Otevřít hlavní menu
Další významy jsou uvedeny na stránce Svatý Jeroným (rozcestník).

Svatý Jeroným, původním jménem Sophronius Eusebius Hieronymus, také Hieronymus ze Stridonu (cca 347, Stridon, (nyní Mezimuřská župa, Chorvatsko) – 30. září 420, Betlém (Palestina), byl křesťanský spisovatel, jeden z církevních Otců a učitelů církve, teolog a překladatel bible do latiny. Katolická církev jej řadí vedle sv. Ambrože, Augustina a Řehoře Velikého mezi čtyři velké západní církevní Otce.

Svatý Jeroným
Lucas van Leyden 019.jpg
Učitel církve
Datum narození kolem 347 ve Stridonu
Místo narození Strigon (Mezimuřská župa), Chorvatsko
Datum úmrtí 30. září 420
Místo úmrtí Betlém, (Palestina)
Svátek 30. září - západní církve; 15. červen - východní církve
Místo pohřbení Řím
Uctíván církvemi římskokatolická církev; pravoslaví; východní pravoslavné společenství; anglikánské církve; Lutheráni; Starokatolická církev
Významné zasvěcené kostely Klášter jeronymitů Lisabon
Atributy kardinálský klobouk, lev, psací pult, kniha, lebka
Patronem Dalmácie, Lyonu, teologů, iberského řádu jeronymitů, učenců, archeologů, studentů, žáků, překladatelů, univerzit, vědeckých spolků, asketů, proti očním nemocem
Mistr Theodorik, Svatý Jeroným, Praha, kolem roku 1370
Francisco de Zurbarán, Svatý Jeroným se svými žačkami sv. Pavlou Římskou a její dcerou sv. Eustochií
Socha sv. Jeronýma, Betlém, dvůr baziliky Narození Páně

Obsah

ŽivotEditovat

Rodiče poslali Jeronýma již v nízkém věku do Říma, kde se vzdělával u věhlasného gramatika Aelia Donata v gramatice, rétorice a filosofii. Asi v devatenácti letech byl pokřtěn. Brzy nato se zřekl světské dráhy a oddal se askezi a studiu.[1]. Po pobytech v Trevíru a Aquileji se v letech 373–374 vydal na pouť na Východ, ale kvůli zdravotním problémům nedošel dál než do Antiochie, kde stejně jako v Římě neodolal intelektuálním podnětům, které mu město nabízelo – naučil se především řecky a hebrejsky[2]. Ve svých listech se zmínil o svém snu, v němž byl předvolán před soudnou stolici a byl obviněn z ciceronství, ač se hájil, že je křesťanem. Trestem mu bylo bičování a palčivé výčitky svědomí. Nakonec přísahal, že vezme-li kdy znovu do rukou světské knihy, tak Pána zapřel. Od té doby prý četl jen božská písma[3]. V roce 379 se nechal vysvětit na kněze. Nakonec studoval v Konstantinopoli u jednoho z tzv. Velkých kappadockých Otců, Grégoria z Nazianzu.

Jeroným se vždy cítil nejlépe ve světě vědění. Navzdory svému snu nikdy nezavrhl pohanské klasiky, ale podřídil je svým teologickým zájmům. V letech 382385 byl Jeroným sekretářem papeže Damasa I.[4]; v tomto období se pastoračně nejvíce věnoval ženám z vyšší římské společnosti – zachovalo se nám množství listů, jejichž pomocí se snažil vést mj. svatou Marcelu, Leu, Fabiolu, Paulu a její dceru Eustochii. Kvůli nařčením ze sexuálního vztahu s těmito ženami se Jeroným dostal do sporu s římským klérem. Dokázal se však obhájit, mimo jiné i tím, že byl eunuch. Jeho nepřátelé si však hledali další příležitosti k útoku. Poté, co jedna z jeho žaček zemřela, patrně v důsledku mentální anorexie kvůli vytrvalým půstům, byl Jeroným obviněn z toho, že ji přinutil k sebevraždě vyhladověním. Ačkoli mu nebylo nic dokázáno, tak další pobyt v Římě se pro něj stal nemožným. Po úmrtí svého mecenáše Damasa byl Jeroným z města vypovězen a uchýlil se do Betléma, kde roku 386 založil spolu se svými dvěma žačkami, sv. Pavlou Římskou a její dcerou sv. Eustochií, klášter a konvent, kde zůstal až do své smrti roku 420[2].

DíloEditovat

Jeroným je znám především jako autor Vulgaty, překladu bible do mluvené latiny. Vulgata byla víceméně korekturou starších latinských překladů a dodnes je nejvýznamnějším biblickým překladem. Starý zákon překládal Jeroným přímo z hebrejštiny s výjimkou žalmů, které překládal celkem natřikrát a nakonec se nejvíce ujal jeho překlad podle Septuaginty (řeckého překladu). Jeroným byl zřejmě nejtalentovanějším znalcem jazyků v křesťanském prostředí 4.–5. století a byl jediným z církevních Otců, který výborně ovládal hebrejštinu a který rovněž vyvyšoval starozákonní originál, kterému připisoval nezprostředkovanou inspirovanost Bohem, nad tehdy dostupnou Septuagintu[5][6].

Kromě svého biblického překladu se dochovaly Jeronýmovy biblické komentáře a teologické kontroverze, historické texty a další překlady. Rád psal a jeho biblické komentáře a duchovní listy zprostředkovaly křesťanskému Západu řeckou exegezi (zejména Órigena) a askezi východního mnišství.

PovahaEditovat

Jeroným byl velmi komplikované povahy a často se rozcházel s lidmi, kteří se kolem něj vyskytovali[7]. Měl úzkostnou a hádavou povahu, z toho plynoucí osobní problémy a strach z pronásledování – často útočil na Pelagia, Ioviana a další[8]. Horlivě bránil ortodoxní nauku, ale tím se stával nebezpečným pro sebe i své nejbližší okolí. Často se tedy musel stěhovat. Jak se jeho teologie vyvíjela, tak se rozcházel i se svými vzory – například s Órigénem, kterého přeložil, ale později jej kritizoval[7]. Obraňoval presbytery před ambiciózními jáhny, takže můžeme usuzovat, že byl do jisté míry konzervativní[9]. Vyvyšoval ideál panenství a mnišství, kdežto manželství zatracoval[10][11]. Navzdory svým neduhům, nebo možná právě díky nim, byl o to větším a zapálenějším, byť po většinu času do sebe uzavřeným učencem, jedním z největších v historii církve, a jako takový je v ní připomínán[12].

Některá česká vydání Jeronýmových dělEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Lane, Tony: Dějiny křesťanského myšlení. Praha: Návrat domů 1996, s. 44.
  2. a b Lane, Tony. Dějiny křesťanského myšlení. Praha: Návrat domů 1996, s. 45.
  3. "List 22:30" in: Listy svatého Eusebia Jeronyma (kněze a učitele církve), přel. L. Stříž, Vyškov: Antonín Ludvík Stříž, 1917.
  4. Hazlett, Ian. Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600. Brno: CDK 2009, s. 144.
  5. Hazlett, Ian. Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600. Brno: CDK 2009, s. 80.
  6. Hazlett, Ian. Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600. Brno: CDK 2009, s. 86.
  7. a b Lane, Tony. Dějiny křesťanského myšlení. Praha: Návrat domů 1996, s. 46.
  8. Hazlett, Ian. Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600. Brno: CDK 2009, s. 15.
  9. Hazlett, Ian. Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600. Brno: CDK 2009, s. 103.
  10. Hazlett, Ian. Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600. Brno: CDK 2009, s. 242.
  11. "List 22:19, 20" in Listy svatého Eusebia Jeronyma (kněze a učitele církve), přel. L. Stříž, Vyškov: Antonín Ludvík Stříž, 1917.
  12. Hazlett, Ian. Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600. Brno: CDK 2009, s. 273.

LiteraturaEditovat

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Svatý Jeroným
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4. 
  • LANE, Tony. Dějiny křesťanského myšlení. Praha: Návrat domů, 1996. (čeština) 
  • HORYNA, Břetislav; PAVLINCOVÁ, Helena. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003. (čeština) 
  • HAZLETT, Ian. Rané křesťanství: Počátky a vývoj církve do roku 600. Brno: CDK, 2009. (čeština) 
  • BIČ, Miloš. Ze světa Starého zákona II. Praha: Kalich, 1989. S. 574-579. (čeština) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat