1. kniha královská

1. kniha královská, hebrejsky (ספר מלכים (א, Sefer melachim (1), „(První) kniha králů“ je jednou z knih Starého zákona. Následuje po 2. knize Samuelově a předchází před 2. knihou královskou. Je součástí většího komplexu knih, tzv. deuteronomistického dějepisného díla a spolu s nimi pojednává o dějinách Izraelského národa. Vznik knihy se datuje stejně jako vznik ostatních knih deuteronomistického komplexu do druhé poloviny 6. století př. n. l.

V řecké Septuagintě se nazývá Βασιλειῶν Γʹ (basileión 3, „3. kniha království“), neboť jako 1. a 2. kniha království se označují 1. a 2. kniha Samuelova. Zatímco křesťané tuto knihu řadí mezi knihy historické, Židé ji počítají mezi knihy prorocké, neboť za jejího autora je tradičně považován prorok Jeremjáš.[1]

Kniha navazuje plynule na 2. knihu Samuelovu a popisuje následující události:

  1. Konec Davidovy vlády a jeho smrt (1)
  2. Šalomounův boj o trůn a jeho následná vláda (2-11)
  3. Rozdělení království na Izrael a Judsko (12,1-14,20)
  4. Paralelní dějiny těchto dvou království až do zániku severní Omrího dynastie (14,21-21,54)

Kniha končí nástupem judského krále Jóšafata a izraelského krále Achazjáše. Z historického hlediska pojímá období mezi lety cca 960 př. n. l. (nástup Šalomouna) a 850 př. n. l. (nástup krále Achazjáše).

Kromě více jiných starších a původních pramenů v sobě 1. kniha královská zahrnuje i cyklus vyprávění o proroku Eliášovi (17-21; jeho smrt je však popsána až na začátku 2. knihy královské).

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. DIVECKÝ, Jan. Králové Izraele. Příběhy biblických hrdinů. Praha: P3K, 2010. ISBN 978-80-87186-07-7. S. 143. 

Externí odkazyEditovat