Mág (z řec. magos, ze staroperského OldPersian-MA.svgOldPersian-GU.svgOldPersian-U.svgOldPersian-SHA.svg maguš, kněz) znamená mudrce, věštce a kouzelníka, který ovládá skryté a nepochopitelné síly (magie).

Původ slovaEditovat

Řecké magos a latinské magus se odvozují od staroperského slova maguš, které označovalo příslušníky kněžské kasty v pozdním zoroastrismu a v sasánovské říši. Perské slovo patrně souvisí s indoevropským kořenem magh-, od něhož se odvozuje také české moci, mohu nebo mohutný.[1] Vyjadřovalo tedy patrně jistou úctu i obavu z možností a sil, jimiž magušové podle tehdejšího přesvědčení vládli. Neznámá a nekontrolovatelná moc budila také obavy a u cizích, sousedních národů pochopitelně i strach.

Do evropského kulturního prostoru přišlo slovo magos patrně v době helénismu, a to ve spíše pozitivním významu mudrce, astrologa a léčitele. Tak představuje „mudrce z východu“ (řecky magoi) také Nový zákon, Mt 2, 1 (Kral, ČEP). Židovské i křesťanské prostředí bylo jinak vůči pokusům o přímé ovládání tajemných přírodních sil velmi obezřetné až nepřátelské a magie byla v pozdějších staletích přísně zakázána a trestána. Oživení zájmu o tyto síly i o magii přinesla italská renesance a raný novověk, kdežto osvícenci se jim vysmívali.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Online etymology dictionary, heslo Magic. http://www.etymonline.com/index.php?search=magic&searchmode=none.

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

  •   Slovníkové heslo mág ve Wikislovníku