Karel Mareš (vojenský letec)
Karel Mareš (3. listopadu 1898, Tábor[1] – 10. června 1960 Praha) byl brigádní generál, vojenský pilot, první velitel 311. československé bombardovací perutě RAF.
Karel Mareš | |
---|---|
Karel Mareš v roce 1946 | |
Narození | 3. listopadu 1898 Tábor Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 18. června 1960 (ve věku 61 let) Praha Motolská nemocnice Československo |
Místo pohřbení | Tábor |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | brigádní generál |
Doba služby | 1917-1949 |
Sloužil | Rakousko-uherská armáda Československá armáda |
Složka | Československé legie Československá exilová armáda |
Války | První světová válka Druhá světová válka |
Vyznamenání | velkokříž Řádu Bílého lva |
multimediální obsah na Commons |
Studie a l. světová válka
editovatSyn železničáře po maturitě na táborském reálném gymnáziu narukoval v únoru 1917 do rakousko-uherské armády a za 4 měsíce odjel na italskou frontu. V lednu 1918 padl do zajetí a přihlásil se do legie[2]. Po výcviku v okolí Verony odešel na frontu; absolvoval v Modeně italskou důstojnickou školu; jako podporučík bojoval v rámci 6. divize čs. armádního sboru v Itálii. Do vlasti se vrátil v hodnosti poručíka v prosinci 1918 a byl s jednotkou legionářů odvelen k zajištění hranic na Slovensko. Po bojích (do léta 1919, kdy došlo k uzavření příměří) se s 31. plukem 6. divize vrátil do Brna a září 1920 došlo v Jihlavě k splynutí jeho jednotky a plukem budované čs. armády. Karel Mareš se rozhodl pro další službu v armádě.
Letcem
editovatKariéru vojenského letce Mareš začal nástupem k leteckému pluku v Olomouci (1923), absolvováním stáže v Lyonu[3], funkcí velitele kurzu pozorovatelů v leteckém učilišti[4] a jmenováním polním pilotem (březen 1926)[5]. V roce 1927 se stal jako štábní kapitán velitelem pilotní elementární školy, v roce 1931 velitelem letky a perutě v Praze a od roku 1936 byl přidělen k Vojenskému technickému a leteckému ústavu (VTLÚ), kde se stal 15. září 1936 velitelem Leteckého zkušebního oddílu.[6]
Druhá světová válka
editovatPo německé okupaci 15. března 1939 se zapojil do odboje v ilegální vojenské organizaci Obrana národa (ON). Např. ze skladu v Praze-Letňanech tajně převezl letecké kulomety do dílen na Smíchově a odtud, předělané na pěchotní, na Letnou do budovy Ředitelství lesů. Zde byly ukryty zazděné až do použití v květnu 1945. Po mnohých raziích gestapa proti ON byl i na Mareše vydán zatykač. S pomocí ilegální odbojové skupiny Tři králové, hlavně Josefa Balabána, 23. dubna 1940 tajně odjel vlakem přes Slovensko do Jugoslávie, kde pod jménem Karel Toman vstoupil do čs. zahraniční armády a přes Sýrii odjel do Francie[7]. Po kapitulaci francouzské armády se mu 24. června 1940, v čele 200členné jednotky čs. vojáků, podařilo odjet z Port Vendres jedním z posledních evakuačních plavidel do Anglie. Zde vznikla 311. čs. bombardovací peruť RAF a on se stal jejím prvním velitelem. První bojovou akci – nálet na nádraží v Bruselu čs. letci úspěšně provedli 10. září 1940. Následovalo mnoho dalších (např. 23. září na Berlín). Československou peruť navštívil 18. ledna 1941 i anglický král Jiří VI. s manželkou.
V březnu 1941 předal, již plukovník, Mareš velení perutě a přešel na inspektorát čs. letectva a v červnu na Ministerstvo národní obrany (MNO) v Londýně, odtud byl v srpnu 1942 převelen na funkci zástupce náčelníka Čs.vojenské mise v SSSR. Při cestě tam byl konvoj lodí napaden německými letadly a torpédy a Marešova loď se potopila a jeho z ledové vody rozbouřeného moře zachránila jiná loď. Po strastiplné dlouhé cestě přes Archangelsk a Moskvu se 1. října 1942 ohlásil u Čs. voj. mise v Kujbyševě. Jako zástupce generála Heliodora Píky pracoval při formování čs. vojenské jednotky v SSSR, jednal se sovětskými představiteli i našimi veliteli (např. s generálem Kratochvílem a Svobodou). Z Moskvy do vlasti se vrátil 25. února 1946. Stal se velitelem 1. letecké divize v Praze (zformované z původní 310. čs. stíhací perutě RAF), velitelem letecké oblasti I., leteckého sboru, přednostou V. odboru MNO a velitelem leteckého týlu.
Život ve vlasti
editovatGenerál Karel Mareš, v souvislosti s vykonstruovaným procesem s generálem Heliodorem Píkou, byl v druhé polovině roku 1948 ve vyšetřovací vazbě. Ještě i později byl zatčen a z vazby podmínečně propuštěn. Na vlastní žádost odešel 1. listopadu 1949 do výslužby a na základě utrpěných válečných zranění mu byl přiznán invalidní důchod.
Za rok byl rozkazem ministra národní obrany Alexeje Čepičky[8] degradován z generála na vojína. Z rozkazu MNO byl „ve státním zájmu“ vystěhován s rodinou z pražského bytu. Praha mu byla zakázána a „nuceným domovem“ se od dubna 1951 stala Kosova Hora u Sedlčan. Měl být také nasazen do tzv. tábora nucených prací, ale vzhledem ke špatnému zdraví skončil „pouze“ jako zemědělský dělník Státního statku Kosova Hora. V květnu 1953 mu byl MNO odebrán invalidní válečný důchod[9]. Nositel mnoha vyznamenání, generál Karel Mareš, vysílen a nemocen, na pokraji chudoby, ponížen a stále pronásledován StB, zemřel v nemocnici v Praze předčasně už v 61 letech. Pohřben byl na Novém hřbitově v Táboře.
In memoriam
editovat- V roce 1968 byl částečně a rozkazem č. 09/13.4.1990 prezidenta ČSFR Václava Havla 3. května 1990 v plném rozsahu rehabilitován a byla mu in memoriam vrácena hodnost brigádního generála.
- Dne 10. června 2015 (v den 55. výročí jeho smrti) byla ve vnitřních prostorách Gymnázia Pierra de Coubertina v Táboře odhalena pamětní deska upomínající na osobnost brigádního generála Karla Mareše.[10] Pamětní deska je zhotovena z černého indického mramoru a pochází z dílny Petra Šebesty.[11] Na pamětní desce je nápis: „gen. Karel Mareš / 3.11.1898 – 10.6.1960 / první velitel / 311. čs. bombardovací perutě RAF / student táborské reálky 1909 – 1917 / čest jeho památce“.
- V parku obce Kosova Hora (u Sedlčan) (asi 300 m západním směrem od náměstí) byl dne 21. dubna 2018 slavnostně odhalen pomník brigádního generála Karla Mareše-Tomana, prvního velitele 311. čs bombardovací perutě RAF v Anglii. Na pomníku je nápis: „GEN. KAREL MAREŠ / 1898–1960 / 311 CZECHOSLOVAK SQUADRON 311 / ROYAL AIR FORCES / NA MNOŽSTVÍ NEHLEĎTE.“[12]
Úspěchy a ocenění – vyznamenání
editovatV roce 1925 se vyznamenal při ukázkovém dálkovém letu Praha – Kodaň a zpět na čs. letadle typu A II. 2x zvítězil v závodech kolem zemí Malé dohody. V roce 1929 se v tomto závodu umístil jako druhý na letadle Avia BH-33 s motorem Jupiter III [13].
