Přísloví

ustálený stylizovaný výrok
Tento článek pojednává o útvaru lidové slovesnosti. Možná hledáte: Kniha přísloví - starozákonní biblická kniha.
Obraz „Nizozemská příslovíPietera Bruegela staršího. Jejich hromadné zobrazení zde není samoúčelné, je vyjádřením rozmanitosti světa a života.
Vysvětlivky některých přísloví na obraze v němčině (kliknout na obrázek)

Přísloví je ustálený stylizovaný výrok, jenž obsahuje obecně platné zásady nebo zkušenosti mravoučné povahy. Tyto jsou vyjádřeny buď přímo, nebo obrazně. Pro snadnější zapamatování má často podobu rýmovaného dvojverší. Přísloví tvoří součást lidové slovesnosti a frazeologie.

Přísloví jsou doložena už ve starověkých literárních památkách (asyrských, staroindických atd.)

Přestože jsou mnohá přísloví v různých jazycích formálně a svým lexikálním složenám často úplně odlišná, v rámci dané kultury, jejího sociálního a historického kontextu vystihují tentýž význam.[1] Představují tak hodnotící hledisko skryté za symbolickou formou, která se přenáší z generace na generaci bez pozorovatelné degenerace obsahu. Přísloví na rozdíl od výroků a okřídlených rčení nemívají známého autora. Tvoří tak součást národní jazykové tradice, která lidem od malička pomáhá se vstřebáním základních morálních a lidských hodnot.

Etnograficko-lingvistická věda zkoumající přísloví se nazývá paremiologie.[2]

Přísloví a rčeníEditovat

Rčení je útvarem podobným přísloví, avšak liší se od něj v několika ohledech:

  • Přísloví je vyjádřením nějaké životní moudrosti, rčení je produktem lidové fantazie.
  • Smyslem přísloví je tedy morální ponaučení, výstraha či pokárání. Smyslem rčení je pobavení, oživení jazykového projevu.
  • Přísloví tvoří celé formalizované věty, které nelze rozdělit, přeformulovat, skloňovat či časovat. Rčení a pořekadla se stávají částmi vět, rčení lze skloňovat i časovat.

Příklady českých příslovíEditovat

  • Kam nechodí slunce, tam chodí lékař.
  • Můj dům, můj hrad.
  • Jablko nepadá daleko od stromu.
  • Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí.
  • Na hrubý pytel hrubá záplata.
  • Žádný učený z nebe nespadl.
  • Co jsi z úst vypustil, to ani párem koní nedostaneš zpět.
  • Malá ryba, taky ryba.
  • Ryba smrdí od hlavy.
  • Nemusí pršet, stačí když kape.
  • Mráz kopřivu nespálí.
  • Chytrému napověz, hloupého trkni.
  • Chytrost nejsou žádné čáry.
  • Neházej flintu do žita.
  • Dvakrát měř, jednou řež.
  • Bez peněz do hospody nelez.
  • Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem.
  • Kam čert nemůže, nastrčí ženskou.
  • Není růže bez trní.
  • Když se dva perou, třetí se směje.
  • Darovanému koni na zuby nekoukej.
  • Mezi slepými jednooký králem.
  • Co oči nevidí, srdce nebolí.
  • Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.
  • Mluviti stříbro, mlčeti zlato.
  • Ranní ptáče dál doskáče.
  • Lež má krátké nohy.
  • Láska hory přenáší.
  • Bez práce nejsou koláče.
  • Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.
  • Lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše.
  • Komu se nelení, tomu se zelení.
  • Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
  • Tichá voda břehy mele.
  • Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde.
  • Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.
  • Když se dva perou, třetí se směje.
  • Co se v mládí naučíš, v stáří jako když najdeš.
  • Co je šeptem, to je s čertem.
  • Kdo lže, ten krade.
  • Špinavé prádlo se nevynáší z domu.
  • Rychlé nohy, krátký rozum.
  • Komu není rady, tomu není pomoci.
  • Kdo uteče, vyhraje.
  • Moudřejší ustoupí.
  • Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.
  • Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.
  • Práce kvapná, málo platná.
  • Bližší košile nežli kabát.
  • Zvyk je železná košile.
  • Poznáš pehmiše v slaměném kolbuce.

Zdroje: Smil Flaška z Pardubic: Česká přísloví

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Filling a Proverbs Library | WORLDteen. teen.wng.org [online]. [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 
  2. ČERMÁK, František. Lexikon a sémantika. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. ISBN 978-80-7422-020-3. S. 231. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat