Caproni Ca.97

italský víceúčelový letoun

Caproni Ca.97 byl italský víceúčelový letoun. S tímto letounem zaznamenala továrna Aeroplani Caproni SA první obchodní úspěch ve 30. letech 20. století. Byl vyráběn z hlediska motorizace ve dvou verzích, s jedním a se třemi motory.[1] Letoun byl veřejnosti představen na mezinárodní letecké výstavě v Miláně v roce 1929.[2]

Caproni Ca.97
Caproni Ca.97 s třemi motory Walter Mars
Caproni Ca.97 s třemi motory Walter Mars
Určenícivilní dopravní letoun
VýrobceAeroplani Caproni SA, Milano-Taliedo, Itálie
ŠéfkonstruktérGianni Caproni
První let1929
UživatelRegia Aeronautica
Výroba1929–1932
Vyrobeno kusůmin. 13
Další vývojCaproni Ca.101
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Caproni Ca.97, třímotorová verze s motory Lorraine-Dietrich (NACA Aircraft Circular No.84)

Vznik a vývojEditovat

Gianni Caproni po válce postavil gigantický létající dopravní člun Caproni C-60 (1920). Při prvním pokusu o vzlet v lednu 1921 se letoun nadnesl asi jen 18 m nad hladinu Lago Maggiore a pak se zabořil přídí do vody. Caproni trval na opravě, avšak když byla téměř hotova, letoun v hangáru shořel. Po této smutné zkušenost se Caproni vrátil ke stavbě dopravních letounů až v roce 1927.[3] První letoun byl postaven v roce 1927 jako dopravní letoun pro 1–2 piloty a 6 cestujících. Tento hornoplošník byl původně stavěn se třemi motory, namontovanými v ose na přídi a dalšími dvěma nesenými na křídlech, v rozpěrných gondolách. Prototyp byl osazen třemi pětiválcovými hvězdicovými motory Lorraine-Dietrich o výkonu 3 x 97 kW (130 k) při 1300–1350 ot/min. Prvním uživatelem se stala společnost Avio Linee Italiane.[4]

 
Caproni Ca.97 (NACA Aircraft Circular No.84)

Byly však také postaveny letouny s jedním motorem o celkovém výkonu 400–500 koní (298–373 kW). Po stavbě několika třímotorových letounů označených jako Ca 97 C. Tr. (Colonial Trimotore) došlo ke změně konstrukce a další verze byly stavěny jako jednomotorová letadla.[5]

Víceúčelový letoun Ca.97 byl používán ve vojenských a civilních oblastech. Uplatnil se jako dopravní letoun, cvičný letoun, sanitní letoun, průzkumný letoun a jako lehký bombardér. V sanitním letounu mohl být transportován jeden vážně zraněný "případ" na nosítkách, dva lehce zranění, doktor a asistent nebo zdravotní sestra. Druhou variantou bylo šest zraněných, doktor a zdravotní sestra.[6] V průzkumné verzi byl za křídlem nainstalován stojan kulometu. Verze Ca.97 Idro s jedním hvězdicovým motorem Jupiter IV byla využívána jako hydroplán se dvěma plováky.

Caproni se této zdařilé koncepce více méně držel s mírným zdokonalováním až do roku 1937. Řady jeho třímotorových hornoplošníků pokračovaly typy Ca.101, Ca.133 a Ca.148.[3]

V italském civilním rejstříku je zaneseno 13 imatrikulovaných letadel Ca.97.[7]

Popis letounuEditovat

 
Caproni Ca.97 (NACA Aircraft Circular No.84)

Jednalo se o první celokovové letadlo Caproni. Základním stavebním materiálem byla uhlíková ocel ve formě trubek a drátů. Pevnostní uzly byly zhotoveny z chromové oceli. Křídlo, trup a kormidla byla potažena plátnem. V kabině pro cestující bylo 6 lehkých sedadel z vrbového dřeva, umístěny byly po stranách ve dvou řadách za sebou. Za těmito sedadly byly dveře umožňující přístup do úschovny zavazadel a na toaletu. Podlaha kabiny byla z duralového plechu, dveře byly dřevěné.[8]

