Otevřít hlavní menu

Sergej Koroljov

sovětský letecký a raketový konstruktér

</ref>

Ярослав Кириллович
SKorolow.jpg
Narození 30. prosince 1906jul. / 12. ledna 1907greg.
Žytomyr
Úmrtí 14. ledna 1966 (ve věku 59 let)
Moskva
Příčina úmrtí rakovina a novotvar
Místo pohřbení Hřbitov u Kremelské zdi
Bydliště Ljadova ulica (1944–1946)
Moskva
Nižyn
Oděsa
Národnost ruská[1][2][3][4]
Alma mater Kyjevská vysoká škola polytechnická (1924–1926)
Moskevská státní technická univerzita (od 1926)
Zaměstnavatelé Institut proudových motorů (od 1933)
RKK Eněrgija (od 1946)
GIRD
Nordhausen (Institut)
Titul Королёв: Факты и мифы
Ocenění medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941-1945 (1945)
Odznak cti (1945)
medaile Na památku 800 let Moskvy (1949)
medaile Srp a kladivo (1956)
Hrdina socialistické práce (1956)
… více na Wikidatech
Politická strana Komunistická strana Sovětského svazu (od 1953)
Podpis Ярослав Кириллович – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

| povolání = letecký a raketový konstruktér }} Sergej Pavlovič Koroljov (ukrajinsky Сергі́й Па́влович Корольо́в (Королів); rusky Серге́й Па́влович Королёв); 30. prosince 1906jul./ 12. ledna 1907greg., Žitomir, Ruské impérium, dnes Ukrajina Žytomyr14. ledna 1966, Moskva)[5] byl tvůrcem sovětského raketového programu v civilní i vojenské oblasti. Zasloužil se jak o vybudování arzenálu strategických raket, tak o první výrazné úspěchy při dobývání kosmu.

ŽivotopisEditovat

MládíEditovat

Narodil se v tehdy mnohonárodnostním městě Žytomyr asi 120 km od Kyjeva (tehdy součást carského Ruska, dnes Ukrajiny). Jeho otec, Pavel Jakovlevič Koroljov, byl z běloruského města Mogilev;[6] matka, Maria Nikolajevna Koroljova (Moskalenko/Bulanina), byla dcerou bohatého obchodníka z města Nižyn.[7] V Žytomyru žil s rodiči do svých 9 let až do doby úmrtí otce, pak se spolu s matkou a otčímem odstěhoval do přístavní Oděsy. Na tamní letecké základně jako kluk vypomáhal pilotům hydroplánů a za odměnu jej občas svezli. Stavba a studium kluzáků se stala jeho velikou zálibou, v 17 letech dokázal sám první kluzák sestrojit.

Po základní škole se vyučil zedníkem – pokrývačem. V září 1924 začal se studiem letectví na Polytechnickém institutuKyjevě, odtud přešel na Fakultu mechaniky Baumanovy vysoké školy technické v Moskvě a zároveň pracoval v tamním leteckém průmyslu. V únoru 1931 byl promován na leteckého inženýra.

První pracovní úspěchyEditovat

V letech 1931–1933 byl spoluzakladatelem (spolu s Fridrichem Arturovičem Canderem a vedoucím moskevské skupiny GIRD,[5] která se zaměřila na výzkum reaktivního pohybu. Roku 1933 byl GIRD sloučen s leningradskou skupinou GDL, která byla zaměřena na výzkum dynamiky plynů. Z těchto dvou skupin byl vytvořen Reaktivní výzkumný ústav, kde se stal Koroljov jedním z vedoucích pracovníků. I když byl vyškolený jako letecký konstruktér, jeho nejsilnější stránkou byly organizační schopnosti a schopnost strategicky plánovat.

Stalinské čistkyEditovat

 
Koroljov krátce po zatčení v roce 1938

V roce 1938 se stal obětí stalinských čistek[5] a byl odsouzen na 10 let v gulagu. Roku 1939 byl odeslán na Sibiř. V oblasti Kolymy více než půl roku dobýval zlato a zde si zničil zdraví. Na začátku března 1940 byl odvezen do speciálního vězení pro odborníky v Moskvě. Pracoval pod dohledem v konstrukční kanceláři CKB-29, kde pod vedením Andreje Tupoleva vyvíjel bombardér Tu-2. V roce 1942 jej jako vězně převezli do Kazaně do kanceláře OKB-16 vedené Valentinem Gluškem. Zde se podílel mj. na vývoji malých raketových motorů. V roce 1944 byl podmínečně propuštěn spolu s řadou dalších inženýrů. Přesto zde zůstal ještě rok. V roce 1945 byl v uniformě podplukovníka vyslán do východního Německa, aby tam spolu s dalšími kolegy zkoumal nalezené německé rakety.[8]

Hlavní raketový konstruktérEditovat

V únoru 1947 byl jmenován hlavním konstruktérem dálkových raket, využil poznatky získané z ukořistěných německých raket a začal konstruovat nové. Jeho zásluhou byla vyrobena první mezikontinentální raketa na světě – R-7.[9]

V letech 19501960, v období vesmírných závodů mezi USA a SSSR, byl vedoucím konstruktérem sovětského raketového výzkumu. Na rozdíl od svého amerického protějšku, Wernhera von Brauna, byla jeho klíčová úloha v sovětském vesmírném programu přísně tajena až do jeho smrti v roce 1966, ke které přispěly zdravotní následky z jeho věznění. V období práce na vesmírných projektech byl znám jen pod označením „hlavní konstruktér“. Pod jeho dohledem bylo dosaženo raných úspěchů vesmírných programů Sputnik, Vostok a Voschod.

Stal se akademikem v Akademii věd SSSR. Pod jeho vedením začal Sovětský svaz v rámci vesmírných závodů s USA pracovat na pilotovaném letu k Měsíci. Ten se však už v SSSR neuskutečnil.

V roce 1966 Koroljov nečekaně zemřel na rakovinu při chirurgickém zákroku.[9] Urna s jeho popelem byla uložena u kremelské zdi na Rudém náměstí v Moskvě.[5]

PoctyEditovat

 
Sergej Koroljov (vlevo) a Valentin Gluško na ukrajinské známce z roku 2007

Ještě za doby trvání SSSR byl dvakrát vyznamenán titulem Hrdina socialistické práce, stal se laureátem Leninovy ceny.[10].

V roce 1996 bylo jako pocta slavnému konstruktérovi přejmenováno město Kaliningrad (původně Podlipky) v Moskevské oblasti na město Koroljov.

V jeho rodném městě dnes funguje museum kosmonautiky s jeho jménem a proti museu je zrenovovaný rodný dům Koroljova.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. https://www.scientificamerican.com/article/sputnik-50-years-space-race-hype/
  2. http://www.astronautix.com/k/korolev.html
  3. ГОЛОВАНОВ, Ярослав Кириллович. Королёв: Факты и мифы. М.: Наука, 1994. ISBN 5-02-000822-2. S. 111. (rusky)
  4. https://www.stoplusjednicka.cz/rusky-dobyvatel-sveta-raketovy-komplex-9k720-iskander-m
  5. a b c d Легостаев, В. П. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-11-01]. Heslo КОРОЛЁВ. Dostupné online. (rusky) 
  6. http://www.famhist.ru/famhist/korol/001905fe.htm
  7. http://astrokras.narod.ru/pub/korolev-1.htm
  8. PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha: Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-71-4. Kapitola Životopisy hlavních účastníků, s. 438. 
  9. a b Půlstoletí kosmonautiky, str.438
  10. Pavol Hajla. Žitomirské múzeum Imeni Koroľova. Letectví a kosmonautika. 2006, roč. 82, čís. 9, s. 86-87. ISSN 0024-1156. 

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat