Wikipedie

Walter Junior (motor)

Invertní řadový čtyřválcový letecký motor

Walter Junior byl československý vzduchem chlazený čtyřválcový řadový letecký motor zkonstruovaný začátkem 30. let 20. století.[2] Byl to první invertní motor vyvinutý Akciovou společností Walter, továrnou na automobily a letecké motory. Jeho licenční výroba probíhala také v polském státním podniku Państwowe Zakłady Inżynierii (nyní filiálka firmy Ursus – výrobce traktorů) v Czechowicích (nyní součást Varšavy) a ve Španělsku firmou Ateliers Elizalde SA Barcelona.[3]

Junior
Walter Junior 4
Walter Junior 4
Typvzduchem chlazený invertní čtyřválcový řadový motor
VýrobceA.S. Walter, továrna na automobily a letecké motory
Konstruktéring. František Adolf Barvitius
První rozběh1932
Hlavní použitíAero A-34J, A-34W
Beneš-Mráz Be-150
Praga BH-111
RWD-8 (P.Z. Inż. Junior)[1]
Vyrobeno kusů79 + ca 600 licence (Polsko) + ca 150 licence Španělsko
Výroba1932-1936
Další vývojWalter Mikron 1934, Walter Minor 1934, Walter Major 1934
VariantyP.Z. Inż. Junior (licence)
Elizalde J4 (licence)
Walter Junior-Major (1933)

Vznik a vývoj editovat

 
Walter Junior 4 (1932–6)
 
Walter Junior 4, čelní pohled (1932–6)
 
Walter Junior 4, zadní pohled (1932–6)
 
Walter Junior 4-I, charakteristiky (1932)
 
Walter Junior-Major, zastavovací plán (1933)
 
Walter Junior-Major, charakteristiky (1933)

Počátkem 30. let 20. století se zájem konstruktérů sportovních a cvičných letadel soustřeďoval na invertní řadové vzduchem chlazené motory nižších výkonových kategorií. Proti hvězdicovým motorům odpovídajícího výkonu měly invertní motory nespornou výhodu v aerodynamicky výhodnější kapotáži do draku letounu. Továrna Walter se koncem 20. let pustila do konstrukce a stavby takových pohonných jednotek. Prvním z nich byl v roce 1932 Walter Junior 4-I,[4] k němuž podrobný článek přinesl v dubnu 1932 časopis Letectví.[5] Světovou premiéru si tento nový motor odbyl na mezinárodní letecké výstavě v Athénách v dubnu 1932. Motor byl označen za senzační novinku výstavy.[6]

Walter Junior se sice objevil u několika typů sportovních a cvičných letounů, ale výrazněji se v Československu nerozšířil. Mimo jisté technické nedokonalosti přišel ještě v době nevyhraněných názorů většiny konstruktérů na potřebu takového typu motoru. Více byl (díky licenční výrobě) používán v polských a španělských letounech. Na přelomu 20. a 30. let firma Walter vyexportovala do republikánského Španělska celkem osm řadových čtyřválců Walter Junior (105 k/77 kW), dva kusy hvězdicového sedmiválce Walter Venus (110 k/81 kW, pro letouny CASA III) a nakonec jeden exemplář řadového čtyřválce Walter Major 4 (120 k/88 kW). Ve všech případech šlo o pohonné jednotky určené pro sportovní a školní letouny.[7] Španělská vláda zakoupila licenci motorů Walter Junior 4 a Major 4.[8] Motory Junior byly použity ve Španělsku pro výrobu letounů González Gil-Pazó GP-1, Hispano-Suiza E-34, Adaro Chirta a Loring X, motor Major 4 pro modifikaci letounu González Gil-Pazó GP-4 (1 ks). Pro další vyráběné letouny těchto typů byl již používán licenční Junior vyráběný v Barceloně firmou Ateliers Elizalde S.A. Tato firma před vypuknutím španělské občanské války vyrobila ca 150 motorů označených jako Elizalde J4.[9]

V závěru roku 1933 byla představena varianta Walter Junior-Major. Oproti základní verzi Juniora měla zvýšený výkon na 120 k, což bylo umožněno zvětšeným vývrtem ze 115 na 118 mm (a tím zvětšeným objemem válců na 6 124 cm3), mírně zvýšenou kompresí z 5,2 na 5,4:1 a lehce zvýšenými, nominálními otáčkami z 2000 na 2100 ot/min.[10] Walter Junior-Major měl shodný výkon s motorem Major 4 z roku 1933, také ostatní charakteristiky obou motorů byly shodné.

Walter Junior 4 byl licenčně vyráběn i v Polsku jako PZInż. Junior.[3] Celkem bylo v Polsku v letech 1934–1939 vyrobeno přes 600 motorů tohoto typu.[11]

Motor Walter Junior 4 se stal základním typem dlouhé řady invertních čtyřválců Walter – Mikron, Minor a Major, z nichž vyšly i motory M132 a M332, které se vyrábí i v 21. století v Leteckých opravnách Malešice (LOM PRAHA s. p.).[12] Dalším výrobcem je PARMA-TECHNIK, s.r.o. se sídlem v Luhačovicích, která vyrábí Walter Mikron ve verzi Mikron III.[13]

Popis motoru editovat

Bohatě žebrované hlavy válců byly vyrobeny z hliníkové slitiny a k válcům byly připevněny dlouhými, houževnatými šrouby až do motorové skříně. Dosedací plochy byly chráněny metaloplastickým těsněním. Pouzdra svíček, ventilová sedla i vedení ventilových stopek byla vyrobena z bronzu. Písty z hliníkové slitiny se dvěma těsnícími a jedním stíracím kroužkem měly volné čepy jak v ojnici, tak v pístu. Ojnice profilu H byly z duralových výkovků. Hlavní, 4 × zalomený hřídel motoru z oceli Poldi-Victrix-Special byl uložen u každého zalomení na pánvích vylitých ložiskovým kovem.[4]

Dvoudílná motorová skříň byla odlita ze slitiny hliníku. Spodek skříně nesl válce a uložení zalomeného hřídele. Vačkový hřídel z chromniklové oceli s cementovanými a kalenými vačkami byl poháněn ozubenými koly s čelním ozubením. Náhon zapalovacích magnetů Scintilla nebo Bosch obstarávalo šroubové soukolí na zádi motoru, kde byly umístěny i pomocné náhony. Jeden z magnetů měl odtrhovací spojku, čímž se usnadnilo startování motoru. Spouštění motoru se mohlo realizovat buď ručním roztáčením klikou „Eclipse hand-tourning“ a spouštěcím magnetem[5].

Přívod palivové směsi k válcům byl řešen trubkou, která na straně horizontálního karburátoru Zénith (nebo Claudel) byla přichycena přírubou a směs uvnitř trubky byla nahřívána výfukovými plyny. Motor byl chlazen vzduchem, který byl rozváděn od sběrače přes plechové přepážky k jednotlivým válcům. Mazání motoru bylo cirkulační, tlakové se suchou skříní.[5]

Verze Junior-Major měla mimo zvětšeného vrtání (ze 115 na 118 mm), vyššího výkonu (ze 105 na 120 k) a stupně komprese (z 5,2 na 5,4:1) novou ojnici opatřenou 4 šrouby (místo původních 2), mazání motoru bylo zjednodušeno vypuštěním jednoho filtru a hlavně použitím spádového karburátoru Stromberg (mohly být použity i spádové karburátory Zénith nebo Claudel-Hobson). Spouštění motoru bylo prováděno novým mechanickým spouštěčem Walter Mechano 4 s ruční klikou.[10]

Použití editovat

V československých letounech byl motor Walter Junior uplatněn na letounech Praga BH-111, na letounu firmy vzniklém na počátku 30. let v Chocni (Beneš-Mráz Be-150 Beta-Junior) a na již několikáté modifikaci staršího sportovního letounu Aero A-34 Kos (A-34J resp. A-34W). Motor se objevil i na amatérském letounu Koželuh I (1933), který létal s imatrikulací OK-LIP v brněnské pobočce MLL[14] a později v Západočeském aeroklubu (1936). Po renovaci v tomto klubu byl tento dvoumístný dolnokřídlý jednoplošník pojmenován jako "Hurvínek".

Ze zahraničních aplikací je nutné zmínit španělské cvičné letouny González Gil-Pazó GP-1 (silnější varianta motoru Junior-Major byla použita u varianty tohoto letounu označené GP-4), Hispano-Suiza E-34 a Adaro Chirta,[15] již několikátou modifikaci italského sportovního letounu Breda Ba.15 a rakouský kurýrní Hopfner HS-10/32. Anglický letoun De Havilland DH-80A Puss Moth provozovala s motorem Junior zlínská společnost Baťa (OK-ATG). Samostatnou kapitolu tvoří polské letouny RWD-5, RWD-8 a RWD-10. Na nich byl ve valné většině použit licenční motor z továrny Walter, který se v Polsku vyráběl pod označením PZInż. Junior.

V létě 1932 se pilot Jan Anderle na starším letounu Breda Ba.15S (tovární letoun firmy Walter) s upraveným motorem Walter Junior (výkon zvýšen na 88 kW (120 k) – tento motor byl od roku 1933 použit pro variantu Walter Junior-Major) zúčastnil Mezinárodního závodu turistických letadel Evropou (Challenge 1932).[16] Mezi letci z Československa byl druhý, ale v celkovém pořadí obsadil až 19. místo, což nelze považovat za úspěch.[17]

Na III. Memorialu Ing. Jana Kašpara, který se uskutečnil 7.-8. října 1933, obsadil v první části memoriálu (Cílový let na letiště Pardubice) pilot V. Šedivec na letounu Koželuh I-2 6. místo v 2. části (rychlostní závod na okruhu) obsadil 2. místo, když dosáhl průměrné rychlosti 159 km/h a maximální 162 km/h. Celkově v III. memoriálu tak V. Šedivec obsadil 3. místo.[18]

V září 1935 se dva starší stroje Praga BH-111 (1932) nově vybavené silnějšími motory Walter Junior zúčastnily I. ročníku závodu turistických letounů Raduno del Littorio v Itálii. Změna motoru (původně de Havilland Gipsy III) byla provedena i proto, že letoun pak lépe vyhovoval propozicím soutěže. Soutěž dokončilo 59 letounů z celkem 77 startujících. Letoun s imatrikulací OK-BEH byl vyslán na tuto soutěž Aeroklubem RČs. a s posádkou mjr. Josef Kalla – nadp. Jaroslav Polma obsadil 5. místo a druhý letoun (OK-BAH) vyslaný Moravsko-slezským aeroklubem s posádkou ing. Polák – ing. Jílek obsadil 27. místo.[19] V okružním a rychlostním letu získal Kalla 2. místo. Obě posádky mezi zahraničními letci obsadily 1. a 2. místo.[20]

Varianty editovat

  • Walter Junior 4-I: 77,2 kW (105 k) při 2000 ot/min
  • Walter Junior-Major: 88,2 kW (120 k) při 2100 ot/min nominální, 97 kW (130 k) při 2350 ot/min vzletový
  • P.Z. Inż. Junior: ca 600 motorů vyrobených licenčně v Polsku společností Państwowe Zakłady Inżynierii Czechowice/Varšava
  • Elizalde J4: ca 150 motorů vyrobených licenčně v republikánském Španělsku společností Ateliers Elizalde S.A. Barcelona

Použití v letadlech editovat

Specifikace editovat

Údaje pro Walter Junior 4-I podle[2][3][21]

Hlavní technické údaje editovat

Součásti editovat

  • Ventilový rozvod: OHV, jeden sací a jeden výfukový ventil na válec
  • Palivový systém: karburátor Zenith nebo Claudel
  • Palivo: 68oktanový letecký benzín
  • Spotřeba paliva: 235–250 g·h−1·k−1 / 320–340 g·h−1·kW−1u
  • Spotřeba oleje: 8–12 g·h−1·k−1 / 10,9–16,3 g·h−1·kW−1
  • Chlazení: vzduchové
  • Směr otáčení motoru a vrtule: vlevo
  • Vrtule: dvoulistá dřevěná nebo kovová

Výkony editovat

  • Nominální výkon: 77,2 kW (105 k) při 2000 ot/min
  • Maximální (vzletový) výkon: 88,2 kW (120 k) při 2200 ot/min
  • Kompresní poměr: 5,2:1
  • Poměr výkon/objem (specifický výkon): 15,2 kW/l (20,7 k/l)
  • Specifická hmotnost: 0,65 kg/kW (1,12 kg/k )

Galerie editovat

  •  
    Adaro Chirta (Lei Ailes 1935)
  •  
    Aero A-34J (OK-ULB) a Walter Junior
  •  
    Beneš-Mráz Be-150 Beta-Junior a Walter Junior (1937)
  •  
    Breda Ba.15S (OK-WAL) a Walter Junior
  •  
    Breda Ba.15S (OK-WAL) s motorem Walter Junior na Challenge 1932
  •  
    De Havilland DH-80A Puss-Moth (detail) a Walter Junior
  •  
    De Havilland DH-80A Puss Moth (OK-ATG) a Walter Junior
  •  
    González Gil-Pazó-GP-1 (1934)
  •  
    Hispano-Suiza E-34 (1934)
  •  
    Hopfner HS-10/33 (A 132) a Walter Junior
  •  
    Praga BH-111 s motorem Walter Junior (1935)
  •  
    Praga BH-111, OK-BEH, Raduno del Littorio (Letectví, září 1935)
  •  
    RWD-8 (SP-ANL) a Walter Junior
  •  
    RWD-8 (detail) a Walter Junior
  •  
    RWD-10, první prototyp (SP-ALC)
  •  
    RWD-10 s imatrikulací SP-BGY

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Walter Junior na anglické Wikipedii.

  1. ↑ CYNK, Jerzy B, 1971. Polish Aircraft 1893–1939. London: Putnam & Company. Dostupné online. ISBN 0-370-00085-4. Kapitola RWD 8, s. 510–520. (anglicky) 
  2. ↑ a b NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 386 s. Kapitola Řadové vzduchem chlazené motory a Příloha 2: Technická data československých letadlových motorů, s. 220–222, 272–273. 
  3. ↑ a b c A.S. WALTER, TOVÁRNA NA AUTOMOBILY A LETECKÉ MOTORY. Walter Junior 4. Bulletin Walter - Letecké motory 1935. Prosinec 1934, roč. 1934, s. 16. 
  4. ↑ a b Walter Junior 4. Bulletin Walter. Duben 1934, roč. 1934, čís. 4, s. 8. 
  5. ↑ a b c SCHMID, J. ing. Řadový invertní motor Walter Junior 4 I. Letectví. 1932-04, roč. 12, čís. 4, s. 91–93. Dostupné online. 
  6. ↑ -, ov. Československo na výstavě v Athénách. Letec. Květen 1932, roč. 8. (1932), čís. 5, s. 166. Dostupné online. 
  7. ↑ RAJLICH, Jiří; MAJTENYI, David. Export a využití československé letecké výzbroje v občanské válce ve Španělsku 1936-1939. Historie a vojenství. Březen 2012, roč. 61. (2012), čís. 1, s. 4–33. Dostupné online. 
  8. ↑ BLÁHA, J.B. Úspěch motoru Walter v zahraničním letectví. Letectví. Únor 1936, roč. 16, čís. 2, s. 64–65. Dostupné online. 
  9. ↑ VIDAL, Ricardo Miguel. El motor de aviación (de la "A" a la "Z"), vol. 1 (španělsky). I. vyd. Barcelona: L'Aeroteca, 2008. 1762 s. ISBN 9788489238121. 
  10. ↑ a b SCHMID, J. ing. Letecký motor Walter Junior-Major. Letectví. Listopad 1933, roč. 13. (1933), čís. 11, s. 324–325. Dostupné online. 
  11. ↑ Silnik lotniczy: PZInż. Junior (lic. Walter Junior) [online]. Krakow: Muzeum Lotnictwa Polskiego [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. 
  12. ↑ Motory řadové čtyřválcové [online]. Praha: LOM Praha s.p. [cit. 2019-02-03]. Dostupné online. 
  13. ↑ PARMA, Eduard. Historie motoru Walter MIKRON [online]. Luhačovice: PARMA - TECHNIK, s.r.o. [cit. 2019-02-03]. Dostupné online. 
  14. ↑ Výtah ze zprávy č. 73 a 76 z leteckých zpráv ministerstva veřejných prací. Letectví. 1933-09, roč. 13, čís. 9, s. 272. Dostupné online. 
  15. ↑ HOWSON, Gerald (1990). Aircraft of the Spanish Civil War. London: Putnam Aeronautical Books. pp. 156–7. ISBN 0-85177-842-9.
  16. ↑ BENEŠ, Pavel ing. Některé zkušenosti z letošní Challenge. Letectví. 1932-09, roč. 12. (1932), čís. 9, s. 226–232. Dostupné online. 
  17. ↑ SCHMID, J. ing. Úspěch motoru Walter-Junior v mezinárodním závodu turistických letadel. Letectví. 1932-09, roč. 12, čís. 9, s. 236–238. Dostupné online. 
  18. ↑ V., -. III. Memorial Ing. Jana Kašpara. Letectví. 1933-10, roč. 13, čís. 10, s. 286. Dostupné online. 
  19. ↑ POLMA, Jaroslav. Letíme "Raduno del Littorio". Letectví. Září 1935, roč. 15. (1935), čís. 9, s. 337–339. Dostupné online. 
  20. ↑ Význačné úspěchy zíkané v posledních letech. Bulletin Walter. Únor 1937, roč. 1937, čís. 1, s. 92. 
  21. ↑ FORBES, Peter; FORBES, Rita. Engine Data Sheets:Czechoslovakian Aero Engines: Page 117 of 140". [online]. CollectAir.com [cit. 2018-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-08-04. (anglicky) 

Literatura editovat

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Walter_Junior_(motor)&oldid=22257024“