Otevřít hlavní menu

Aero A-38

dopravní letoun

Aero A-38 byl československý dopravní letoun užívaný koncem 20. a začátkem 30. let 20. století. Typ v řadě konstrukcí firmy Aero následoval po relativně moderním hornoplošníku A-35 a představoval po něm jistý krok zpět, neboť využíval dvouplošnou nosnou soustavu odvozenou z typu A-23.

Aero A-38
Model Aera A-38 v Leteckém muzeu Kbely
Model Aera A-38 v Leteckém muzeu Kbely
Určení dopravní letoun
Výrobce Aero, továrna letadel dr. Kabeš
Šéfkonstruktér Antonín Husník[1]
První let 1929[2]: s. 94
Charakter vyřazen ze služby
Uživatel Československé státní aerolinie
Baťova letecká společnost
Compagnie internationale de navigation aérienne
Vyrobeno kusů 6
Vyvinuto z typu Aero A-23[3]: s. 90
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Aero A-38.1 (L-BACB) s motorem Walter Jupiter IV

Vznik a vývojEditovat

A-38 kombinoval různé prvky dřívějších modelů. Ocasní plochy a dvouplošná křídla s dřevěnou kostrou potaženou plátnem[4] vycházely z Aera A-23, podvozek a trup z ocelových trubek[4] vycházel z Aera A-35, oproti němuž byl ale prodloužený, takže pojmul celkem osm cestujících, a devátý mohl sedět na místě kopilota. Vstup do kabiny byl zajištěn dveřmi po obou stranách trupu a sedadla v ní byla uspořádána ve dvou řadách. V zadní části trupu se nacházela palubní toaleta a zavazadlový prostor. První prototyp poháněný motorem Walter Jupiter o výkonu 420 k (309 kW) a imatrikulovaný L-BACB poprvé vzlétl v roce 1929.[2]: s. 94

 
Aero A-38.1 (L-BACB) s motorem Walter Jupiter IV

Operační historieEditovat

Prototyp a další dva stroje (imatrikulované L-BACC a L-BACD) zakoupily Československé státní aerolinie, které je nasadily na lince BrnoBratislavaKošiceUžhorodKluž, na níž do roku 1935 nalétaly celkem 340 426 km[3]: s. 90 během 3 135 letových hodin.[2]: s. 94 Již v letech 1933 a 1934 stroje L-BACB a L-BACD (nově imatrikulované OK-ACB a OK-ACD) zakoupila Baťova letecká společnost, která v roce 1936 stroj OK-ACB prodala Hanáckému aeroklubu v Olomouci, který jej používal k vyhlídkovým letům.[2]: s. 94

 
Aero A-38 (skica uspořádání vnitřku letounu)

Dva letouny poháněné motory Gnome-Rhône 9A zakoupila v květnu 1930 francouzská společnost CIDNA (po roce 1933 začleněná do Air France), která je s registračními značkami F-AJLF a F-AJLG nasadila na trasách z Prahy do Varšavy a Vídně. V roce 1934 jeden z nich, s novou imatrikulací OK-ULF, koupila Masarykova letecká liga v Praze.[3]: s. 91[2]: s. 95

 
Pohled do kabiny Aera A-38

Šestý A-38 zakoupilo roku 1930 československé vojenské letectvo, které jej upravilo pro fotogrammetrii.[3]: s. 91 V říjnu 1938 byl spolu s jedním A-35 nasazen na jižním Slovensku ke shazování letáků, které měly čelit propagandě horthyovského Maďarska.[2]: s. 95

Po okupaci českých zemí byly zbývající stroje zabaveny Wehrmachtem, který podle některých pramenů[3]: s. 91[2]: s. 95 jeden použil jako transportní a ke svrhávání letáků během útoku na Norsko v dubnu 1940.

VariantyEditovat

A.38-1
Verze s motory Jupiter vyrobenými v licenci firmou Walter
A.38-2
Verze s motory Gnome-Rhône 9Ady Jupiter.

UživateléEditovat

SpecifikaceEditovat

 
Třípohledový náčrt Aera A-38

Údaje podle[5]

Technické údajeEditovat

  • Osádka: 2
  • Kapacita: 8 cestujících
  • Rozpětí: 16,75 m
  • Délka: 12,56 m
  • Nosná plocha: 67,25 m²
  • Prázdná hmotnost: 1 740 kg
  • Vzletová hmotnost: 3 150 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × vzduchem chlazený devítiválcový hvězdicový motor Walter Jupiter IV
  • Výkon pohonné jednotky: 309 kW (420 k)

VýkonyEditovat

  • Maximální rychlost: 190 km/h
  • Cestovní rychlost: 165 km/h
  • Dostup: 4 800 m
  • Stoupavost: výstup do výše 3 000 m za 28,2 minuty
  • Dolet: 570 km

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Aero A.38 na anglické Wikipedii a Aero A.38 na německé Wikipedii.

  1. ADAM, Tomáš. Letecký konstruktér Antonín Husník [online]. fronta.cz, 2006-04-06 [cit. 2019-04-22]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g Rajlich a Sehnal 1993
  3. a b c d e Němeček 1983
  4. a b VINAŘ, Luboš. Aero A-38 [online]. Nalžovice: vinar.cz [cit. 2019-04-22]. Dostupné online. 
  5. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918–1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. Kapitola Příloha 1: Technická data československých letadel, s. 252–253. 

LiteraturaEditovat

  • NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918–1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. Kapitola Letadla továrny Aero, s. 61-100. 
  • RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Vzduch je naše moře: Československé letectví 1918–1939. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1993. 188 s. ISBN 80-206-0221-6. Kapitola Stagnace (1928–1934), s. 81–115. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat