Otevřít hlavní menu

Praga BH-111

československý sportovní letoun

Praga BH-111 byl československý sportovní letoun navržený a postavený speciálně pro účast v evropské soutěži turistických letounů Challenge 1932. Jednalo se o dvoumístný dolnoplošník.

Praga BH-111
Praga BH-111 L'Aerophile Salon 1932.jpg
Určení sportovní letoun
Výrobce Praga
Šéfkonstruktér Pavel Beneš a Miroslav Hajn
První let 1932
Zařazeno 1932[1]: s. 165
Vyřazeno 1938[1]: s. 165
Charakter zrušeny
Uživatel Československo
Vyrobeno kusů 3
Další vývoj Praga E-112 (nerealizovaný projekt)[p 1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik a vývojEditovat

Letoun byl navržen začátkem roku 1932[1]: s. 165 Pavlem Benešem a Miroslavem Hajnem - proto písmena BH v označení a číslo 111 odkazovalo na jejich předchozí úspěšný typ Avia BH-11.[1]: s. 165 BH-111 byla poslední společnou konstrukcí této dvojice.[1]: s. 166[p 2]

Jednalo se o dolnoplošník s obdélníkovým křídlem se zaoblenými konci, vyztuženým jednou krátkou vzpěrou mezi nosníkem centroplánu a prvním trupovým podélníkem[1]: s. 165 a ocelovými dráty, zkonstruovaným ze dřeva s plátěným potahem, které bylo vybaveno automatickými sloty a vztlakovými klapkami.[1]: s. 165 Křídlo bylo možno sklopit dozadu podél trupu, jak požadovaly podmínky soutěže.[1]: s. 165 Trup a ocasní plochy byly z ocelových trubek potažených plátnem.[1]: s. 165 Tandemově uspořádané kokpity osádky, oba vybavené řízením, byly opatřeny společným překrytem. Pevný podvozek byl záďového typu, s ostruhou opatřenou kluznou patkou a aerodynamicky zakrytovanými nohami hlavních kol. Pohon byl zajišťován řadovým motorem instalovaným v přídi, pohánějícím dvoulistou kovovu vrtuli značky Letov.[1]: s. 165 První vyrobený stroj byl poháněn československým motorem Walter Junior s výkonem 105 k (77 kW), další dva dovezenými britskými de Havilland Gipsy III o výkonu 110/120 k (81/88 kW).[1]: s. 165 Od léta 1935 byly i letouny dříve provozované s motory Gipsy postupně vybaveny silnějšími motory Walter Junior-Major,[1]: s. 165 i vzhledem k obtížím se získáváním náhradních dílů pro motory Gipsy.

Operační historieEditovat

 
Praga BH-111 s mjr. Josefem Kallou v kokpitu

Pro závod Challenge International de Tourisme 1932 vznikly tři kusy, imatrikulované OK-BAH, OK-BEH a OK-BIH.[2]: s. 104 V soutěži, které měla celkem 43 účastníků, dosáhly osádky Kalla–Novák 16.[2]: s. 104 a Klepš–Gernie 21. místa[2]: s. 104 mezi 24 které závod dokončily.[2]: s. 104 Třetí BH-111 s osádkou ve složení Mareš–Novotný závod nedokončila, protože musela kvůli poruše motoru nouzově přistát v blízkosti Padovy,[2]: s. 104 přičemž byl stroj poškozen. V technickém hodnocení získala BH-111 4. místo mezi celkem 17 typy účastnícími se soutěže.

Po návratu ze soutěže sloužily BH-111 jako turistické v aeroklubech. Roku 1934 se jeden letoun objevil ve filmu Dokud máš maminku.[3]

V září 1935 se dva stroje tohoto typu zúčastnily I. ročníku závodu turistických letounů Il Raduno del Littorio[2]: s. 148 v Itálii, kde dosáhla osádka Kalla–Polma 5.[2]: s. 148 a Polák–Jílek 27. místa[2]: s. 148 z celkem 77 účastníků.[1]: s. 165–166[2]: s. 148 Letouny v té době již byly vybaveny motory Walter Junior-Major o výkonu 88,2 kW (120 k). Změna motoru byla provedena proto, že letoun pak lépe vyhovoval propozicím soutěže.[4] Soutěž dokončilo 59 letounů. Letoun s imatrikulací OK-BEH byl vyslaný na tuto soutěž Aeroklubem republiky Československé. (posádka mjr. Josef Kalla - nadp. Jaroslav Polma). Druhý letoun (OK-BAH) byl vyslán Moravsko-slezským aeroklubem.[4]

Dva BH-111 působily v československém aeroklubovém létání do roku 1937 a poslední byl vyřazen až na podzim 1938.[1]: s. 165 Do leteckého rejstříku byly všechny 3 letouny zapsány 9. 8. 1932 jako tovární letouny společnosti Praga. Od roku 1935 byly převedeny do majetku ministerstva veřejných prací. Jako první byl z leteckého rejstříku vyřazen letoun s imatrikulací OK-BEH, v. č. 2 (1937), o rok později OH-BIH (v.č. 3) a nakonec v roce 1939 letoun s imatrikulací OK-BAH (v. č. 1).[5][1]: s. 296-297

SpecifikaceEditovat

 
Boční pohled na BH-111 (1932)

Údaje platí pro variantu s motorem Gipsy III[6]

Technické údajeEditovat

VýkonyEditovat

  • Maximální rychlost: 230 km/h
  • Cestovní rychlost: 200 km/h
  • Dostup: 4 500 m
  • Stoupavost: výstup do 3 000 m za 15,75 minuty
  • Dolet: vytrvalost letu 5,25 hodiny

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Kromě shodného označení neměl tento projekt modernizované verze BH-111 nic společného s poválečným prototypem cvičného letounu E-112, ačkoliv autorem obou byl Jaroslav Šlechta.
  2. Následující prototyp firmy Praga, BH-36, si ještě zachoval písmena BH v označení, ale jeho konstruktérem byl již jen Pavel Beneš.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Praga BH-111 na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m n o Němeček 1983
  2. a b c d e f g h i Rajlich a Sehnal 1993
  3. Praga BH-111: Přehled [online]. Praga Global [cit. 2019-04-29]. Dostupné online. 
  4. a b POLMA, Jaroslav. Letíme "Raduno del Littorio". Letectví. Září 1935, roč. 15. (1935), čís. 9, s. 337-339. Dostupné online. 
  5. RUSEK, Tomáš. Imatrikulace letadel [online]. Praha: Československé letectví - web o historii letectví u nás [cit. 2019-04-30]. Dostupné online. 
  6. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. Kapitola Příloha 1: Technická data československých letadel, s. 260-261. 

LiteraturaEditovat

  • KRZYŻAN, Marian. Międzynarodowe turnieje lotnicze 1929-1934. Warszawa: Wydawnictwa Komunikacji i Łączności, 1988. ISBN 83-206-0637-3. (polsky) 
  • NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 361 s. Kapitola ČKD-Praga staví letadla, s. 160–178. 
  • RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Vzduch je naše moře: Československé letectví 1918–1939. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1993. 188 s. ISBN 80-206-0221-6. Kapitola Stagnace (1928–1934); Na obranu republiky (1934–1939), s. 81–116 ; 117–172. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat