Aero 500

československý automobil

Aero 500 (podle obsahu; také Aero 10 – podle HP) je lidový osobní automobil, vyráběný v letech 1929–1931 leteckou firmou Aero v Praze-Vysočanech. V dalších letech se vyráběly zdokonalené verze 662 a 1000 s výkonnějším motorem. Byly to nejlevnější automobily na československém trhu, a přitom několikrát zvítězily na dálkových závodech po celé Evropě.

Aero 500
Aero 500 z roku 1930
Aero 500 z roku 1930
VýrobceAero, továrna letadel dr. Kabeš, Praha-Vysočany
Roky produkce1929–1931
Vyrobenoasi 1360
Místa výrobyVysočany
PředchůdceENKA
NástupceAero 662, Aero 1000
Karoseriekabriolet, limuzína, dodávka
DesignérBřetislav Novotný
Třídamalý osobní
Technické údaje
Délka3 200 mm
Šířka1 190 mm
Výška1 460 mm
Rozvor2 230 mm
Celková hmotnost460 kg
Maximální rychlost95–105 km/h
Motor
Motorřadový dvoutaktní, zážehový
Objem500 cm³
Počet válců1
Výkon7,4 kW (10 k)
Počet převodových stupňů3+1
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Aero 500 kabriolet (1930)

HistorieEditovat

S nástupem hospodářské krize v roce 1929 prudce klesla poptávka po letadlech a podobně jako jiné letecké firmy (například BMW) se továrna dr. Kabeše pustila do výroby levných a jednoduchých automobilů. Povolala k tomu úspěšného konstruktéra ing. Břetislava Novotného, který zdokonalil a rozvíjel svůj model ENKA. Automobil měl ještě před veřejným představením velmi účinnou reklamu pod heslem „Malý vůz na velké cesty“. V říjnu 1929 s ním dvojice Bohumil Turek – Antonín Nahodil zvítězila v hvězdicovitém závodě na trati Praha – PařížBrest – Praha (3613 km) a vzápětí Praha – Hamburk – Praha (1300 km), kterou ujeli za 184 hodin a 35 minut, čili průměrnou rychlostí 26,6 km/hod. Roku 1930 a 1931 zvítězil Turek v závodě německého autoklubu ADAC na trati BerlínManzanares – Berlín. V roce 1931 dosáhl absolutního vítězství před slavným německým závodníkem Stuckem na voze Mercedes-Benz. V roce 1932 vykonal cestovatel František Alexander Elstner s vozem Aero 500 dálkovou jízdu do Albánie v délce 3300 km.

Automobil byl oblíbený i doma kvůli své spolehlivosti a ceně (18 000 Kč, později 16 600 Kč) a dostal přezdívku „cililink-ratata“ podle zvonivého zvuku při startování. V letech 1931-1933 se vyráběla i verze Aero 662 se silnějším dvouválcovým motorem o obsahu 662 cm³ a v letech 1933–1934 zdokonalená verze Aero 1000 s litrovým motorem.

PopisEditovat

Malý a lehký osobní automobil s jednoválcovým dvoutaktním vodou chlazeným motorem vpředu a s pohonem zadních kol. Rozměry byly 3200/1190/1460 mm (délka/šířka/výška), rozchod kol vpředu 1050, vzadu 950, rozvor 2230 mm a hmotnost 460 kg (kabriolet). Dosahoval maximální rychlosti 60 až 70 km/h při průměrné spotřebě 5 l na 100 km. S karosérií limuzína byl čtyřmístný, s karosérií kabriolet dvoumístný, s dodatečným jedním místem v polootevřeném kufru.

Přední i zadní nápravy byly tuhé a kované, odpružené čtvrteliptickými podélnými péry a třecími tlumiči. Mechanické brzdy s lanky působily jen na zadní kola. Drátová kola měla pneumatiky o rozměru 4 x 19‘‘. Vůz byl vybaven elektrickým startérem, jehož pastorek se při startování zasunul do ozubení na obvodě setrvačníku, přičemž vydával charakteristický zvonivý zvuk. V provedení kabriolet (roadster) měl celokovovou elektricky svařovanou karosérii.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aero 10 na německé Wikipedii.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat