Otevřít hlavní menu

Walter Junior byl licenční typ osobního automobilu Fiat Balilla 508 (v překladu Malý hrdina), vyráběný od roku 1932 českým výrobcem automobilů Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory Praha – Jinonice. Walter Junior se vyráběl v letech 1932 až 1937. Walter Junior se stal nejprodávanějším modelem jinonické továrny Walter v historii. I dnes - na kterékoliv veteránské akci - je spíše výjimkou, když se tam neobjeví nějaký Walter Junior.

Walter Junior
Walter Junior (1934)
Walter Junior (1934)
Výrobce Walter
Roky produkce 1932–1937
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Walter Junior, představení novinářům, 28.9.1932, Jíloviště
Walter Junior (1932) pásová výroba

Obsah

HistorieEditovat

Vozy Fiat Balilla se vyráběly po celé Evropě. Mimo Itálie a Československa to bylo např. v Polsku (Centralne Warsztaty Samochodowe), v Německu (NSU-Fiat) a ve Francii ("SAFAF" - od roku 1934 jako "Simca-Fiat"). Díky tomu se i na české Juniory daly snadno sehnat potřebné díly, což kladně přispívalo k prodeji vozidla. Pozoruhodnou novinkou ve výrobní technologii bylo zavedení pásové výroby. Do vínku dostal Junior dvě podstatné výhody oproti konkurentům – cena automobilu a řízení vlevo (připomeňme, že do března 1939 se v Československu jezdilo vlevo a většina automobilů měla pravostranné řízení). Návrh řádu silniční a cestní policie, vypracovaný ministerstvem veřejných prací, že řidiči vozidel všeho druhu atd. jsou povinni používati pravé strany silnice ve směru své jízdy, se již v té době projednával v parlamentu. Že tento zákon "vstoupil" v platnost až v pohnutých, březnových dnech 1939, není vina firmy Walter.

První vozy Walter Junior předvedla továrna pražským novinářům a odborné veřejnosti v 28. září 1932 na silnici u Cukráku směrem na Jíloviště - referoval o tom a fotografii přinesl Č.A.S. List motoristů v čísle 13, vydaném v Praze dne 3.října 1932 a následně v měsíčnících Autoklub a Auto. V letech 1932-3 se totiž nekonal pražský autosalon, oficiálně byl široké veřejnosti představen až na XXIV. autosalonu v roce 1934. Se sloganem Vůz nové generace byl tak v září 1932 představen kompaktní vůz litrové třídy, tuzemské provenience s celokovovou uzavřenou karoserií, s hydraulickými tlumiči a kapalinovými brzdami.[1]

 
Walter Junior, průhled automobilem (1932)

MotorEditovat

Zážehový, kapalinou chlazený řadový čtyřválec (R4) s rozvodem SV, o objemu válců 995 cm3 (vrtání 65, zdvih 75 mm), dosahoval výkonu 24 k/17,6 kW při 3600 ot/min. a kompresním poměru 5,88:1. Bezhlučný spodový motor s klidným chodem, umístěný vpředu, uložený pružně ve 4 silentblocích. Hlava válců je snímatelná. Dynamicky vyvážený klikový hřídel byl uložen ve 3 valivých ložiscích. Vačkový hřídel byl poháněn od poddimenzovaného klikového hřídele článkovým řetězem. Blok motoru byl ze šedé litiny a písty z lehké hliníkové slitiny. Mazání motoru tlakové, oběžné. Zapalování bylo akumulátorové 12V/38 Ah Bosch, s cívkou a rozdělovačem s automatickým řízením předstihu. Díky licenci řada komponent měla původ v Itálii: dynamo a spínací skříňka Mareli, reflektory Carello atp.

Obdobně jako u typu Walter Bijou byl přívod benzínu ke karburátoru Solex 26 UBIP vyřešen samospádem z nádrže umístěné nad motorem, na dělicí stěně motorového prostoru. Do nádržky se vešlo 27 l benzinu (z toho 4 litry rezerva). Pravidelnému chodu motoru přispívaly čistič paliva a vzduchu. Vodní termosifonové chlazení se samočinným oběhem a s větrákem za chladičem.[2]

Mechanická třístupňová převodovka (3+Z) se poněkud vzdálenými převody byla oddělena od motoru suchou, jednokotoučovou spojkou. Později se montovala i čtyřstupňová převodovka. Řadící páka byla umístěna ve středu vozu. Výměna oleje - mimo první doby při zajíždění - se prováděla jen po každých 3000 - 4000 km. Spotřeba oleje 0,2 l/100 km, spotřeba benzínu 7,5 - 8 l/100 km. Maximální rychlost 85-90 km/h.[3]

 
Walter Junior (1932) limuzina

PodvozekEditovat

Podvozek byl klasické koncepce. Obdélníkový rám byl zpevněn příčkami a křížovou výztuhou X, což rámu dávalo skvělou pevnost a tuhost. Přenos síly na zadní nápravu prostřednictvím spojovacího hřídele se dvěma pružnými Hardy-spojkami. Rozvodovka zadní nápravy byla opatřena diferenciálem s gleasonovým, bezhlučným ozubením[4]. Obě tuhé nápravy byly odpérovány podélnými listovými, půleliptickými péry s kapalinovými, olejovými tlumiči. To bylo předpokladem dokonalého držení na silnici a dobrého a spolehlivého vedení vozu v zatáčkách. Junior měl hydraulické brzdy, což bylo v té době u malých vozů spíše výjimkou. Kapalinové brzdy působily současně na všechna kola, ruční mechanická pouze na zadní. U některých modelů byla navíc brzda převodová, která působila na buben za převodovkou[5]. Disková kola nesla pneumatiky 4,00x17", později 4,50x17". Hmotnost podvozku pouhých 385 kg, tj. se čtyřmi koly a pneumatikami, krytem motoru, baterií, olejem v motoru, převodové skříni a zadní nápravě, bez vody a bez paliva, nářadí, zásobního kola, nárazníků, přístrojů a blatníků. Hmotnost prázdného vozu s provozními náplněmi nepřevyšovala 687 kg.[6]

 
Walter Junior, interiér automobilu (1932)

KaroserieEditovat

Vůz měl celokovovou karoserii. Tohoto řešení bylo v ČR použito vůbec poprvé, oznamovala továrna Walter, avšak již od roku 1929 byly s celoocelovou karoserií vyráběny malé Aerovky (Aero 500 a následně Aero 662). Výrobce uváděl, že vnitřní rozměry karoserie dovolují přepravu 4 pasažérů. Typů karoserií bylo povícero: standardní byla dvoudvéřová limuzína (tudor), pro sportovně laděnou klientelu byl připraven dvousedadlový roadster nebo kabriolet. Přední okno bylo regulovatelně výklopné. K vybavení vozu patřily v té době často používané „ručkové“ ukazatele směru Bosch-Winker s elektrickým ovládáním. Přední sedadla byla posuvná. Nosič zavazadel na zádi vozu byl otočný, což dovolovalo upevnit kufr či vak libovolného rozměru. Stupačky byly potaženy gumovým krytem s chromovanými lištami. Přístrojové vybavení bylo běžné době vzniku: tachometr, hodiny, teploměr a tlakoměr oleje, přepínač světlometů a stropní osvětlení. Rozchod kol 1200 mm, rozvor 2250 mm. V provedení limuzína (tudor) byl Junior dlouhý 3140 mm, široký 1380-1400 mm a vysoký 1530 mm.

 
Walter Junior (1934) kabriolet

Pro sezonu 1934 byla karoserie modernizována a Junior dostal novou mírně vpřed sešikmenou masku, lehce šikmé čelní okno a zaoblenější střechu.

Ceny Juniorů díky hospodářské krizi rok od roku klesaly níž a níž. Nejlevnější roadster s nouzovým dvousedadlem v zádi byl k mání v letech 1932-4 za 26 500 Kč, o rok později za 25 500 Kč. Nejmarkantněji klesala cena u limuzíny z 29 500 Kč (1932-4) na 27 500 Kč (1935). Dodávkový, skříňový Junior se širokými dvířky v zadní stěně a nosnosti 250 kg byl za 26 500 Kč (1935). Luxusní limuzína byla za 32 500 Kč a nejdražší byl dvoudveřový čtyřmístný kabriolet s karoserií Sodomka za 34 500 Kč. Tak jako dřívější jinonické automobily se i Juniory staly předmětem zájmu speciálních karosářských firem, které na zakázku „ušily“ vozu slušivější kabát. K nejčastěji zmiňovaným karosárnám patřily Sodomka z Vysokého Mýta, Petera z Vrchlabí, Uhlík z Prahy či Leitner z Plzně. Jen vysokomýtská karosárna Sodomka postavila na podvozky Junioru během let 1933 až 1935 celkem 79 různých individuálních karoserií.

Je třeba zdůraznit, že Junior obsahoval řadu prvků, které byly spíše obvyklejší u výrazně dražších a luxusnějších automobilů. Do léta 1936 vzniklo přes tisíc automobilů Junior, které v letech 1933 až 1936 tvořily 75 % produkce osobních vozů Walter. V roce 1937 se pouze doprodávaly dříve rozpracované vozy.[7]

 
Walter Junior, kabriolet (1935)

Sportovní úspěchyEditovat

Junior se stal v krátké době velmi oblíbeným automobilem a svou dobrou pověst potvrzoval častými úspěchy v různých soutěžích a jízdách.[8]

V květnu 1933 se uskutečnila Velká soutěž spolehlivosti Československem (24.-28. května). Náročná soutěž od délce 2446 km zahajovala v Českých Budějovicích a po 5 dnech končila v Bratislavě. Tříčlenné týmy přihlásily továrny Wikov, Zbrojovka, Aero, Walter a klubové týmy ČAMS a německý autoklub MSAC, mimo to další účastníky představovali jednotlivci. Za klíčovou se ukázala 4. etapa, která vedla ze Zlína do Košic. Slovenské silnice byly úzké, vesměs jen štěrkované, s průjezdy vesnicemi plnými dětí a domácích zvířat, zrádné a téměř neznačené zatáčky, ostrá stoupání a dlouhá serpentinová klesání v horských úsecích. V této etapě došlo k několika nehodám, mj. ing. Václavíková na Junioru, která vyhýbajíc se v zatáčce protijedoucímu povozu převrhla stroj, avšak nezraněna se strojem téměř nepoškozeným dokončila včas etapu. Obtížnou soutěž v cíli 5. etapy zdárně dokončilo jen 20 posádek. Po dojetí do cíle byly vozy podrobeny kondiční a brzdové zkoušce. Následně po propočítání časů ze všech etap a z rychlostní zkoušky na trati závodu do vrchu Ecce Homo (součást 3. etapy) byly vyhlášeny výsledky. Tým Walter na vozech Junior ve složení dr. Vítězslav Kumpera, ing. A. Václavíková-Zichová a Jindřich Knapp získal velký stříbrný pohár a každý z jezdců obdržel i malý stříbrný pohár Ligy čs. motoristů. O celé soutěži podrobně každý den informovaly Lidové noviny a Národní listy vč. očekávaných časů průjezdu jednotlivými městy. Soutěž byla hojně sledována obecenstvem, všude byli středem pozornosti a kupříkladu na Slovensku je vesnické obyvatelstvo vítalo velmi přátelsky a dokonce jim byly házeny květiny.[9]

 
Jindřich Knapp se s automobilem Walter Junior zúčastnil Rallye Monte Carlo (1934)

V červnu 1933 se jeden Walter Junior soukromé posádky Ant. Frick/W. Güttler z Liberce účastnil I. ročníku závodu 1000 mil československých (10.-11. června). Ve výsledkové listině však tato posádka není uvedena. V témže roce startoval i tovární tým Walter na třech Walter Juniorech S, a ti dosáhli výjimečného úspěchu.

Počátkem června se uskutečnila Concours d´Elegance v Lázních Píšťanech (Piešťany). Kabriolet Walter Junior, patřící továrníku Schenkovi z Brna, sklidil velký úspěch u lázeňských hostí.[10] Koncem června (24.-25. června) se uskutečnily VI. automobilové dny v Luhačovicích. V sobotu 24.6. navečer končila v Luhačovicích hvězdicová jízda, v níž z 54 přihlášených 46 přijelo do cíle bez trestných bodů. V nedělní soutěži Concours d´Elegance obdrželi z rozhodnutí jury I. cenu (modrá vlajka a pozlacená plaketa se zlatou stuhou) mj. dr. Vítězslav Kumpera (Walter Royal) a Jindřich Knapp (Walter Junior). Soutěží elegance v Brně, v Luhačovicích i v Piešťanech se vozy Walter zúčastňovaly i v následujících letech a téměř nikdy neodešly s prázdnou.

Za ryze sportovní úspěch můžeme jmenovat z roku 1934 účast v lednové Rallye Monte Carlo (RMC). Soutěž, pořádaná od roku 1911, tradičně začínala takzvanou hvězdicovou jízdou, kdy posádky startovaly v různých městech Evropy a cestou do Monte Carla projížděly kontrolní body. V Monte Carlu se pak odehrávaly jen jízdy zručnosti a několik rychlostních zkoušek v horách nad městem. Tovární jezdec Jindřich Knapp se spolujezdcem Forejtem[11] dojeli do cíle na azurovém pobřeží bez trestných bodů, ale protože zvolili kratší trať ze španělské Valencie, získali méně „plusových“ bodů a obsadili 39.místo ve třídě do 1500 cm3 a 85. v absolutním pořadí. Druhý vůz, který řídil Vladimír Formánek, do cíle RMC bohužel nedojel.[12][13]

 
Start jízdy Junior 50 000 km (zprava Antonín Kumpera, Jitka Zavřelová, Jindřich Knapp - zleva v tmavém kabátu s kloboukem Vítězslav Kumpera)

V roce 1934 při příležitosti konání XXIV. pražského autosalonu vykonal Walter Junior vytrvalostní jízdu Walter Junior 50 000 km na trase Praha - Brno - Bratislava a zpět, na které jezdil po dobu 42 dnů (4. března-15. dubna). V době, která je bohatá na mlhy, deště, sněhy, vichřice, kdy jaro se zimou bouřlivě bojují o vládu, jezdila červená limuzína Walter Junior mezi Prahou a Bratislavou ve dne v noci. Slavnostního zahájení jízdy v deštivou neděli 4. března se zúčastnili, jak zástupci pořádajících firem Walter (prezident Vítězslav Kumpera, ředitelé Antonín a Vítězslav Kumperovi), Baťa, Shell a Palaba, tak zástupci dozorového AKRČs (sport. komise - Vilém Heinz-Henry) a hosté (mj. Eliška Junková). Jízda byla označena za vytrvalostní, ale rovněž jako trénink na 2. ročník 1000 mil československých, který se jel o 2 měsíce později v červnu 1934. Jezdci byli po trase srdečně vítáni, například p. Jitka Zavřelová v Bratislavě dostala kytici od Slovenského klubu automobistov i od Motor-Klubu Bratislava, stejně tak v Brně a v Jihlavě jí byly místními občany a automobilovými kluby předány květiny. Ke střídání před Autoklubem (vždy po 800 km) přivezla pak vůz plný květin.[14] Za volantem se vystřídalo na 20 jezdců (valná většina z těch, kteří později jeli za továrnu 1000 mil s Juniory SS (8 posádek) a jedna posádka se Standardem S), zahajoval Jindřich Knapp a 15. dubna v 11 hodin dopoledne na výstavišti končil Ivan Hodáč, který převzal z rukou zástupce AKRČs vavřínový věnec. Vůz se zaplombovaným motorem ujel přes 50 000 km průměrnou rychlostí přes 50 km/h.[15]

Velkého ohlasu získala jízda po Středním východu redaktora Vladislava Forejta-Alana a dr. Bohumila Pospíšila s upraveným roadsterem Walter Junior pro dálkovou jízdu. Snímky a zprávy z jízdy Alana Forejta do tehdejší "Arábie" uveřejňovaly jak domovské Národní listy, tak časopis Motor Revue. Jízda byla zahájena 23. června 1934 a ukončena byla 15. srpna. Oba cestovatelé projeli Balkán, Turecko, Sýrii, Irák, Saudskou Arábii, Jordánsko a Izrael.[16] Z automobilové pouti za mrtvým městem královny ze Sáby a o dobrodružstvích, která cestu Orientem provázela, pak Forejt napsal zajímavý cestopis Za karavanou mrtvých (1938).[5]

 
Walter Junior, dobová reklama (1934)

Technické údajeEditovat

Motor a převodovka:

Karoserie a podvozek:

  • typy karoserií: sedan - limuzína, kabriolet, roadster, valník
  • rozvor: 2250 mm
  • rozchod vpředu: 1200 mm
  • rozchod vzadu: 1200 mm
  • rozměry vozu: délka 3140 mm, šířka 1380-1400 mm, výška 1530 mm
  • pohotovostní hmotnost: 687 kg
  • hmotnost podvozku: 385 kg
  • brzdy: kapalinové na všechna kola, ruční na zadní kola
  • rozměr pneu: 4,00x17", později 4,50x17"
  • spotřeba paliva: 7,5 - 8 l/100 km
  • max. rychlost: 85-90 km/h

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. TOŠNAR, Libor; SOMMER, Bohumil. Motocykly, tříkolky a automobily 1901-1951. Nový Signál, Motorlet. Roč. 1981-2. 
  2. KUBA, Adolf. Automobil v srdci Evropy. I. vyd. Praha: NADAS, 1986. 312 s. S. 117. 
  3. MACBETH, Graham; JOZÍF, Milan. Velký obrazový atlas automobilů. I. vyd. Praha: ARTIA, 1985. 608 s. S. 161, 579, 581. 
  4. TUČEK, Jan. Auta první republiky 1918-1938. I. vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2017. 356 s. ISBN 978-80-271-0466-6. S. 172-173. 
  5. a b HOŠŤÁLEK, Petr. Walter typ Junior [online]. České Budějovice: Jihočeské motocyklové museum [cit. 2018-05-17]. Dostupné online. 
  6. Walter - Junior. Auto. Říjen 1932, roč. 14. (1932), čís. 10, s. 506-508. Dostupné online. 
  7. TUČEK, Jan. Walter lic. Fiat - Italové z Jinonic. Automobil. 25.11.2014, roč. 2014, čís. 8, s. 67-69. Dostupné online. 
  8. TOŠNAR, Libor. Sportovní a závodní automobily v historii našeho podniku. Nový Signál, Motorlet. Roč. 1980. 
  9. Soutěž spolehlivosti automobilů Československem skončena. Lidové noviny. 29.5.1933, roč. 41, čís. 269, s. 5. Dostupné online. 
  10. Concours ď élégance v Lázních Píšťanech. Letem světem. 27.06.1933, roč. 1933 (7.), čís. 37, s. 23. Dostupné online. 
  11. MUSIL, Vilém. Redaktor Alan a cestovatel B. Pospíšil startují zítra. Národní listy - Večerník. 22.6.1934, roč. 74, čís. 170, s. 1. Dostupné online. 
  12. WANKA, Tomáš. Rallye Monte Carlo 1934 [online]. ewrc-results.com [cit. 2018-05-24]. Dostupné online. 
  13. TOŠNAR, Libor. Sportovní a závodní automobily WALTER a AERO MINOR. Motoristická současnost - Za volantem. Roč. 1984, příloha č. 1/84, s. 74-81. 
  14. Vytrvalostní jízda vozu Walter-Junior. Salon. 15.3.1934, roč. XII. (1934), čís. 3, s. 1j. Dostupné online. 
  15. Junior ukončil rekordní jízdu. Pondělí Národních listů. 16.4.1934, roč. 74, čís. 16, s. 5. Dostupné online. 
  16. FOREJT-ALAN, Vladislav. Návrat z cesty po Malé Asii a Arábii. Národní listy. 16.8.1934, roč. 74, čís. 224, s. 5. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

  Obrázky, zvuky či videa k tématu Walter Junior ve Wikimedia Commons