Otevřít hlavní menu

Walter Polaris

Letecký hvězdicový motor
(přesměrováno z Walter Polaris II)

Walter Polaris a Polaris II byly československé tříválcové vzduchem chlazené hvězdicové motory. Byl vyvinut počátkem 30. let 20. století a byl vyráběn Akciovou společností Walter, továrna na automobily a letecké motory v Praze - Jinonicích.[1] Motor Walter Polaris II je vystaven v expozici Leteckého muzea ve Kbelích.

Walter Polaris
Walter Polaris (hvězdicový, pístový tříválec)
Walter Polaris (hvězdicový, pístový tříválec)
Typ Pístový motor
Výrobce Walter
Konstruktér Ing. F. A. Barvitius
První rozběh 1931
Hlavní použití Letov Š-39
Vyrobeno kusů 33
Výroba 1931-1935
Cena za kus 28000 Kč
Vyvinut z motoru Walter NZ-40 (1929), Walter NZ-45
Walter Polaris (1932)

Vznik a užitíEditovat

Motor Walter Polaris byl překonstruován z ne zcela povedeného motoru Walter NZ-40 resp. NZ-45, později byl modifikován na výkonnější verzi Walter Polaris II. Byl to tříválcový hvězdicový motor s vrtáním 105 mm a zdvihem 120 mm (3H). Klasický zážehový motor s karburátorem. Všechny motory řady NZ měly jednotné vrtání 105 mm a zdvih 120 mm (až na Walter Scolar). Lišily se pouze počtem válců.

Tříválec Walter Polaris II byl určen pro lehká sportovní letadla, popřípadě pro lidová letadélka, o nichž se v těch letech hodně uvažovalo a která byla nedosaženým snem většiny konstruktérů. Nalezlo se dosti lehkých letadel, kde by tento motor našel uplatnění, ale ujal se prakticky jen u letounu Letov Š-39. I tento motor trpěl neduhy předešlého typu Walter NZ-40 (NZ-45). Především šlo o špatné mazání horního válce, neklidný chod a z něho vyplývající narušování motorového lože. Teprve mohutné gumové tlumiče kmitů od vibrací pomohly. Tímto typem v podstatě končí historie tříválcových, hvězdicových motorů vyráběných továrnou Walter s vrtáním 105 mm a zdvihem 120 mm. Bylo několik typů letadel, kde se Walter Polaris a Walter Polaris II objevily, ale takových úspěchů jako "enzety" už tyto nové hvězdy nedobyly. Hvězdicové motory již postupně začaly uvolňovat místo invertním, řadovým motorům.[1]

Homologační zkouška byla ukončena 12. února 1932. Z detailů, které tento motor odlišovaly od předchozího NZ-40/NZ-45, je třeba zmínit ocelové válce s hliníkovými hlavami a vysoustruženými žebry, uložení nedělené hlavní ojnice kruhového průřezu na volném bronzovém pouzdru se dvěma smykovými plochami, dělený klikový hřídel (Poldi-Victrix-Special) a dvojité zapalování Scintilla.[2]

 
Walter Polaris, boční pohled (1932)

Počty vyrobených motorů Walter Polaris obou verzí se uvádějí v množství 33 kusů.[3]

Operační nasazeníEditovat

 
Walter Polaris (charakteristiky)

Počet aplikací byl s motory Polaris z výše uvedených důvodů "řídký". Mimo níže popsaných letounů Letov Š-39 a Přikryl-Blecha PB 5 „Racek“ byl tento motor instalován na letounu Jaroslava Lonka s registrační značkou OK-VAF, typ Lonek L-5. S typem L-5 se v roce 1932 zúčastnil Memoriálu ing. Kašpara v Chrudimi, kde však havaroval a jeho spoluletkyně Ginette Ferron zahynula.[4] Druhou "jednokusovou" aplikaci byl americký letoun Rearvin Junior 4000, který byl v Československu provozován s imatrikulací OK-WAO (1934-1939). Za II. světové války byl tento letoun registrován na Slovensku.[5]

 
Walter Polaris, skica motoru

Letoun Letov Š-39 byl jednomotorový dvoumístný, vzpěrový hornoplošník, který byl vyvinut a používán jako sportovní letoun. Letoun konstrukce Aloise Šmolíka s jednonosníkovým celodřevěným křídlem uskutečnil první let v roce 1931. Byl následně vyráběn v továrně Letov v Letňanech u Prahy (Vojenská továrna na letadla Letov). V roce 1932 bylo vyrobeno 23 letounů tohoto typu. Major Josef Heřmanský dosáhl 9. prosince 1932 v kategorii lehkých letadel do 400 kg s letounem Š-39 a motorem Polaris československého, výškového rekordu, když vzlétl do výše 5137 m.[6] V letech 1932-1933 s tímto letounem vytvořil pilot (již jako podplukovník p.p.l.) Josef Heřmanský 8 národních rekordů. Jeden z těchto letounů vlastnil generální ředitel továrny Walter, soukromý pilot Antonín Kumpera.[7] Na II. meetingu na mokotovském letišti u Varšavy Antonín Kumpera obsadil 2. místo v handicapovém závodě klubových letadel a 3. místo v rychlostním závodě.[8] V období 1932–1934 byl nejmodernějším a také nejrozšířenějším sportovním letadlem tohoto druhu vyráběným v Československu. Masového rozšíření však nedosáhl, protože samotný drak stál 25 000 Kč a motor Polaris dalších 28 000 Kč.[9] Vývoj tohoto letounu dále pokračoval verzemi Letov Š-139 (několik z nich bylo vybaveno motorem Walter Mira-R) a Letov Š-239, která byla vybavena motorem Walter Minor 4-I.

Dalším letounem, na kterém se motor Walter Polaris krátce objevil, bylo dvojmístné sportovní letadlo Přikryl-Blecha PB-5 Racek z roku 1931. Jednalo se o elegantní, malé letadélko, které bylo ideální pro leteckou turistiku amatérů. Vyznačovalo se velmi krátkým startem a přistáním a také nezvykle dobrou stoupavostí. Dvoučlenná posádka byla usazena v tandemovém uspořádání, když pilot seděl vzadu a cestující vpředu. Za odklápěcími sedadly byl v klenutí trupu dosti velký prostor pro zavazadla. Motor Polaris I byl upevněn přímo v přední dřevěné stěně pomocí šesti silentbloků. Vrtule Letov dřevěná o průměru 1820 mm. Motor byl zakryt snímatelnou hliníkovou kapotou, která umožňovala snadný přístup k armaturám. Je však pravdou, že motor Polaris I se v tomto letounu příliš neosvědčil. Další prototyp OK-BPE létal s motorem Walter NZ-60, ale u dalších stavěných strojů byl používán motor sedmiválcový Pobjoy R o výkonu 55 kW (75 k).

 
Antonín Kumpera s motorem Walter Polaris na letounu Š-39 (1932)

Použití v letadlechEditovat

Specifikace (Polaris/Polaris II)Editovat

Technické údajeEditovat

  • Typ: čtyřdobý zážehový vzduchem chlazený hvězdicový letecký tříválec[10][11]
  • Vrtání válce: 105 mm
  • Zdvih pístu: 120 mm
  • Maximální průměr motoru: 926 mm
  • Celková délka motoru: 708 mm
  • Celková plocha pístů: 259,7 cm²
  • Zdvihový objem motoru: 3120 cm³
  • Hmotnost suchého motoru: 72 kg

SoučástiEditovat

  • Rozvod: OHV, dvouventilový
  • Karburátor: Zénith 50 AIO nebo Solex DV40
  • Zapalování: 2 magnety Scintilĺa PN3-DF
  • Mazání: tlakové oběžné, se suchou klikovou skříní
  • Pohon: dvoulistá dřevěná vrtule, v tlačném nebo tažném uspořádání .
  • Chlazení: vzduchové

VýkonyEditovat

  • Výkony:
    • vzletový: 60 k (44,1 kW) při 1900 ot/min (Polaris), 78 k (57,4 kW) při 2460 ot/min (Polaris II)
    • jmenovitý: 55 k (40,4 kW) při 1800 ot/min (Polaris), 70 k (51,5 kW) při 2330 ot/min (Polaris II)
  • Kompresní poměr: 5,15:1 (Polaris), 5,3:1 (Polaris II)
  • Spotřeba paliva: 230 g.h−1.k−1 / 313 g.h−1.kW−1
  • Spotřeba oleje: 10 g.h−1.k−1 / 13,6 g.h−1.kW−1
  • Poměr výkonu k hmotnosti: 0,56 kW/kg (Polaris), 0,72 kW/kg (Polaris II)

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945), Walter Polaris II. III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 217-218, 270-271. 
  2. SCHMID, J. ing. Motor pro sportovní letouny Walter "Polaris". Letectví. Leden 1932, roč. 12. (1932), čís. 1, s. 3-6. Dostupné online. 
  3. DITTMAYER, Antonín. Počty prodaných motorů Walter [online]. Praha - Jinonice: Walter a.s., 2009 [cit. 2019-01-14]. Dostupné online. 
  4. LONEK Jaroslav [online]. Chrudim: Městská knihovna Chrudim [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. 
  5. SOUKUP, Pavel. Rearvin Junior 4000 - OK-WAO [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás [cit. 2019-04-11]. Dostupné online. 
  6. Dosažené československé národní rekordy letecké v roce 1932. Letectví. Leden 1933, roč. 13. (1933), čís. 1, s. 23. Dostupné online. 
  7. Sportovní letadlo Š-39. Letectví. Leden 1934, roč. 14. (1934), čís. 1, s. 21. Dostupné online. 
  8. SEKANINA, Fr. ing. Naše sportovní letectví. Letectví. Květen-červen 1937, roč. XVII. (1937), čís. 5-6, s. 227-233. Dostupné online. 
  9. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945), Letov Š-39, Letov Š-239. III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 50-51. 
  10. PALIGA, Janko. Walter Polaris [online]. Občanské sdružení valka.cz, 6.4.2015 [cit. 2019-01-14]. Dostupné online. 
  11. FLIEGER, Jan. Walter Polaris II [online]. Občanské sdružení valka.cz, 25.11.2005 [cit. 2019-01-14]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat