Limes Romanus nebo jen limes (lat. cesta, později mez, hranice; 2. pád limitis), znamená dnes v širším smyslu pevninskou hranici Římské říše, v užším smyslu systém opevnění a celní hranici tam, kde nebyla určena řekami. Podél limitu probíhala vždy cesta a na vhodných místech byly vojenské tábory (castra), kde se odehrával také obchod s barbary.

hranice Římské říše v druhém století

Českému území nejbližší části limitu nalezneme na území Bavorska, Rakouska a Slovenska. Je to například pevnost Komárno při soutoku řek Váh a Dunaj.

Nejznámější limity editovat

Podobně jako na území dnešního Německa budovali Římané limes i v jiných částech říše, pokud se ocitly pod tlakem nepřátel.

Středoevropský limes editovat

Hornogermánský a raetský limes nabyl na významu, když římská expanze v 1. století překročila Rýn a Dunaj, a chránil severní část římské říše (provincie Horní Germánie a Raetie) před barbarskými kmeny (především před Germány). Opevnění se táhlo mezi dnešním Kolínem nad Rýnem a Řeznem. Limes byl dlouhý 382 km.

Latinský výraz (doslova římská hranice) pochází z císařského období (přesněji od císaře Domitiana), za první lze považovat opevnění mezi ústím Kinzigu do Mohanu a mezi ústím Vinxtbachu (okolo roku 85). Toto opevnění doplňovalo přirozené překážky, zejména řeky (odtud pochází původní název ripa = břeh); kde nebylo možno využít přírodních překážek, stavěly se umělé, a to především příkopy s valy, popřípadě i s palisádovým plotem nebo později i s kamennou zdí. Páteří limitu byla vždy strategická cesta, která umožňovala rychlé spojení a přesuny vojenských jednotek, a síť vojenských táborů, stanic a signálních věží umožňujících hlášení pohybů nepřátel a přivolávání posil na místa ohrožená útokem.

Limes byl nejdříve opevněn jen řetězcem vyplétaných plotů, v nichž v nepravidelných rozestupech 500 až 1500 m (většinou v dohledu) stály dřevěné věže. S růstem nebezpečí od barbarských kmenů bylo opevnění neustále posilováno, až Antoninus Pius začal ploty nahrazovat palisádami a dřevěné věže kamennými stavbami. Teprve za touto hradbou se nalézaly vlastní vojenské tábory a pevnosti, kde byly jednotlivé legie. Tyto pevnosti šířily romanizaci a z mnoha z nich vznikla středověká evropská města (namátkou např. Augsburg, Koblenz, Mohuč, Řezno, na dalších limitech Římské říše města Pasov, Vídeň, Bělehrad a York).

Světové dědictví UNESCO editovat

Řada archelelogických nalezišť, pozůstatků limitů a dalších doprovodných staveb v různých částech Evropy je součástí Světového dědictví UNESCO. K srpnu 2021 seznam světového dědictví UNESCO čítal 3 položky spojené s římskými limity:

  • „Hranice Římské říše“ - 414 lokalit v Německu a Spojeném království, z toho 220 míst na Hornogermánském a raetském limitu, 194 na Hadriánově a Antoniově valu[1]
  • „Hranice Římské říše - Dunajský limes (západní část)“ - 77 lokalit podél Dunaje, z toho 24 v Bavorsku, 47 v Rakousku a 6 na Slovensku (Celemantia a Gerulata)[2]
  • „Hranice Římské říše - Dolnogermánský limes“ - 102 lokalit podél dolního Rýna, z toho 39 v Nizozemsku a 63 v Severním Porýní-Vestfálsku[3]

Galerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Frontiers of the Roman Empire [online]. UNESCO [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Frontiers of the Roman Empire – The Danube Limes (Western Segment) [online]. UNESCO [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Frontiers of the Roman Empire – The Lower German Limes [online]. UNESCO [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy editovat