Křídlo bylo ze dvou částí, zachycených po každé straně k horním trupovým nosníkům. V křídlech, podepřených na každé straně dvěma mohutnými vzpěrami, byly dvě palivové nádrže z mosazného plechu, ze kterých byl zásobován motor palivem gravitačním spádem. Za motorem, který byl uchycen na rámu ve tvaru trojúhelníka, směrem ke kokpitu byla olejová nádrž. Kormidla i křidélka byla ovládána lany a volantovým řízením. Kolový beznápravový podvozek širokého rozchodu, vyrobený z niklové oceli, se skládal ze dvou trubkových vzpěr, byl zavěšen k trupu univerzálním kloubem. Nárazy tlumil svislý tlumič.[9]

 
Caproni Ca.97 (Letectví 3/1929)

Operační nasazeníEditovat

V základní verzi Ca.97 létaly čtyři letouny (I-AANM, I-ABEK, I-BESO, I-FOTO). Dva byly využívány pro civilní účely: Avio Linee Italiane (Società Aerea Mediterranea) na lince Řím - Milán (I-AANM) a továrnou Caproni (I-ABEK). Další dva byly použity ve vojenském letectví. I-BESO létal z Florencie pro Istituto Geografico Militare (Vojenský geografický ústav) a I-FOTO z římského letiště Montecello pro Ministero Aeronautica (Ministerstvo letectví). Jeden ze tří letounů vyrobených ve verzi Ca.97 C.-Tr. využívala letecká společnost Ala Littoria (I-ABCA), druhý vlastnil Salvatore Castelli z Talieda (I-AAQN) a třetí byl v majetku Ministero Aeronautica (Ministerstvo letectví) a létal z letiště Littorio (I-ALDO).[7]

Zajímavý byl příběh italského třímotorového letadla Caproni Ca.97 (výr. č. 3080) s imatrikulací I-ABEK, která mu byla přidělena v Itálii 13.3.1931. To mělo nainstalovány sedmiválcové motory Walter Venus a přiletělo v březnu do Prahy na jejich výměnu za výkonnější, devítiválcové motory Walter Mars. Po výměně motorů bylo v dubnu předváděno zástupcům ministerstva veřejných prací a národní obrany.[10] Předvedení tohoto letadla bylo úspěšné, protože bylo prodáno do Československa. Nejprve s ním létaly Československé státní aerolinie a později Ústřední letecká škola. Imatrikuce OK-BEK mu byla přidělena 9.10.1931. Letoun létal na letní lince Praha - Mariánské Lázně - Karlovy Vary[4] V té době ČSA provozovaly jednomotorové Aero A-35 a A-38 a třímotorové Letov Š-32, Avia F.VIIb-3m a zmíněný Ca.97. V roce 1935 zavedly ČSA linku Praha - Hradec Králové - Moravská Ostrava (Dolní Benešov u Opavy). Častým hostem na této trati byl i třímotorový Ca.97.[11] Později byl Ca.97 určen ke školení dopravních pilotů a navigátorů letounů byl hangárován pro nedostatek místa na letišti Ruzyně.[12] Letoun byl vymazán z rejstříku v roce 1936.[13]

 
Caproni Ca.97, jednomotorová verze

Ve verzi Ca.97 C-Mon byly vyrobeny 3 letouny I-AALF, I-AALG, I-ABCN, které létaly pro společnost Caproni, především v její Letecké škole Caproni. Ze dvou vyrobených letounů ve verzi Ca.97 Co (I-BEVA) jeden létal z Florencie pro Istituto Geografico Militare (Vojenský geografický ústav) a druhý z nich létal s imatrikulací I-AASV. Jeden ze tří letounů vyrobených ve verzi Ca.97 C-Tr. využívala letecká společnost Ala Littoria (I-ABCA), druhý vlastnil Salvatore Castelli z Talieda (I-AAQN), se kterým létal na lince Milán - Verona - Padova - Benátky,[4] a třetí byl v majetku Ministero Aeronautica (Ministerstvo letectví) a létal z letiště Littorio (I-ALDO). Poslední letoun ve verzi Ca. 97 M vlastnili tovární pilot Mario De Bernadi (Littorio) a později Ing. Umberto Nistri v Římě (I-DEBE).[7]

V Maďarsku registrovaná letadla byla pořízena v roce 1929 jako "mírně olétaná" Ca.97 C-Mon a Ca.97 Co z Itálie. Jednalo se o 4 letouny provozovaná leteckou společností Malert, které získaly imatrikulaci H-MALD resp. H-ALD, H-MALE resp. HA-ALE (I-AASV), H-MALF resp. HA-ALF (I-AALF) a H-MALG resp. HA-ALG (I-AALG). Letouny používané v Maďarsku měly povětšinou čtyřlistou vrtuli.[14]

Vojenské verze používala Regia Aeronautica, zejména v Libyi od listopadu 1929.

VariantyEditovat

Údaje dle[1][15]

civilní verzeEditovat

  • Ca.97 – prototyp poháněný pětiválcovými hvězdicovými motory Lorraine-Dietrich 5P 75 kW (100 k), jeden letoun
  • Ca.97 C. Tr. – (Coloniale Trimotore – doprava do kolonií), stejné provedení jako Ca.97 ale s jinými třemi motory
  • Ca.97 C. Mon. – (Coloniale Monomotore) poháněn jedním motorem Alfa Romeo Jupiter VIII R 363 kW (494 k)
  • Ca.97 M. – (Monomotore) poháněn jedním motorem Alfa Romeo Jupiter IV 310 kW (420 k)

vojenské verzeEditovat

  • Ca.97 Co. – (Coloniale) koloniální průzkumný lehký bombardér poháněný jedním motorem Alfa Romeo Jupiter IV 310 kW (420 k); postaveno pět letadel pro Regia Aeronautica a pro Istituto Geografico Militare (Vojenský geografický ústav)
  • Ca.97 Ri. – (Ricognizione) vyzbrojené průzkumné letadlo poháněné jedním motorem Alfa Romeo Jupiter VIII Ri 363 kW (494 k); postaveny čtyři letadla pro Regia Aeronautica.
  • Ca.97 Idro – (Idrovolante) hydroplán poháněný jedním motorem Alfa Romeo Jupiter VIII Ri 363 kW (494 k); postaven jeden letoun

UživateléEditovat

civilníEditovat

vojenštíEditovat

SpecifikaceEditovat

Data pro Ca 97 C. Mon. dle[1][16][17]

 
Třímotorové Caproni Ca.97, tříprostorová skica (NACA Aircraft Circular No.84)

Technické vlastnostiEditovat

  • Posádka: 1–2 piloti
  • Kapacita: 6 cestujících
  • Délka: 11,35 m
  • Rozpětí křídel: 16,00 m
  • Výška: 3,50 m
  • Nosná plocha křídel: 40,00 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 1 450 kg
  • Celková hmotnost: 2650 kg
  • Pohon: 1 × Alfa Romeo Jupiter VIII Ri , devítiválcový radiální motor s výkonem 363 kW (494 k)
  • Vrtule: dvoulistá, dřevěná nebo čtyřlistá

VýkonyEditovat

  • Maximální rychlost: 230 km/h
  • Cestovní rychlost: 175 km/h
  • Minimální rychlost: 100 km/h
  • Dolet: 1 000 km nebo 3,4 h
  • Dostup: 6 550 m
  • Stoupavost: do 3000 m 11 min.

Výzbroj (Ca.97 Co., Ca.97 Ri.)Editovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Caproni Ca.97 na anglické Wikipedii a Caproni Ca.97 na italské Wikipedii.

  1. a b c ABATE, Rosario; ALEGI, Gregory; APOSTOLO, Giorgio (1992). Aeroplani Caproni 1910-1983 (English translated ed.). Milano: Museo Caproni. s.. 139–143, 243.
  2. The aircraft at the MIlan exhibiton. Flight. 16. května 1929, roč. XXI, čís. 20 (1064), s. 401–402. Dostupné online. 
  3. a b NĚMEČEK, Václav. Civilní letadla 1. I. vyd. Praha: NADAS, 1981. 392 s. S. 131, 134, 191. 
  4. a b c MULDER, Roy. The civilian transport aircraft of Caproni 1918-1939 (anglicky) [online]. europeanairlines.no [cit. 2019-11-18]. S. 1–12. Dostupné online. 
  5. Ca.97 (rusky) [online]. Уголок неба (airwar.ru), 2014 [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. 
  6. The Caproni Ca.97 Colonial, an italian all-metal machine for military service (anglicky). Flight. 29.9.1929, roč. XXI., čís. 35 (1079), s. 927–928. Dostupné online. 
  7. a b c Civil Aircraft Register - Italy (anglicky) [online]. airhistory.org.uk [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. 
  8. The Caproni Monoplanes Ca.97 (anglicky), (říjen 1928), Aircraft Circulars, National Advisory Comittee for Aeronautics (N.A.C.A.), No. 84, 19 s.
  9. JIROUT, Jaroslav kpt. ing. Italský dopravní letoun Caproni Ca.97. Letectví. Březen 1929, roč. IX. (1929), čís. 3, s. 81–84. Dostupné online. 
  10. VERNER, ing. Letiště Praha v březnu 1931. Letectví. Duben 1931, roč. 11. (1931), čís. 4, s. 118–120. Dostupné online. 
  11. Letový řád ČSA (1.6-5.10.1935) [online]. Praha: ČSA, 1936 [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. 
  12. ČECH, Bořivoj. Ústřední letecká škola [online]. vrtulnik.cz, 15.10.2019 [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. 
  13. SOUKUP, Pavel. Caproni Ca-97 (OK-BEK) [online]. Praha: Československé letectví - web o historii letectví u nás [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. 
  14. Civil Aircraft Register - Hungary [online]. airhistory.org.uk [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. 
  15. CAPRONI, Gianni. GLI Aeroplani Caproni dal 1908 al 1935, Edizione del Museo Caproni
  16. GREY, C.G., ed. (1928). Jane's all the World's Aircraft 1928 (anglicky). London: Sampson Low, Marston & company, Ltd. s. 18d–19d.
  17. CAPRONI CA 97 (italsky) [online]. Ministero della Difesa [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

LiteraturaEditovat

  • TAYLOR, Michael J.H. (1989), Jane's Encyclopedia of Aviation, London: Studio Editions, s. 233
  • WINCHESTER, Jim (general editor). (2004). Biplanes, triplanes & seaplanes. San Diego, Cal.: Thunder Bay Press, ISBN 978-1592232239
  • World Aircraft Information Files. London: Bright Star Publishing, č. 09, s. 891
  • Italian Civil Aircraft 1920–1929: Italian Airliners 1920–1929, Italian Civil Trainer Aircraft 1920–1929, Books LLC (October 14, 2010), ISBN 978-1155975566
  • nes Bernád, Charles K. Kliment, Magyar Warriors: The History of the Royal Hungarian Armed Forces 1919–1945, Svazek 1, Helion and Company, 19. 2. 2015, 404 s.
  • CAPRONI, Gianni. GLI Aeroplani Caproni dal 1908 al 1935, Edizione del Museo Caproni

Externí odkazyEditovat