Wikipedie

Beneš-Mráz Be-150 Beta-Junior

sportovní a cvičný dvoumístný dolnoplošník

Beneš-Mráz Be-150 Beta-Junior byl lehký sportovní a cvičný letoun vzniklý a vyráběný v Československu v druhé polovině 30. let 20. století. Letoun vyráběný společností Ing. P. Beneš, ing. J. Mráz, továrna na letadla Choceň byl původně určen pro pokračovací výcvik v letectvu, ale ve skutečnosti byl využíván v civilním letectví jako cvičný, sportovní letoun.[1]

Be-150 Beta-Junior
Beneš-Mráz Be-150 Beta-Junior, výr. č. 2, OK-MOS (1937)
Beneš-Mráz Be-150 Beta-Junior, výr. č. 2, OK-MOS (1937)
Určenílehký cvičný a sportovní letoun
VýrobceBeneš-Mráz
ŠéfkonstruktérIng. Pavel Beneš
První let5 .ledna 1937
Charaktervyřazen ze služby
UživatelČeskoslovensko
Slovenský štát, Nacistické Německo
Výroba1936-1938
Vyrobeno kusů5
Vyvinuto z typuBeneš-Mráz Be-50 Beta-Minor
Další vývojBeneš-Mráz Be-250 Beta-Major
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik a vývoj

editovat

Po úspěchu typu Be-50 Beta-Minor Pavel Beneš přistoupil na požadavek Ministerstva národní obrany (MNO) ke konstrukci zmenšené akrobatické cvičné varianty se zvýšenými výkony. Stalo se tak na zakázku MNO z října 1936, které ve skladech disponovalo pěti motory Walter Junior 4-I (1932-4)[2][3] Tyto nevyužité motory chtělo využít a docílit tak oproti Be-50 (Walter Minor 4) díky silnějšímu motoru a po úpravě konstrukce zlepšení dynamických vlastností, zvláště maximální rychlosti a výkonu při vertikálních manévrech.[2][3]

Ing. Pavel Beneš použil upravený, kratší trup a křídlo s menším rozpětím, které bylo vyvinuto speciálně pro - v roce 1936 představený - typ Be-52.[4] Takto byla zmenšena i nosná plocha křídla. Tandemově uspořádané kokpity dvoučlenné osádky zůstaly otevřené a typ si ponechal pevný záďový podvozek s aerodynamicky zakrytovanými hlavními nohami stejného provedení jako u Be-50 Beta-Minor.[3] Po nainstalování jakéhosi přehozu přes pilotní místo žáka měl sloužit v československém letectvu k výcviku létání bez viditelnosti podle přístrojů.[1]

První vyrobený letoun byl imatrikulován až 13. června 1938 (OK-IPV), současně s ním byly imatrikulovány i letouny výr. č. 2 a 3 (OK-MOS a OK-SLI). O pět dní později byl do leteckého rejstříku zanesen letoun výr. č. 5 (OK-AZU). Nejdříve byl imatrikulován letoun výr. č. 4 OK-HAL, což se stalo 12. května 1938.[5]

Vývoj tohoto letounu pokračoval typem Beneš-Mráz Be-250 Beta-Major, který měl v podstatě identické rozměry, ale byl na něm použit ještě silnější motor z jinonické líhně, Walter Major 4 s nominálním, jmenovitým výkonem 120 k (88,3 kW) při 2100 ot/min.[6]

 
Walter Junior 4-I (1932-4)

Popis letounu

editovat

Byl to dolnokřídlý samonosný jednoplošník konvenčního vzletu a přistání (CTOL) s pevným kolovým podvozkem s "kalhotovými" kryty podvozkových noh a se zadní ostruhou. Dřevěná kostra trupu byla potažena překližkou a pohyblivé části ocasní ploch plátnem.[7]

Dvoumístný letoun s otevřenými kokpity v tandemovém uspořádání byl vybaven pohonnou jednotkou, kterou tvořily motor Walter Junior 4-I a dvoulistá nestavitelná dřevěná vrtule. Krycí plechy motoru byly z hliníkové slitiny. Palivové nádrže měly objem paliva 135 l[8] (min. 68oktanový letecký benzín).[9]

Použití

editovat

Prototyp, řízený továrním pilotem Josefem Koukalem,[2] poprvé vzlétl 5. ledna 1937, ale typ ne zcela vyhověl podmínkám MNO, jak bylo zjištěno při letových zkouškách ve VTLÚ. Připomínky se především týkaly zástavby motoru a provedení podvozku.[7] Vyrobené, sériové letouny nakonec odebralo Ministerstvo veřejných prací (MVP)[2][3] pro potřeby aeroklubů.

Celkem bylo vyrobeno 5 strojů tohoto typu a létaly s imatrikulacemi OK-AZU, -HAL, -IPV, -MOS a -SLI.[10] Všechny letouny (výr. č. 1-5) létaly v Aeroklubu republiky Československé (ARČs Praha, Moravský aeroklub Brno, Slovenský aeroklub Bratislava, Západočeský aeroklub Hradec Králové a Západočeský aeroklub Plzeň).[5]

Tři stroje se zúčastnily posledního leteckého závodu státy Malé dohody na přelomu srpna a září 1938, kde obsadily v kategorii IIB třetí (OK-SLI, Julius Lukašovič-Hugo Höfer), páté (OK-MOS, František Kotiba-Gustav Pařízek) a šesté místo (OK-AZU, Miloslav Petr-Jiří Jaňour).[2] Tohoto I. ročníku závodu turistických letadel na trase Praha - Zlín - Bukurešť - Bělehrad - Arad - Praha se zúčastnilo na 5 typů letounů z choceňské továrny Beneš-Mráz.[11] Mimo Be-150 to byly Be-50, Be-51, Be-550 a nový stroj Be-555 (všechny s motory Walter). Celkem se této soutěže zúčastnilo 21 typů letounů a 9 z nich bylo osazeno 5 typy motorů Walter (NZR 120, Junior, Mikron II, Minor 4 a Major 4).[12]

Během mobilizace v září 1938 letouny převzalo československé letectvo a sloužily v kurýrních letkách. Stroje nenesly žádnou výzbroj. V listopadu 1938 byl jeden letoun u Letetckého pluku 6 a zbývající čtyři byly uskladněny. Po 15. březnu 1939 převzala Luftwaffe 3 letouny a používala je k výcviku.[7] Jeden z nich létal s imatrikulací GA-AE.[13]

Po začátku druhé světové války byly dva kusy provozovány na Slovensku.[14] Byl to původní OK-IPV přeznačený na OK-TPV pro firmu Mráz z Nitry a OK-SLI využívaný vojenským letectvem.[2] Tři letouny převzala Luftwaffe, kde jeden létal s imatrikulací GA-AE.[13]

Uživatelé

editovat

Specifikace

editovat

Údaje podle[2][8]

 
Be-150 Beta Junior

Technické údaje

editovat
  • Osádka: 2
  • Délka: 7,55 m
  • Výška: 1,80 m
  • Rozpětí: 10,66 m
  • Nosná plocha: 14,00 m2
  • Plošné zatížení: 56,4 kg/m2
  • Prázdná hmotnost: 500 kg
  • Vzletová hmotnost: 790 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × vzduchem chlazený invertní čtyřválcový řadový motor Walter Junior
    • Nominální, jmenovitý výkon: 77,2 kW (105 k) při 2000 ot/min
    • Maximální, vzletový výkon: 88,2 kW (120 k) při 2200 ot/min
  • Vrtule: dřevěná, nestavitelná, dvoulistá

Výkony

editovat
  • Maximální rychlost: 215 km/h
  • Cestovní rychlost: 185 km/h
  • Přistávací rychlost: 65 km/h
  • Dostup: 5 500 m
  • Stoupavost: výstup do 3 000 m za 18 minut
  • Dolet: 750 km

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beneš-Mráz Be-150 Beta-Junior na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Letadla Be továrny ing. P. Beneš - ing. J. Mráz v Chocni. Letectví. Květen-červen 1937, roč. XVII. (1937), čís. 5–6, s. 245–248. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1 (1928-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 197, 262–263, 272–273, 296, 303–304, 309, 316, 318. 
  3. ↑ a b c d REJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Vzduch je naše moře: Čs. letectví 1918-1939. Praha: Naše vojsko, 1993. 188 s. ISBN 80-206-0221-6. 
  4. ↑ PIERON, Roman. Beneš-Mráz Be-150 "Beta Junior" [online]. geocities.ws [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Civil Aircraft Register - Czechoslovakia [online]. airhistory.org.uk [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. 
  6. ↑ MARJÁNEK, Pavel ing. Beneš-Mráz, Be 250 Beta Major. AeroHobby. 2017-11-15, roč. 2017, čís. 6, s. 44–51. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c ČÍŽEK, Martin. Letadla zrazeného nebe - Československá vojenská letadla v roce 1938. I. vyd. Praha: Naše vojsko, 2015. 255 s. ISBN 978-80-206-1576-3. S. 160–139, 223. 
  8. ↑ a b FLIEGER, Jan. Beneš-Mráz Be-150 Beta-Junior [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 2004-02-09 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. 
  9. ↑ A.S. WALTER, TOVÁRNA NA AUTOMOBILY A LETECKÉ MOTORY. Walter Junior 4. Bulletin Walter. 1934-04-15, roč. 1934, čís. 4, s. 1–8. 
  10. ↑ SOUKUP, Pavel. Imatrikulace letadel Be-150 [online]. Praha: Československé letectví - web o historii letectví u nás [cit. 2019-06-20]. Dostupné online. 
  11. ↑ BERVIDA, J. ing. Závod turistických letadel Kolem Malé dohody. Letectví. Září 1938, roč. XVIII. (1938), čís. 9, s. 336–339, 342–343. Dostupné online. 
  12. ↑ RŮZHA, Zd. ing. Letadla v soutěži stály Malé dohody. Letectví. Září 1938, roč. XVIII. (1938), čís. 9, s. 345–348. Dostupné online. 
  13. ↑ a b Be-150 Beta Junior (German Service) [online]. Meersburg: conmowo.com [cit. 2020-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-27. 
  14. ↑ PAVLŮSEK, Alois. Sportovní a cvičná letadla. I. vyd. Brno/Praha: CPress v Albatros Media, 2016. 128 s. ISBN 978-80-264-1146-8. S. 47–48. 

Literatura

editovat
  • NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 361 s. Kapitola Choceňská továrna Beneš-Mráz, s. 197. 
  • RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Vzduch je naše moře. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0221-6. 
  • MARJÁNEK Pavel: Beneš-Mráz Be-150 Beta Junior, Letectví a kosmonautika, 1979, č. 13

Související články

editovat

Související vývoj

Letadla stejného období, uspořádání a určení

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Beneš-Mráz_Be-150_Beta-Junior&oldid=22887139“