Královna ze Sáby
Královna ze Sáby (hebrejsky מלכת שבא, arabsky ملكة سبأ, ge'ez ንግሥተ ሳባ) byla vládkyně starověkého království zmiňovaného ve Starém zákoně. Zmiňována je v hebrejském Starém zákoně, konkrétně v první knize královské a druhé Paralipomenon, ale také v Novém zákoně, Koránu a etiopských legendách, zvláště etiopské národní sáze Kebra Nagast – Právo králů, sepsané v jazyce ge'ez ve 12. století, kde ji Etiopané nazývají jménem Makeda (ge'ez ማክዳ),[1] ale její jméno bylo v různých zemích a různých dobách jiné. V islámské tradici je známa jako Bilqís (arabsky بلقيس).[1][2] Král Šalomoun ji znal jako královnu ze Sáby. Žila pravděpodobně v 10. století př. n. l.[3] Přibližná poloha její říše je historickým sporem mezi Etiopií a Jemenem.[3]
Královna ze Sáby | |
---|---|
Narození | 10. století př. n. l. |
Úmrtí | 10. století př. n. l. |
Potomci | Menelik I. |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zůstává otevřeno, zda královna ze Sáby skutečně žila či nikoliv, protože nebyly nalezeny žádné soudobé nápisy svědčící o její existenci. Jako biblický příběh může mít svůj původ zpětně v některé starší sumerské či chaldejské mytologii. Podobný příběh existoval i v Persii, kde královna vystupovala jako dcera čínského vládce.[2] Hebrejský biblický text vznikl pravděpodobně mezi 7. a 6. století př. n. l. Je však možné, že král Šalomoun udržoval spojení s některou africkou královnou. Jiná teorie se opírá o vyprávění o královně ze Sáby z kanaánského zvyku hieros gamos (posvátný sňatek), což by vysvětlovalo, proč křesťanský etiopský císařský rod odvozuje svůj původ od nemanželského syna krále Šalomouna a královny ze Sáby, císaře Menelika I.[3][4] Poslední habešský císař Haile Selassie I. tak měl pocházet z 225. generace potomků Šalomouna a královny ze Sáby.[5]
Tradice
editovatTanach
editovatPodle Starého zákona nejmenovaná královna země sábské slyšela o veliké moudrosti krále Šalomouna, vládnoucího v Izraelském království. Královna proto cestovala k Šalomounovi spolu s cennými dary, zlatem, drahým kamením a vzácným dřevem, aby vyzkoušela Šalomounovu moudrost svými hádankami.[6][2] Královna byla Šalomounovou moudrostí a bohatstvím naprosto ohromena a vyslovila požehnání k Bohu, kterého uctíval Šalomoun.[7] Šalomoun královně oplatil její dary a „vše co žádala“, načež se královna vrátila zpět do své země.[8] Královna ze Sáby byla velmi mocná, o čemž svědčí obrovské dary, jež dala Šalomounovi, včetně asi čtyř a půl tuny zlata.[9]
Šalomoun měl dobré styky s fénickým králem Týru Chíramem, se kterým Izrael rozvíjel čilý obchod, ale i další projekty, jako stavbu Šalomounova paláce, či jeruzalémského chrámu, na němž se podíleli féničtí řemeslníci, ale také vybudování přístavu v Ecjon Gever u Ejlatu a obchodního námořnictva, které izraelský zahraniční obchod rozšířil i na africké pobřeží.[10] Příběh o setkání africké královny a izraelského krále se tak považuje za důkaz významných obchodních vztahů Izraelského království a afrických zemí.[2][11]
Nový zákon
editovatV Novém zákoně je zmíněna v Matoušovi[12] a Lukášovi.[13] Podle evangelií Ježíš naznačoval, že ona a Ninivané budou soudit generace Ježíšových současníků, kteří ho odmítnou.[14][15][16] Křesťanská interpretace královny ze Sáby, mající své kořeny ve Starém zákoně, typicky zdůrazňuje historickou a přenesenou hodnotu z příběhu; ten je tak křesťany interpretován jako metafora i analogie: královnina návštěva Šalomouna je přirovnávána k symbolickému manželství církve s Kristem, kde Šalomoun představuje mesiáše a královna ze Sáby pohanský lid, který jej přijímá.
Královnina neposkvrněnost, neboť aby mohla držet královskou hodnost, musela být panna,[17] je také považována za předzvěst Panny Marie; královna ze Sáby byla předmětem stejné úcty, jako později Marie a obě tyto postavy hrály ve své kultuře přesně stejnou úlohu.[17] Tři dary, které královna Šalomounovi přinesla, tedy zlato, koření a drahé kameny, jsou obdobou k darům Tří králů novorozenému Ježíšovi.[16]
„ | Stádo velbloudů přikryje tě, a dromedáři Madianští a Efejští, všickni ti z Sáby přijdou, zlato a kadidlo přinesou, a chvály Hospodinovy zvěstovati budou. | “ |
— Izajáš podle Bible kralické[18] |
Korán
editovatKorán se o královně ze Sáby nikdy nezmiňuje jménem, ačkoliv arabští komentátoři Koránu ji jmenují Bilqís,[2] či královna Jihu.[19] Příběh je téměř stejný jako v Bibli, vychází z židovské tradice.[2] Svatá kniha muslimů vypráví, že král Šalomoun se doslechl o zemi, jíž vládla královna a jejíž lid uctíval Slunce.[2] Poslal proto královně zprávu, kde ji zval, aby k němu přišla v pokoře:
„ | Od Šalomouna je a zní: ,Ve jménu Boha milosrdného, slitovného! Nebuďte vůči mně zpupní, nýbrž přijďte ke mně odevzdáni do vůle Boha jediného!' |
“ |
— Korán, An-Naml[20] |
Královna se radila se svými šlechtici, kteří konečné rozhodnutí nechali na ní.[21] Královna se rozhodla poslat Šalomounovi posla s darem jako smířlivé gesto a vyčkat, jak král zareaguje.[22] Šalomoun však posly odmítl a odpověděl královně výhrůžkou invaze.[23] Šalomoun se poté obrátil na své sluhy – džiny –, aby mu donesli trůn královny ze Sáby dříve, než měla dorazit sama královna[24] a jako mrknutím oka se před Šalomounem objevil královnin trůn.[25] Královna přicestovala k Šalomounově dvoru do Jeruzaléma a když vstoupila do králova křišťálového paláce a byl jí ukázán její vlastní trůn, stala se věřící.[2]
„ | Pane můj, sama sobě jsem ukřivdila, avšak nyní se odevzdávám spolu se Šalomounem do vůle Boha, Pána lidstva veškerého. | “ |
— Korán, An-Naml[26] |
Příběhy proroků
editovatV Ibn Kahhirových „Příbězích proroků“ je příběh téměř stejný jako v Koránu. Šalomoun se rozhodl vykonat pouť do svaté mešity v Mekce, kterou vybudoval prorok Ibrahim.[27] Když král vykonal hadždž, pokračoval v cestě na jih, do města Saná, dnešního hlavního města Jemenu, kde byl ohromen zdejším zavlažovacím systémem.[27] Saná se nachází poblíž města Marib, které je považováno za hlavní město Sábského království.[28] Šalomoun poslal dudka, aby prozkoumal zemi a našel zdroje podzemní vody.[27] Protože pták dlouho nevracel, Šalomoun se rozzuřil.[27] Dudek se nakonec vrátil k Šalomounovi se zprávami o Sábě, zemi, jež žila v blahobytu, a její královně s nádherným trůnem, avšak královnu i její lid ovládal Satan a Sábané místo Všemohoucího Boha uctívali slunce.[27] Šalomoun poslal po dudkovi královně dopis, aby se poddala Bohu. Královna rozzuřeně svolala své dvořany, kteří konečné rozhodnutí přenechali královně. Ta se rozhodla poslat Šalomounovi dar a přitom po poslu zjistit, jakou silou Šalomoun disponuje.[27] Když královnini emisaři dorazili k Šalomounovi, král nechal nastoupit celou svou armádu, aby poslové viděli dobře vyzbrojené vojsko, které disponovalo i lvy, tygry a ptáky.[27] Poslové byli ohromeni Šalomounovou armádou i bohatstvím, ale když předávali dary na znamení přátelství, král je odmítl a s tím, že jestli se královna a její lid neodvrátí od svého modlářství, Sábu vyvrátí.[27] Královna se nato rozhodla Šalomouna vidět osobně. V Jeruzalémě ji Šalomoun uvítal se všemi poctami a ona byla tak ohromena jeho mocí a nádherou, že se vzdala uctívání slunce a přijala monoteismus.[27]
Korán přesně nepopisuje, kde se mělo království rozkládat, ale další islámské zdroje uvádějí, že hlavním městem Sáby byl Marib, který leží v dnešním Jemenu, nedaleko Saná. Korán se zmiňuje, jak bylo království Sába zničeno staletí po smrti Bilqís, protože lidé opustili pravou víru a navrátili k polyteismu:
„ | A věru měli obyvatelé Sabá' v sídlech svých znamení: dvě zahrady zprava i zleva. Živte se z přídělu obživy Pána svého a buďte vděční! A je to země výtečná a Pán váš je odpouštějící. Avšak odvrátili se od Nás a poslali jsme na ně záplavu hráze a vyměnili jsme jejich dvě zahrady za jiné dvě s plody hořkými, tamaryšky a s několika málo stromy lotosovými. |
“ |
— Korán, Saba´[29] |
Starověcí historikové
editovatŽidovský historik Flavius Iosephus v jednom spisu popisuje židovský tradiční výklad cesty královny ze Sáby, které dává jméno Nicaula, za Šalomounem do Jeruzaléma.[30] Órigenés královnu tituluje jako královnu Egypta a Etiopie,[31] přičemž zřejmě zaměňuje etiopské město Sába, později perským velkokrálem Kambýsem přejmenované na Meroe, a postavu královny ze Sáby.[32] Oba raně církevní otcové, Órigenés[33] i svatý Jeroným, Makedu považují za královnu černošské africké národnosti.
Archeologické nálezy
editovatV roce 1951 byl v jižní Arábii, v dnešním Jemenu, americkým týmem vedeným doktorem Wendellem Phillipsem objeven Mahram Bilqís – Chrám měsíčního božstva.[34] [35] Archeologické nálezy chrámu, jenž byl hlavní svatyní sábské civilizace, podporují myšlenku, že královna ze Sáby vládla v oblasti jižní Arábie a že v oblasti kolem chrámu se nacházelo i hlavní město říše.[34] Samotný chrám pak podle Dr. Billa Glanzmana, vedoucího vykopávek, sloužil v letech 1200 př. n. l.–550 jako poutní místo;[34] jeho náboženský význam by tak přežil i pád sábské civilizace v 6. století př. n. l.[28]
Výzkumný tým organizovaný a financovaný nadací American Foundation for the Study of Man (AFSM) a vedený profesorem z University of Calgary Dr. Billem Glanzmanem pracoval v chrámu ve spolupráci s jemenskými archeology i místními beduíny. Mnohé nalezené artefakty, jako keramika, nápisy a umělecké předměty znamenají důležité objevy pro odhalování starověkých dějin jižní Arábie; podle Billa Glanzmana představovalo království královny ze Sáby „kolébku arabské civilizace“ a samotný chrám „byl srdcem její země“.[34]
Umělecké zpracování
editovatStředověk
editovatStředověké umění zobrazovalo především návštěvu královny ze Sáby u krále Šalomouna, např. vyobrazení na portálu Cathédrale Notre-Dame d'Amiens v francouzském městě Amiens, který zahrnuje jako obdobu části většího vyobrazení darů od mágů.[36] Katedrály ze 12. století, například Notre-Dame de Strasbourg, Notre-Dame de Chartres, katedrála v Rochesteru či Canterbury mají umělecké vyobrazení královny ve zdobení oken a dveřních zárubní.[37]
Renesance
editovatGiovanni Boccaccio postavu královny ze Sáby zpracoval ve svém díle De mulieribus claris (1362).[38] Christine de Pisan v knize Le Livre de la Cité des Dames, kterou reaguje na Boccacciovu De mulieribus claris jej následuje. Na freskách v Arezzu (pocházejí přibližně z roku 1466) od Piera della Francescy na „Legendě o Pravém kříži“ je ztvárněna audience královny ze Sáby u Šalomouna. Legenda spojuje paprsky Šalomounova paláce, které uctívala královna ze Sáby, s dřevem ukřižování. Renesanční kontinuita s metaforickými pohledy na královnu ze Sáby se shoduje s gotikou v tématu darů od mágů a je zřetelnější v klanění se. Například Hieronymus Bosch si v roce 1510 vybral scénu Šalomouna a královny ze Sáby na ozdobném límci jednoho z mágů.[39]
Zajímavost
editovat- Je však známo, že již královna ze Sáby zdokonalovala svou pleť pomocí medových masek.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Queen of Sheba na anglické Wikipedii a Königin von Saba na německé Wikipedii.
- ↑ a b PHILEMON, Torrey. Makeda, Queen of Sheba [online]. 1997-4-3 [cit. 2008-07-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h Queen of Sheba [online]. Britannica Online [cit. 2009-06-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c ČTK. Němečtí vědci prý objevili palác královny ze Sáby [online]. Týden.cz, 2007-5-8 [cit. 2008-07-14]. Dostupné online.
- ↑ MAYER, Daniel. Kapitoly z židovských dějin: Od starověku do 18. století. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1989. S. 45. [dále jen Mayer].
- ↑ VAN RENSBURG, A. P. J. Contemporary leaders of Africa. 1. vyd. Kapské Město: HAUM, 1975. Dostupné online. ISBN 0798601566. S. 97. (anglicky)
- ↑ 1Kr 10, 1–2 (Kral, ČEP)
- ↑ 1Kr 10, 9 (Kral, ČEP)
- ↑ 1Kr 10, 13 (Kral, ČEP)
- ↑ 1Kr 10, 10 (Kral, ČEP)
- ↑ Mayer, str. 44.
- ↑ ASH, Paul S. David, Solomon and Egypt: A Reassessment. Londýn: Continuum International Publishing Group ; Sheffield Academic Press, 1999. ISBN 1841270210. S. 123. (anglicky)
- ↑ Mt 12, 42 (Kral, ČEP)
- ↑ Lk 11, 31 (Kral, ČEP)
- ↑ Mt 12, 41–42 (Kral, ČEP)
- ↑ Lk 11, 31–31 (Kral, ČEP)
- ↑ a b DURBER, Susan. The Queen of Sheba [online]. Oxford: St Columba's URC, 1998 [cit. 2009-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-30. (anglicky)
- ↑ a b ELLIS, Ralph. Solomon: falcon of Sheba : the tombs of King David, King Solomon and the Queen of Sheba discovered. Cheshire: Edfu Books, 2002. ISBN 0953191346. S. 123. (anglicky) [dále jen Ellis].
- ↑ Iz 60, 6 (Kral, ČEP)
- ↑ TAMRAT, Taddesse. Christian Ethiopia, c 1000–1150. In: FAGE, John Donnelly; OLIVER, Roland. The Cambridge history of Africa: From c. 500 BC to AD 1050. 2. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1978. ISBN 0521209811. S. 110. (anglicky)
- ↑ Korán 27:30–31
- ↑ Korán 27:32–33
- ↑ Korán 27:35
- ↑ Korán 27:36–37
- ↑ Korán 27:38
- ↑ Korán 27:40
- ↑ Korán 27:44
- ↑ a b c d e f g h i Prophet Solomon (Sulaiman) [online]. [cit. 2009-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Saba / Sa'abia / Sheba [online]. [cit. 2009-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Korán 34:15–16
- ↑ RABIL JR., Albert. Declamation on the nobility and preeminence of the female sex. Chicago: University of Chicago Press ISBN 0226010597. S. 85. (anglicky)
- ↑ SNOWDEN, Frank M. Blacks in Antiquity: Ethiopians in the Greco-Roman Experience. 2. vyd. Cambridge (Massachusetts): Harvard University Press, 1970. Dostupné online. ISBN 0674076265. S. 334. (anglicky)
- ↑ LAWSON, R. P., Origen. The Song of songs: commentary and homilies. New York: Newman Press, 1957. Dostupné online. ISBN 0809102617. S. 327. (anglicky)
- ↑ TRIGG, Joseph Wilson. Origen. Londýn: Routledge, 1998. ISBN 0415118352. S. 48. (anglicky)
- ↑ a b c d Arabian desert surrenders Queen of Sheba's secrets [online]. Calgary: University of Calgary, 2000-9-12 [cit. 2009-06-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DOUGLAS, J. D. Nový biblický slovník. Praha: Návrat domů, 1996. ISBN 80-85495-65-1. S. 892.
- ↑ MURRAY, Stephen. THE PORTALS, ACCESS TO REDEMPTION [online]. New York: Columbia University, 1994-9 [cit. 2009-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-12. (anglicky)
- ↑ St John Simpson, Bowers Museum of Cultural Art, British Museum. Queen of Sheba: Legend and Reality. Příprava vydání Vickie Byrd. Santa Ana: Bowers Museum of Cultural Art, 2004. Dostupné online. ISBN 0967961254. S. 17. (anglicky)
- ↑ CLAPP, Nicholas. Sheba: Through the Desert in Search of the Legendary Queen. Boston: Houghton Mifflin Harcourt, 2002. Dostupné online. ISBN 0618219269. S. 71. (anglicky)
- ↑ Triptych of the Adoration of the Magi [online]. Web Gallery of Art [cit. 2009-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
editovat- Rolf Beyer: Die Königin von Saba, Engel und Dämon. Der Mythos einer Frau. Lübbe, Bergisch Gladbach 1988, ISBN 3-7857-0449-6
- Nicholas Clapp: Die Königin von Saba. Rütten und Loening, Berlin 2002, ISBN 3-352-00639-3
- Werner Daum (Hrsg.): Die Königin von Saba: Kunst, Legende und Archäologie. Belser, Stuttgart 1988, ISBN 3-7630-1748-8
- Daniel Friedmann: Les enfants de la reine de Saba - les juifs d'Éthiopie (Falachas): histoire, exode et intégration. Éd. Métailié, Paris 1994, ISBN 2-86424-185-4
- Oleg V. Volkoff: D'où vint la reine de Saba ? Institut Français d'Archèologie Orientale, Le Caire 1971
- Annelies Glander: The Queen of Sheba's Round Table, a Study of the Most Favoured Daughters of Eve. Lang, Frankfurt am Main 2004, ISBN 3-631-52939-2
- Alice Jankowski (Hrsg.): Die Königin von Saba und Salomo. Buske, Hamburg 1987, ISBN 3-87118-792-5
- Dierk Lange: Äthiopien im Kontext der semitischen Welt. Die Königin von Saba als kanaanäische Liebesgöttin. In: H. P. Hahn, G. Spittler: Afrika und die Globalisierung. Münster 1999, 269-277
- Jacob Lassner: Demonizing the Queen of Sheba. Boundaries of Gender & Culture in Postbiblical Judaism & Medieval Islam. University of Chicago Press, Chicago 1993, ISBN 0-226-46915-8
- H. St. John Philby: The Queen of Sheba. Quartet Books, London 1981
- James B. Pritchard (Hrsg.): Solomon and Sheba. Phaidon, London 1977, ISBN 0-7148-1613-2
- Roswitha G. Stiegner: Die Königin von Saba in ihren Namen. dbv, Graz 1977 (Dissertation der Universität Graz 1977)
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Královna ze Sáby na Wikimedia Commons
- (anglicky)Makeda, Queen of Sheba by Torrey Philemon.
- (anglicky)Queen of Sheba Temple restored (2000, BBC)
- (anglicky)The Queen Of Sheba by Michael Wood and the BBC.
- (anglicky)The Queen of Sheba, web directory with thumbnail galleries
- (anglicky)Jewish Encyclopedia with information on Jewish and Muslim legends
- (anglicky)Queen of Sheba mystifies at the Bowers – Gladys Rama's review of a museum exhibit for UC Irvine's 'New U' publication
- (francouzsky) La reine de Saba à Jérusalem Archivováno 26. 10. 2008 na Wayback Machine.