonnějšího motoru Walter W-IV úprava letounu pro závod spočívala v použití povrchového chladiče rozloženého na střední části horního a na téměř celém spodním křídle. Chladič splynul s povrchem křídla a nevytvářel škodlivý čelní odpor, což pak mělo největší podíl na zlepšení aerodynamiky letounu.[3]

Motor Walter W-IV je součástí sbírek Národního technického muzea v Praze.

 
Aero A-18 a pilot Jan Novák vítězí 7. září v II. závodu v rychlosti o cenu presidenta republiky(1924)

PoužitíEditovat

Motorů Walter W-IV bylo mezi lety 1923 až 1928 postaveno alespoň 214 kusů (jiné prameny uvádějí počet 225). Byly montovány do celé řady letounů československé výroby, mj. Aero A-11, Aero A-29, Aero DH-50, Letov Š-19 či speciálu Aero A-18c upraveného pro rychlostní závody.

Šéfpilot továrny Aero Josef Novák vytvořil 21. března s letounem Aero Ae-18 čs. národní výškový rekord, když dosáhl výšky 8651 m, aby jej na stejném stroji 14. května pokořil novou hodnotou 9140 m.[4]

Letoun Aero A-18c byl nasazen do II. ročníku závodu o Cenu prezidenta republiky, který se konal 7. září 1924 a významného vítězství dosáhl pilot Josef Novák s letounem, který byl osazen upraveným motorem Walter W-IV (výkon zvýšen na 300 k, verze W-300). Josef Novák dosáhl za oba měřené okruhy Praha - Benátky - Říp - Praha průměrné rychlosti 263,427 km/h (v čase 45:33,2 min) a odsunul na 2. a 3. místo piloty Ježka a Vrecla, kteří startovali za Letov na typech Š-8 a Š-14.[5] Josef Novák tak zopakoval své loňské vítězství, kdy zvítězil na závodním speciálu Aero A-18b s motorem Walter W-III.[3]

Škpt. Alois Vicherek vytvořil s letounem Aero A-11 s motorem Walter W-IV 13. září 1925 celkem 5 národních rekordů, a to rekord v trvání letu (13 h, 15 min. a 19 sek.), rekord na vzdálenost (1900 km), rekord v rychlosti na 500 km (156,171 km/h), rekord v rychlosti na 1000 km (154,310 km/h) a rekord v rychlosti na 1500 km (152,412 km/h). A na půltucet rekordů v roce 1925 zaokrouhlil počet rotm. V. Svozil na III. leteckém závodu v rychlosti o cenu presidenta republiky 20. září, když se stejným typem letounu a motorem dosáhl rychlosti 195,680 km/h na 200 km s užitečným zatížením 500 kg.[6] Na tomto závodu v kategorii C letadel se zatížením do 500 kg 2. místo obsadil svob. Bárta a za ním skončil rtm Procházka (všichni na Aero A-11).[4]

 
Aero A-18 s povrchovým chladičem rozprostřeným na zkrácených křídlech (Letecké muzeum Kbely)

SpecifikaceEditovat

Data dle[1][7]

Technické údajeEditovat

  • Typ: čtyřdobý zážehový vodou chlazený řadový (stojatý) šestiválec, s přímým náhonem vrtule
  • Vrtání válce: 160 mm
  • Zdvih pístu: 195 mm
  • Celková plocha pístů: 1206 cm²
  • Zdvihový objem motoru: 23 524 cm³
  • Kompresní poměr: 9,18:1
  • Rozvod: ventilový, OHC, vačkový hřídel je poháněn královským hřídelem
  • Mazání: tlakové, oběžné
  • Zapalování: dvěma magnety Bosch ZH6
  • Příprava palivové směsi: karburátorem
  • Předepsané palivo: směs benzínu a tech. benzolu v poměru 50÷50
  • Spotřeba paliva: 230 g.h-1.k-1 / 313 g.h-1.kW-1
  • Hmotnost suchého motoru (tj. bez provozních náplní): 305 kg

VýkonyEditovat

  • nominální: 240 k (176,5 kW) při 1400 ot/min
  • maximální: 280 k (205,9 kW) při 1450 ot/min

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 222, 272-273. 
  2. Pět let vývoje motoru Walter. Letectví. Říjen 1928, roč. 1928, čís. 10, s. 326-331. Dostupné online. 
  3. a b Závodní letoun Aero A-18 C [online]. Praha: VHÚ Praha [cit. 2019-04-08]. Dostupné online. 
  4. a b Jak participují motory firmy Walter na rekordech a úspěších českoslov. letetectví?. Národní listy. 27.9.1925, roč. 65. (1925), čís. 265, s. 12. Dostupné online. 
  5. O cenu presidenta republiky. Letectví. Září 1924, roč. 4. (1924), čís. 9, s. 187-193. Dostupné online. 
  6. Zprávy sportovní komise Aeroklubu RČS.. Letectví. Říjen 1925, roč. 5. (1925), čís. 10, s. 224. Dostupné online. 
  7. FLIEGER, Jan. Walter W-IV [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 29.11.2005 [cit. 2019-04-08]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat