Šalomoun

izraelský král
Tento článek je o izraelském králi. Další významy jsou uvedeny na stránce Šalomoun (rozcestník).

Šalomoun (hebrejsky שְׁלֹמֹה‎, Šelomo či Šlomo, doslova „Pokoj jeho“),[2][3] přepisováno též jako Šalamoun, byl králem jednotného Izraelského království. Vládl přibližně v letech 970931 př. n. l. (Další možné datum úmrtí se udává v r. 933 př. n. l.). David Gans uvádí jako datum počátku jeho vlády rok 2924 od stvoření světa, což odpovídá roku 838 nebo 837 před naším letopočtem.[4] Za jeho vlády dosáhlo království největšího hospodářského a územního rozmachu, po jeho smrti se však v důsledku rozporů mezi jeho syny rozdělilo na dvě části: na severní Izraelské království a jižní Judské království. Šalomoun také nechal v Jeruzalémě vystavět chrám, který byl až do jeho zničení roku 586 př. n. l. střediskem židovského kultu. Šalomounovu vládu popisuje biblická 1. kniha královská a 2. Paralipomenon.

Šalomoun
Berruguete, Pedro - Salomon - c. 1500.jpg
Narození990 př. n. l.
Jeruzalém
Úmrtí931 př. n. l. (ve věku 58–59 let)
Jeruzalém
Místo pohřbeníJeruzalém
NárodnostSynové Izraele
Povolánípanovník, vládce a proroci islámu
Nábož. vyznáníjahvismus
judaismus
ChoťNaamah
faraonova dcera
Partner(ka)Královna ze Sáby
DětiRechabeám[1]
Menelik I.
Basmat
Tafat
RodičeDavid a Batšeba
RodDavidův rod
PříbuzníNathan, Adonijáš a Amnon (sourozenci)
Abijám[1] a Zaham (vnoučata)
Funkceizraelský král (970–931 př. n. l.)
prorok (islám)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HodnoceníEditovat

Šalomounova moudrostEditovat

Podle biblického vyprávění byl Šalomoun známý pro svou moudrost, kterou obdivovala i královna ze Sáby. V židovské tradici je mu jako pravzoru moudrosti[5] připisováno autorství tří biblických knih: knihy Přísloví, knihy Kazatel a Písně písní, ačkoli moderní kritika poukazuje na to, že kniha Přísloví vznikala od dob Šalomounových i v průběhu následujících století[6] a datum vzniku Písně písní v pátém nebo čtvrtém století před Kristem i o století mladší knihy Kazatel činí z přípisu Šalomounovu autorství literární fikci.[7] O Šalomounově moudrosti svědčí nejen rozkvět země, obchodu a rozvoj sídelního města Jeruzaléma, ale i skutečnost, že za 40 let jeho vlády nepoznala země válku.

Známé je Šalomounovo rozhodnutí při sporu mezi dvěma ženami o dítě[8]: Dvěma ženám se současně narodily děti, jedno však zemřelo. Jeho matka si tajně přivlastnila dítě druhé ženy a ta potom žádala vrácení. Celý spor se dostal až ke králi, kde obě ženy trvaly na svém. Šalomoun tehdy přikázal: „Rozetněte dítě vedví a dejte každé ženě po půlce!“ Jedna z žen chladně souhlasila, druhá úpěnlivě prosila, ať dítě nechají žít a ať ho dají raději její sokyni. Tak král Šalomoun hned poznal, která z žen je pravou matkou, a rozhodl jí dítě vrátit. Odtud také pochází sousloví šalamounské rozhodnutí.

Totožný příběh je již sepsán ve 4 stol. př. n. l. v buddhistických příbězích Džataky pod číslem 546, tzv. Mahómmaggadžátaka (Jak Bódhisatta překonal všechny mudrce).[9][10]

Rozporuplnost hodnoceníEditovat

Toto je však jen jedna stránka vyobrazení Šalomouna. Šalomoun je sice skutečně vylíčen jako moudrý, spravedlivý a zbožný král, na druhou stranu biblický text obsahuje také popis Šalomounova drsného boje o moc.[11] Bible sice líčí jeho úspěchy v diplomacii, obchodu a výstavbě Jeruzaléma (včetně chrámu), avšak ukazuje, že to bylo za cenu nucených prací poddaných, přejímání cizích vzorů a kultury a že měl dokonce také harém. Šalomounova doba tak sice byla dobou vzestupu, avšak vnitřně se již izraelská společnost počínala rozkládat[12] – po jeho smrti se království rozdělilo na Severoizraelské a Judské království.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b 1. Paralipomenon.
  2. HELLER, Jan. Výkladový slovník biblických jmen. Praha: Advent-Orion/Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7172-865-9/80-7021-725-1. S. 451. 
  3. Universum, všeobecná encyklopedie. 9. díl. 1. vyd. Praha: Odeon, Euromedia Group, 2001. 655 s. ISBN 80-207-1071-X. Kapitola Šalomoun, s. 260. 
  4. GANS, David. Ratolest Davidova. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2535-7. S. 60. 
  5. Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona /včetně deuterokanonických knih/, ekumenický překlad. 9. vyd. Praha: Česká biblická společnost, 2002. ISBN 80-85810-30-1. S. 610. 
  6. VLKOVÁ, Gabriela Ivana. Slovo Boží a slovo lidské. Všeobecný úvod do Písma svatého. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2004. 159 s. ISBN 80-244-0786-8. S. 34. 
  7. Jeruzalémská bible. Písmo svaté vydané Jeruzalémskou biblickou školou. Praha, Kostelní Vydří: Krystal OP a Karmelitánské nakladatelství, 2009. 2229 s. ISBN 978-80-7195-289-3. S. 1116–1117; 1129–1130. 
  8. 1 Kr 3,16-28
  9. HORÁČEK, Petr. Džátaky - Legendární životopisy Gautamy Buddhy ve sbírce Džátakatthavannana. , 2012 [cit. 2021-01-18]. bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav filosofie a religionistiky. Vedoucí práce Jiří Holba. Dostupné online.
  10. Džátaky: příběhy z minulých životů Buddhy. Překlad Dušan Zbavitel. Vyd. 2., rozš. Praha: DharmaGaia, 2007. s. 230. Prameny buddhismu; sv. 2. ISBN 978-80-86685-75-5.
  11. 1 Kr 2,46: „Pak dal král příkaz Benajášovi, synu Jójadovu, a ten vyšel a skolil ho [Šimeího]; tak zemřel. A království se v ruce Šalomounově upevnilo.“
  12. RENDTORFF, Rolf. Hebrejská bible a dějiny. Úvod do starozákonní literatury. 3. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-634-4. str. 59-62.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

Králové Izraelského království
Předchůdce:
Král David
970–931 př. n. l.
Šalomoun
Nástupce:
Judské království: Rechabeám
Severoizraelské království: Jarobeám I.