Otevřít hlavní menu

Walter Mars

devítiválcový hvězdicový motor
Možná hledáte: Walter Mars 14 M.

Walter Mars byl devítiválcový hvězdicový motor, který navazoval na úspěšný motor Walter NZ-120 (1927) a NZ-130 konstruktérů Nováka a Zeithammera, zprvu k pohonu lehkých cvičných a sportovních letadel, později i vícemotorových dopravních letadel.[1] Byl vyráběn od roku 1929 Akciovou společností Walter, továrnou na automobily a letecké motory v Praze - Jinonicích.

Walter Mars
Walter Mars
Walter Mars
Typ hvězdicový letecký motor
Výrobce Walter
Konstruktér Ing. F. A. Barvitius
První rozběh 1929
Hlavní použití Praga BH-39 (E-39)
Vyrobeno kusů 92
Výroba 1929–1932
Vyvinut z motoru Walter NZ-120 (1927-1931), Walter NZ-130
Další vývoj Walter Gemma (1933-1939), Walter Bora (1934-1939), Walter Bora II-R (1935–1939), Walter Scolar (1936-1939)

Vznik a užitíEditovat

Motor Walter Mars získal úřední homologaci v roce 1929, mezi lety 1930 až 1932 bylo vyrobeno 92 motorů.[2] Oblíbená řada lehkých motorů NZ-40, NZ-60, NZ-85 a NZ-120 pro sportovní a školní letadla začala na přelomu 20. a 30. let 20 století zastarávat, přestože byly výkonově modifikovány na typy NZ-45, NZ-70, NZ-95 a NZ-130. Bylo zájmem továrny Walter tuto řadu nahradit novými typy. Nová konstrukční řada se objevila v roce 1929 a byla pojmenována podle hvězd. Byly to motory Walter Polaris (tříválcový), Walter Vega (pětiválcový), Walter Venus (sedmiválcový) a Walter Mars (devítiválcový). Sdílely stejné válce, písty a další součásti, měly stejný kompresní poměr a otáčky, stejné vrtání 105 mm a zdvih 120 mm, lišily se jen počtem válců. "Největší" Walter Mars byl devítiválcový hvězdicový benzinový motor (9H). Oproti předchozímu motoru Walter NZ-120 resp. Walter NZ-130 měl zvýšený kompresní poměr, téměř stejnou hmotnost a zvýšený výkon.

 
Walter Mars (detail válce)

Ucelená řada motorů s tímto počtem a uspořádáním válců (9H), s tímto vrtáním a zdvihem měla v následujících letech pokračování. Na tento typ Walter Mars v roce 1933 navázal motor Walter Gemma, v roce 1934 navázal opět velice úspěšný devítiválec Walter Bora, v roce 1935 reduktorová verze Walter Bora II-R a konečně v roce 1936 Walter Scolar, který ovšem měl zkrácený zdvih na 100 mm. Tento motor Walter Mars z "nástupců" po řadě NZ byl nejúspěšnější díky montáži do československých letounů Letov Š-32 a početných Praga BH-39 (E-39).[1]

Válce jsou "kompozitní" konstrukce, na výkovek tělesa válce z oceli byly přišroubovány hlavy odlité z hliníkových slitin. Neobvyklé bylo, že hlavy byly odnímatelné bez odstranění celého válce z klikové skříně, protože byly montovány za studena, a tím podstatně urychlovaly a usnadňovaly montáž a demontáž. Karburátor Zénith typ 42-DCI který byl umístěn v dobře přístupném místě v zadní části klikové skříně, dodával směs do prstencovité komory. Zapalování obstarávala dvě magneta Scintilia, která byla namontována na konzolách a byla integrována do zadní části krytu motoru. Mazání olejovým čerpadlem s čističem oleje.[3] Některé zdroje ho uvádějí jako Walter Mars 9, popřípadě jako Walter Mars I (např. anglická wikipedie).

 
Walter Mars (1929)

AplikaceEditovat

Motor Walter Mars byl použit u dvou československých letounů. Další aplikace si připsal na letounech 8 firem z Bulharska, Itálie, Litvy, Jugoslávie, Německa, Rumunska a Švédska.

Zvláštní byl příběh italského třímotorového letadla Caproni Ca.97 s imatrikulací I-ABEK, která mu byla přidělena v březnu 1931.[4] To mělo nainstalovány sedmiválcové motory Walter Venus a přiletělo v březnu do Prahy na jejich výměnu za výkonnější, devítiválcové motory Walter Mars.[5] Po provedené výměně bylo prodáno do Československa pro Ústřední leteckou školu a 9.10.1931 mu byla přidělena imatrikulace OK-BEK. Letoun byl vymazán z rejstříku v roce 1936.[6] Jistý průnik do Skandinávie znamenala zástavba motoru Walter Mars do švédského letounu ASJA Viking, který byl vyráběn v továrně AB Svenska Järnvägsverkstäderna z Linköpingu. Letoun byl zakoupen švédským časopisem Stockholms Tidningen a přestavěn na hydroplán. Byl s ním učiněn 18-denní let okolo Baltického moře.[7] Letoun s imatrikulací SE-FYR byl v provozu od září 1931 do prosince 1934.[8] Následně vyrobené letouny ASJA Viking I nesly "následnické" motory Walter Gemma.

Praga BH-39/E-39Editovat

Motor byl použit v letounu Praga BH-39 (vojenské označení Praga E-39). Jednalo se o československý jednomotorový školní dvouplošník konstruktérů Beneše a Hajna. V tomto letounu byly postupně použity motory Walter NZ-120 o výkonu 88 kW/120 k, Walter Mars o vzletovém výkonu 114 kW/155 k a konečně Walter Gemma o výkonu 110 kW/150 k.. Letoun byl vyráběn v továrně Českomoravská Kolben-Daněk a.s. (1931–1939, 131 ks) a také továrnou Vojenská továrna na letadla Letov (1934, 8 ks).[9] První prototyp stroje vzlétl s motorem Walter NZ-120 z továrního letiště 27. srpna 1931 a poté se podrobil letovým vojenským zkouškám ve VTLÚ. Testy trvaly až do ledna 1934 z důvodu dolaďování nedostatků v konstrukci kormidel. Roku 1932 byl vyroben druhý prototyp, na němž byly provedeny některé změny. I tento prototyp byl poháněn hvězdicovým devítiválcem Walter NZ-120 o výkonu 88 kW s dvoulistou dřevěnou vrtulí. Letoun byl pro sériovou výrobu schválen až roku 1934. Prvních osm kusů sériových strojů Praga E-39N s motory Walter NZ-120 bylo vyrobeno v továrně Letov. Letov po osmi vyrobených kusech byl nucen pro nedostatek kapacity předat výrobu zpět do továrny Praga. Zbytek série tedy postavila Praga, ale již s motory Walter Gemma o výkonu 96 kW. Pozdější série s hvězdicovými devítiválcovými motory Walter Gemma neslo označení Praga E-39G a ještě později několik letounů dostalo i motory Walter Mars s výkonem 113 kW Praga E-39M.[10]

 
Motory Vega, Venus a Mars (řez válcem)

Letov Š-32Editovat

Druhým československým letounem, na kterém byl motor Walter Mars použit, byl třímotorový dopravní letoun Letov Š-32, vyráběný od roku 1931. Měl kapacitu 2 členy posádky a 5 cestujících. Původně ing. Šmolík vypracoval projekt jednomotorového samonosného hornoplošníku s motorem Walter Jupiter. Zadavatel projektu ČSA však požadoval vícemotorový letoun, aby byla zajištěna bezpečnost i v případě vysazení jednoho motoru za letu. Konečný návrh tedy představoval třímotorové letadlo, poháněné hvězdicovými motory Walter Mars s jmenovitým výkonem 107 kW (145 k). Prototyp letounu Letov Š-32 (OK-ADA) byl zalétán v říjnu 1932. Typ však nebyl příliš úspěšný. Trpěl konstrukčními vadami, např. velké aerodynamické vyvážení kormidel, nízký bezpečnostní násobek pevnosti křídla atd. ČSA sice odebraly prototyp OK-ADA k vyzkoušení a i zakoupily další čtyři sériové stroje s poznávacími značkami OK-ADB až OK-ADE z roku 1933, ale spokojenost s těmito letouny nebyla. Navíc letoun s označením OK-ADB 26. června 1934 havaroval v Karlových Varech, když se za letu v nevelké výšce nad letištěm utrhly svislé ocasní plochy. Všichni na palubě stroje zahynuli.[11] Po provedené pevnostní zkoušce křídla u dalšího Š-32 již ČSA tento letoun pro pravidelnou dopravu nepoužívaly a nasazovaly je jen pro dopravu zboží a pošty. Dva letouny Š-32 se objevily v seznamu letounů, které byly ČSA zabrány na podzim 1938 při maďarské okupaci Košic.

 
Motory Vega, Venus a Mars (London 1929)

Technická dataEditovat

Základní údajeEditovat

  • Vrtání válce: 105 mm
  • Zdvih pístu: 120 mm
  • Celková plocha pístů: 779 cm²
  • Zdvihový objem motoru: 9351 cm³
  • Hmotnost suchého motoru: 160 kg
 
Walter Mars (charakteristiky)

KomponentyEditovat

  • Rozvod: OHV, dvouventilový
  • Karburátor: Zénith typu 42-DCI
  • Zapalování: 2 magneta Scintilla
  • Mazání: tlakové oběžné, se suchou klikovou skříní
  • Pohon: dvoulistová, dřevěná vrtule později kovová

VýkonyEditovat

  • Výkon vzletový: 150 k (110,3 kW) při 1800 ot/min
  • Výkon jmenovitý: 145 k (106,6 kW) při 1750 ot/min
  • Kompresní poměr: 5,15:1
  • Spotřeba paliva: 225 g.h−1.k−1 / 306 g.h−1.kW−1
  • Spotřeba oleje: 6-10 g.h−1.k−1 / 8,2-13,6 g.h−1.kW−1
  • Poměr výkonu k hmotnosti: 0,66 kW/kg

Použití v letadlechEditovat

  • ANBO III (Antanas Nori Būti Ore, Litva)
  • ASJA L1 Viking (AB Svenska Järnvägsverkstäderna, Švédsko)
  • Breda Ba.15 (Società Italiana Ernesto Breda, Itálie)
  • Caproni Ca.97, Caproni Ca.100 (Società de Agostini e Caproni, Itálie)
  • DAR-1, DAR-4, DAR-6 (Državna Aeroplanna Rabotilnica, Bulharsko)
  • Focke-Wulf A 33 (Focke-Wulf Flugzeugbau AG, Německo)
  • Letov Š-32 (Vojenská továrna na letadla Letov, Praha - Letňany)
  • Praga BH-39 (E-39) (Praga, První česko-moravská továrna na stroje v Praze)
  • SET 10 (Societatea Pentru Exploatări Tehnice, SET, Rumunsko)
  • Zmaj Fizir FN (Fabrika aeroplana i hidroaviona Zmaj, Prva srbska fabrika aeroplana Rogožarski, Srbsko v Jugoslávii)

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 219, 270-271. 
  2. Počty prodaných motorů Walter [online]. Praha - Jinonice: Walter a.s., 2009 [cit. 2019-01-16]. Dostupné online. 
  3. J. Walter & Co.. Flight, Vol. XXI. (1929), No. 30 (JULY 25, 1929), page 762 [online]. ROYAL AERO CLUB OF THE UNITED KINGDOM, 25.7.1929 [cit. 16.1.2019]. Dostupné online. 
  4. I-ABEK, Civil Aircraft Register - Italy [online]. airhistory.org.uk [cit. 2019-04-11]. Dostupné online. 
  5. VERNER, ing. Letiště Praha v březnu 1931. Letectví. Duben 1931, roč. 11. (1931), čís. 4, s. 118-120. Dostupné online. 
  6. SOUKUP, Pavel. OK BEK, Caproni Ca-97 [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás [cit. 2019-04-11]. Dostupné online. 
  7. SCHMID, J. ing. Švédský letoun "Viking" s motorem Walter "Mars". Letectví. Listopad 1931, roč. 11. (1931), čís. 11, s. 411-412. Dostupné online. 
  8. Civil Aircraft Register - Sweden, http://www.airhistory.org.uk/gy/reg_SE-.html
  9. FLIEGER, Jan. Praga E-39, Praga BH-39 [online]. Občanské sdružení valka.cz, 12.12.2009 [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. 
  10. VINAŘ, Luboš. Praga E-39 alias BH-39 [online]. Nalžovice: www.vinar.cz [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. 
  11. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1918-1945. III. vyd. Praha: Praha, 1983. 368 s. S. 48-50, 246-247. 
  12. FLIEGER, Jan. Walter Mars [online]. Občanské sdružení valka.cz, 25.11.2005 [cit. 2019-01-16]. Dostupné online. 
  13. Technická příručka leteckých motorů NZ-70, NZ-95, NZ-130, Vega, Venus a Mars. I. vyd. Praha XVII - Jinonice: Akciová továrna na automobily a letecké motory J. Walter a spol., 1930. 135 s.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat