Otevřít hlavní menu

Bohumil Turek

československý automobilový závodník

Bohumil Turek (26. května 1901 Dvůr Králové[1]18. ledna 1972[2]) byl československý prvorepublikový motocyklový a automobilový závodník.

Bohumil Turek
B. Turek se Zlatým odznakem AKRČs. (1932)
B. Turek se Zlatým odznakem AKRČs. (1932)
Narození 26. května 1901
Dvůr Králové
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 18. ledna 1972 ve věku 70 let
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Narodil se v rodině továrního dělníka z Dvora Králové n. L. Václava Turka (1872-??)[p 1] a jeho manželky Marie, rozené Šmídové (1874-??).[1]

 
Bohumil Turek (Walter M 922) zvítězil v závodě Brno - Soběšice (1926)

Počátky závodnické kariéryEditovat

Jeho kariéra začala s motocykly značky Walter, kde zprvu získával zkušenosti jako testovací jezdec a později porážel i jezdce na silnějších strojích.[3] Za továrnu Walter, kde se seznámil se svojí budoucí manželkou, závodil v polovině 20. let (1924-6) na závodním motocyklu Walter M 922. Motocykl M 922 o objemu válců 750 cm3 konstruktéra ing. Josefa Plocka byl původně určen pro potřeby československé armády. V závodní úpravě dosahoval s výkonem 14,7 kW rychlosti 150 km/h.[4]

Prvním jeho startem byla účast na I. mezinárodní zkušební jízdě motocyklů a sidecarů ve dnech 24.-25. května 1924 (Praha - Hradec Králové - Brno - Praha). Ze "sólostrojů" přijel první do Prahy B. Turek na Waltru M 922, byť se zavázaným kotníkem po pádu a následném ošetření lékařem.[5] Nordbömischer Kraft Fahrer Bund (Severočeský svaz závodníků) z České Lípy uspořádal 6. července IV. ročník závodu do vrchu Stožec (Schöber/Schöberbergrennen) na trati od jiřetínské křižovatky (Na Mýtě) na Novou Huť se stoupáním až 12 %. Bohumil Turek na stroji Walter M 922 zvítězil ve třídě motocyklů do 750 cm³ v čase 2:39,7 min. a zvítězil i v absolutním pořadí závodu motocyklů. Současně vytvořil i nový rekord trati (starý rekord překonal o 44,8 s), když za sebou nechal stroje Harley-Davidson, Saroléa, Blackburn, Indian a Orion ing. Michla ze Slaného.[6] Ještě červenci (20.7.) vítězí Turek na Waltru v nejlepším času dne v závodu do vrchu Panorama v Karlových Varech.[7] Na Hanáckém závodu motorových vozidel (17. srpna) zvítězil v kubatuře do 750 cm3. Nezadařilo se mu na II. ročníku mezinárodního závodu Plzeň - Lochotín, který se jel 7. září. Turek pro poruchu svíčky skončil v kubatuře přes 500 cm3 až na 4. místě.[8] Dalšího úspěchu dosáhl o 14 dnů později, 21. září na závodech do vrchu Ecce Homo, když vyhrál v průměrné rychlosti 73,6 km/h na motocyklu Walter M 922 kategorii motocyklů.[9]

V červnu 1926 zvítězili v mrtvém závodě motocyklů v kubatuře přes 500 cm3 Kučka (Brough-Superior) a Turek (Walter) v závodě do vrchu Brno - Soběšice a oba dosáhli shodného času 2:26,0 min., čímž vytvořili nový rekord trati.[10]

V letech 1925-1929 byl jezdcem u pražské firmy Tesárek, která byla dovozcem motocyklů Harley-Davidson; majitelem byl její zakladatel Rudolf Tesárek (1875-1929). Motocykl této značky si vyzkoušel na V. ročníku závodu do vrchu Ecce Homo u Šternberka (20.9.1925). První start proměnil v první vítězství. Nejenže vyhrál kubaturu přes 1000 cm3, ale vyhrál i v absolutním pořadí motocyklů a současně vytvořil traťový rekord.[11] V roce 1926 počátkem května na závodu do vrchu Zbraslav - Jíloviště a ve třídě přes 500 cm3 obsadil 2. místo a na závodu Knovíz-Olšany, kde rovněž skončil druhý. V Plzni 16. května na II. ročníku mezinárodního závodu na okruhu poprvé na Harleyi zvítězil. Na rychlostním Slánském kilometru konaném 29. srpna 1926 Turek na Harleyi opět zvítězil - v kategorii nejsilnějších motocyklů do 1000 cm3 a vytvořil na letmý kilometr rychlostní rekord závodu 152,5 km/h.[12] Na II. ročníku Čs. Tourist Trophy (též jako motocyklová Velká cena Československa) obsadil 3. místo, aby o rok později (1927) v tomto závodě zvítězil.

 
Walter M 922 a Bohumil Turek v plném tempu

SvatbaEditovat

Dne 30. července 1927 se v evangelickém chrámu sv. Mikuláše v Praze oženil s Růženou Nedvědovou (1906-??). Ženich byl zapsán jako dílovedoucí firmy R. Tesárek na Smíchově, nevěsta jako úřednice firmy Walter, též na Smíchově.[13] Nevěsta se před svatbou též zúčastnila motocyklových závodů, mj. v roce 1926 soutěže 1 000 km, kde řídila motocykl Harley-Davidson se sajdkárou (spolujezdcem byl Bohumil Turek).[14] Při svatbě se sešlo na 90 přátel na motocyklech Harley-Davidson, kteří svatebčany doprovodili.[15] Svatební hostina se odehrála ve vyhlášeném Steimarově pavilonu v Černošicích. Během hostiny padla myšlenka na založení předchůdce Harley-Davidson Clubu Praha. Jezdci na strojích Harley-Davidson se totiž v průběhu svatební hostiny shodli, že by se spolu rádi setkávali častěji. Po formální stránce byl klub Ministerstvem vnitra zaregistrován až 25. února 1928 pod jménem Harley Club Praha.[16] Je nejstarším klubem toho druhu na světě a v roce 2018 oslavil 90 let založení velkolepým, celosvětovým setkáním majitelů těchto ikonických motocyklů v Praze.

Zkušební a závodní jezdec firmy AeroEditovat

V létě roku 1929 přešel k firmě Aero, která od roku 1928[17] začala stavět mimo letadel i automobily a kde jako automobilový závodník společně s Antonínem Nahodilem proslavili malé vozy Aero svými cestami při dálkových jízdách. Bohumil Turek se svými spolujezdci za svoji kariéru mnohokrát zvítězil a především dokazoval spolehlivost lidového vozu Aero.[18][19] Autoklub republiky Československé (AKRČS), Liga motoristů, Aero Car Club (ACC), Harley Club Praha (HCP) a další, pořádali nejrůznější orientační soutěže, soutěže spolehlivosti, noční soutěže, zimní soutěže, závody na okruzích, dálkové jízdy i další zajímavé podniky. Řady z nich se zúčastňoval i Bohumil Turek na různých modelech vozů Aero. U svých vozů preferoval označení jeho "osobní" registračním značkou P-313.

Hned s prvním vozem Aero 500 (Aero 10 HP) dosáhli při Hvězdicové jízdě k XXI. mezinárodní výstavě automobilů v Praze (23.-31.října 1929) nejlepšího výsledku celé soutěže, když absolvovali trať Praha - Paříž - Brest - Praha - Hamburg - Praha (4913 km) za 184 hodin 35 minut.[20] Automobil, ke kterému dodávala kompletní zadní nápravu firma Josefa Waltra z Košíř, byl několikrát předváděn novinářům, kteří si sami mohli vybrat trasu předváděcí jízdy. Například 12. prosince 1929 vyjel Turek s redaktorem Lidových novin na Ještěd včetně poněkud krkolomného sjezdu dolů.[21]

 
Bohumil Turek, Aero 500 (1929)

Mezinárodní hvězdicová jízda Slovenského Motorklubu do Vysokých Tater měla cíl 5. srpna 1930 v Tatranské Lomnici. Turek si zvolil trasu Praha - Mnichov - Curych - Basilej - Ženeva - Milán - Benátky - Katschberg (1641 m n.m.) - Salzburg - Vídeň - Tatry, za což získal 3146 b. a obsadil v kategorii automobilů do 1500 cm3 2. místo.[22] V roce 1930 ještě vykonal Turek s Aerem 500 dálkovou jízdu do Afriky (přes Španělsko až do marockého Agadiru a zpět) při Hvězdicové jízdě k XXII. pražskému autosalonu (22.-29. října 1930). Během 22 dnů ujel 14 960 km a v této jízdě zvítězil v individuální klasifikaci. Obdržel plakety za vítězství v kategorii a za nejlepší výkon v celé soutěži, stříbrný pohár výstavního výboru, stříbrnou plaketu továrny Aero, 2 konve Wing-Oil na 2000 l benzínu věnované firmou Bratři Schramkové.[23]

V další hvězdicové jízdě vyrazil ve dnech 17.-21. února 1931 u příležitosti konání mezinárodní výstavy automobilů v Berlíně. Soutěž pořádanou deníkem Berliner Tageblatt v kategorii automobilů I (500-1500 cm3). Bohumil Turek startoval ve španělském Manzanares a vybral si tak obtížnou cestu přes zasněžené Pyreneje. I tak a s plným zatížením vozu (3 osoby) svou kategorii vyhrál. O náročnosti jízdy svědčí i to, že mistr volantu Hans Stuck s vozem Mercedes-Benz obsadil ve II. kategorii "až" 2. místo.[24] Na přelomu května a června 1931 (21.5.-7.6.) se zúčastnil společně redaktorem Maršákem na voze Aero 662 (Aero 16 HP) mezinárodní soutěže spolehlivosti na 10 000 km Evropou (AvD 10000 km Fahrt), kterou uspořádal německý autoklub Automobilclub von Deutschland i za spoluúčastí národních autoklubů dotčených zemích, kde jízda procházela, a kde nechyběl ani Autoklub Republiky Československé. Z Československa se zúčastnili jezdci na automobilech Tatra, Praga, Aero a Walter. Při této 17denní jízdě (vč. odpočinkových dnů), jež vedla z Německa přes 10 zemí zpět do Německa (Berlín - Saarbrücken - Ženeva - San Sebastian - Madrid - Lisabon - Barcelona - Řím - Mnichov - Katschberg (1641 m n.m.) - Terst - Dubrovník - Záhřeb - Budapešť - Vídeň - Berlín). Soutěž byla rozdělena do devíti etap a měřila celkem 10 255 km, nejdelší etapa vedla z Barcelony do Říma a byla dlouhá 1455 km. Kritickým místem se ukázalo stoupání na Katschberg, kde "umírá" mnoho silných vozů. Domácí obyvatelstvo je na tyto případy připraveno a poskytuje k přejetí vrcholu potahy. Proto překvapuje, že slabší skupina soutěžících (vozů do 2,0 l objemu válců) absolvovala průsmyk poměrně dobře, ovšem ty nejslabší vozy do 1,0 l musely v několika případech zdolávat stoupání s použitím jízdy pozpátku.[25] Soutěž byla ukončena v Berlíně na okruhu AVUS jízdou, při níž musely vozy jet 100 km – něco jako zkouška stálosti výkonu. Z 88 posádek na startu dojelo do cíle 67 a bez trestných bodů 60 automobilů. Turek s autem Aero v této soutěži zvítězil v kategorii I (automobily obsahem válců do 2000 cm3).[26]

Slovenská osma, uspořádaná 15.-16. května 1932 Slovenským motorklubem Bratislava a autokluby v Košicích, Žilině a Bánské Bystrici, byla jeta jako dvoudenní soutěž, jejíž trať byla dlouhá 1015 km. Startovat k ní bylo možno v sídle kteréhokoliv z pořádajících klubů. Tedy v Bratislavě, Košicích, v Žilině nebo v Banské Bystrici. Tyto navzájem se protínající trasy vytvářely jakousi „osmu“. Jak bylo tiskem trefně zmíněno, tímto uspořádáním se soutěž stala zpravodajsky trochu nepřehlednou.[27] Bohumil Turek na voze Aero startoval v Bratislavě s cílem Košicích 503 km, druhý den se vrátil z Košic do Bratislavy po mírně změněné trase v délce 512 km. Zajímavá a vzrušující byla úporná honička Mandova „Rudého ďábla" na Walter Super 6 s Turkovým „Červeným čertíkem" (Aero). Tito dva, nevázáni ohledy a disciplínou týmové jízdy, pořádali po oba dny v čele bratislavské skupiny pravé dostihy. Za svůj výkon v kat. do 750 cm3 získal Turek nejhodnotnější cenu, pozlacenou plaketu.V týmové soutěži stejného ocenění dosáhl i tým vozů Aero - Turek, Wohanka a Štastný. Celkem startovalo 49 účastníků, dojelo 40 a 9 se vzdalo pro defekty a následně byli vyloučeni ze soutěže.[28] Za svoje sportovní výkony v roce 1932 byl Bohumil Turek oceněn Zlatým odznakem Autoklubu republiky Českosloslovenské (ARČs) především za výkon, když ve dnech 12. července až 11. srpna 1932 najezdil na automobilu Aero 662 (Aero 18 HP) pod dohledem sportovních komisařů AKRČs za 30 dnů 30 000 km.[29] Každý den ve 4 hodiny ráno vyjížděl do Brna přes Hradec Králové a po poledni opět na Brno, aby v 10 hodin večer ukládal vůz do hlídané garáže.

 
Bohumil Turek (vpravo) s vozem Aero v Moskvě

V roce 1933 absolvoval na jaře a v létě s vozem Aero 1000 (Aero 20 HP) dálkové jízdy do Berlína, Benátek a Paříže. Na dálkovou jízdu z Prahy do Berlína (380 km) v polovině března spotřeboval 5:40 hod., do Benátek a zpět mu stačilo 43 hodin.[30] Jízdu z Prahy do Paříže urazil za 16,5 hodiny a při zpáteční cestě ji ještě o hodinu zkrátil. Absolvoval ji v průměrné rychlosti 72 km/h. Na I. sjezdu majitelů vozů Aero 18. května 1933 v Lázních Bohdaneč se účastnilo 359 strojů a pro pobavení účastníků předváděl před Gočárovým palácem v lázeňském parku B. Turek se svou aerovkou neuvěřitelné kousky. V červnu 1933 se Turek na voze Aero zúčastnil I. ročníku závodu 1000 mil československých. Tuto účast lze označit za jednu z nejméně podařených v jeho závodní kariéře. Již na 118. km před Německým Brodem měl potíže se strojem, propadl se až na 11. místo, které pak vylepšil na začátku 2. etapy na 8. místo. Později opět laboroval s vozem a klesl na 14. místo, ze kterého do cíle postoupil ve třídě do 1100 cm3 už jen na 12. místo, jako předposlední klasifikovaný.[31] V Hradci Králové uspořádal Východočeský Auto Klub 6. července 1933 svůj první okruhový závod automobilů městem Hradec Králové. V kategorii automobilů s objemem válců 750-1100 cm3 na 20 kol (35,4 km) obsadil B. Turek 2. místo.[32] Koncem července 1933 se Turek zúčastnil závodů na rychlostním okruhu ve Zlíně. Ačkoliv pršelo, měly závody hladký průběh a návštěvu přes deset tisíc diváků. Husté špalíry obsadily 6,82 km dlouhý okruh zlínskými ulicemi. V kategorii automobilů s objemem válců 750-1100 cm3 na 5 kol (34,1 km) startovalo 15 vozů, klasifikováno bylo 13. Bohumil Turek v této kategorii zvítězil v průměrné rychlosti 72,3 km/h.[33] V srpnu 1933 se společně s cestovatelem F.A. Elstnerem zúčastnil s vozem Aero skautského jamborre v maďarském Gödölö u Budapešti. Z Prahy do Budapešti to zvládli za 8:28 hod a to na nouzovém sedadle v zádi měli ještě redaktora Adolfa Tůmu.[34]

 
Bohumil Turek a Ela Slavíková před startem závodu 1000 mil československých, ve kterém havarovali (1935)

V lednu 1934 se posádka Turek-Nahodil s vozem Aero 1000 umístila na 3. místě ve třídě do 1500 cm3 (a na 9. místě celkově) na XIII. ročníku Rallye Monte Carlo.[35] V tomto ročníku byly úspěšné i další československé posádky. Posádka Deston - Hodáč - Vlašín na "silné čtyřce" Z 4 byla ve stejné třídě na 21. místě a Knapp s redaktorem Forejtem na Walter Junioru na 39. místě. V červnu 1934 neúspěšně startoval na II. ročníku 1000 mil československých. Krátce po startu u Českého Brodu zadřel motor a ze závodu odstoupil.

V květnu a červnu 1935 absolvoval za 6 týdnů společně s redaktorem ČTK Václavem Königem na voze Aero 30 jízdu dlouhou 10 000 km po cestách i necestách v Sovětském svazu.[36] Od 17. května do 14. června absolvovali trasu Praha - Varšava - Bobrjusk - Moskva - Orel - Charkov - Rostov - Tbilisi a zpět. Bezprostředně po návratu z cesty startoval 15. června ve III. ročníku závodu 1000 mil československých.[37]

Havárie na 1000 mil československýchEditovat

Kariéra závodníka skončila 15. června 1935 při závodě 1000 mil československých. Bohumil Turek s Elou Slavíkovou (automobilovou závodnicí a manželkou ředitele prodejny Aero[38]) startovali na voze Aero 30 ve třídě do 1100 cm3, ve které z 19 vozů na startu dojelo pouze 6. Po kontaktu se soupeřem u Úval poblíž Prahy těžce havaroval. Měl zlomenou spodinu lebeční a horní čelist, tržné rány a deformovaný nos. Slavíková měla zlomenou klíční kost a otřes mozku.[39] Hrozilo mu oslepnutí. Po čtrnácti dnech hospitalizace konstatovali lékaři, že zranění se hojí bez komplikací a sejmuli mu obvaz z oka. Ela Slavíková podstoupila operaci zlomené klíční kosti.[40]

V následujících letech Bohumil Turek absolvoval stovky plastických operací obličeje na klinice profesora Buriana, průkopníka plastické chirurgie.[41] Po několika letech se částečně zotavil, ale k závodění se již nikdy nevrátil.

OceněníEditovat

Za svoje sportovní výkony v roce 1932 byl oceněn Zlatým odznakem Autoklubu republiky Českosloslovenské.[29] Po II. světové válce byl jmenován Zasloužilým mistrem sportu.[2]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Později zapsán jako obuvník na Slovensku.

ReferenceEditovat

  1. a b Matrika narozených, Dvůr Králové, 1896-1902, snímek 302. 195.113.185.42:8083 [online]. [cit. 2017-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-10. 
  2. a b Drobty z domova a ciziny. Rudé právo. 20. 1. 1972, s. 8. Dostupné online. 
  3. "Walter" motocykl řízný p. Turkem...". Národní listy. 21. 7. 1924, s. 3. Dostupné online. 
  4. PETŘÍK, Václav. Walter. I. vyd. Brno: 735. ZO Svazarmu při Ped. Fak. UJEP v Brně, 1988. 64 s. S. 19-20. 
  5. HEINZ, Vilém. I. zkušební jízda motorycklů a sidecarů. Ráno - Pondělník Národních listů. 28.5.1924, roč. 64. (1924), čís. 4, s. 3. Dostupné online. 
  6. IV. mezinárodní závod automobilů a motocyklů do vrchu Schöber. Ráno, pondělník Národních listů. 7.7.1924, roč. 64, čís. 10, s. 3. Dostupné online. 
  7. Závody do vrchu Karlovy Vary. Ráno, pondělník Národních listů. 21.7.1924, roč. 1, čís. 12, s. 3. Dostupné online. 
  8. KALVA, Jaromír. II. mezinárodní závod Lochotín-Třemošná. Auto. Září 1924, roč. 6. (1924), čís. 9, s. 390-391. Dostupné online. 
  9. KREJČÍ, Roman. IV. Ecce Homo ve Šternberku [online]. Euromontagna.com [cit. 2019-08-22]. Dostupné online. 
  10. III. ročník závodu do vrchu Brno - Soběšice [online]. Brno: encyklopedie.brna.cz, 30.4.2019 [cit. 2019-08-22]. Dostupné online. 
  11. V. Ecce-homo. Ráno - Pondělník Národních listů. 21.7.1925, roč. 65. (1925), čís. 38, s. 3. Dostupné online. 
  12. Slánský kilometr. Auto. Září 1926, roč. 8. (1926), čís. 9, s. 561. Dostupné online. 
  13. Matrika oddaných, chrám sv. Mikuláše na St. Městě, 1926-1931, snímek 124
  14. Soutěž "fakírů". Národní listy. 31. 5. 1926, s. 3. Dostupné online. 
  15. Svatebčané na motocyklech. Národní listy. 3. 8. 1927, s. 5. Dostupné online. 
  16. Analogické pohlednice: Václav Zapadlík - Světová auta
  17. KUBA, Adolf. Automobil v srdci Evropy. 1.. vyd. Praha: NADAS Praha, 1986. 312 s. S. 130-135. 
  18. ZAVADIL, Radomír. Založení podniku Magneton, továrny na elektromagnetické zapalovače.... Brno, 2016. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Vladimír Černý. s. 43. Dostupné online.
  19. Pan B. Turek s chotí. Národní politika. 26. 9. 1933, s. 10. Dostupné online. 
  20. RONOVSKÝ, V. Hvězdicová jízda k automobilové výstavě v Praze 23.-31. října. Auto. Listopad 1929, roč. 11. (1929), čís. 11, s. 685-693. Dostupné online. 
  21. TUČEK, Jan ing. Auta První republiky. 1. (dotisk 2018). vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2017. 356 s. ISBN 978-80-271-0466-6. S. 97-99. 
  22. Skvělý úspěch I. Auto-Moto Rallye do Vysokých Tater. Auto. Srpen 1930, roč. 12. (1930), čís. 8, s. 546-548. Dostupné online. 
  23. Hvězdicová jízda k autosalonu v Praze. Auto. Listopad 1930, roč. 12. (1930), čís. 11, s. 828-831. Dostupné online. 
  24. RONOVSKÝ, V. Hvězdicová jízda do Berlína 17.-21. února. Auto. Březen 1931, roč. 13. (1931), čís. 3, s. 201-204. Dostupné online. 
  25. 10.000 km. Lidové noviny. 4.6.1931, roč. 39 (1931), čís. 278, s. 6. Dostupné online. 
  26. J. Aero 16 HP pod přísnou kontrolu v jízdě na 10.000 km. Auto. Červen 1931, roč. 13. (1931), čís. 6, s. 432-437. Dostupné online. 
  27. Slovenská osma. Pondělí Národních listů a Národa. 16.5.1932, roč. 72 (1932), čís. 20, s. 6. Dostupné online. 
  28. Slovenská osma. Národní listy. 22.5.1932, roč. 72 (1932), čís. 141, s. 12. Dostupné online. 
  29. a b RONOVSKÝ, V. Nejúspěšnější čsl. jezdci v roce 1932. Auto. Listopad 1932, roč. 14. (1932), čís. 11, s. 567-568. Dostupné online. 
  30. ŠUMAN-HREBLAY, Marián. Encyklopedie automobilů. 1.. vyd. Brno: CPres Brno v Albatros Media Praha, 2018. 272 s. ISBN 978-80-264-1852-8. S. 12-16. 
  31. RONOVSKÝ, V. Klasifikace 1000 mil československých 10. a 11. června 1933. Auto. Červenec 1933, roč. 15. (1933), čís. 7, s. 324-327. Dostupné online. 
  32. RONOVSKÝ, V. Hradecký okruh. Auto. Srpen 1933, roč. 15. (1933), čís. 8, s. 357. Dostupné online. 
  33. I. Zlínský okruh. Auto. Září 1933, roč. 15. (1933), čís. 9, s. 388. Dostupné online. 
  34. TUČEK, Jan. F.A. Elstner: Muž činu. 1.. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2015. 144 s. ISBN 978-80-247-5303-4. S. 31-34. 
  35. ŠUMAN-HREBLAY, Marián. Dvě století českých automobilů. 1.. vyd. Brno: CPres v Albatros Media Praha, 2015. 160 s. ISBN 978-80-264-0716-4. S. 29-30, 33-34, 36. 
  36. KUNŠTÁTSKÝ, Tomáš. Aero 30 [online]. [cit. 2013-09-22]. Dostupné online. 
  37. VACEK, Zdeněk. Škodovkou na Sněžku i kolem světa. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010. 160 s. ISBN 978-80-247-3440-8. S. 126-127. 
  38. Aero.101,cz: Ela Slavíková. aero.l0l.cz [online]. [cit. 2017-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-12. 
  39. III. ročník 1000 mil.... Lidové noviny. 16. 6. 1935, s. 4. Dostupné online. 
  40. Slavíková po operaci. Národní politika. 29. 6. 1935, s. 13. Dostupné online. 
  41. Turek opět doma. Národní listy. 19. 11. 1935, s. 6. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat