Dudek chocholatý

druh ptáka

Dudek chocholatý (Upupa epops) je pták z řádu zoborožců. Od května roku 2008 je národním ptákem státu Izrael.

Jak číst taxoboxDudek chocholatý
alternativní popis obrázku chybí
Dudek chocholatý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád zoborožci (Bucerotiformes)
Čeleď dudkovití (Upupidae)
Rod dudek (Upupa)
Binomické jméno
Upupa epops
Linné, 1758
    hnízdění     stálý (celoročně)     zimování
    hnízdění     stálý (celoročně)     zimování
Některá data mohou pocházet z datové položky.

TaxonomieEditovat

Dudek chocholatý je jediným žijícím zástupcem čeledi dudkovitých (Upupidae). Další druh, dudek velký (Upupa antaios), který se v minulosti vyskytoval na ostrově Svatá Helena, vyhynul během 16. století.[2]

PoddruhyEditovat

Rozlišuje se 9 poddruhů. Severozápadní Afriku, Evropu a západní Sibiř obývá dudek chocholatý evropský (U. e. epops), území dále na východ d. ch. asijský (U. e. saturata) a oblast od Suezu k jihu d. ch. egyptský (U. e. major). Dalších 6 poddruhů žije v Africe jižně od Sahary a v jižní Asii.[3]

PopisEditovat

Velikosti hrdličky (délka těla 25–29 cm, rozpětí křídel 44–48 cm), zcela nezaměnitelný, s širokými zakulacenými křídly, výraznou vztyčitelnou chocholkou na hlavě a dlouhým, tenkým, mírně dolů zahnutým zobákem. Zbarvení je žlutohnědě růžové s černými a bílými pruhy, ocas je černý s širokým bílým pruhem. Jednotlivá pohlaví se zbarvením neliší. Létá vlnovitě a dost vratce („motýlí“ třepotavý let), na zemi chováním připomíná špačka.[3]

HlasEditovat

Při obhajování hnízdního okrsku se ozývá daleko slyšitelným dutým voláním „pu-pu-pu“. Mláďata se na hnízdě při krmení ozývají vysokým „siih“.[4] Při obraně hnízda vydávají varovné drsné opakované zasyčení.[5]

RozšířeníEditovat

Dudek chocholatý hnízdí na rozsáhlém území Evropy, Asie a Afriky. Převážně tažný druh, se zimovišti v jižní Asii a Africe jižně od rovníku (viz mapka rozšíření níže).[3] Evropská populace je odhadována na více než 890 000 párů a vykazuje mírně klesající tendenci.[6]

Výskyt v ČeskuEditovat

České republice hnízdil dříve pravidelně a místy zcela běžně, v letech 1950–1960 však téměř vymizel. V současné době hnízdí jen ojediněle a nepravidelně, hlavně v nížinách a pahorkatinách, častěji pouze na jižní Moravě na Hodonínsku, Břeclavsku a Znojemsku. Celková početnost byla v letech 1985-1989 odhadnuta na 60–120 párů, podobně v letech 2001–2003 (70–140 párů). V Červeném seznamu spadá do kategori EN – ohrožený druh.[3][4]

ProstředíEditovat

Vyhledává otevřenou travnatou krajinu s nízkou intenzitou zemědělství, s pastvinami a loukami prostoupenými drobnými lesíky či alespoň skupinami vzrostlých stromů, okraje rybníků se starými stromy, sady, lesní okraje i velmi řídké lesy; vyhýbá se mokřadům.[4] Svensson uvádí častá pozorování ve vinohradech a sadech.[7]

HnízděníEditovat

 
Vejce dudka chocholatého

Na hnízdiště přilétá převážně v první polovině dubna, odléhá hlavně v srpnu a září. Hnízdí jednou do roka, od konce dubna do konce června.[4] Hnízdí jednotlivě a teritoriálně.

K hnízdění potřebuje prostorné stromové dutiny, ale zahnízdí i v dutinách lidských staveb, hromadách kamení i zemních norách.[4]Hnízdo bývá někdy bez vystýlky, jindy dudek na dno přináší stonky a stébla rostlin a kousky kůry. Ročně mívá jednu snůšku po 5–7 bílých nebo nažloutlých vejcích o rozměrech 26,0 × 17,9 mm. Inkubace je 16 dnů, sedí pouze samice, které samec přináší potravu. Mláďata jsou zpočátku krmena pouze samicí, od 10. dne oběma rodiči a hnízdo opouštějí po 26 dnech. Dalších několik dnů jsou krmena mimo hnízdo. Pohlavně dospívají ve stáří 1 roku.[3] Mláďata na hnízdě po určitou dobu vylučují z kostrční žlázy páchnoucí sekret a pokud jsou ohrožena, vystřikují směrem k otvoru hnízdní dutiny trus.[8] (Proto býval dudek v českém dialektu nazýván smraďoch.[9])

PotravaEditovat

 
Dudek chocholatý při sběru potravy na zemi

V potravě převažuje [[hmyz] a jeho larvy, zvláště brouci, dvoukřídlí, blanokřídlí, krtonožky a stonožky, dále pavouci a žížaly. Potravu hledá převážně na zemi.[3] Komenský ve svém díle Orbis pictus o dudkovi tvrdí, že je to pták „nejnečistější, neb lejnami se krmí“.[10] Dudek však nekonzumuje výkaly, ale hmyz, který se na nich vyskytuje.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hoopoe na anglické Wikipedii.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2019.3. 10. prosince 2019. Dostupné online. [cit. 2020-01-17]
  2. OLSON, Storrs L. Paleornithology of St Helena Island, south Atlantic Ocean. Smithsonian Contributions to Paleobiology. 1975, no. 23. 49 s. Dostupné z: http://www.sil.si.edu/smithsoniancontributions/Paleobiology/pdf_lo/SCtP-0023.pdf
  3. a b c d e f HUDEC, K. a kol. Fauna ČR. Ptáci 2. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7. 
  4. a b c d e ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009, s. 212–213. ISBN 978-80-86858-88-3.
  5. PELC, Pavel. Jak vznikaly nahrávky. In: Český rozhlas [online]. ©1997–2019 [cit. 12. 12. 2019]. Dostupné z: https://temata.rozhlas.cz/dudek-chocholaty-video-7946581
  6. BirdLife International (2004): Upupa epops. In: Birds in Europe: population estimates, trends and conservation status.
  7. SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016, s. 238. ISBN 978-80-7291-246-9.
  8. HUDEC, Karel. Dudek chocholatý. In: Český rozhlas [online]. ©1997–2019 [cit. 12. 12. 2019]. Dostupné z: https://temata.rozhlas.cz/dudek-chocholaty-video-7946581
  9. FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 60. Diplomová práce. FFUK, ÚČJTK.
  10. KOMENSKÝ, Jan Amos. Orbis pictus. Vídeň: Wytisstěnj v Jána Tomásse z Trattnern, Cýsařsk. Kralowst. Jmpressora, 1778. 167 s. Dostupné online. S. XX. 

LiteraturaEditovat

  • BEZZEL, Einhard. Ptáci: klíč ke spolehlivému určování. Přeložil Tomáš KAPIC. Čestlice: Rebo, 2007, s. 230. Průvodce přírodou. ISBN 978-80-7234-292-1.
  • DUNGEL, Jan a Karel HUDEC. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001, s. 154. ISBN 978-80-200-0927-2.
  • FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006. 131 s. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace.
  • SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016. 447 s. ISBN 978-80-7291-246-9.
  • ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009. 463 s., volná příl. ISBN 978-80-86858-88-3.

Externí odkazyEditovat