Úspěšně absolvoval mnoho závodů, dálkových letů a exhibicí doma a ve 13 zemích Evropy. Obdržel písemné blahopřání[14] bulharského cara Borise III. po ukázkovém letu 28. 5. 1935 v Sofii. Za účast v odboji první světové války a při obraně utvořeného Československa byl dekorován československým válečným křížem v roce 1918, Čs. revoluční medailí 1918, spojeneckou Medailí vítězství a několika vyznamenáními spojenců (VB, Itálie, Rumunsko); v Anglii 3. září 1941 obdržel vysoký britský řád D.F.C (distinguished flying cross – Záslužný letecký kříž), titul OBE (officer of the british empire – důstojník britského impéria), Československý válečný kříž 1939, Medaili Za zásluhy 1. st.
Dne 28.10.2023 obdržel in memoriam z rukou prezidenta Petra Pavla Řád Bílého lva vojenské skupiny 1. třídy.
Československá medaile Vítězství | |
Československý válečný kříž 1914–1918 | |
Záslužný letecký kříž | |
Československý válečný kříž 1939 | |
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem | |
Československá vojenská medaile za zásluhy, I. třídy | |
Pamětní medaile československé armády v zahraničí | |
Hvězda 1939–1945 | |
Medaile Za obranu | |
Evropská hvězda leteckých osádek | |
Řád Bílého lva vojenské skupiny 1. třídy |
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Vojenský ústřední archiv, Záznam vojáka – Mareš Karel
- ↑ Výnos MNO čj.4821/1924
- ↑ MNO-čj.3684/1925
- ↑ MNO-čj.8219/1926
- ↑ MNO-čj.25264/dův III/1 odd
- ↑ Vojenský ústřední archiv, Záznam vojáka – pplk. letectva Mareš Karel
- ↑ § 1 a 3 zákona č.59/Sb.
- ↑ podle § 2 vlád. nařízení č. 22/1953
- ↑ VYBÍRAL, Marek. Generál Karel Mareš - hrdina, který měl být zapomenut [online]. [cit. 2018-11-03]. Gymnázium Pierra de Coubertina v Táboře, Náměstí Františka Křižíka 860, 390 01 Tábor (GPS souřadnice: 49.4135 N, 14.664 E). Dostupné online.
- ↑ ŠATROVÁ, Alena; GIGALOVÁ, Veronika. Táborský rodák Karel Mareš se dočkal pocty [online]. www denik CZ, 2015-06-11 [cit. 2018-11-03]. Tábor - Pokud byste dnes vstoupili do budovy Gymnázia Pierra de Coubertina, uviděli byste na zdi novou pamětní desku, připomínající někdejšího studenta Karla Mareše.. Dostupné online.
- ↑ RERYCH, Zdeněk, Ing. (senior). Pomník Karel Mareš [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (VETS), 2018-04-22 [cit. 2018-11-03]. Umístění: Obec Kosova Hora u Sedlčan, v parku 300 m západním směrem od náměstí; Centrální evidence válečných hrobů: není evidován. Dostupné online.
- ↑ HARTMAN, A. R. Třetí závod kolem Malé dohody a Polska. Letec. Září 1929, roč. V, čís. 9, s. 460–462.
- ↑ Čs. velvyslanectví v Bulharsku, čj.554/ d.35
Literatura
editovat- Sborník Státního okr.archivu v Příbrami č.1/1994, Dr. Josef Velfl: Causa generál Karel Mareš – Toman
- Jiří Říha: Letci z Vlašimska – Augustin Šesták
- Kronika II.sv.války – Agentura Anopress IT/2003, Fortuna Print /2003
- Encyklopedie Diderot
- Zpravodajský týdeník Palcát,13.4.2005, Rudolf Kukačka: Vzpomínka na muže v uniformách
- Historický kalendář letectva
- Velfl, Josef – „Causa generál Karel Mareš-Toman“. Podbrdsko č. I, Příbram 1994, strany 69 – 83: sborník Státního okresního archivu v Příbrami
- Hlobil, Miroslav: „Fokker G–1 senzace pařížského aerosalonu 1936“. Aero Plastic Kits Revue 8, 1998, č. 68
- Zápisník letů polního pilota letce Karla Mareše č. 1–16
- Pilot’s Flying Log Book – Karel Toman
- Dagmar Jungmanová a Karel Ježil – rozhovor