Otevřít hlavní menu

Aquileia (furlansky Aquilee, nebo Aquilea) je italské město, které je součástí územního spolku obcí Agro Aquileiese v autonommím regionu Friuli-Venezia Giulia. V roce 2005 zde žilo 3456 obyvatel. Zbytky římského města je možno zhlédnout na volných prostranstvích a ve dvou muzeích.

Aquileia
Patriarchální bazilika
Patriarchální bazilika
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 5 m n. m.
Stát ItálieItálie Itálie
autonomní oblast Friuli-Venezia Giulia
územní spolek obcí Agro Aquileiese
Aquileia
Aquileia
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 36 km²
Počet obyvatel 3 330
Hustota zalidnění 93 obyv./km²
Správa
Starosta Alviano Scarel
Oficiální web www.comune.aquileia.ud.it
PSČ 33051
Označení vozidel UD
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antické pozůstatky a patriarchální bazilika byly v roce 1998 zapsány do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Kromě památek je Aquileia známá jako vinný region, produkují se zde kvalitní červená vína.

HistorieEditovat

ŘímanéEditovat

Původně to byla keltsko - venetská osada jménem Akilis, kterou založili keltští Karnové, kmen z Alp. Žili zde však hlavně původní Venetové a pravděpodobně také Ilyrové. Ve 2. století před Kr. oblast ovládli Římané. Římští konzulové Publius Cornelius Scipio Nasice, Gaius Flaminius a Lucius Manlius Acidinus byli v roce 181 před Kr.[1] římským senátem vysláni založit město Aquileia spolu s 3000 římskými kolonisty. Později se k nim připojili další početné rodiny vojenských veteránů. Aquileia i celý kraj Venetia tedy kolonizovali Římané. V roce 89 před Kr. město získalo statut municipia a všichni jeho obyvatelé města římské občanství. Vzestup Aquileie však začal na přelomu letopočtů, za prvního císaře Augusta, který město povýšil na hlavní město (caput) kraje Venetia et Histria Venecia a Histria). V období Augustovy vlády zde byly postaveny luxusní vily. Město bylo nazýváno "druhým Římem".[1] Rozmach následoval i v pozdějších obdobích. V Aquileii končila i slavná Jantarová stezka,[2] která se táhla od Severního moře přes Carnuntum až sem. Odtud se jantar vyvážel do různých končin říše. Ve městě byly i sklářské dílny a od 3. století vlastní mincovna. Zejší proslulé víno pocházelo z hojných vinic kolem města.

Ve 3. století, za císaře Septimia Severa zde bylo postaveno velkolepé fórum s chrámem, veřejnou bazilikou, stoa a jiné administrativní budovy. Aquileia byla známá i díky svému říčnímu přístavu, jehož ruiny vidíme i dnes. Tento přístav velkolepě přestavěl císař Claudius. Město však mělo i svůj námořní přístav Ad Aquas Gradatas[3] na nedalekém ostrově Gradus, (nynější Grado, turistická oblast). V Gradu byla čtvrť civilistů a v pozdní antice až tři křesťanské baziliky, dvě z nich stojí dodnes. V pozdním období za císaře Diokleciána tam vznikla vojenská pevnost s posádkou. V Aquilei byl i hřbitov (sepolcretum), jehož část se zachovala dodnes, velké lázně a hipodrom, z nichž se však nic nedochovalo. Při Aquilei vedla i cesta Via Iulia Augusta, která funguje dodnes, jako hlavní moderní cesta. Pro obyčejné obyvatele byly postaveny bytové vícepatrové domy (insulae). Ve městě nechyběl ani akvadukt a kanalizace. Aquileia patřila mezi největší města v říši a mohla se rovnat Římu, Antiochii či Alexandrii.

Ve 4. století zde byla postavena velká křesťanská bazilika na podnět císaře Konstantina a aquilejského biskupa Theodora. Následující biskupové Fortunacián a Chromatius dali baziliku zvětšit. Vedle nich dodnes stojí dochované oktogonální baptisterium. Komplex starokřesťanských staveb dále zahrnoval dvě velké baziliky a biskupský palác. Bazilika byla poškozena během vpádu Hunů, ale její mozaiky můžeme obdivovat i dnes. Tyto mozaiky jsou největší raně křesťanské mozaiky v Evropě. Největší rozmach města byl ve 4. století, kdy zde žilo 300 000 obyvatel.

 
Forum Romanum

Poprvé se Aquileia stala předmětem bojů v roce 69, když ji ovládl římský císař Vespasianus, který bojoval s císařem Vitelliem o vládu v impériu. Velká krize města nastala mezi léty 165 až 189 z důvodu epidemie moru, při níž zahynula většina obyvatel. Druhou hrozbou byli v roce 167 zadunajští germánští nájezdníci: Markomani a Kvádové, kteří prolomili panonskou hranici Limes Romanus. Císař Marcus Aurelius je ve zmíněném roce v bitvě u Aquileie porazil a zatlačil na sever. V následujícím století proti městu vytáhl vzdorocísař Maximinus Thrax, dříve než stačil město dobýt, zabili jej vlastní vojáci. Aquilejští obyvatelé byli tak bohatí, že vyhladověli vlastní dobyvatele. Aquileii veleli dva generálové, Crispinus a Menophilon. Před touto válkou obyvatelé Aquileie postavili kolem města a přístavu hradby, které v předchozích letech nebyly potřebné. V okolí města se pěstovala vinná réva a obilí, proto byly městské sklady plné velkých amfor. Obyvatelé Aquileii tedy nepociťovali nedostatky.

V roce 361 císař Iulianus Apostata město během občanské války oblehl a dal změnit tok řeky, čímž narušil městský přístav. V roce 381 se zde konal církevní synod, kde se diskutovalo proti ariánské formě křesťanství. Této synodě předsedal milánský biskup sv. Ambrosius, hlava tehdejší církve a nejvlivnější muž po císaři Theodosiovi I.

Později sídlil v Aquileii uzurpátor Eugenius, který ve 4. století uzurpoval moc císaři Valentiniánu II. Valentiniána II. zabil velitel římských vojsk, Frank Arbogastes a na trůn dosadil zmíněného Eugenia. Eugenius i Arbogast byli poraženi byzantským císařem Theodosiem. Tato bitva se odehrála nedaleko Aquilei. Pak Aquileiu dvakrát obléhal vizigótský král Alarich I., který později dobyl Řím. V polovině 5. století Hunové pod vedením Attily po porážce na Katalaunských polích vytáhli proti Itálii a plenili celý její sever. V roce 452 po tříměsíčním neúspěšném obléhání náhodnou střelou prolomili část hradeb a zničili mnohé budovy města, vypálili a těžce poškodili i velký křesťanský komplex, fórum, hipodrom a lázně. Část obyvatelstva utekla a založila Benátky. Jiní se uchýlili na ostrov Grado. Mnoho staveb se v následující době opravilo, což značí, že hunský útok nebyl příčinou úpadku města tak, jak jej popisuje lidová tradice středověkého původu. V 6. století Aquileia patřila Ostrogótům, Byzantské říši a nakonec ji ovládali Langobardi. Právě v langobardské době město úplně zaniklo, protože probyzantský aquileiský patriarcha Paulinus odešel do Grada, které zůstalo pod správou Byzance.

StředověkEditovat

 
Baptisterium, konec 4. století

Během středověku město hrálo významnou církevní roli, ale nikdy nedosáhlo své antické monumentality. Když se Aquileiský patriarcha Maxentius v 9. století vrátil do Aquileii, nechal opravit jižní aulu starého raně křesťanského komplexu. Severní aula už obnovena nebyla, a tak se ani nedochovala. Maxentius zde vybudoval i kryptu, kterou vyzdobili řečtí malíři z Konstantinopole. Interiér baziliky je poznamenán pozdějšími gotickými přestavbami. V roce 1031 patriarcha Poppone z Aquileie baziliku zvětšil a také zde postavil zvonici v románském slohu. Zvonice stojí na místě, kde stála původní severní aula římského církevního komplexu. Na stavbu této zvonice byly použity kameny z římského amfiteátru. Za Popponeho prožívala Aquileia rozmach, byly zde vystavěny nové hradby a opraveny ty staré, římské. Římská křesťanská bazilika v části Monastero byla přestavěna na ženský klášter a monumentální budova římských skladů při patriarchální bazilice z konce 3. století byla tímto patriarchou přestavěna na patriarchální palác. V roce 1348 Aquileii postihlo zemětřesení a interiér baziliky rekonstruoval patriarcha Marquardt v gotickém slohu. Na románskou zvonici byl nadstaven gotický špic.

Dějiny Akvilejského patriarchátuEditovat

 
Část mozaikové výzdoby vevnitř baziliky, 4. století

V roce 557 se Aquileia stala jedním z center složitého církevního sporu, tzv. "Tří kapitol". Akvilejský patriarcha Paulinus se na nedalekém ostrově Grado definitivně usadili poté, co Aquileju a celou severní Itálii v roce 568 ovládli Langobardi. Langobardi však odmítli uznat tento pro-byzantský patriarchát a vyhlásili vlastní Akvileiský patriarchát, přičemž tento patriarcha sídlil v hlavním městě, Civitate Forum Iulii (dnešní Cividale del Friuli), čímž se Grado a Aquileia zcela rozdělili a existovali dva nepřátelské církevní patriarcháty se stejným jménem. Patriarchové v Grade, podle Byzance uznávali tři kapitoly, zatímco pro-papežští patriarchové v Cividale byli proti.

V roce 787 severní Itálii i s Aquileiou ovládli Frankové pod vedením Karla Velikého. Následovalo období Popponeho a Marquarda, návrat patriarchů z Cividale do Aquileie a oživení města. Akvileiský patriarchát patřil mezi nejdůležitější patriarcháty v Evropě a měl velký vliv, v 9. století vyslal misionáře i na Velkou Moravu a ve 12.-14. století se patriarchy stali tři Češi z vládnoucího rodu:

Akvileiský patriarchát kontroloval území Furlánského kraje a místní románská nobilita, společně s patriarchou řídili chod státu. V 15. století ovládli Friuli Benátčané a sídlo akvileiského patriarchy bylo přeneseno do Benátek, přičemž papež zrušil patriarchát v Gradu, které také patřilo Benátkám. Patriarchát byl definitivně zrušen v roce 1751, po sporech mezi Benátčany a Rakušany o územní nároky na Friuli. Byly vytvořeny dva patriarcháty, jeden se sídlem v Udine druhý v městě Gorizia, které jsou činné dodnes.

PamátkyEditovat

Dějiny Aquileie jsou velmi pestré, má bohaté památky, bazilika v Aquilei patří mezi největší v Itálii. V římské době zažilo město svůj největší rozmach. Dnes je Aquileia pouze malým městečkem. Můžeme zde však obdivovat památky, připomínající slavnou minulost. Z římské doby tu stojí zříceniny římského fóra, mauzoleum, ruiny říčního přístavu, římské pohřebiště a nejvíce známé jsou raně křesťanské mozaiky v interiéru baziliky, které pocházejí z prvního komplexu, ze 3. stol. Z raně křesťanské doby je i dodnes stojící baptisterium před budovou baziliky, jejíž fasáda pochází z přestavby prvního komplexu ze 4. stol. Kromě toho jsou zde další mozaiky, z oratorií a římských domů vedle baziliky a oproti ní, a dále raně křesťanské mozaiky ve Starokřesťanském Muzeu (Museo Paleocristiano), kde stála další bazilika ze 4. stol. Veměstě je i Archeologické muzeum, kde jsou různé římské sochy, mozaiky z římských lázní a veliká sbírka římských prstenových gem, mincí a římských skleněných nádob.

VínoEditovat

 
Refosco

V okolí města se produkuje víno, které se řadí pod tzv. vinnou oblast Aquileia. Z této oblasti, která je známá hlavně pro své červené víno pochází autochtonní (DOC) červené víno Refosco. Vinná oblast Aquileia patří mezi oblasti, kde se produkuje jedno z nejkvalitnějších vín na světě. Historie vína je zde velmi stará, přičemž největšímu rozmachu napomohli Římané. Historik Hérodianos popisoval Aquilei, jak věhlasnou vinnou oblast již ve 3. stol. Víno Refosco bylo známé již v římské době.

FotogalerieEditovat

ZajímavostEditovat

Jistý počet obyvatel města se po vpádu Hunů usadil v lagunách a ti později založili město Benátky.

ReferenceEditovat

  1. a b ZAJÍC, Josef. V Ostravském muzeu byla zahájena výstava Aquileia - Křižovatka Římské říše. Novinky.cz [online]. 20.2.2014 [cit. 28.6.2016]. Dostupné online. 
  2. LAPISZ, Břetislav. Jantarová stezka: prastará dálková cesta mezi dvěma moři. denik.cz [online]. 31.10.2015 [cit. 28.6.2016]. Dostupné online. 
  3. http://www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus:text:1999.04.0006:id=ad-aquas-gradatas

Externí odkazyEditovat