Zbrojovka Brno

bývalá továrna v Brně na výrobu zbraní a vozidel
Tento článek je o firmě vyrabějící zbraně v Brně. O brněnském fotbalovém klubu pojednává článek FC Zbrojovka Brno.

Zbrojovka Brno byla československá firma a výrobce zbraní. Kromě zbraní však vyráběla i jiné průmyslové výrobky, a mezi lety 1924–1936 také automobily.

Zbrojovka Brno
Logo
Logo
Vstupní komplex do areálu Zbrojovky Brno v brněnských Zábrdovicích
Vstupní komplex do areálu Zbrojovky Brno v brněnských Zábrdovicích
Základní údaje
Právní formaakciová společnost
Datum založení1918 a 1992
Datum zániku2009
Adresa sídlaPobřežní 297/14, Praha, 186 00, Česko
Souřadnice sídla
Charakteristika firmy
Oblast činnostizbrojní průmysl a Manufacture of weapons and ammunition
Produktypalná zbraň, psací stroj a dopravní prostředek
Mateřská společnostČeská zbrojovka Group a Reichswerke AG für Waffen-und Maschinenbau Hermann Göring
MajitelGomanold
Identifikátory
IČO46346066
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Firma byla založena v roce 1918 jako státní podnik pod názvem Československé závody na výrobu zbraní v Brně. Původně opravovala automobily, pušky, telefonní a železniční zařízení a nářadí. Také montovala německé a rakouské pušky Mauser a Mannlicher, později svoje vlastní. V letech 1924–1925 byla postavena nová továrna, kde se kromě pušek a kulometů vyráběly i automobily, motory a jiné stroje. V třicátých letech vyráběla také licenční psací stroje Remington a traktory Škoda.

Za druhé světové války vyráběla zbraně pro Wehrmacht a Waffen-SS. V roce 1944 byla při bombardování Brna továrna vážně poškozena. Po osvobození znovu fungovala. V druhé polovině čtyřicátých let vyráběla motory, zbraně a traktory. V listopadu 1945 byl vyroben prototyp traktoru Zetor Z-25, pojmenování Zetor, které se udrželo dodnes, pochází ze slov „Zet“ (vyhláskované první písmeno zbrojovky) a „or“ (konec slova traktor).

V 80. letech se společnost přeorientovává hlavně na komunikační a výpočetní technologie a techniku, na úkor výroby a opravy zbraní. V 90. letech začíná klesat počet zaměstnanců. Od roku 2003 začala firma krachovat. V červnu 2006 byla výroba zbraní ukončena a k 31. 8. 2006 byli propuštěni poslední zaměstnanci.[1] Hned poté, začátkem září 2006, společnost BRNO RIFLES na veřejné dražbě vydražila obráběcí centra a část dalšího strojového vybavení Zbrojovky Brno. Dražitelé nemínili zbytečně mrhat financemi, proto neměli zájem o stroje na výrobu hlavní a pažeb. Tyto stroje vlastní CZUB a je jednodušší hlavně a pažby nakupovat z Uherského Brodu. Další úsilí pak směřovalo k zajištění nákupu průmyslových práv nejperspektivnějších zbraní portfolia bývalé Zbrojovky Brno, kozlicím BO řady 800 a kulovnicím Brno Effect. Snadné rovněž nebylo najít původní zaměstnance Zbrojovky Brno, kterých společnost BRNO RIFLES přijala do poloviny října dvacet devět. Všechna námaha vedla ke šťastnému konci a už 15. ledna 2007 vyexpedovala BRNO RIFLES první kozlice, které podle smluvních vztahů odkoupila její sestra Česká zbrojovka Uherský Brod, zajišťující pro BRNO RIFLES vše související s obchodem.

Areál brněnské Zbrojovky o rozloze 22,5 ha byl koncem ledna 2008 vydražen za částku 707 milionů korun. Získala jej slovenská holdingová společnost J&T, která však nemá s výrobou zbraní nic společného. Areál následně využívala řada společností. Vzhledem k industriální estetice areálu byl využíván k fotografické práci. Byly zde také hudební zkušebny.

V současnosti prochází celý areál zásadní proměnou v moderní městskou čtvrť, kdy byly ponechány pouze některé původní budovy, jako například administrativní objekt na ulici Lazaretní, či již zmodernizovaná nástrojárna, ve které se nyní nacházejí kancelářské prostory. V dohledné době bude vybudována zcela nová čtvrť s bytovými domy a kancelářemi. Bude přivedena nová páteřní komunikace od Husovic přes Svitavu, nazvaná Nová Dukelská, po které bude čtvrť obsluhovat trolejbusová linka.

VýrobaEditovat

ZbraněEditovat

 
PLdvK vz. 53

AutomobilyEditovat

Na počátku 20. let 20. století uvažovala státní zbrojovka o rozšíření výrobního programu o výrobu automobilů. V létě 1922 konstruktér Ing. Břetislav Novotný nabídl vedení zbrojovky svůj vůz OMEGA. Vůz se vyznačoval neortodoxním třecím převodem místo klasické převodovky a pohonem dvoutaktním motorem. Na jeho základě byl vyvinut vůz Disk, který měl vstoupit do sériové produkce. Novotného konstrukce se však ukázala jako nevyzrálá a sám Novotný byl donucen automobilku opustit. I přes následné úpravy byly prodeje fiaskem, nespolehlivé vozy musel výrobce od zákazníků odkoupit.[3]

Po neúspěchu vozu Disk vedení zbrojovky zvažovalo, zda pokračovat s pokusy o výrobu automobilů. Nakonec byl schválen vývoj nového vozu. Konstruktér ing. František Mackerle v dubnu 1925 připravil návrh poměrně konvenčního vozu Z 18, který opět poháněl dvoutaktní motor. Ten se stal charakteristickým prvkem všech následujících vozů značky. Důkladně odzkoušený automobil se ukázal prodejně úspěšným, do roku 1930 vzniklo přes 2500 kusů.[4] Jeho nástupce, větší a dražší typ Z 9 již takový úspěch neměl, do roku 1932 bylo zhotoveno pouze 850 kusů. Opět byla zvažována perspektiva budoucí výroby automobilů ve Zbrojovce, která tvořila pouze asi 6 % celkové produkce.[5] Východiskem měl být automobil moderní koncepce s pohonem předních kol, založený na licenci DKW. Její nákup se však z finančních důvodů neuskutečnil. Pod vedením nového šéfa výroby Ing. Antonína Voženílka a nového šéfkonstruktéra Bořivoje Odstrčila byl vyvinut nový vůz s pohonem předních kol, bez použití patentových řešení firmy DKW. Dostal označení Z 4 (čtvrtý produkční typ) a stal se velmi úspěšným. Roku 1934 bylo prodáno rekordních 953 vozů značky Z, tím se automobilka poprvé a naposledy dostala na čtvrté místo za tradiční silnou trojici Tatra, Praga, Škoda.[6] Roku 1935 následoval lidový vůz Z 6 Hurvínek a střední Z 5 Expres. Vzhledem ke zhoršující se mezinárodní situaci však byla výroba automobilů ve Zbrojovce Brno rozhodnutím MNO ukončena k 15. říjnu 1936. Poslední vozy Z 5 a Z 6 byly smontovány ze zbylých dílů na jaře 1937. Později ještě vznikly prototypy vojenských terénních vozů T2 a ZV, které se však do výroby nedostaly.[7]

Označení Typ vozidla Roky výroby Vyrobeno Počet válců Zdvihový objem Výkon Max. rychlost
Disk malý osobní 1924–1925 75 4 598 cm³ 10 k (7,5 kW) 55 km/h
Z 18 malý osobní 1926–1930 1600 2 1004 cm³ 18 k (13,5 kW) 80 km/h
Z 9 střední osobní 1930–1932 850 2 933 cm³ 22 k (16,5 kW) 75 km/h
Z 4 malý osobní 1933–1936 2680 2 905–980 cm³ 19–25 k (14–18,5 kW) 80–100 km/h
Z 5 střední osobní 1935–1936 357 4 1470 cm³ 40 k (30 kW) 120 km/h
Z 6 malý osobní 1935–1936 500 2 735 cm³ 19 k (14 kW) 90 km/h

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Střelecká revue, 5/2007, Přemysl Liška, str. 22-23
  2. a b 30 mm PLdvK vz.53 ( kod NATO M53 ) http://www.pvo.webz.cz/pop53.htm Archivováno 28. 5. 2008 na Wayback Machine citováno 24. června 2008
  3. TUČEK, Jan. Zatracený Disk. Automobil revue: technický měsíčník. 1999, čís. 5, s. 39–40. Dostupné online. ISSN 1211-9555. 
  4. KUBA, Adolf. Atlas našich automobilů 1914-1928. Praha: NADAS, 1988. 236 s. S. 149–154. 
  5. KUBA, Adolf; SPREMO, Milan. Atlas našich automobilů 3: 1929–1936. 1. vyd. Praha: NADAS, 1989. 256 s. S. 135–137. Dále jen: Atlas našich automobilů 3: 1929–1936. 
  6. TUČEK, Jan. Nadace Elišky Junkové: Silná čtyřka. Automobil revue. 2008, čís. 4, s. 69. ISSN 1211-9555. 
  7. Atlas našich automobilů 3: 1929–1936. s. 211

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat